Mohou mít automatická auta charakter?

Existují v zásadě dva typy automobilových nadšenců, pokud jde o vztah k automatickým autům. Část se jejich příchodu děsí, zatímco ta druhá část si odmítá připustit, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Jako tonoucí lapající po plouvoucím stéblu se chytají naděje, že automatická auta narazí na legislativní problémy s odpovědností za škody, nebo že jejich masové nasazení znemožní nějaká technická překážka.

Jenomže při pohledu na ohromující pokroky, které vidíme ve všech ostatních odvětvích výpočetní techniky a automatizace, je jasně patrné, že to stéblo nás opravdu neunese. Automatická auta přijdou. A skoncují se světem automobilů, jak je známe dnes. Stejně jako příchod emisních norem a požadavků na bezpečnost skoncoval s automobily tak, jak jsme je znali v 60. letech nebo jak jsme je znali v 80. letech.

A jak naši pravidelní čtenáři už asi tuší, mám za to, že ani tentokrát nebude kaše tak horká a výsledky tak děsivé. Kolikrát už v minulosti zastánci "starých dobrých časů" mluvili o tom, že auta už nikdy nebudou tak vzrušující a zajímavá. A kolikrát potom přišly věci jako třeba Jaguar F-type nebo Challenger Hellcat? Kolikrát nám byla vykreslována budoucnost plná bezpohlavních, blobovitých elektromobilů a jak se naše představy změnily, když se na trhu objevila fascinující a jízdně fantastická Tesla Model S ?

Stejně tak nám dnes škarohlídi a luddité vykreslují svět plný aut, která budou vypadat jako nedávný koncept od Google. Bez volantu, bez designu, bez tvarů, bez koulí. Všechna stejná, jako v nějakém dystopickém filmu z totalitní budoucnosti. Jenomže my víme svoje. Víme, že lidé auta nekupují racionálně a že auto, které precizně splňuje všechny rozumné požadavky, ale nenabízí ten "pocit" a "něco navíc", se nebude prodávat. Nebo se přinejmenším nebude prodávat dlouho. Platí to v případě pohonu předních vs. zadních kol u luxusních sedanů, a bude to platit i u automatických aut.

I kdyby totiž automatická Google vozítka splňovala všechno, co kdo může od auta potřebovat, fungovala bezchybně, byla dost pohodlná a rychlá (což nebudou) a nabízela spousty prostoru (což tuplem nebudou), objevil by se zanedlouho někdo, kdo by chtěl utratit za auto víc peněz už jen proto, aby bylo vidět, že může. A aby mohl dávat najevo svůj vkus a osobnost nejen tím, co nosí na sobě, kde se stravuje a kde bydlí (a čím telefonuje atd.), ale i svým automobilem. Proto můžeme s vysokou měrou jistoty předpokládat, že budoucí automatická auta budou mít blíž k nedávno představenému konceptu od Giugiara než k bezpohlavnímu Google vehiklu.

dokud bude existovat možnost manuálního ovládání, budou jí lidé využívat

Jenomže ani okázalá luxusní limuzína s velkolepým designem, rozmáchlými křivkami a superkomfortními křesly neřeší základní problém nadšeného řidiče. Tedy absenci řízení. Italdesign Gea se v tomto od podivné Google věci liší v tom, že nabízí alespoň nějakou možnost manuálního ovládání. I v tomto případě můžeme očekávat, že se bude reálný vývoj držet spíše italských představ. Je totiž poměrně jednoduché naučit automatické auto, aby samo zvládalo dálnice, hlavní tahy nebo městské bulváry, ale kličkování po zasněžené okresce s nejasnými krajnicemi, projíždění staveništěm či parkování v louce nebo poli – abychom zmínili jen pár typických příkladů – je pro počítač mnohem komplikovanější. Proto lze jen těžko očekávat, že by se auta v nejbližší době zbavila alespoň určité možnosti manuálního ovládání.

A dokud bude existovat možnost manuálního ovládání, lidé ho budou využívat. Samozřejmě, můžeme zakázat provoz manuálních aut – a je dost pravděpodobné, že taková věc, přinejmenším na hlavních tazích a ve velkých městech, do čtvrt století nastane. Je dokonce možné, že na dálnici nebo obchvatu města nebudete mít jinou možnost než plně automatický režim.

Ale úplný zákaz použití manuálního režimu všude, i na poslední okresce a i v nejpostrannější uličce? Na takovou věc můžeme ještě hodně dlouho zapomenout. Lidé milují pocit, že mají věci pod kontrolou. Jen si vezměte, kolik energie věnují automobilky tomu, aby vytvořily iluzi manuálního řazení u automatické převodovoky – kde je to většinou k ničemu – nebo dokonce u variátoru, kde je to spíše kontraproduktivní. Kolik úsilí je věnováno tomu, aby auta co nejlépe simulovala pocit, že se řítíte za hranicí limitu a hrozí vám každou vteřinou smrt v plamenech, i když vás ve skutečnosti hlídá armáda elektronických trpaslíčků, připravených zasáhnout.

