Čím víc kol, tím víc Hilux! Z Plzně přijíždí další terénní specialita

Disclaimer: Na akci “4x4 Profi den” autosalonu Dajbych v Plzni jsem přijela vlastním vozem. Uvařili mi dobré kafe, posadili mě za volant výjimečných strojů a při odchodu jsem dostala vykrajovátko ve tvaru Defenderu. Nic víc. Nejde o reklamu ani placený PR článek. A jestli vám bude připadat zaujatý a neobjektivní, máte naprostou pravdu.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je město Plzeň a v něm jeden autosalon. Ve dne se zdá docela obyčejný, ale když se setmí a na autosalon padne černočerná tma, začnou se tam dít věci. Krotké dopravní prostředky mutují v obrněná monstra, z pokojných pracovních strojů se stávají přísliby dobrodružství i heroických výkonů. Vítejte u Dajbycha! Rok se s rokem sešel a máme tu dalších pár snů, které se staly skutečností. 

Laskavý čtenář jistě omluví trochu exaltovaný úvod, ale leze to ze mě úplně samo. Po každém setkání s touhle partou nadšenců – snad je takové označení neurazí – mám hřejivý pocit naděje, že se svět automobilismu ještě neřítí do kopru. Tím spíš, že se tu zápal pro věc potkává s vysokou profesionální úrovní. A teď už k věci. Je tu další 4x4 Profi den, na němž tým konstruktérů firmy Dajbych představuje nové projekty.

Hlavní hvězdou letošního setkání je Toyota Hilux. Vozidlo není třeba dlouze představovat, už o něm bylo popsáno nesčetně stránek a o jeho důkladné otestování se postaraly celé generace ozbrojených složek, oficiálních i zločineckých. Tenhle Hilux je ale samozřejmě trochu jiný. Na první pohled mu přebývá pár kol a vzadu zase cosi chybí. Jedná se o třínápravovou platformu skýtající velmi široké možnosti nástaveb. Není to poprvé, co se v rukách Dajbychova týmu ocitlo šestikolové auto. Zkušenosti zdejší technici sbírali už před lety, kdy z Dubaje dovezli modifikaci modelu Land Cruiser 70, ten však coby vůz v Evropě oficiálně neprodávaný narážel na spoustu problémů s úředním šimlem. Hilux, tedy vůz určený pro Evropu, se všemi potřebnými homologacemi, se ukazuje jako mnohem vhodnější základ. 

A tak dostal dvojici zadních náprav se stálým pohonem, vzadu kotoučové brzdy místo bubnových a k tomu odpružení vzduchovými měchy, které pomocí čidel automaticky upravují světlou výšku podle povahy okolního terénu. Žebřinový rám – prodloužený více než o metr – dostal vevařené trubkové výztuhy, aby byl ještě tužší, úpravy si vyžádala také převodovka, která přenáší výkon pomocí dvou kardanů (s uzamykatelným samosvorným diferenciálem) na zadní tuhé nápravy, na nichž je možné současně uzavřít oba nápravové diferenciály. Uzávěrka přední nápravy pak patří k volitelné výbavě. Auto se tedy může pohybovat v režimu 6×4,6x6 a 6x6 s redukcí. A proč to všechno? Protože nosnost 3 tuny, až 3,5 t na tažném zařízení a délka ložné plochy až 4 552 mm! 

Pohonnou jednotkou zůstává dieselový čtyřválec o objemu 2,4 l, který se do Hiluxu běžně montuje, zásadní změny se nedotkly ani kabiny a přední nápravy, servis a shánění originálních dílů by tak neměly představovat problémy navíc. Teď z dálky slyším, jak někteří vykřikují: Kde jsou válce? Kde je benzin? Kde je výkon? Na to bychom se asi museli zeptat úředníků Evropské unie. Po zralé úvaze se zkrátka technici u Dajbycha rozhodli, že ryze pracovnímu vozu stopadesátikoňový nafťák stačí, neboť ve výsledku stejně záleží hlavně na zpřevodování hnacího ústrojí. A to bylo u Hiluxu 6x6 nastaveno tak, aby bez problémů splnilo požadavky hlavních zájemců. Těmi budou podle předpokladů například hasiči, vojáci, energetické firmy, geologové a další odborníci, jejichž hlavním zájmem je operovat s těžkým nákladem na obtížně dostupných místech. O individuální specializované nástavby se postarají partnerské firmy, například Jičínská společnost Kobit, u které už je objednána přestavba na hasičský speciál. 

