Mini Cooper C: Ani základní spalovací specifikace víkendové zábavě nebrání, přitom dobře poslouží i o všedních dnech

Nejspíš si to už nepamatujete, ale toto není první Mini Cooper, který jsem otestoval. Jezdil jsem jím už před dvěma roky. Dobře, pravda, tenkrát to bylo starší provedení, ale to zrovna v případě třetí a nynější čtvrté generace modelu vlastně téměř nehraje roli, protože současné auto ve spalovací verzi (neplést s naprosto novou elektrikou) z toho minulého přímo vychází.

Jak je tedy možné, že jsem přeskočil své kolegy a znovu se ke mně dostal? No protože posledně jsem si jel pro elektrický model a místo toho jsem kvůli chybě v rezervaci dostal vrcholnou motokáru John Cooper Works. To tenkrát byla velká pecka, můj první hothatch (až jsem si zoufal, jestli ho dokážu využít), jenže o Mini jako takovém mi auto vlastně tolik neřeklo, protože ve verzi JCW je to vyložená víkendovka.

Druhé setkání

Proto, když se v kalendáři objevila základní specifikace Cooper C s benzínovým tříválcem, využil jsem šance a o vůz se znovu přihlásil. Zajímalo mě totiž, jestli i on dokáže poskytnout zajímavé svezení, které je pro značku tak typické, a zároveň do jaké míry bude muset i jeho zákazník, vyhledávající tady spíš styl než závodění, ustupovat při každodenním životě, jen aby mohl jezdit Mini.

Po týdnu a téměř tisícovce kilometrů mám svou odpověď, již jste nejspíš odhadli už z nadpisu. Ano, základní specifikace Mini Cooperu mi udělala velkou radost, protože i ona dovede na víkendovém okreskovém výletě báječně pobavit, ale zároveň na rozdíl od docela jednoúčelového JCW poslouží i jako příjemné běžné auto. Vysvětlím. 

Však se na něj podívejte

Každé Mini má zábavný design. Musí ho mít, bez něj by ho nikdo nechtěl. Cooper C není výjimkou. Najdete tak na něm všechny typické atributy, jako velká kulatá světla, krátké, příkré čelní okno, rovnou střechu nebo zadní svítilny svým tvarem i světelným podpisem připomínající britskou vlajku. U testovaného kousku se navíc přidala i barva s legendárním názvem British Racing Green (byť tedy už v poněkud světlejším provedení) a zlatavé kontrastní detaily. Zde nuda nehrozí.

Jenže tady je k oné zábavě navíc přítomna i pětidvéřová karoserie, významně usnadňující život s autem a přitom nenarušující nic z „aury“ vzhledu. Jistě, pragmaticky smýšlející jedinec by namítnul, že aby byly skutečně praktické, musely by zadní dveře být delší, tenčí a s větším úhlem otevření, protože takto se dozadu stejně nastupuje blbě. No…měl by pravdu. Ale oproti třidvířku s uzoučkým nástupním otvorem po odklopení tlustého předního opěradla je to velké zlepšení. 

Ša la la vevnitř

Interiéru se také daří vás pobavit. Dočkáte se v něm sympatické palubní desky s krásným látkovým dekorem, bez přehánění skvělého multimediálního systému (pánové v MG, kupte si jedno Mini a učte se) s údaji zobrazovanými na funky kruhovém displeji, malého projektoru promítajícího na palubní desku ambientní osvětlení nebo veselé sady přepínačů pro startovaní, volení směru pohybu a druhu jízdního zážitku — ano, Mini nemá režimy, Mini má zážitky.

Cooper C však toto kombinuje s relativně použitelným prostorem pro čtveřici pasažérů, byť zadní nesmí mít moc dlouhé nohy, a hlavně pohodlnými sedačkami, jež ještě dokáží tělo dostatečně dobře podržet v zatáčkách, ale už vás z nich ani po dni stráveném v městské zácpě nebo na dálnici nebudou bolet záda. Zbývá ubrat na tloušťce věnce volantu, protože teď je to snad až hodně, a doladit ten výhled na semafory, i když nevím, jestli to při zachování signature tvaru karoserie vůbec jde, a nebude si na co stěžovat. 

