Fiat 500C 0.9 TwinAir: Ta jediná správná specifikace… pro nostalgického snílka

Letošní rok je na Autíčkáři velmi plodný na pětistovky. Může za to hlavně jeden z našich nejvěrnějších čtenářů, Emil, který nás pravidelně zásobuje kousky ze své krásné sbírky. Díky němu jsme vám tak už mohli napsat srovnání běžných fiátků v předfaceliftovém a pofaceliftovém provedení, nebo recenze krásné jachtařské 500C Riva a sportovního Abarthu 695 Rivale.

Jenže pořád ještě zbývá jedna varianta Fiatu 500, kterou jsme si od Emila vyzkoušet nemohli, protože ji (zatím) nemá. Je to otevřená varianta zvaná 500C, ale hlavně vybavená dvouválcovou devítistovkou TwinAir. Právě ta je nejvěrnější nápodobou původní Nuovy Cinquecento ze šedesátých let, na níž popisované moderní pětikilo tak báječně odkazuje.

Proto když se mi ozval můj kamarád Radek s tím, že ve své neméně zajímavé garáži přesně jednu takovou nyní má a jestli ji nechci na test, ani chvíli jsem neváhal, přestože už je letos pětistovkou číslo pět. Toho jediného fiátka, který ke svému božímu retro designu má i shrnovací střechu a správný počet válců, jsem si prostě musel vyzkoušet!

Takže ano, je tu další test Fiatu 500. Abych však sebe ani své kolegy pořád neopakoval, vyhnu se dnes detailnímu popisu auta samotného, protože ten už jsme si probrali mockrát, a budu se soustředit čistě na specifika pohonu a pocit, který konkrétně tato originálu nejbližší inkarnace vyvolává. Dejme se do toho!

Motor roku

Na začátku si ale něco řekněme o popisovaném dvouválci, jelikož on to není jen tak nějaký motor. Fiat ho vyvíjel jako nástupce své velmi populární řady FIRE a dal si na něm tak záležet, že s ním vyhrál ocenění Motor roku 2011 v kubatuře do jednoho litru. Jeden z nejvyšších představitelů ankety, Dean Slavnich, ho dokonce nazval jedním z nejlepších motorů historie.

Fiat u něj využívá faktu, že nejpozitivnějších výsledků v poměru mezi výkonem, točivým momentem a spotřebou se obecně dosahuje u válců s objemem přibližně půl litru na jeden válec, což v případě motoru s celkovým objemem (téměř) jednoho litru značí právě dvouválec. Aby toho nebylo málo, výrobce ještě doplnil své patentní, hydraulicky ovládané variabilní časování ventilů a malé turbo, čímž zařídil, že motor teoreticky zvládá kombinovat solidní dynamiku s nizoučkým apetitem.

Jestli je to pravda i v praxi, se dozvíte později v textu, ale musí se nechat, že je to rozhodně motor zajímavý. Objevil se v celé plejádě aut – od nejmenší Lancie Ypsilon a Fiatu Panda přes Alfu Romeo MiTo až po velký Fiat 500L, a namísto nahrazení sloužil nakonec víc jako moderní alternativa ke starým čtyřválcům, než ho v roce 2016 začaly vytlačovat nové tříválce řady FireFly.

Nyní už tak v nabídce nefiguruje, což je minimálně v případě pětistovky za mě docela škoda. On je v ní totiž skvělý! Za čtyři testovací dny jsem si potvrdil svou domněnku, že ještě ve spojení s karoserií s plátěným, stahovacím prostředním dílem se jedná o jedinou správnou specifikaci moderní retro pětistovky. Jen to má podmínku: musíte být nostalgickým snílkem.

Nastartování a chování ve městě

Už když k pětistovce přicházíte, zákonitě se dojmete. Nekonečně roztomilý a nestárnoucí design i po osmnácti letech od prvotního představení pořád funguje. Když pak usednete a zavřete za sebou dveře, dojmete se znovu nad stejně kouzelnou palubní deskou plnou oblých tvarů a se zdobným dekorem v barvě vozu. Takové pocity však zajistí všechny pětistovky.

Jenže tady se rozněžníte ještě víc, protože otočíte klíčkem a pod maličkou kapotou se ozve motůrek s úplně stejným prdlavým zvukem, jaký znáte z dovolených v Itálii, kde ještě stále není problém narazit na původní maličké fiátky. Když se pak usadí na volnoběhu, při kterém s celým autem jemně třese, vy si po vzoru staré pětistovky shrnete střechu a hned vám dojde, že tady jste jako snílek správně.

Ze stejných důvodů vás bude dokonale těšit i pohyb ve městě. Veselým smíchem budete reagovat na to, s jakými otřesy a drkotáním se dvouválec rozjíždí, čemuž v konkrétním kousku ještě napomáhá na spojku nepříliš citlivá robotická převodovka. Krásně vám také bude na duši, jak při jízdě po ulicích pětistovka vtipně prdí a hopsá přes díry. Prostě… la dolce vita nostalgica!

