TopX: Nejdivnější motorsporty

Na sklonku devatenáctého století rezonoval světem nový vynález, který měl brzy změnit a do jisté míry zásadně zmenšit planetu. Benzova tříkolka s řidítky spatřila světlo světa v roce 1886, o rok později už se objevují i skutečná auta se čtyřmi koly a volantem a v roce 1888 už máme i první československý stroj, tzv. Marcusův automobil, který navzdory všem předpokladům vznikl v Adamově. Kdo z vás někdy v Adamově byl, jistě potvrdí, že je to vzhledem k současnému stavu této obce, kde nyní vzniká tak maximálně nekvalitní perník, dosti nečekané. Anebo naopak nevyhnutelné, protože kde jinde máte větší motivaci vymyslet vynález, co vás odveze co nejdál, než právě v Adamově. Ale o tom jsem mluvit nechtěl. 

S takto rychlým nástupem nových a nových vozů bylo jisté, že se dřív nebo později někdo zeptá, který z nich je nejrychlejší. Různé menší závody, vesměs mezi dvěma konstruktéry, kteří se nejprve zhádali v hospodě a pak si to šli vyříkat na pole za vsí, se konaly už dříve, ale první skutečně zadokumentovaný takříkajíc komerční autozávod se startovními čísly a vší touhle parádou je zaznamenán 22. června 1894. Jeho trasa vedla z Paříže do Rouen, byla mediálně velmi bedlivě sledována a šlo o společensky významnou událost. Závodilo 102 soutěžících na šedesáti devíti autech, trasa měřila 50 km a nejrychleji ji ujel hrabě Jules-Albert de Dion za 6 hodin a 48 minut. Wow, such speed. 

No a od té doby už se to vezlo. Přibývaly kategorie, s množstvím různých typů aut se objevují monoposty, rally, závody cestovních vozů, tahače…v padesátých letech už závodilo prakticky cokoli, co mělo kola. Právě počátek druhé poloviny dvacátého století bývá označován za zlatou éru motorsportu. Ale jiní zase nedají dopustit na osmdesátá léta a skupinu B v rally. A ačkoli to poslední dobou možná trochu vypadá, že se nám závody s auty nepříjemně komercializují a chybí jim určitá živelnost, pořád je na co koukat. Sám jsem si musel posypat hlavu popelem, když jsem tu na podzim pohanil Formuli 1 jako nudný dýchánek pro snoby a pak ze zatajeným dechem sledoval finálový závod. Ano, to byl trochu trapas z mé strany. 

Dnes se tedy raději nejvyšším soutěžím věnovat nebudu, místo toho se podívám na pár závodů, které sice nesledují miliony diváků v televizi, ale jsou skutečně neobvyklé a ačkoli mohou působit hloupě či primitivně, při jejich bližším zkoumání dost možná, stejně jako já, dojdete poznání, že jsou naprosto geniální.

Pig N' Ford

Počkej na výstřel, proběhni bahnem, vezmi sele, natoč klikou odlehčené šasi Fordu model T a společně s čuníkem obkruž několik kol na nezpevněním oválu. Soutěž má kořeny v roce 1925, kdy podle legendy dva kamarádi v Téčku naháněli uteklé prase a pak jim to přišlo jako super zábava. Je to tak jednoduchý příběh, že to dost možná bude pravda. Každopádně uběhlo již bezmála sto let, kdy se tyto závody rok co rok odehrávají na speciální trati v Tilamooku v Oregonu. Čest závodit se tu dědí z otce na syna a místní redneci to berou dost vážně. Skutečnost, že závodní den končí vepřovými hody je více než symbolická. Miluju americký venkov.

3D Bot Maker Die-cast racing league

Dva vtipní komentátoři, trať plná ostrých zatáček a skokánků, velkolepé boje o první místo, nečekané havárky. To vše v měřítku 1:64. Na tuhle geniální záležitost mě před necelými dvěma lety upozornil pod jedním z mých článků čtenář s přezdívkou Pachezz a od té doby jsem nevynechal jediný závod. Pohled na barevné angličáky, které spravedlivá síla gravitace táhne směrem k cíli dráhy za komentáře dvou dobrosrdečných mluvících hlav je destilovanou esencí dobra, kterou snad ani nejde nemít rád. Pozor – zkejsnete u toho na dlouho.

Snowmobile Water Crossing

 Zatímco vodním skútrem toho po sněhu moc nenajezdíte, obráceně to za jistých okolností opravdu jde. Za jistých velmi specifických okolností. Musí to být opravdu silný a ideálně ještě trochu upravený skútr, musíte přesně vědět, co děláte a v neposlední řadě také musíte být připravení na nepřijemnou koupel (nebo v horším případě srážku se spoluzávodníkem). Fyzika tu funguje neúprosně – zpomal a jdeš ke dnu. Najeď špatně na vlnu – jdeš ke dnu. Moc ostře zatoč – jdeš ke dnu. Sraz se s protivníkem – guess what – opět jdeš ke dnu. Tahat skútry ze dna jezera je jednak zdlouhavé a jednak i dost drahé. I tak se ale každý rok ve Wisconsinu desítky lidí snaží využít nesprávný dopravní prostředek k pohybu po nesprávném povrchu a to i přes velmi častý neúspěch. To vše už od roku 1977. Pokud jste trochu škodolibí, budete spokojeni. 

Dajiban

Zní to hodně japonsky, ale nenechte se mýlit, nejde o žádný výraz znamenající něco jako “rychlí muži jedou po okruhu pod horou fudži když kvetou sakury”, je to jen japonská výslovnost slov Dodge Van. A to vesměs i vysvětluje  o co tu jde. Dodávky dodge, vesměs Ram Vany, které jezdí po okruhu. S nějakým tím tuningem, samozřejmě, a vypadá to, že skoro výhradně na kolech Watanabe. Jezdí bokem, pálí gumy, je to sranda, a navíc je to praktické, protože jak známo, dodávka se hodí i přes týden kolem baráku. Japonsko je krásná země, to se musí nechat. 

Swamp buggy

Na tomhle závodění mě asi nejvíc fascinuje skutečnost, že někdo postavil bažinu do tvaru osmičky, aby se na ní dalo závodit. To je přeci krásné, Amerika je zkrátka země neomezených možností. Do takto vystavěné trati jsou pak po dvojicích vypouštění redneci na palubě čehosi, co připomíná něco mezi raketou, kombajnem a korečkovým bagrem. O pohon se stará samozřejmě značně upravený osmiválec, všude je rámus, stříká voda a pivo teče proudem. Jak jsem říkal už u prasátek a fordek – miluju americký venkov.