Lexus RX500h F Sport: Trochu jiný hybrid

Většina z nás si pod autem s hybridním pohonným ústrojím představí úsporné a spolehlivé vozidlo do města. Mně osobně v hlavě okamžitě naskočí Toyota Prius druhé a třetí generace – dostatečně velké auto, které je schopné jezdit za bájné čtyři litry benzínu na sto kilometrů, přitom je “toyoťácky” spolehlivé, příjemné a použitelné nejen na cukání po městě, ale i na delší cesty. I dnes v segmentu luxusních hybridních vozů vládne Lexus. Druhá generace (ta, kterou vídáme i na našich silnicích celkem pravidelně) modelu RX byla dokonce prvním luxusním SUV, které využívalo hybridní ústrojí. Kombinace spalovacího motoru pro dálniční či svižnější jízdu a elektromotoru pro rozjezdy a pojíždění po městě se osvědčila spotřebou a spolehlivostí, byť řada nadšenců do aut nemá zrovna v lásce planetové převodovky, které naprostá většina hybridních Toyot a Lexusů využívá, třeba i nedávno testovaný plug-in hybrid RX450h+. Jenže RX500h ve vrcholné motorizaci na to jde úplně jinak.

Pohon vrcholné motorizace RX500h totiž obstarávají dva elektromotory a přeplňovaný čtyřválec o objemu 2,4 litru. Já vím, co řeknete – už tu není šestiválec, to nepojede, nemá to zvuk. Tak za prvé, nikdo si snad velké SUV nekupuje kvůli tomu, jak zní, a kdyby jo, 500h nezní upřímně vůbec zle – vepředu jsou sice reproduktory, které produkují hluboký zvuk víceválce (a na rovinu – velmi příjemný, důstojný, vůbec mě neštval) pod zátahem, ale na zadních sedačkách více slyšíte výfuk a je to docela příjemné. 

Za druhé, eCVT je pryč, tady máme klasický šestistupňový automat s hydroměničem, který přenáší výkon na přední kola. Nářky petrolheadů byly tedy vyslyšeny, můžeme si pogratulovat navzájem. Já neměl žádný problém ani s eCVT, přijde mi, že se k zenové náladě na palubě většiny Lexusů hodí a funguje příjemně, ale automat tady řadí velice jemně a až na pár malinkých cukanců (které jsem způsobil já sám, protože jsem nejel úplně tak, jak by automat předpokládal) funguje naprosto perfektně a nepodkopává kvalty zběsile jako vícepřevodové převodovky (koukám zejména na desetistupňové Fordy), naopak využívá vysokého kroutícího momentu všech motorů pro hladké a příjemné svezení. 

Za třetí, tady není hybrid kvůli spotřebě. Všimnete si toho nejen při pohledu do tabulek (osmilitrová tabulková spotřeba mě upřímně trochu děsila), ale hlavně, když na displeji infotainmentu přejdete do zobrazení toku energie. V naprosté většině situací totiž stále vůz kupředu pohání elektromotor integrovaný do zadní nápravy. Občas mu pomůže přední elektromotor umístěný mezi převodovkou a čtyřválcem, občas zážehový motor, pod velkou zátěží oba. Funguje to naprosto parádně, v pohonu vozu máte neuvěřitelnou jistotu a kolikrát jsem se divil, jak skvěle tenhle systém pohonu všech kol pracuje v různých situacích. Inteligentní řídicí jednotka totiž umí pracovat s rozložením výkonu od 100 : 0 ve prospěch přední nápravy až po 20 : 80 ve prospěch té zadní. Spotřeba taky reálně není tak zlá, jak by se dalo čekat – po Praze jsem se pohyboval občas i pod 7 l/100 km, průměrně okolo 7,5 l/100 km, jen na dálnici při vyšších rychlostech apetit Lexusu očekávaně rostl – aerodynamiku prostě ani nejefektivnější hybrid neobejde, je třeba počítat se spotřebou okolo 9 l/100 km.

Podvozek je nastavený samozřejmě pro komfort posádky. Ano, jsou tu adaptivní tlumiče, které lze přitvrdit, ale více než dvoutunové vysoké SUV není úplně nejlepší okresková zbraň – a je to tak v pořádku, tady chceme hlavně pohodlí a klid na palubě. A to jde Lexusu RX naprosto skvěle. Většinu překážek na cestě prostě pohltí, sem tam si trochu dusne a nevyžehlí úplně každou díru jako vzduchový podvozek, ale myslím, že to je tak zamýšleno – měl jsem větší pocit spojení s vozem než v kdejakém jiném SUV. Nebudu vám tu tvrdit, že velké luxusní SUV poskytuje nějakou velkou zpětnou vazbu, ale necítil jsem se až tak odtaženě jako v jiných vozech této značky z minulosti. Natáčecí zadní náprava (až o čtyři stupně) poskytuje dlouhému vozu takovou obratnost, jakou by jí mohlo lecjaké (i o půl metru) kratší auto závidět. S vozem jsem se otočil bez couvání na místech, na kterých se lze otočit tímto manévrem snad jedině s Městochodem. 

