Nebudu zastírat, že se ke mě malý Oplík dostal náhodou. Někdo ze zpovykaných novinářů jej odmítl a zůstal by ležet ladem. Ujal jsem se jej tedy prost jakéhokoli očekávání. Těšil jsem se na střelenou barvu jako z plakátu, ale auto je bílé. S tmavou kapotou. Ještě, než jsem nasedl, začal jsem pochybovat.
Jenže stalo se něco, co se asi touhle recenzí potáhne jak červená nit. Podíval jsem se na kapotu ze sedadla řidiče. Už jen ten fakt, že je kapota vůbec vidět je dost inovativní, jiní výrobci se snaží vnější plech před řidičem zcela schovat. Ale tady nejde jen o plech, tady jde i o jeho tvar.
Vyzkoušel jsem to s několika lidmi, jež mají osobní zkušenosti často i bohatší, a mohu potvrdit: Kapota Opelu Mokka se prostě jeví jako kapota Pontiacu GTO, nebo Chargeru z roku 71. Jistě, jde o optický klam, ale fakt to tak vypadá… Nejen, že je tu nádherný prolis uprostřed a růžky. Kapota se hlavně tradičně chvěje, vše se v ní leskne a když zaprší, děje se tanec kuliček vody. Můžete namítnout, že to přeci musí strhávat řidičovu pozornost, jenže já dodávám: Ano, strhává, řidič pak totiž čumí před sebe.
A přiznám se, že pohled na kapotu mi dělal radost celý týden. Je to skvělý detail, levný na výrobu a dovoluje řidiči pozorovat “svět tam venku". Jako by se Opel chtěl vrátit zpět do půli dvacátého století, kdy v Evropě prodával věci tak nějak americky přímočaré a osmiválcové.
Jistě mi můžete vytknout, že nějaká kapota je zcela zbytečný detail, jenže… Kolikrát už jsme od automobilek slyšeli o převratných novinkách, které nám udělají život lepším jen proto, abychom se potom tvářili kysele. Tady je kapota na které vidíte, jestli mrzne, prší, za vlhka můžete pozorovat jak se zahřívá motorový prostor… Z auta, které vás jasně oddělilo od okolí, se najednou stává něco, co do okolí tak nějak trčí a vy to pořád můžete pozorovat.
Prostě z té kapoty jsem nadšený, no. Úplně stejně jako když jsem poprvé na gotické kapotě velké ameriky viděl tát sníh a rozmrzat listí… Je to jev u testovačky tak mainstreamové značky zcela ojedinělý. Pro mne… No ale od ryze specifické radosti k autu.
Opel Mokka má tříválec, automat s osmi rychlostmi a jedním hydroměničem a celkově se dá popsat, že je zde to staré známé od PSA. Tříválec má dost síly na to, aby se s autem dalo jezdit svižně, převodovka se sice splaší, když to zadupnete až do země, ale celkově jde o takové to hezké standardní řešení, které nikdy neurazí. A místo na to, aby nadchlo, se zde příliš dbá na ekologii a spotřebu. Koncový zákazník to jistě ocení více, než zdejší čtenáři, ale ven to muselo.
Projev podvozku mi pak dal trošku zabrat. Auto mi přišlo napřed takové divně tvrdé a přesto se semtam pohupovalo. Pak mi došlo o co jde: relativně měkké odpruženi s tuhými tlumiči. Rezonanční frekvence je pomaloučká, pomalejší než v Town Caru a donutit auto se rozhoupat, to už chce skutečně kravský přístup někde na tankodromu. Ale jde to. A není to na škodu. Podvozek je sice na můj vkus příliš náchylný na přenos nepohodlí k posádce, ale jinak jde o malého řezníka, kterého shodíte ze schodů a on bude brblat úplně stejně, jako byste mu koupili zmrzlinu.
Vemte nádhernou kapotu na výlet těmi nejroztřískanějšími okreskami a v momentě, kdy budete mít pocit, že se musí rozpadnout, tak přidejte. Jde to. Tenhle malý bitevníček se bude klepat úplně stejně, jako byste jeli po Dálnici. Rekonstruované. Prostě se klepe pořád. Ne nějak moc, ale zato konzistentně. Dostáváte za to ale pocit, že je terén pod koly autu naprosto šumák. A to se sem celkem hodí, nicht wahr?
A kromě kapoty tu pak máme i pneumatiky o profilovém čísle 60 a ráfky, které snad ani český novinář podřít neumí. Gut. Interier je pak přímočarý, jednoduchý, digitální palubka umí zobrazovat skutečně hromadu dat rozumným způsobem, jen tomu chybí trošku elegance. Ten otáčkoměr by šel fakt zpracovat lépe. Ale to je podružné. Důležité je, že to tu je, není to samoúčelné, funguje to a neotravuje to.
Ostatně jako celé tohle příslušenství k mojí kapotě.
Verdikt
Opel Mokka ukazuje, kam asi Opel míří. Míří ke starosvětským radostem, k upřímnému světu kde ráfky jsou malé, aby gumy mohly být velké. Míří ke kapkám vody, které si hrají na schovku mezi listím spadaným ze stromů. Na tu kapotu se zajděte alespoň podívat…
Jinak nemám velkých výhrad. Automobil funguje přesně tak, jak by za ty peníze měl a ta kapota je zadarmo. A to se vyplatí.
Technické údaje
- Motor: 1199 ccm, 96kw, turbo, tři válce a velké srdce
- Převodovka: Letargicky rozumná, hydroměničová, 8 stupňů
- Hmotnost: 1 270 kg
- Z nuly na sto: Pod jedenáct
- Cena GS Line s proužky a motorem: od 619 990 Kč
23. května 2021, 06:06
0
A klima taky ochlazuje kolena a břicho řidiče (jako O4) nebo vzduch dofoukne až tam nahoru kde je po něm poptávka? :)
23. května 2021, 08:32
1
Já ti nevím, jestli je to recenze o autě nebo o kapotě :D
23. května 2021, 10:22
0
Ta přístrojovka jsou omalovánky nejhrubšího zrna, vlastně přesně to, proč LCD přístrojové štíty nemám tak rád. Průšvih je v tom, že v základu už člověk nedostane analog jako dříve, nýbrž ješte ošklivější omalovánky, navíc lemované (rovněž ošklivým) šedým plastem. Chjo.
Jinak proti tomu nic zásadního nemám a ztvárnění čumáku (a ano, i kapoty) se mi vlastně líbí hodně.
23. května 2021, 13:51
0
Koupil jsem si Opel, deda mi do nej kopl ;)
Ale ted vazne, ta trojbarevna kombinace i ty tvary jsou dost zvlastni.
23. května 2021, 15:20
0
Do Mokky X jsem se zamiloval po prvním nasednutí, rozvalení na sesli a rozhlédnutí uvnitř. Tohle už se mi nějak interiérově nepozdává. 103kW čtyřválec se mi taky pocitově líbil víc než 96kW trojválec... Prostě něco mezi Crosslandem a Grandlandem.
05. června 2021, 13:39
1
Kapota á la Charger nebo GTO se tváří jako originální detail. Ovšem nejsem si jist, zda mainstreamový zákazník, pokukující po nafouknuté nákupní tašce na chůdách, tohle ocení. Při parkovaní v centru to asi moc nepomůže. Ale je pěkné, že u Opelu mysleli i na ty, kteří auta rádi. Mě by se to ale přeci jen více líbilo třeba na takové Insignii GSi.