Zvláštní, ale pravdivé: Zbytečná fakta ze světa automobilů

Automobilový svět je plný technických detailů, inženýrských zázraků, ale i nečekaných kuriozit, které často unikají pozornosti široké veřejnosti. A právě tyto malé podivnosti někdy vypráví o autech víc než statistiky, výkonové grafy nebo designové trendy. V dnešním článku se podíváme na několik málo známých, ale o to zajímavějších faktů, které dokazují, že auta nejsou jen dopravní prostředky, ale i kulturní fenomén plný překvapení.

1. Fiat Bravissimo pro italštější zážitek japonského publika

Když italská automobilka Fiat začala v 90. letech exportovat svůj model Fiat Bravo na japonský trh, narazila na nečekaný problém, kterým bylo jméno modelu. "Bravo" sice v italštině znamená "dobrý" nebo "šikovný", ale znělo prý Japoncům až příliš obyčejně a neitalsky.

V zemi, kde má styl a image zásadní význam, se vedení Fiatu rozhodlo model přejmenovat na Fiat Bravissimo. Proč? Protože to zní víc italsky. Dlouhé slovo s typickým „-issimo“ evokuje operní árie, pizzu a espresso lépe, než nudné Bravo. Fiat tak dostal v Japonsku novou identitu, která lépe odpovídala tamnímu očekávání „italskosti“, přestože jinak šlo o úplně stejný vůz.

2. Jediné auto s bočními mrkačkami

I další zajímavost má kořeny v Itálii. Koncept Alfa Romeo Navajo, který vznikl v roce 1976, je jedním z nejbizarnějších vozů, které kdy spatřily světlo světa. Navržený legendárním studiem Bertone, tento koncept měl připomínat futuristickou kosmickou loď a nutno říci, že se to opravdu celkem povedlo.

Navajo byl postaven na základě závodního vozu Alfa Romeo 33 Stradale, ale zcela změnil svou tvář. Místo tradičních výklopných světel, jaké měl například populární Mazda MX-5 nebo Corvette, měl Navajo světla vyklápěná do boku. 

Proč? Protože „normální mrkačky“, tedy světla vyklápějící se nahoru, byly podle návrhářů příliš mainstream. Navajo měl být extravagantní a výjimečný ve všech směrech a světla vyklápěná do strany byla přesně ten drobný, ale důležitý detail, který z něj udělal kultovní kousek designérského umění. A to navzdory skutečnosti, že s vyklopenými světly vypadá přední část jako poněkud rozpačitý obličej.

3. Ford Escort se vejde do Fiatu Ritmo.

V 80. letech probíhal mezi evropskými výrobci automobilů nelítostný souboj o zákazníka – a marketing byl často stejně ostrý jako samotná konkurence. Italský Fiat například vsadil na odvážnou reklamu, kde srovnával prostornost svého modelu Fiat Super Strada (exportní verze Fiatu Ritmo) s konkurenčním Fordem Escortem.

Na plakátu, který se objevil v britském tisku, stálo: „The new Super Strada is built to take five adults. Or a Ford Escort.“ Pod ilustrací bylo vysvětleno, že nový Super Strada nabízí o 9,3 kubické stopy víc místa pro cestující než Escort, a že díky svému tvaru je „téměř dost velký, aby Escort spolkl“.

Reklama sice nadhodnocovala realitu pomocí vizuální metafory, ale dobře ilustrovala dvě tehdejší pravdy: že prostornost se stala klíčovým prodejním argumentem a že Fiat byl ochoten jít v reklamě až na hranu (nebo ji lehce překročit), jen aby získal pozornost britského publika.

4. Rolls-Royce: 75 % všech vyrobených vozů stále jezdí

Auta jsou, navzdory tomu, že bychom si asi všichni přáli, aby to tak nebylo, statkem dosti pomíjivým. Co nezajde na závady, to si časem vezme koroze a degradace materiálů. Udržet staré auto v dokonalém stavu není lehké a rozhodně ani levné. Proto mě dost překvapilo, když jsem narazil na tvrzení, že „75 % všech vozů Rolls-Royce, které byly kdy vyrobeny, je stále pojízdných“. Tento údaj se objevuje na oficiálních stránkách značky i v automobilové literatuře. A skutečně – různé zdroje včetně The Telegraph, BBC nebo výročních zpráv Rolls-Royce Motor Cars potvrzují, že drtivá většina historických vozů značky přežila až do dnešních dnů ve stavu schopném provozu na silnici.

Tato výjimečná statistika odráží nejen kvalitu výroby, ale i postavení značky: majitelé Rollsů si své vozy pečlivě udržují, renovují a často předávají z generace na generaci. Každý vyrobený Rolls je zároveň i investicí a zárukou toho, že i po desítkách let zůstane na silnici, případně v muzeu, v plně funkčním stavu.

5. Klaksony znějí “efkem”

Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký tón vlastně vydává klakson vašeho auta? Nejde jen o nahodilý hluk – ve skutečnosti většina automobilových klaksonů zní v tónině F nebo Fis (F#). Důvod je jednoduchý: lidské ucho vnímá tón F jako dostatečně výrazný, ale ne příliš nepříjemný. Jde o tón, který dobře prorazí běžný hluk ulice a je slyšet na dlouhou vzdálenost.

Některé luxusní nebo americké vozy dokonce používají dvojité klaksony (dual-tone), které kombinují F a A, případně C a E, pro dosažení harmoničtějšího, ale stále dostatečně pronikavého zvuku.

6. Auto s kazeťákem se prodávalo ještě v roce 2011.

Když se mluví o přežitcích automobilové historie, většinou si lidé představí kliky na stahování oken nebo manuální sytiče. Ale málokdo by čekal, že kazetový přehrávač přežil v sériové výrobě až do roku 2011 a to díky modelu Ford Crown Victoria. Tento vůz, který sloužil hlavně jako policejní a taxi sedan v USA, byl produkován téměř beze změn po více než dvě dekády. A zatímco ostatní značky dávno přešly na CD, MP3 a dotykové obrazovky, Crown Vic stále nabízel klasický kazetový přehrávač jako oficiální příplatkovou výbavu až do konce výroby.

Důvod? Praktický a konzervativní charakter cílové skupiny. Policejní sbory, města a státní úřady často vyžadovaly výbavu, která byla levná a nekomplikovaná. Kazety tak našly své útočiště v tomhle parádním posledním mohykánovi analogového věku.

A co vy? Znáte také nějaké zajímavosti, které nemají žádné praktické využití a hodí se toliko jen jako palivo pro hospodskou debatu? Neváhejte a podělte se s námi o ně v diskuzi.