Opel Mokka E: Ne každý elektromobil musí být praštěný...

Přiznám se, že nesleduji módní trendy. Do mé asociální bubliny se dostávají spíše náhodou, takže jsem si nového designového směru Opelu všiml zrovna na modelu Mokka. Klasický tvar přední masky, které říkají Visor, si pak našel cestu i na další modely a já bych si tak přál, aby obnovili Senatora. Ale i u malého crossoveru, který se nám na parkovištích začíná úspěšně množit, vypadá maska prďácky a spolu s pohledem na kapotu, o kterém jsem se rozepsal při svém prvním setkání, dodává malému vozu osobité charisma.

Jenže o kapotě už jsem psal. Navíc tehdá, když jsem si Mokky všiml poprvé, ji Opel pochopitelně představoval jako pokrokový elektromobil. A teď ji tady tedy mám. Hezky zelenou, jako na plakátech. Má v sobě 136 elektrických koní, hrabe předními koly a má dojet 324 km. Je to v podstatě stejné pohonné ústrojí jako v elektrické Corse včetně 50 kWh baterie. A s tou Corsou Kubajs svého času skutečně přes 300 kilometrů najel. Mokka je ale vyšší a "stylovější". Inu, uvidíme.

Když se Mokka E představovala, byla tato kombinace pohonu tak nějak normální. Hyundai Ioniq na tom nebyl lépe a i3 nikdo nikdy nebral vážně. Elektrifikované Mini ujede méně a stojí stejně, tak co… Jenže jak čas plyne, podařilo se i koncernu VW vyrobit sobě vlastní elektromobil a i ten je tak nějak s dynamikou a dojezdem dál. Ano, je dražší, ale holt je to etalon a pomyslné těžiště nabídky elektromobilů nám to posunulo.

To, co před rokem bylo naprosto v pořádku, mi dnes připadá… loňské. Cena je sice stále relativně nízko, ale tím, jak se na trh valí rychlejší a baterkama napěchovanější auta od "běžných" značek, mé vidění je jinde. Mokka navíc není díky malým bateriím nebo nižšímu výkonu o mnoho úspornější, než ty dvoutunové věci konkurence.

Za svůj týdenní test jsem auto nabíjel jen jednou a jezdil s ním naprosto bez ohledu na spotřebu. Nepohyboval jsem se však příliš po dálnicích, jezdil jsem spíše po okreskách kolem Prahy. Předpokládaný dojezd sice díky divoké kombinaci provozu a neprovozu v rozkopané Praze poskakoval nahoru a dolů, ale já jsem si byl jistý, že na plnou baterku ujedu vždy naprosto s přehledem dvě stě kilometrů. Tahle slova už jsem použil v testu Ioniqu 5, jenže tam to zahrnovalo 300 elektřinou nabitých koníků, jízdy po dálnici a nulové upejpání se.

Takže Mokka nám trošku svými parametry zapadla mezi průměr. Na druhou stranu je její elektrický projev naladěn precizně. Zkušenosti s aplikací celého pohonu má koncern Stellantis už hromádku a je to vidět. Tradicionalistický Opel pak nenabízí ani možnost zapnout ovládání jedním pedálem a chová se jako auto s klasickým automatem. Uživatele to tak přirozeně tlačí spíše k plachtění než k myším přískokům, které si třeba já užívám při silné rekuperaci. 

Při výkonu elektromotoru by snaha o řízení jedním pedálem stejně velmi často vyžadovala zapojení mechanických brzd. Uživatel by si toho navíc ani nemusel všimnout a zbytečně by si auto vybíjel. Takto si přirozeně přibrzdí tam, kde je potřeba, a jinak se jen veze v tichu jako kdysi, když byl svět ještě v pořádku.

A ač je interier moderní, nezapomnělo se na jednoduchost ovládání a uměřenost. Ano, palubka má display a dá se konfigurovat, ale vždy je střízlivá a minimalistická. Ano, celý interier je plný hran a jednoduchosti, ale klimatizace se stále ovládá mechanickými tlačítky a točítky. A radiomapa uprostřed nemá ambice vás uhranout novinkami, jejím cílem je jen sloužit. A tak to tu má být…

A před tím vším je ta nádherná kapota, stylově nízké čelní sklo a - pravda – i zrcátko, co mi trošku clonilo výhled. Na sedačce řidiče je v tomhle autě prostě fajn. A dokonce se v pohodě posadím i sám za sebe, což znamená, že sedačka s dítětem se tam vejde taky. No a kufr jsem vám vyfotil…

Jízdně pak jde opět o takový tradiční zážitek. Tuhé tlumiče tak, jak to u německého auta čekáme, a nezáludný podvozek, který si nechá hodně líbit. Nejde o vymetače okresek nebo rozpustilý stroj, u kterého si může člověk hrát s přenášením hmotnosti. Jde o efektivní nástroj přepravy, který se snaží nehoupat a jen jet. Jen se trošku bojím, že elektrická verze trošku moc "kope do ledvin" na ostřejších nerovnostech od zadní nápravy. 

Venkoncem jde ale o auto jízdně – svým způsobem – "nijaké", což je opět jedna z dominant značky a něco, co konzervativní zákazníci ocení. 

Verdikt

Opel Mokka E je elektromobil, který si nehraje na futuristično, ale chce jen nabídnout designově svěží auto na každý den. Nezahazuje staré dobré pořádky a nenutí vás učit se novým věcem, jen dodává ten nástroj, který chcete, letos elektricky a v zelené. Já se budu těšit na novou Corsu s Visorem a zbytek populace ocení větší kufr a vysoký posez. Mokka se bude prodávat dál…

Technické údaje

• Pohon: Elektromotor nad přední nápravou ženoucí přední kola přes jednostupňovou převodovku, 100 kW, 136 k 
• Hmotnost: 1 600 kg 
• Délka: 4 151 kg 
• Zrychlení 0 – 100 km/h: 9 s
• Spotřeba: Udávaná 18 kWh / 100 km, v testu 21 kWh
• Kapacita baterie: cca 50 kWh bez “nevybitelného zbytku”
• Cena verze Ultimate: 939 990 Kč včetně aktuální slevy