Pohodě na palubě přispívá nejen komfortně měkký podvozek, dvojitá skla nebo pocit jistoty a agility v pohonu. Osobně bych si sice radši vybral jiné sedačky (ve spojení s jiným stupněm výbavy), tyto sportovnější mají sice skvělé boční vedení (které může být problém pro mohutnější postavy než jsem já, pro mne byly akorát), ale ocenil bych delší sedák.

Trochu kontroverzním prvkem jsou za mě kliky dveří, respektive jejich absence. Dveře zde otevíráte čudlíkem. Zvenku problém nemá nikdo, v klasických madlech naleznete tlačítko, které intuitivně zmáčknete a dveře se otevřou, ale problém nastává vevnitř. Místo klik jsou zde tlačítka, která zamáčknete dovnitř (případně ven jako klasické kliky v případě nouzového otevření), což může působit trochu neintuitivně. Já si na to zvykl, ale během testovacího týdne jsem párkrát vezl svou babičku, která jejich princip úplně nezvládala a tak jsem jí (a jejím kamarádkám) musel vždy dveře otevřít. 

Ale tím veškeré negativa končí. Vevnitř na vás čeká opravdu příjemná atmosféra. Každý materiál, na který saháte (a některé, na které nesaháte), je z pěkného materiálu. Obzvláště musím pochválit palubku, která je z měkkého, až gumového plastu, který působí neuvěřitelně příjemně nejen na dotek. Atmosféru dotváří i ambientní osvětlení, které má několik možností (ano, i růžovou si můžete vybrat), které na rozdíl od německých automobilek ale nesvítí jako kolotočářský sen. Světelné zdroje jsou schovány naprosto příkladně, a pokud není opravdu noc, ani na nejvyšší jas si jej skoro nevšimnete. 

Věnovat se infotainmentu znamenalo v dřívějších Lexusech většinou nadávky a hejt. Tady je vše jinak. Nový dotykový systém je velmi svižný, přehledný a pěkný. Vše v něm najdete, bohužel přes něj ovládáte i nastavení zobrazení budíků, ale na to se dá zvyknout, stejně to nastavíte jednou a pak to už nebudete nikdy řešit. Za mě je to jeden z nejhezčích systémů současnosti a svou jednoduchostí věřím, že dokáže být příjemnější než hromada tlačítek všude kolem. Tradičně výborné audio Mark Levinson pak umí hrát naprosto čistě, až máte pocit, že jste v koncertní síni a ne v koloně na Průmyslové.

Neodpustím si ani pochvalu výborného head-up displeje, který umí zobrazit veškeré nutné informace, ale má jednu výbornou vlastnost – na multifunkčním volantu jsou sice tlačítka, ale pomocí dotykových plošek na nich umí HUD zobrazit rozložení, co zrovna které tlačítko dělá a na kterém máte právě prst, a pro potvrzení je nutné tlačítko opravdu zmáčknout. To je fakt skvělé řešení, které mě bavilo asi nejvíc ze všeho, co Lexus technologicky umí. 

Závěr

Král hybridních luxusních SUV je opět na vrcholu. Výborně odladěné pohonné ústrojí s dostatkem výkonu v kombinaci s komfortním podvozkem přináší klidnou až zenovou jízdu, zatímco interiér řidiče jen hýčká. Není bez chyb, daní za vyšší výkon a perfektní odladění je vyšší spotřeba, kliky dveří by mohly být tradiční a ne čudlíkové, ale upřímně bych asi v této kategorii vozu nevolil jinak. Po nasednutí do Lexusu se naprosto odloučíte od okolního světa, přestanete jej vnímat a stresovat se starostmi každodenního života. 

Technické údaje

Motor: zážehový vidlicový čtyřválec 2393 ccm + elektromotor vpředu a vzadu (DIRECT4)
Systémový výkon: 273 kW (371 koní) 
Točivý moment: 550 Nm 
Převodovka: šestistupňová automatická HDM
Maximální rychlost: 210 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 6,2 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 8,0– 8,3 l/100 km kombinovaná 
Průměrná spotřeba v testu: 8,6 l/100 km kombinovaná 
Cena testovaného vozu (500h F Sport Plus): 2 680 000 Kč + 40 000 Kč metalický lak