Teorii bychom tedy měli. Dajbychův 4x4 Profi den (dnes vlastně spíš 6x6 Profi den) je ale zajímavý hlavně tím, že si účastníci mohou všechna auta osahat a hlavně projet. Na blízký offroadový polygon se třínápravový Hilux nepodíval z toho prostého důvodu, že již má svého šťastného kupce, a ten by asi nebyl tak šťastný, kdyby mu rozjívení novináři auto odrali o stromy a kamení. Projeli jsme se tedy aspoň po silnici a polní cestě, která zahrnovala i atrakci v podobě velkého terénního schodu. Na to, že je ta věc i bez nástavby dlouhá skoro 6,5 metru, se neřídí o nic krkolomněji než sériový pickup. Jen do zatáčky je třeba počítat s trochu velkorysejším nájezdem, jinak je ale šestikolový Hilux lehce ovladatelný. A že na nerovnostech hopsá jako koza po dvojitém espressu? Představte si na korbě tři tuny zátěže, pak už se ani nehne.   

Když už jsem se trmácela až sem na divoký západ, pochopitelně mi nedá, abych se nevetřela za volant i dalším vozidlům, na něž si člověk v běžné realitě tak snadno nesáhne. Třeba vlajkové lodi Toyoty, která se v Evropě oficiálně už pět let neprodává. Emise, jak jinak. Land Cruiserů 200 s benzínovým osmiválcem o objemu 5,7 litru (nevím, jak se to stalo, ale plní Euro 6) je v plzeňském autosalonu momentálně k dispozici hned několik, a pokud trpíte utkvělou představou, že mimořádně schopné terénní auto s rámovou konstrukcí nemůže být zároveň mimořádně komfortní, svezte se s ním aspoň kousíček. Ani s tímto vozem jsme se pochopitelně do terénu nedostali – je připraven k prodeji a cenovka přesahuje tři miliony -, vůbec ale nepochybuju o tom, že by si s ním poradil stejně hravě jako…

…jako třeba Gepard, starý známý. Na něm se mohli konstruktéři pod vedením Petra Dajbycha vyřádit do sytosti, neboť vozidlo není určeno pro civilní provoz a řada norem mu tak může být ukradená. Pod kapotou tedy duní neekologický naftový osmiválec, který auto žene terénem až stočtyřicetikilometrovou rychlostí, a to prosím za absence jakýchkoli elektronických bezpečnostních systémů. Taky za absence oken, takže je v něm trochu zima. Oproti loňsku ale dostal závodnické sedačky se čtyřbodovými pásy, takže blízké setkání hlavy s železnou trubkou je zase o něco míň pravděpodobné. 

Gepard momentálně figuruje na seznamu kandidátů, kteří by mohli v české armádě nahradit Kajmany, a osobně mu samozřejmě fandím. Jeho pozici jistě pomůže i cena za nejlepší exponát, kterou letos obdržel na vojenském veletrhu IDET, a uznání za „Nejlepší manažerský tým roku“ (pro společnost Dajbych) při výročních cenách firmám českého obranného průmyslu. Poslední jmenovaný “diplom” si pánové převzali den před naší návštěvou. 

Akce by nebyla kompletní, kdybychom se neseznámili také s novinkami offroadového příslušenství ARB. Jejich výkladní skříň ztělesňuje expediční speciál Isuzu D-Max, který jsme vám letos představili i v týdenním testu, a nedávno k němu přibyl druhý kousek – pro změnu Toyota Hilux. O většině vychytávek jste si mohli přečíst v Kubově článku, já tak zmíním jen dvě věci, které mě zaujaly nejvíce. První z nich je ochranný nárazník Smart Bar, který je prosím pěkně vyrobený nikoliv z oceli, ale z polypropylenového plastu. Ten má jednak velmi příjemnou schopnost se po nárazu vrátit do původního tvaru, jednak je o dost přátelštější k živým organismům, které se mu připletou do cesty. Podívejte se, jak dopadla kráva po kolizi s rozjetým Pajerem.

A pak tu máme terénní systém LINX, který přivede veškeré informace o jízdě v terénu (jakož i ovládání funkcí) na jedinou obrazovku o rozměrech mobilního telefonu. Přes displej můžete ovládat třeba činnost uzávěrek a kompresoru, sledovat stav pneumatik i baterií, automatizovat spínače světel, kontrolovat úhel náklonu a spoustu dalšího. Ať už máte rádi dokonalou kontrolu nad situací, nebo jste prostě jen hračička, tohle je fakt paráda. 

Po akci zakončené efektním průjezdem brodu (i ten už se stal oblíbenou tradicí) jsme se rozutekli do svých domovů. A mně od té doby hlodá v hlavě neodbytná otázka: projedu se tu někdy příště obytným offroadem ve stylu Earthroameru či Tigeru? Na té třínápravové platformě ho vidím v živých barvách.