Mitsubishi Colt Performance: Oficiální tuning dodal Coltu charakter

Skutečnost, že nová generace Mitsubishi Colt je ve skutečnosti jen přeznačkovaný Renault Clio neušla asi nikomu, kdo se alespoň trochu zajímá o auta a dění kolem nich. V rámci úspor nákladů na vývoj nových modelů a zároveň snahy o udržení co nejširšího portfolia modelů dává tato změna jistě smysl, jeden se ale neubrání nostalgickým vzpomínkám na Colty minulé, za jejichž volantem jsme zažili nejeden veselý zážitek. 

Ne snad, že by současné Clio bylo špatné auto, sice už jsou pryč doby, kdy jste si ho mohli pořídit ve sportovní ostré verzi vhodné klidně i k výletům na okruh, ale pořád jde o celkem šikovný a ničím neobtěžující kompaktní vůz. Možná ale přemýšlíte, proč si ho kupovat jako Mitsubishi a nejít rovnou ke zdroji – k Renaultu. Tak já vám povím proč – české zastoupení značky si totiž přichystalo něco extra. Nabízí u Colta úpravu softwaru řídící jednotky, která vymáčkne z litrového přeplňovaného tříválce 127 koní a 222 newtonmetrů. To vše oficiální cestou bez ztráty záruky. 

Na přání je možné si navíc objednat vkusné osmnáctipalcové disky OZ Racing Superturismo s nízkoprofilovými pneumatikami, díky kterým je vůz oproti výchozímu Cliu trochu tvrdší a méně se kolébá, koupit si můžete i sadu stylingových doplňků, které auto sice nijak nezrychlují, ale libujete-li si ve vizuálním tuningu, budete s nimi pravděpodobně spokojeni. Testovaný Colt dostal navíc ještě originální polep a pár stylových plaketek. U PR showcaru dává taková výzdoba smysl, trochu mně ale vadilo, že vůz svým výrazným zevnějškem zbytečně provokoval některé pouliční rádobyzávodníky a osobně bych asi šel spíše cestou decentnějšího vzhledu. 

Nicméně hlavní je, jak takto upravený Colt jezdí. Mám zkušenost s Cliem se stejným výchozím motorem, jde o celkem nekonfliktního společníka, který si nechá líbit i podtáčení a sesbírá se z překvapivě nizkých otáček. Charakterem je dost tupý a gumovitý, čímž sice zajišťuje plynulou jízdu i méně plynulým řidičům, zároveň v něm ale těžko najdete nějakou jiskru, nebo náznak zábavnosti.

Úprava od Mitsubishi charakter mění jen v některých ohledech – nemám pocit, že by změna maximálního výkonu a točivého momentu nějak zásadně ovlivnila výkonovou křivku, nebo prodloužila efektivní pásmo. Motor graduje do zhruba 5100 otáček, dál už nemá moc smysl ho dráždit. Narozdíl od výchozí verze je tu ale mnohem více cítit nástup turba a je tak žádoucí držet motor ve vyšších otáčkách a turbo nechávat roztočené. Brisknější se mi zdá i reakce plynového pedálu, který se obzvláště v polohách nad zhruba 2000 ot./min prakticky úplně zbavil rozbředlé gumovosti tak typické pro přeplňované malorážky a mnohem více připomíná svými reakcemi dospělejší motory.

Odvrácená stránka úpravy je pak v pásmu mezi volnoběhem a zhruba 1600 otáčkami. Při jízdě “na pohodu” se nic divného neděje, ale pokud sešlápnete plyn na podlahu bez podřazení, nenastane ono pro výchozí Clio typické ospale pozvolné “rozkutálení”, ale trochu chaotické cuknutí a pak neklidné čekání na záběr turba, jehož náběh také není zrovna plynulý. Není to vyloženě chyba, spíše důsledek úpravy, hodí se na to ale upozornit. 

Když už jsme nakousli ty kompromisy, je tu ještě jeden a tím je zcela logicky zvýšená spotřeba. Zatímco výchozí ladění na 90 koní zajišťovalo, že se s vozem dalo vcelku bez problému jezdit za pět litrů na sto, upravený Colt si vezme více. Osobně jsem testovací týden ukončil s hodnotou atakující osm litrů, z větší části za to ale mohl styl jízdy, který byl s upraveným Coltem o dost radostnější než obvykle. Při klidném stylu počítejte s hodnotami lehce nad šest na sto. 