Za hranicí města

Při jízdě mimo město budete zase úplně nadšení z toho, jak pěkně TwinAir funguje ve středních otáčkách, kde se k dospělému objemu nedospělého počtu válců přidává i natlakované turbo a správně načasované ventily. 500C vás tak mezi dvěma a půl a pěti tisíci otáčkami zaujme svou italsky energickou dynamikou – na svých 63 kW jede nad očekávání pěkně. A vůbec vás nebude trápit, že mimo toto spektrum už zas tolik neoslní.

Také vás pobaví, jak onen charakteristický rozpustilý zvuk zůstává po celé otáčkové pásmo téměř stejný. Mění se jen četnost „prdů“ a intenzita vibrací. Jednotka vám k tomu ještě okolo dvou a půl tisíce otáček přijde pocitově podtočená, a když konečně začne znít klidně a vyrovnaně, zjistíte, že se nachází v poslední třetině otáčkoměru. Jenže vy budete tento akustický projev motoru, zvlášť ve spojení s modrým nebem nad hlavou, milovat, protože… la dolce vita nostalgica!

Když na chvíli zapomenete nostalgicky snít

Z předchozích řádků už je vám možná jasné, že pro docenění vlastností takto specifikované pětistovky jednoduše musíte být snílkem. Když se totiž ze snu probudíte, uvědomíte si, že objektivně 0.9 TwinAir zas takovým zázrakem není. Dvouválec je reálně hrubý, až trochu moc často vibruje a docela trpí na turbodíru, plochý spodek a nevýrazný vršek otáčkového spektra.

K tomu si i rád dopřává palivo. Já jezdil okolo 7,5 litru na sto kilometrů a i majiteli Radkovi, který jezdí vážně pomalu, svítí na palubním počítači dlouhodobě 6,5 l/100 km. Ono to bude částečně způsobené i chvílemi zbytečně vysoko řadícím robotem, ale i tak je to na malý a proklamovaně efektivní motor v prťavém autě docela dost.

Ve spojení s choulostivostí, jíž je po letech TwinAir známý, vám tím pádem vyjde, že po vyřazení emocí vlastně není moc důvodů chtít raději tento motor než starou dobrou dvanáctistovku FIRE. Ta je ve všem, kromě síly ve středních otáčkách, nějak… lepší. Až si říkám, že ten titul Motoru roku byl trochu neopodstatněný.

Jakmile se zase… zasníte

Jenže Fiat 500 je celý o emocích… o nostalgii… o snění. Proto, ačkoliv bych třeba já osobně v žádném jiném autě nakonec devítistovku asi úplně nechtěl, právě tady, v pětikilu se shrnovací střechou, mi i přes popsané věcné nedostatky přijde bez přehánění skvělá! Její bručení a průběh výkonu dokonale dotváří charakter italského retro vozítka. Za mě tak zůstává jedinou správnou specifikací tohoto automobilu.

A když si tuto specifikaci navíc spojíte s pětistovkou jako takovou, tedy s vozidlem s nádherným designem, vzhledem k velikosti karoserie prostorově překvapivě štědrou kabinou, nad očekávání příjemnou jízdou a nekonečným charakterem, je tu dost velká pravděpodobnost, že i vám Fiat 500C TwinAir vyjde jako společník, kterého budete mít za všech okolností rádi. Jen musíte mít na paměti, že… la dolce vita nostalgica!

Verdikt

Moderní retro automobil Fiat 500 s otevřenou karoserií C a dvouválcovou 0.9 TwinAir je historicky nejbližší vlastnímu legendárnímu předobrazu. Svým zvukem a shrnovacím plátnem vám tudíž nejlépe zprostředkuje sen o tom, jaké to bylo (a je) žít život po boku malých italských fiátků minulosti. A přesně tímto pohledem nostalgického snílka se na něj musíte dívat, protože ten vám umožní nonšalantním mávnutím ruky přejít jeho objektivní nevýhody. Tak už běžte… snít.

Moc děkuji majiteli Radkovi za půjčení, tento „prdlavý“ zkrácený týden jsem si náramně užil!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

Technické údaje

Fiat 500C 0.9 TwinAir Pop (2012)

Motor: turbem přeplňovaný zážehový dvouválec 875 cm3
Nejvyšší výkon: 63 kW (84k) při 5500 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 145 Nm při 1900 ot/min
Převodovka: robotizovaná pětistupňová
Provozní hmotnost: 1055 kg 
Maximální rychlost: 173 km/h
0-100 km/h: 11 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 4 l/100 km
Spotřeba majitele: okolo 6,5 l/100 km