Peugeot 408 Hybrid 225: To je pěkná směsice

U některých aut je na první pohled jasné, na koho míří. Prostorný minivan za rozumnou cenu zaujme rodiny s více dětmi, pohodlný sedan s velkou nádrží a porcí výkonu se hodí k práci obchodního cestujícího a rozpustilý hot hatch zase potěší každého, kdo si i z cesty pro rohlíky chce udělat zajímavou kratochvíli. No a pak tu jsou vozy z opačného spektra. Auta, která nelze nacpat do čitelné a jasné škatulky a být hned hotový s jejich cílovkou. Rozliční chameleoni, kteří si z každé jasně definované kategorie vezmou jen malý kousek. 

Jedním z takových aut je právě i dneska testovaný Peugeot 408. Začněme od střechy, jejíž tvar evokuje něco mezi kupé a sedanem. Zadní víko kufru se tu ale vyklápí celé, takže to je liftback. Podle stránek Peugeotu tedy prý Fastback, ale to je jedno. Máme tu výrazné spoilery, takže pravděpodobně sportovní fastback, chtělo by se říci, ale pak zabrousíte pohledem níž a najdete výrazné oplastování a opticky zvýšený podvozek, které zase odkazují spíše do kategorie SUV. Celé to pak korunují retrofuturistická kola, která jako by se na vůz dostala rovnou z nějakého osmdesátkového konceptu a která polarizují redakci mezi většinu, jež je považuje za velmi jemně řečeno nehezká, a menšinu (do které se řadím asi jen já), kterým naopak přijdou naprosto skvělá.

Víte, když přišel Peugeot před pěti lety se současnou 508, byl jsem z ostře řezaných hran a designové břitkosti vozu vcelku nadšený. Líbí se mi i nová 308, která v tomhle trendu pokračuje. Ale u 408 si říkám, jestli tu té moderny a avantgardy už není přeci jen trochu moc. Nakonec to vozu asi odpustím, ale jen proto, že je to Peugeot a ten by vlastně měl být trochu francouzsky divný…

Pod všemi těmi křivkami je to vlastně současná 308. Pohonné ústrojí, konstrukční platforma, velká část jednotlivých rozměrů – to vše je tu stejné. Což je veskrze dobrá zpráva, 308 se povedla. Překvapilo mě ale, že si v konfigurátoru nemohu vybrat zastavění dieselového motoru nebo manuální převodovku. Pravděpodobně to souvisí s prémiovým profilováním tohoto modelu. Trochu mě mrzí, že jsem k testu dostal zrovna plug-in hybridní ústrojí, které se mému profilu využívání příliš nehodí, ale o tom si více povíme později. 

Technická spřízněnost s 308 naplno projeví při pohledu do interiéru. Ten je totiž prakticky stejný. A opět k tomu dodávám, že je to dobře. Vnitřek nové 308 se povedl, je ergonomicky mnohem lepší, než u předchůdce, nabízí spoustu moderních technologií a ve vyšších výbavách i skvělé sedačky s certifikátem AGR a masážemi vyvedené v modré eko kůži. Efektní je i displej přístrojovky s 3D efektem nebo systém ovládání infotainmentu pomocí editovatelných ikonek i-toggles. 

Trochu mě mrzí, že se v nabídce neobjevuje žádná veselejší barva nebo alespoň útulnější dekor palubní desky. Výběr je striktně omezen na hliníkové nebo černě-textilní doplňky na černém plastu nebo kůži, největší odvaz tu je zelené prošívání. Některé plochy tu působí zbytečně těžce a do jisté míry i lacině. Přitom koncern Stellantis různé barevné varianty vnitřků aut umí, jak ukazuje třeba v povedených DS. A zrovna tady by se béžový interiér v kombinaci s modrou barvou karoserie vyjímal fakt náramně.

Mile mě překvapil prostor na zadních sedačkách. Bál jsem se typické bolístky vozů se splývavou zádí, a to nedostatku místa na hlavu, ale díky nízko ukotveným sedákům je tady prostor srovnatelný s 308 kombi. Potěšil mě i královský kus místa na nohy – lavice je posunutá dost dozadu. Tato velkorysost se samozřejmě projevuje v zavazadelníku, který je jednak kvůli bateriím velice mělký, z horní strany mu krychlové centimetry ubírá šikmina víka a ani na délku to není žádná hitparáda.

