Mercedes-Benz 220C All-Terrain: Velkorysá porce klasiky se špetkou exotiky

Vůbec nepřeháním, když řeknu, že projet se naftovým kombíkem pro mě bylo milé osvěžení. Kdo by to byl řekl, že třída C od Mercedesu bude někdy i něco jiného než totálně středoproudé auto, byť skvěle vyrobené a skvěle fungující. Jenže časy se mění a o klasický kombík už člověk málem nezakopne. Ještě pár let, a bude z něj doslova exotika. Stejně tak se čím dál tím řidčeji zakopává o naftový čtyřválec (alespoň hovoříme-li o osobácích). Ten je v tomto céčku zasažen jen minimální mírou elektrifikace v podobě mildhybridní technologie se 48V startér-generátorem. Jedinou příbuznost s trendem SUV pak představuje mírně zvýšený podvozek a oplastování. A samozřejmě čtyřkolka, ale ta už dnes pro změnu přestává být standardem ve světě crossoverů. 

Co kdysi působilo jako outdoorová libůstka pro sportovce a majitele těžko dostupných chalup v horách, je dnes vlastně ideální auto do jakéhokoli prostředí. Ty čtyři centimetry navrch, které ve verzi All-Terrain dostanete, se náramně hodí i na středočeské silnice nebo pražské retardéry, přes něž byste museli v klasickém céčku přejíždět s krajní obezřetností. Zároveň nepřicházíte o výhody klasické karoserie, tedy zejména nízké těžiště a elegantní tvary. Po týdnu s tímto nenápadným ale detailně promyšleným a dotaženým autem mám pocit, že se mi do ruky dostal ideál, který nic dalšího nepotřebuje.

JIstě, v kabině bych se asi dokázala obejít bez velkoplošných aplikací lesklého černého plastu, který vypadá dokonale jen prvních pár vteřin po přeleštění. Jinak je tu ale tak příjemně, že se na dlouhé trasy vysloveně těším. Velká obrazovka, mírně nakloněná směrem k řidiči, má krásnou grafiku a umožňuje intiutitivní pohyb nejen v infotainmentu samotném, ale i mezi ním a zrcadlením telefonu. Žádné záseky, žádné nervózní hledání, natož pak zamrzání… takhle to má fungovat. Nakonec i absence fyzických tlačítek – zůstalo zde právě jedno pro zapínání výstražných blikačů – je odpustitelná věc, když se ta dotyková udělají inteligentně. Klimatizace tedy sice nemá svoje čudlíky ani točítka, její ovládání je však na obrazovce přítomno stále, což je v kombinaci s dobrou citlivostí displeje a rychlostí reakcí vlastně stoprocentně funkční. Jediná dotyková ploška, s níž mám místy problém, se nachází na volantu a má na sobě čtyři šipky. Zatímco ovladač hlasitosti na pravé straně funguje bez výhrad, posunování šipkami je občas na více pokusů, zejména má-li člověk třeba zmrzlé nebo mokré ruce. 

Za nastavení asistentů posílám virtuální objetí všem zúčastněným, protože jejich práce se projevuje skutečnou asistencí, nikoli buzerací až šikanou. Neinvazivní zvuky, brnění ve volantu a blikání kontrolek jsou tak akorát.  

Motor pod kapotou jako by měl jediný cíl – zůstat zcela nepozorován, ať už je vykonávána jakkoli tvrdá práce. Bystré ucho si samozřejmě při nastartování všimne, že jde o naftou poháněnou jednotku, ale je to skutečně všimnutí, nikoli otáčení očí v sloup. Po krátkém zahřátí už slyšíte jen nevtíravý zvukový podkres, který stačí akorát na to, abyste si uvědomili, že sedíte ve spalováku. Na papíře vypadá motor dosti ordinérně – dieselový čtyřválec, 200 koní, stovka za 8 vteřin. Teprve postupem času zjistíte, že díky kombinaci několika příjemných charakteristik je vlastně velmi zajímavý. Zaprvé na silnici působí živějším dojmem – nad předjížděním není třeba dlouze meditovat a pružně zrychluje i ve vyšších dálničních rychlostech. Mildhybridní technologie ho navíc dokáže krátkodobě naboostovat o dalších 20 koní. Zadruhé je na nafťák mimořádně tichý a kultivovaný. A zatřetí vykazuje značnou skromnost, pokud jde o množství spotřebovaného paliva. Po nízkém, zato velmi rychlém přeletu po dálnici hlásilo plně naložené auto spotřebu 6,5 litru. Udržet ho při běžné jízdě pod hranicí šesti litrů nebude žádný problém. Devítistupňový automat pracuje tak nenápadně, jak je to jen možné, a ‚neviditelnost‘ je pro něj dle mého názoru nejlepší vizitka. Snad jen při rozjezdech ve městě by mohlo být nakopnutí motoru rychlejší, to však částečně vyřeší vypnutí systému start-stop. Tlačítko s touto funkci je geniálně umístěné přímo na startovacím knoflíku. 