Takto jezdit chcete

Ještě lépe je na tom motor. Přeplňovaná tříválcová patnáctistovka se 115 kW a 230 Nm se vážně povedla. Svým na základní motorizaci překvapivě suverénním tahem a slušnou ochotou se vytáčet potěší na trase plné zatáček, ale svým tichým nízkým a středním pásmem (ozývá se až od přibližně čtyř tisíc obrátek nahoru) a solidní spotřebou, v mém případě s výsledkem 7.4 l/100 km při častém hraní, ale také 5.9 l/100 km při klidných přesunech, nezklame ani přes týden.

Tím nejlepším aspektem z celého vozu je pak jeho podvozek. Tady je to vážně na smeknutí klobouku. Mini se do každé zatáčky radostně vrhá, vůbec nezná nedotáčivost a pokud řidič chce a trochu si plynem a volantem hraje s přesunem váhy, umí se odvděčit i rozvernou zadnicí. A ta lehkost, s jakou se celé auto pohybuje. Achjo, to bylo krásné.

Zároveň je ale, v ostrém kontrastu s JCW, jež i s aktivními tlumiči znalo jen tvrdost a ještě větší tvrdost, Cooper C v klidných zážitkových nastaveních schopen zajistit i nějaký základní cestovní komfort, tak potřebný k normálnímu životu. Přirozeně, pořád se bavíme o Mini, tudíž je jízda stále dost tuhá a o každé díře víte. Avšak neukousnete si na ní jazyk, což je za mě v kombinaci s i tak perfektními jízdními vlastnostmi užitečnější než nekompromisně sportovní naladění ve zmíněném hothachi.  

Něco ale přece jen bude potřeba akceptovat

Jedinou položkou, která celé divadlo mírně kazí, je dvouspojková automatická převodovka. Zná všechny problémy skříní s touto technologií, takže někdy umí při rozjíždění cuknout, aby jindy zase auto rozpohybovávala se zpožděním. Když se k tomu přidá její nedokonalé sladění se systémem start-stop, dovede být třeba na křižovatkách až nepříjemná.

Zároveň minimálně v testovaném kuse nebylo možné jakýmkoliv způsobem zasáhnout do logiky jejího řazení, jelikož vozidlo nemělo ani pádla, ani standardní páku se symboly + a -, což zapříčinilo, že často při okreskování odřazovala na vyšší kvalty zbytečně brzo, i navzdory sportovnímu režimu, v Mini pojmenovaném Motokárový zážitek. Je to docela škoda, zvlášť když se jedná o jedinou nabízenou variantu řazení. Tady prosím zapracovat.

Nicméně jinak je Cooper C dobrým společníkem na snad všechny druhy jízdy, které si na něj vymyslíte. A věřte mi, žádnou lepší verzi nepotřebujete. Takže se nemusíte tolik trápit faktem, že Mini je samozřejmě i tradičně drahé. Vždyť vy se přece díváte na tu nejrozumnější verzi již od , tak proč si radost kazit, ne? 

Verdikt

V případě Mini Cooperu je základní specifikace, zvaná C, ideálním průsečíkem víkendové zábavy a standardních přejezdů v průběhu všedních dní. Od pondělí do pátku potěší schopností přepravit až čtyři pasažéry (teoreticky i pět, ale do toho bych se nepouštěl), včetně dostatku dveří a nějakého místa, úsporným motorem a použitelným pohodlím a od soboty do neděle vás odmění srdnatým tahem a ve třídě nejspíš nejzábavnějšími jízdními vlastnostmi. Do toho vždy dobře vypadá. Ano, toto Mini je super.

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-)  

Technické údaje

Mini Cooper C 

Motor: turbem přeplňovaný zážehový tříválec 1499 cm3
Nejvyšší výkon: 115 kW (156k) při 4900 – 6500 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 230 Nm při 1500 – 4600 ot/min
Převodovka: automatická dvouspojková sedmistupňová
Provozní hmotnost: 1395 kg 
Maximální rychlost: 225 km/h
0-100 km/h: 8 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6 - 6,6 l/100 km
Spotřeba v testu: 7,4 l/100 km
Základní cena: 698 100 Kč (zkoušená verze Mini Cooper C, pět dveří)
Cena testovaného kusu: 913 982 Kč