Pocit z dobře naladěného motoru tu ale trochu kazí výchozí převodovka, která je typicky francouzská – má dlouhé dráhy, do koncových poloh zapadá z podivnou rozbředlostí a navíc tu je obrovská a trochu neforemná hlavice. Na trhu je naštěstí celá řada vcelku snadno aplikovatelných short-shift kitů, které nestojí mnoho a myslím, že by pocit z jízdy zásadně vylepšily. A když už jsme u těch potenciálních úprav – líbil by se mi tu i nějaký trochu laděný koncový tlumič výfuku, výchozí zvuk tříválce zní spíše zvonivě a trochu jako fén. 

Druhou úpravou zásadně ovlivňující jízdu s tímhle Coltem byly osmnáctipalcové disky OZ Racing s překvapivě potentními pneumatikami Bridgestone. Výchozí Colt a Clio s litrovým motorem si dnes můžete nakonfigurovat výhradně na šestnáctipalcových discích s poměrně vysokým bočním profilem, případně příplatkových sedmnáctkách. To není špatně v případě, že chcete vůz využívat jako městského bojovníka, který vymetá tramvajové pásy a výtluky, na zakroucené okresce jsou ale, v kombinaci s celkem měkkým odpružením, už trochu rozbředlé. Opravdu mě překvapilo, jak moc se změnily jízdní vlastnosti Colta, když dostal (mimochodem opravdu moc hezké) osmnáctky s nízkoprofilovými pneu. Ano, ve městě to znamená, že nerovnosti cítíte o dost víc, ale na okresce je vůz najednou mnohem tužší, méně se naklání, řízení se zdá přesnější a snad díky širokým Bridgestonům mizí i jinak poměrně brzo nastoupivší nedotáčivost.

Netvrdím, že se z auta stal automaticky schopný hot-hatch, do téhle kategorie má ještě daleko a myslím, že to ani nebyl účel. Za jeho volantem jsem si vzpomněl spíše na lehce přiostřené varianty běžných aut, třeba Yarise TS, Pandu 100hp, nebo Saxo VTS. Jako vždy je to “něco za něco”. Současný seriový Colt, potažmo Clio, považuji za jedno z nejblbuvzdornějších aut ve své kategorii. Je naladěné tak, aby pobralo většinu řidičských zlozvyků a chyb potenciálních uživatelů – to je konec konců pro malá francouzská auta typický přístup. Důsledkem takového přístupu je ale zároveň vůz tupý, bez charakteru a bez jakékoli zapamatovatelnosti nebo specifických jízdních vlastností. 

Sportovněji naladěný motor a větší kola dodaly Coltu na svébytnosti a dokázal jsem díky nim najít za jeho volantem nečekanou porci zábavnosti a charakteru. Zároveň to ale znamenalo, že jsem musel častěji řadit, vyhýbat se dírám v silnici a více tankovat. Za mě jsou to jen drobné ústupky, které bych klidně akceptoval, ne každému to ale může vyhovovat. Do budoucna bych také určitě zvážil úpravu řazení, které se mi zdálo jako zdaleka nejslabší článek celého pohonného ústrojí. 

Verdikt

Kdyby mi před deseti lety někdo řekl, že se dočkáme situace, kdy nejzábavnější Clio na trhu nabídne český importér Mitsubishi, asi bych si ťukal na čelo. Současná doba zkrátka přináší bizarní situace. Pro nás jako spotřebitele to ale znamená zajímavou možnost, jak si pořídit příjemně jezdící hatchback, navíc za vcelku rozumnou cenu, dokonce o desítky tisíc nižší, než u Renaultu. A i když bych se obešel bez výrazného polepu a nalepovacích nástavců, úpravu motoru a lepší kola a pneumatiky bych si na Colta určitě pořídil. Dodávají mu totiž charakter a jiskru, kterou dnes nabídne v této cenové kategorii jen málokdo.

 Technické údaje:

Motor: Přeplňovaný zážehový tříválec 999 ccm 
Výkon: 95 kW (127 k)
Točivý moment: 222 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 174 km/h 
Provozní hmotnost: 1,1 tuny
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,2l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,8l/100 km kombinovaná
Základní cena modelu: 339 760,- Kč

Úpravu řídící jednotky Performance nabízí Mitsubishi individuálně u dealerů, je čistě softwarová a případně zcela vratná.