Což je také cesta, kterou můžeme očekávat u automatických aut. Všechny argumenty jejich proponentů a budoucích propagátorů zákazu manuálního řízení se totiž budou týkat bezpečnosti – toho, že automatické auto bude mít lepší reakce než lidský řidič, nebude se vědomě pouštět do rizik, bude v dešti či mlze vidět lépe než řidič a bude schopno bezdrátově komunikovat s ostatními auty. Což jsou všechno věci, které poskytnou i pokročilí "asistenti", kteří na vás budou jen "dohlížet". Stejně jako vás moderní ESP nechá jet "tak trochu driftem", může vás automatické auto nechat řídit, ale neustále se dívat přes rameno, hlídat a v případě potřeby zasáhnout.

koně od auta odlišuje to, že dokáže myslet. i když není zrovna génius

Ale kde je ten charakter? Teď zabrousíme trochu dál na tenký led úvah a fabulací, ale zamysleme se nad tím, co tvoří "charakter" auta. Většinou je to o tom, že si s vámi auto dokáže "povídat", zprostředkovat vám informace o dění mezi koly a silnicí. Občas hrají roli i typické vrtochy daného kusu nebo modelu – často i nedostatky, které časem začneme vnímat jako součást "duše" auta.

Ve skutečnosti tvoří onen "charakter" všechny vlastnosti auta, které nám umožňují vytvořit si iluzi, že auto, které řídíme, není jen tupá hromada plechu, ale skutečně živoucí organismus. Něco jako třeba kůň.

Víte, co odlišuje koně od auta ze všeho nejvíc? Samozřejmě že ano. Kůň je totiž doopravdy živý. A dokáže doopravdy myslet. Není to sice žádný génius, dokonce by se dalo říct, že je to na svoji velikost dost hloupé zvíře. Ale pár základních myšlenek zvládne. A kromě myšlenek na oves (nebo co vlastně koně žerou), klisny a vyměšování dokáže ve svém omezeném mozečku pochopit i pár dalších zajímavých skutečností. Třeba je mu jasné, že není dobré narazit hlavou do zdi. Nebo dokáže běžet po cestě, aniž by ho jezdec musel neustále korigovat. Dokáže dokonce přiběhnout na zavolání. A i když koním příliš nerozumím, jsem si dost jistý, že bude možné ho naučit, že má někam odběhnout a čekat na to zavolání.

Jinými slovy, takový kůň dokáže všechny věci, které bude umět automatické auto. I od něj můžeme očekávat schopnost jezdit do jisté míry autonomně. Bude také schopné odjet opodál a zaparkovat nebo na zavolání přijet z parkovacího místa a vyzvednout vás (něco takového už teď dokáže poslední verze Tesly Model S). A nejspíš bude schopné nechat vás řídit, přičemž se ale nenechá přesvědčit k tomu, aby narazilo čelně do zdi nebo udělalo nějakou podobnou hloupost.

Doveďme ale tuhle analogii ještě o něco dál. Ač na koni nejezdím, protože je mi nepříjemné vyskytovat se v přítomnosti tvorů stokrát těžších než můj kocour a přitom hloupějších, jsem si poměrně jistý, že i koně mají, stejně jako kočky a psi, charakter. Určitě existují hloupější koně a chytřejší koně, klidnější koně a nervózní koně, koně, kteří mají raději volné tempo a koně, které baví jen upalovat naplno. A jakýkoliv jezdec na koni by nám určitě vyjmenoval spousty dalších charakterových vlastností, které může kůň mít. Každý jednotlivý kůň – ne všichni koně jako celek, nebo dané plemeno koně.

Auta takový charakter nemají. Mají jeho náznak. A ten náznak charakteru je, alespoň do doby, než se projeví opotřebení, únava materiálu nebo individuální úpravy, naprosto identický v rámci celé produkce daného modelu.

auta nemají žádný opravdový charakter, protože nejsou živá a nemohou myslet

To jsou ale "hloupá auta". Teď si představte chytré auto. Auto, které vás nechá tak trochu řídit, ale bude do jisté míry – podobně jako kůň – myslet samo za sebe. A stejně jako jsou dnešní automatické převodovky a řídící jednotky motoru schopné přizpůsobit se jízdnímu stylu řidiče, dokáže se mu přizpůsobit i ono.

A nebo ještě lépe – co když si budeme moci stáhnout předpřipravené charaktery aut? Nebo je upravovat a nabídnout kamarádům? A volit mezi jednotlivými "osobnostmi" našeho auta? A co když technici najdou způsob, jak vašemu automatickému autu dát charakter "odkoukaný" od toho či onoho slavného závodníka, když ho posadí do vozu plného senzorů?

