Citroën Spacetourer 2.0 BlueHDi: Mít prostor je příjemné

Redakční kalendář tomu tak chtěl, že jsem zase jednou dostal na testování ryze rodinné auto, jehož hlavním účelem jsou každodenní cesty s dětmi na palubě a nějakým tím kočárkem v kufru. Pokud čekáte vysoce spotřebitelskou recenzi, která se bude zabývat nástrahami rodinného cestování za volantem Citroënu Spacetourer, budu vás muset zklamat. Protože mnohočlennou rodinou nedisponuji, jezdil jsem většinu času sám, nebo ve dvou. A během těchto cest jsem postupně zjistil, že zdrcnutá dodávka s elektrickými šoupačkami je překvapivě pohodlný dopravní prostředek pro sychravé dny ve velkoměstě.

Rovnou na začátek upřesním, že jsem k testu nedostal nejnašlapanější verzi Bussiness Lounge (tu si v redakčním kalendáři promptně uzurpovala Zlokočka), ale vcelku normálně naspecifikované auto. Asi jediným prvkem zhýralého luxusu byly elektricky ovládané posuvné dveře. Jinak tu ale nebylo nic, co by působilo nepatřičně. Látkové sedačky s decentním tvarováním, tvrdě plastová přístrojovka plná úložných schránek, gumové koberečky a mírně agrární zvuk přeplňovaného naftového dvoulitru, jehož síla putuje na přední kola přes manuální šestikvalt utváří na první pohled ničím nepřekvapivý image dodávky na lidi. 

Zvenčí je jasné, že hlavní designovou inspirací vozu bylo maximální využití půdorysu. Vůz tedy připomíná kvádr, který je vpředu zkosen křivkou čelního skla. Horní polovina kvádru jak pak z větší části zaplněna okny, spodní tvoří dlouhé lány plechu ozvláštněné tu a tam decentním prolisem. Snad jen vpředu se mohli designéři trochu odvázat a stvořili zde poměrně konzervativní směsici černých průduchů a mřížek doplněnou o světlomety a znak Citroënu. 

Zvenčí tedy Spacetourer mnoho pozornosti nepoutá a ačkoli jich denně pravděpodobně potkáte několik (ať už ve verzi od Citroënu, nebo jako Toyotu, Opel, nebo Peugeot), pravděpodobně je tiše ignorujete. Což je ale u rodinného MPV vlastně docela dobrá vlastnost. Vzpomeňme si třeba na takový Fiat Multipla. Toho si sice každý všiml, ale nic pozitivního na tom nebylo. Snad jedinou výtku bych měl při pohledu na vůz z profilu. Jedná se totiž o nejkratší z nabízených variant (4,6 metru) a tak za zadní nápravou končí automobil o dost dříve, než by bylo v rámci ideální vyváženosti záhodno a poslední třetina karoserie působí, jako by ji někdo vypral na devadesát a pak narouboval zpět a doufal, že si toho nikdo nevšimne.

Jenže tady nejde o vzhled, tady jde o prostý fakt, že na půdorysu obyčejného kombi je dost místa pro osm lidí a nějaký ten náklad v mnoha různých variabilních kombinacích. A ačkoli nejvíce kupujících zaujme možnost se třemi řadami sedadel, já dostal pouze pětimístnou verzi. Kromě dvojice sedadel vpředu, mezi kterými je poměrně široká ulička je v koleničkách na podlaze ukotvena ještě dvousedačka a jedno samostatné sedadlo. Tyto segmenty jde dle chuti a nálady posouvat, vyndávat a zandávat. 

Já jsem během testovacího týdne zvolil konfiguraci, kdy jsem lavici odsunul co nejvíce dozadu a vprostřed auta tak vznikl prostorný obýváček. Díky tomu jsem skoro nepoužil přední dveře a do auta nastupoval zásadně šoupačkami. Obzvláště v deštivých dnech je tento systém k nezaplacení. Po nastoupení širokými dveřmi jsem si vzadu v klidu sundal mokrou bundu, pověsil ji na háček, prošel uličkou a usadil se za volant, kam nemělo šanci napršet otevřenými dveřmi. 

Na podlahu, případně zadní lavici jsem odkládal i zavazadla. Zčásti proto, že se to nabízelo, přeci v dešti nebudu bojovat s obřími zadními vraty, zčásti ale i proto, že v této krátké verzi se opěradlo zadní lavice skoro dotýká zadního okna a automobil prakticky nemá zavazadlový prostor. V případě osmimístné konfigurace to může být problém, proto se nabízí i dvě delší varianty. Nejkratší Spacetourer ale rozhodně není nějaké méněcenné ošizené auto. Díky minimálním převisům a kompatkní délce je příkladně obratný, karoserie s koly v rozích je nezáludně tvarovaná a tak není problém s parkováním, ani proplétáním se v hustém provozu. 

Naftový dvoulitr o výkonu sto padesáti koní je pro Spacetourer ideální motor. S lehkou nohou lze udržet spotřebu někde u sedmi litrů na sto kilometrů, s těžší naopak není problém jet na (německé) dálnici cestovní sto šedesátkou. Jediné, co kazí cestování je pak hluk od obtékajícího vzduchu. S cestujícími na zadní lavici už si zkrátka nepopovídáte. Manuální šestikvalt je rozumně odstupňovaný, rádce pro ekologickou jízdu ho sice radí podtáčet, ale nijak zvlášť to nevadí, protože výkonu je dost i v nízkých otáčkách. Poněkud houbovitý chod řadící páky se dá v dodávce přejít s mávnutím ruky.

Ze sedadla řidiče je výborný výhled ven, ovladací prvky má šofér na dosah ruky, ergonomii není co vytknout. Snad jen drobnost – kapsa na mobil před řadící pákou je moc mělká a při ostřejší akceleraci z ní telefon má tendenci vyletět. Slušel by jí nějaký protiskluzový povrch, který by tento malý problém efektivně vyřešil. Infotainment umístěný vprostřed palubní desky je starý známý z většiny vozů koncernu PSA a byo o něm napsáno už tolik, že se spokojím jen s konstatováním, že není špatný, ale mohl by být přehlednější. Jo a ve Spacetoureru má navíc nové barevné schéma – oranžovozelené. 

Verdikt:

Nejkratší Spacetourer sice nenabídne dechberoucí přepravní kapacitu, jinak ale nabízí na dodávku překvapivě pohodlné cestování bez zbytečných nervů z toho, že by snad byl moc velký a špatně se s ním parkovalo a manévrovalo ve městě. Absence prostředního sedadla vpředu sice může působit jako kapacitní fail, praktická ulička se ale během testovacího týdne mockrát osvědčila a na její používání jsem si rychle zvykl. Pokud většinu plánovaného využití auta netvoří dlouhé cesty po dálnici, může být Spacetourer zajímavou alternativou ke kombíku, nebo velkému SUV. Nemá smysl se zaleknout krabicoidních dodávkových tvarů a prvního dojmu – pod užitkově vypadající slupkou je tohle totiž docela pohodlný osobák.

Technické údaje:

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1997 ccm
Výkon: 110 kW (150 koní)
Točivý moment: 370 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 170 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,8 s 
Provozní hmotnost: 1895 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,6 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,6 l/100 km kombinovaná
Základní cena testované verze: 901 450,-  Kč