Íránskopolský vánoční příběh o rozinkách a kamioňácké soudržnosti

Rok by se měl zakončit něčím optimistickým, takže tu máme jeden vánoční příběh od našich severních sousedů. Příběh, který ukazuje, že když přijde na nezištnou pomoc, jdou předsudky a národnosti stranou. 

Možná to nevíte, ale velká část rozinek na evropském trhu pochází právě z Íránu. Sušené hrozny jsou jeden z důležitých vývozních artiklů a zaměstnávají celou řadu obyvatel této země, která je sice v médiích prezentována jako jedno velké bitevní pole, ale reálně v ní žijí úplně normální lidé své úplně normální životy. Třeba jako místní řidič náklaďáku Fardin Kazemi. Ten se v polovině prosince vydal z Íránu do Polska se sladkým nákladem. Cestu znal, k našim severním sousedům, ale i k nám vozí rozinky už několik let.

Rutinní cesta s nákladem se ale tentokrát zkomplikovala. Fardin v Polsku (jako už mnohokrát předtím) vyložil náklad a směřoval pro zboží k nám do České republiky. Bohužel jeho přes 30 let starý americký tahač vypověděl službu u obce Kozieglowy nedaleko městečka Czenstochowa.

Fardin se vůz odstavený vedle silnice pokoušel v chladném počasí svépomocí opravit, ale marně. Mohlo by se zdát, že přišel o všechno. Zůstal sám, přes 5000 km od domova, s omezenými prostředky a bez zázemí nějaké spediční společnosti. Fardin je totiž sám sobě šéfem, zaměstnavatelem i zaměstnancem.

Naštěstí si řidiče se starým kamionem s exotickou registrační značkou, který už několik dní kempuje u silnice, všimli ostatní řidiči i místní obyvatelé. Začali mu nosit jídlo a zdejší mechanik se dokonce pokusil tahač opravit. Bohužel verdikt byl jasný - přes třicet let starý International to definitivně vzdal. Motor byl zadřený na klice a jediná možnost, jak jej oživit, by byla generálka, na kterou ovšem Fardin neměl peníze.

Mezitím lidé sehnali tlumočníka hovořícího persky, aby se mohli s Fardinem domluvit. Ten se o kamion bál tak, že se od něj nechtěl hnout. Byl to jeho nejcenější majetek a zdroj obživy pro jeho rodinu.

Vlastní akci mezitím rozjeli i Fardinovi polští kolegové, řidiči kamionů. Uspořádali sbírku na opravu starého Internationalu. Na transparentní účet se během pár dní sešlo čtvrt milionu zlotých, v přepočtu téměř milion a půl korun. A protože tato částka zdaleka přesahuje nutný rozpočet na opravu, která by navíc trvala dlouhou dobu, rozhodli se, že Fardinovi koupí kamion nový. Tedy skoro nový. Vybrali a koupili tahač DAF z roku 2017. Írán totiž nedovoluje import vozidel starších tří let.

Když se to nešťastný íránský řidič dozvěděl, rozplakal se štěstím a dojetím. Záhy se začaly řešit všechny legislativní záležitosti, aby mohl Fardin přijet domů s novým tahačem, který byl tou dobou prakticky už jeho, leč úředně zatím stále náležel polskému prodejci. Starého Internationalu se ujali nadšenci do amerických náklaďáků, kteří jej zrenovují a pošlou Fardinovi zpět do Íránu.

Když už se zdálo, že se dramatický příběh chýlí ke zdárnému konci, objevila se ale další komplikace. Nový DAF není možné v Íránu přihlásit, protože značka je součástí amerického koncernu Paccar a kvůli vládnímu nařízení nesmí firmy z USA exportovat jakékoli zboží do Íránu. Samotný DAF se o tom přesvědčil letos v létě, kdy dostal od amerických úřadů pokutu 1,7 milionu dolarů za prodej šedesáti tří tahačů íránské společnosti. Nový tahač se tedy vrátil k prodejci a polští kamioňáci hledají další alternativy. Podle všeho už našli řešení, tentokrát se ale rozhodli oznámit, jak to celé dopadlo až ve chvíli, kdy bude veškeré papírování definitivně hotové. Příběh se teď skutečně chýlí ke šťastnému konci.  Pokud chcete, můžete vše sledovat takříkajíc v reálném čase na Facebooku.

Takže lidi, čas lásky! Je úplně fuk, kdo je odkud, důležité je, co je to za člověka. Až budete jíst cukroví s rozinkami, tak si vzpomeňte, že je možná přivezl Fardin svým starým oranžovým Internationalem. A pomáhejte, nikdy nevíte, kdy budete sami pomoc potřebovat…