Nebudou mít auta ten opravdový charakter teprve až ve chvíli, kdy budete moci vést s kamarády u piva následující rozhovor?

"Teda, to bys nevěřil, jak se teď moje auto naučilo driftovat!"

"Ti závidím, moje se driftů strašně bojí! Ale zase teď našlo na mojí oblíbený okresce úžasnou stopu!"

Představte si chytré auto, které se neomezuje jen na to, že vás doveze večer z baru nebo samo najde parkovací místo, a dokáže víc než jen hlídat, aby se vám pokus o drift nevymknul z rukou nebo dávat pozor, abyste nepřehlédli auto či chodce před vámi.

Chytré auto by mohlo aktivně ovládat spoustu věcí, které vy nikdy ovládat nedokážete, i kdyby nakrásně byly manuálním ovládáním vybaveny. Stejně jako kůň může ovládat každou nohu zvlášť, chytré auto by takto mohlo nakládat s koly. Můžeme předpokládat, že takové chytré auto bude buďto elektrické, nebo bude mít nějaký jiný supermoderní systém pohonu, který bude umožňovat přenášet výkon libovolně na jednotlivá kola. Samozřejmě také může jednotlivá kola dle potřeby přibrzďovat, a lze si snadno představit, že bude možné každé kolo nezávisle natáčet.

Auto, které dokáže všechny tyto věci, bychom uměli postavit už dnes. Ale žádný člověk není schopen je ovládat. Nedisponujeme schopností rozčlenit svoji pozornost na tolik úkolů a vykonávat je všechny zároveň, nemluvě o tom, že by bylo dost těžké pro něco takového vymyslet ovládací prvky, ze kterých by vám nepraskla hlava.

co když bude vaše auto dost chytré, aby vědělo, co chcete udělat?

Dnešní auta už část z toho dokážou. Jsou schopná přibrzďovat jednotlivá kola, aby vyrovnala smyk, nebo dokáží rozdělovat výkon tak, aby se maximalizovala dostupná trakce. Ale nic z toho nedělají nějak zvlášť chytře – nejsou dost chytrá na to, aby dokázala sama řídit, a tím pádem ani na to, aby dokázala pochopit, co chcete udělat. Elektronické systémy dokáží zabránit prokluzu kol, vyrovnat smyk nebo ho udržet v kontrolované míře. Ale co když bude vaše chytré auto dost chytré na to, aby poznalo, co se chystáte udělat? Škubnete před zatáčkou volantem a ono pozná, že to má být "scandinavian flick". Podle své povahy se rozhodne, že si bude hrát s vámi, nebo naopak krotit vaše nadšení. Pokud bude "hravé", tak použije všechny systémy k tomu, aby smyk nejdříve vyvolalo a pak udrželo. A pokud bude mít raději "čistou stopu", tak váš pokus zklidní, nebo se jen těžko nechá přesvědčit. 

A při tom všem bude schopné sledovat okolí, teplotu silnice, vzduchu a pneumatik a stav všech svých systémů. Díky GPS mapám bude vědět, jak vypadá silnice za zatáčkou a díky sdílení informací s ostatními auty bude vědět, že v protisměru nic nejede.

Dnes se nám představa auta, které se dokáže řídit samo, a přitom může být zábava s ním jezdit, může zdát podivná a možná až zvrácená. Ale zamyslete se nad tím, co by asi říkal člověk v 80. letech – v době, kdy vrcholem "inteligence" automobilů bylo ABS a kontrola trakce – na představu auta, které je tak plné počítačů, že dokáže samo srovnat smyk, samo řadit včetně meziplynů, samo udržovat rychlost za autem jedoucím vpředu a do toho vám číst SMS a ukazovat mapu. A co by si myslel o tom, jestli takové auto může být zábava řídit. Jsem přesvědčen, že by takovou věc považoval za konec automobilismu a jakékoliv radosti z řízení. Přesto jsou na dnešním trhu spousty aut, které i přes všechny bezpečnostní systémy a splňování bezpečnostních a ekologických norem dokážou nabídnout fantastické zážitky. Běžnému řidiči možná dokonce víc než stará auta – protože se díky "elektronickým trpaslíkům" nemusí bát zajít blíže k limitům.

Nám se dnes může zdát, že automatická auta budou koncem všeho motorismu. Ale opak může být pravdou. Je možné, že taková auta budou zábavná úplně jinak, než to známe dnes. Budou se řídit jinak, než si dnes dokážeme představit. Ale jsem si jistý, že si lidé najdou způsob, jak se se svými auty bavit i nadále…

Foto: Italdesign