Tohle auto vůbec dělá všechno nenápadně – jako pozorný komorník, kterému neujde jediná potřeba jeho pána, za nic na světě by ho ale neobtěžoval přílišnou vlezlostí. Třeba posledních deset kilometrů k naší chalupě, když sjedu ze spojnice mezi Mladou Boleslaví a Jičínem. Silnička je to úzká, u krajnic pokleslá a nepevná a hlavně vymlácená, jak zákon káže. Nekonečné záplatování na ní vytvořilo reliéf, který by dobře fungoval jako podiatrická akupresurní podložka, motorové vozidlo ho však obvykle moc neocení. Mercedesu je to jedno. Rozkaz zněl jasně – v pohodlí dojet do místa určení. Ne že by vás od nerovností stoprocentně odfiltroval. Cítíte, že pod koly se děje spousta věcí, ale vůbec to neruší vaše kruhy, ani drncáním, ani otravnými zvuky. Kde obvykle udržuju rychlost kolem osmdesáti, protože vyšší je prostě nepříjemná, najednou jedu sto dvacet  a dojde mi to až při pohledu na tachometr. Je skoro k nevíře, že tohle dokáže ‚obyčejný‘ pasivní podvozek. Co je ještě podivnější, přejíždění nerovností nedoprovází ani náznak houpavosti, který ke komfortně naladěným podvozkům většinou ve větší či menší míře patří. Je to opět ta nenápadná práce bez zbytečných efektů. Když pak mířím do zatáčky, ani nemám pocit, že bych měla ubrat. Přesné řízení navede kola k vykroužení ideální stopy, vnější tlumiče zapracují, kastle přičapne k zemi a pod plynem vyrážím vstříc obzoru, než bys řekl „k čemu SUV”. 

V jízdních režimech si můžete kromě klasického komfortu, sportu a ekologie vybrat ještě Offroad a Offroad+, podle toho, do jak obtížného terénu se chystáte. Samozřejmě nemluvíme o skutečném ‚terénu‘, čtyřkolka si ale dobře poradí jak s různými druhy povrchu, tak s prudkými kopci. Offroad+ určený pro extrémnější situace obsahuje i funkci pro sjíždění svahů. 

Celkově má céčko podobnou schopnost jako soudobá Volva – vytvoří kolem vás příjemnou cestovní kapsli, z níž se na okolní pozemské pinožení můžete dívat s klidem v duši. Ať je před vámi nepříjemná schůzka, půlmaraton v dešti nebo bitka v Kauflandu, víte, že po skončení toho všeho na vás čeká laskavá náruč kabiny vyložené měkkou kůží, dřevem a hliníkem. Ve srovnání s Volvem vás však neizoluje na sto procent, nýbrž ponechává příjemnou míru kontaktu. Skvěle maskuje rychlost, je tiché a komfortní, přesto si v něm nepřipadáte jako ve vlakovém kupé. Je to zajímavý pocit. Chvilku zvykat si nový majitel bude nejspíš jen na brzdy, které nemají kvůli rekuperaci právě plynulý nástup a při necitlivé práci s pedálem dokáží být dosti jedovaté.

Verdikt

Týden s céčkovým All-terrainem byl tak trochu návratem do minulosti, kdy luxusní naftový kombík představoval ideál dobře situovaných aktivních lidí. Vsadím se, že pokud by zákazníci odhlédli od image a trendů, pro mnohé z nich by byl ideálem i dnes. Je akorát velký a akorát silný, nabízí skvělou výbavu a jízdní vlastnosti, které nelze označit jinak než jako prvotřídní. Nejde o auto, které vás na první pohled posadí na zadek okázalým wow-efektem. Neprobudí ve vás divoké nadšení, spíš hluboké, klidné a hřejivé štěstí, které pravděpodobně nepoleví ani po letech.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný naftový čtyřválec 1993 cm3
Výkon: 197 + 20 koní (145 + 15 kW) v 3600-4200 ot./min.
Točivý moment: 440 Nm v 1800-2800 ot./min.
Převodovka: automatická devítistupňová  
Pohotovostní hmotnost: 1875 kg 
Maximální rychlost: 231 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 7,8 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,1 l/100 km 
Kombinovaná spotřeba (dosažená): 6,2 l/100 km 
Cena s testovanou motorizací od 1 488 300 Kč
Cena testovaného auta: 1 722 080 Kč