Mustang Mach 4: Rouhání, nebo záchrana pro spalovací motory?

Když Ford nedávno svým vyvoleným dealerům v zámoří v přísném utajení ukázal prototyp nového auta, rozbouřilo to poněkud stojaté vody fordího světa. Nešlo totiž o další marketingové cvičení na téma elektrického crossoveru s obří přední maskou, nýbrž o plnokrevný nízký sedan na benzín.

Projekt, o kterém se šušká pod kódovým označením a registrovanou ochrannou známkou Mach 4, se prý svými proporcemi trochu blíží Porsche Panamera a měl by vyjít na rozumnou cenu pod 40 tisíc dolarů. Pod kapotou by prý měl být hybridní osmiválec, o elektrické verzi se nemluví, což je v dnešní době skoro zázrak. Jenže má čtyřdveřový Mustang na trhu vůbec nějakou šanci uspět, nebo je to jen zoufalý výkřik automobilky, která pod tlakem padajících prodejů Mustangu kupé zkouší okoukat nápady od Stellantisu?

Dodge se svým novým Chargerem totiž udělal přesně ten samý krok – nabízí se jak v dvoudveřovém, tak čtyřdveřovém provedení. Trh to vstřebal, byť s brbláním, ale ve finále to není úplně blbý nápad. Jasně, to auto je obrovské (FAKT OBROVSKÉ). Ale komu to vlastně vadí? V Americe nikomu a u nás…pro krásu se musí trpět, nebo tak něco.

Nicméně si nejsem jistý tím názvem – vždyť by to měl být Falcon. Původní Mustang z roku 1964 nebyl žádné zcela nové auto nakreslené na čistý papír. Pod tou slavnou, nadčasovou karoserií s dlouhou kapotou a krátkou zádí se skrývala zcela obyčejná masově vyráběná technika z Fordu Falcon. Mustang byl ve své podstatě jen pohlednější a méně praktický povoz pro ty, kterým přišel sedan příliš obyčejný. Něco jako když jste si svého času mohli koupit třeba Peugeot 406 kupé, Lagunu kupé, nebo Opel Astra kupé.

Pokud tedy Ford dnes bere nízkou podvozkovou platformu a staví na ní prototyp velikosti Porsche Panamery, který má mít pod kapotou trochu civilnější verzi motoru z Mustangu, přímo se nabízí historická otázka: Nemělo se to jmenovat Falcon? Oživení jména Falcon by udělalo radost fanouškům a nikdo by nemohl mluvit o znesvěcení památky. Ale je mi samozřejmě jasné, že Falcon dnes mladým kupcům řekne asi tolik co sitcom I love Lucy, kdežto Mustang je globální ikona. Ford zkrátka potřebuje vyždímat z nostalgie co jde a když to prošlo u Mach-E, projde to i u čtyřky.

Nicméně ona dějinná smyčka, kdy se ze sedanu stalo kupé, které pak sledovalo, jak sedany z nabídky značky zcela vymizely, aby pak stálo základem sedanu, je celkem legrační. Zdá se, že té stylovosti je v dnešním světě moc a tříprostorová karoserie se čtveřicí dveří je vlastně příjemná změna. Ona esence nudnosti se tak oklikou stává cool variantou.

Já osobně Mustangem zkouším občas vozit čtyřčlennou rodinu a ne že by to nešlo, ale soukat děti do sedaček na zadní lavici je trochu ježek v kleci. Představa, že bych si mohl koupit “to samé s druhým párem dveří” a navždycky se zbavit sklápění předních sedaček, věčných kopanců do kožených opěradel, úporné šponování pásů v úzkém prostoru a omlacování vnitřních plastů konstrukcí sedačky, kterou se snažím dozadu napasovat, se mi moc líbí. Z pohledu rodiče je zkrátka koncept auta, které má charismatický design, dravý projev, a přitom má vzadu normální plnohodnotné dveře, svatý grál. Spojuje to radost z jízdy s reálnou utilitární použitelností.

Otázkou zůstává, nakolik pro takový vůz existuje reálná a hlavně koupěschopná cílová skupina. Puristé a internetoví bojovníci o čtyřdveřovém Mustangu nechtějí ani slyšet. Tvrdí, že auto s víc než dvěma dveřmi prostě ztrácí DNA. Pragmatičtí milovníci muscle cars s rodinou sice tajně slintají nad touhou po americkém osmiválci, ale nakonec často skončí u kompromisů. Buď zvolí ostřejší evropský rodinný dostavník – třeba nějaké BMW nebo Alfu, nebo využívají dvouautomobilový systém, u kterého ale hrozí, že “sváteční auto” nakonec vůbec nejezdí, protože člověk je tvor pohodlný a komu by se chtělo cpát se do malého kupé.

Zkusme se na celou věc podívat skrze prizma dnešní nelítostné doby. Automobilový trh prochází masivní transformací a spalovací motory dostávají od úředníků a ekologických regulací na frak. V této situaci máme v zásadě dvě možnosti, jak může příběh klasických motorů skončit: Buď budeme puristicky trvat na tom, že V8 může žít jen v nepraktickém, drahém kupé pro dva cestující a dva utlačované, a sledovat, jak kvůli slabnoucím prodejům pomalu a tiše umře úplně. Nebo budeme tleskat každému pokusu napasovat osmiválec (byť dopovaný hybridní technikou pro splnění norem) do prakticky jakékoli karoserie. A já jsem všema deseti pro druhou možnost.

Pokud má benzinová kultura přežít v dnešní elektrické době, musí se naučit být užitečná. Čtyřdveřový Mustang je tak jakýsi trojský kůň (kůň – chápete…no nic). Je to šance, jak protlačit muscle car do segmentu, kde se dneska často musí nadšenec spokojit s něčím jako Kodiaq RS. A jestli se tomu bude říkat Mustang, Falcon, nebo úplně jinak je vlastně úplně jedno. Hlavní je, že až pojedete s rodinkou ráno na typický taxikářský maraton do škol, školek a práce, bude to stylové, zábavné, ale nebude to bolet.