Jak už jsem zmínil, pod kapotou testovaného auta předl benzínový 1,6 litrový čtyřválec doplněný o elektromotor. Soustava má celkový výkon 225 koní a pohání výhradně přední nápravu, čtyřkolka se u modelu vůbec nenabízí. 408 je díky tomu příjemně svižná, i když bych jí pocitově tipoval o pár koníků méně. Na sportování to zkrátka není, ale běžné bezpečné cestování se tu dá zvládnout příjemně. Když pravidelně dobíjíte 12,4 kilowatthodinový akumulátor, je jízda poměrně úsporná. Na proklamovaných 1,2 litru na sto jsem se sice nedostal, ale s lehkou nohou se není problém pohybovat kolem dvou. Můžete samozřejmě jezdit i čistě na elektřinu, ale to má dva háčky. Ten první je skutečnost, že automobil pak působí zvláště nad 50 km/h docela líně, a ten druhý je pak spotřeba. Ta se dostane klidně i k 30 kWh na sto kilometrů. Snadno se pak dovtípíte, že “papírový” elektrický dojezd 63 km je z říše snů. Při opatrném cukání po městě se mi povedlo dostat někam k 45 elektrickým kilometrům, což pořád stačí na kratší cesty do práce a jistě se najde skupina zákazníků, kterým to bude vyhovovat. 

Horší situace nastavá ve chvíli, kdy se baterie vybije a vy se musíte spolehnout jen na spalovák. Ten sice jede vcelku srdnatě, ani se příliš nevytáčí a nedrnčí, jak bývá u některých PHEV zvykem, ale bohužel si za toto kultivované chování vezme poměrně bohatý příděl benzínu. Na dálnici počítejte s osmi litry, jinak kolem sedmi. Což je v kombinaci s malou nádrží (prý čtyřicetlitrovou, ale na základě průměrné spotřeby a ujetých kilometrů se nulový dojezd ukázal už po spálení 32 litrů paliva z plné nádrže) docela nepříjemná kombinace znamenající časté zastávky u benzínek. 

Křivého slova nemohu však říci o podvozku. Trochu jsem se bál, že ty těžké příplatkové dvacítky budou mlátit v každé díře, ale není to tak. Tlumiče mají vcelku vysoký zdvih, ale pracují v tandemu s poměrně tuhými pružinami, takže auto nepůsobí jankovitě a pěkně se ovládá. Díry o sobě dávají vědět spíše decentními vibracemi než rázy do karoserie a velice spokojený jsem byl i s odhlučněním podběhů – v autě jsou i na dálnici jen velice slabě slyšet odvalující se zimní pneumatiky. Podle marketingových brožurek má mít testovaná verze GT namontovaný takzvaný “Driver Sport Pack”, který by měl mít za následek sportovnější naladění posilovače řízení, převodovky a pedálu plynu, ale já si žádných zmínkyhodných změn k lepšímu ani k horšímu oproti klasické 308 nevšiml.

Verdikt

Fakt si nevím rady s tím, pro koho je 408 určená. Rodiny sáhnou raději po levnější a prostornější 308 SW, pro zájemce o reprezentativní vůz na delší cesty je tu ne zas o tolik dražší ale o parník dospělejší 508. Původně jsem si myslel, že by mohlo jít o konkurenci vozů jako je třeba Renault Arkana – těch, které se profilují jako velké auto za málo peněz. Nasazená cenová politika v kombinaci s nemožností objednání dieselu a manuálu ale naznačuje, že by mělo jít o subprémiovou stylovku. Tady ale zas dle mého trochu pokulhává interiér a zpracování některých detailů. Navíc tu máme na stejné platformě postavenou DS4, která je o poznání prémiovější, ještě o kus pohodlnější a dokonce i levnější. A kdyby snad mělo jít o určitou francouzskou “divnost”, máme tu (taktéž levnější) C5x. Nechápejte mě špatně – 408 se mi docela líbí, dokonce mě potěšila i ta jinak často kritizovaná kola, neuráží mě jízdně a ačkoli bych místo PHEV zvolil klasický spalovák, jde spíše o mojí osobní preferenci. Není to vůbec špatné auto, jenže je ve Stellantisích vodách tolik konkurence, že se jen těžko hledá průnik potřeb, který by mě poslal právě pro 408.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1598 ccm + elektromotor
Celkový výkon: 165 kW (225 koní)
Kapacita baterie: 12,4 kWh, z toho využitelných 9,9 kWh
Čistě elektrický dojezd udávaný (v testu):  63 km (45 km)
Točivý moment: 320 Nm 
Převodovka: osmistupňový hydroměnič
Pohotovostní hmotnost: 1706 kg 
Maximální rychlost: 235 km/h
0-100 km/h: 7,8 s 
Kombinovaná spotřeba v testu s nabitou baterií: 1,9 l/100 km
Kombinovaná spotřeba v testu s vybitou baterií: 7,7 l/100 km
Základní cena: 830 000,- Kč
Základní cena testované verze: 1 376 000,- Kč