Škoda Citigo Monte Carlo - Eště raz a ťažšiu trasu!

Když se objevila možnost otestovat faceliftovanou Škodu Citigo Monte Carlo, sápal jsem se po ní tak hlasitě, až si celá redakce začala klepat na čelo a někteří se na červený přístroj přijeli podívat dokonce až z Brna! Já si přitom potřeboval jen ověřit, že je tenhle malý proužkatý automobil stále plný srandy a nadsázky. Protože to je jeho větším sourozencům často cizí.

Vozík mi předával Dan se slovy „já nechápu, co na tom vidíš, to vůbec nejede…" A měl pravdu. Necelá tuna váhy sice není moc, ale 75 koní z litrového tříválečku je méně. Rychlosti jsou navíc poskládány jako na ,velké auto’, takže když zařadíte pětku, začnete se dožadovat neurolu. A na tachometr je v téhle verzi vidět přes volant snad ještě méně. Na druhou stranu na digitálním displayi si můžete nastavit aktuální rychlost, ta se zobrazuje hezky velkými čísly, takže podezřívám Škodu z toho, že nás trošku tahá za nohu. Určitě by uměli vyřešit celou situaci tak, aby byl celý tachometr viditelný, ale proč by to dělali. Rallyové auto tu není od toho, aby bylo po všech stránkách uživatelsky přívětivé a tenhle malý detail je prostě jen ukázkou toho, že i ve Škodě jsou odvážní a umí upřednostnit hezký volant před možností vidět ručičku ukazující aktuální rychlost. A osobně si myslím, že ten volant za to stojí.

A nejen volant. Velké střešní okno bylo spolu s teplým jarem ten ideální recept na radost. Tentokrát jsme sice dostali pětidvířko, ale i tak se po otevření všech tří elektrických oken ocitl člověk tak blízko okolí, že si připadal jako na kole. A o tom má malé auto být. O detailech, které vám velký, bezpečný a rozložitý vůz nemůže dodat a které po něm hlavně ani nežádáte. A já mám upřímné klauny rád.

Citigo Monte Carlo prostě není vážně míněný sportovní automobil. Dostanete jen designová cingrlátka, která z usedlého, praktického a ekonomického minivozu udělají recesi na čtyřech kolech. Můžete s ním jezdit pomalu a obezřetně, nebo můžete přejmenovat rychlosti na ,rozjezdová‘, ,město‘, ,meziměsto‘, ,zbytečná 1‘ a ,zbytečná 2‘, ale stejně nikde nebudete první. Mírně přitvrzený podvozek mi přišel naladěný více do pohodlna, než na předfaceliftovém modelu a auto tak ztratilo trošku jistoty, když jím pohazujete po městě. A nebo jsem se během těch pár let stal větším hnidopichem, těžko říct. Každopádně jsem vzal recesi za vlastní a rozhodl se s pomocí části redakce vytvořit iluzi sportovnosti.

Ovšem ještě než došlo k focení akčních záběrů na polní cestě, rozhodli se ti nekonečně hodní kolegové vyzkoušet kufr. Takže mě do něj nasoukali, já se usmál do objektivu a pak se jen ozvalo buch a ocitl jsem se ve tmě. Teda ve tmě… Ona ta polička nad kufrem trošku prosvítá, takže jsem hned pochopil, že nejde o náhlou slepotu, ale o podlost a bušením do polstrování kufru jsem se začal dožadovat svobody. Ta mi byla dopřána a automobil mi zabavil Matěj.

Chudák. Musel se nás držet za dieselovým Jeepem Renegade a dle jeho mohutné gestikulace zejména na dálnici bylo vidět, že mu velmi často docházely varianty řešení náhle se vzdalujícího offroadu. Ale stejně vylezl celý veselý, protože pouze slabé auto – jak již dlouho tvrdí Vojta – je hodno pravého muže. A vzhledem k tomu, že Matěj o svůj vzhled nebezpečně dbá a nedávno se rozvedl, možná to bylo to, co zrovna potřeboval dokázat sobě, nebo možná i světu. No každopádně nebohé Citigo začalo drndat po prašné cestě tam a zpět, jen abychom vám mohli dodat akční fotografie. Pak se projelo po lese a přifrčelo do města. A pak ještě zhruba týden mi dělalo společnost při různě ostrých či mdlých cestách kamkoli jsem potřeboval.

Upřímně musím říct, že to auto má sice mnoho očividných chyb, pro které jím spousta lidí pohrdá – třeba málo výkonu nebo nešťastný design přídě – ale pro mne byl jedinou vadou schod v kufru po sklopení sedaček, což znamenalo, že jsem musel svoje harampádí nakládat asi o pět minut déle, než bych po cestě z nákupní zóny očekával. Co mne naopak nadchlo, bylo rádio. Upřímně teď nevím, jak mu ve Škodě říkají, ale je to to rádio, co je na fotkách. Je nedotykové, s krásným displayem i grafikou, logickým ovládáním a krásně fungujícím bluetooth párováním. Pokud vás všechny ty radiomapy, navigace, infotainmenty a vyfikundace štvou, kupte si tohle a držák na mobil. Jen ne ten od škodovky, protože ten drží telefon naležato a to je jaksi naopak, než je člověk zvyklý, a na iPhonu tak kupříkladu některé funkce vůbec nemůžete ovládat. A než… Android jsem zkoušel a ano, vím, že by to v něm šlo nastavit, díky za zeptání. Škoda nabízí i aplikaci, díky které vlastně přesunete navigování a další funkce ,běžné‘ dotykové obrazovky na svůj mobil, ale upřímně řečeno… Nevidím důvod se zatím touhle věcí zabývat, protože neposkytuje nic extra navíc. Snad to více vyladí a doplní třeba sadu virtuálních budíků o něco zajímavějšího.

Verdikt

Citigo je povedený minivozík, to asi všichni víme. A není bez chyby, to víme také. Pro klidného řidiče je nějaká ta verze s nejsilnějším tříválečkem a střešním oknem dle mého velmi zajímavou variantou, jak vyřešit nějaké to ježdění kamkoli legálními rychlostmi. Poté, co jsem týden jezdil s Citigem jako nevybouřený puberťák, musím napsat jediné: Auto mě nikdy nedostalo do nepříjemné situace, takže i jako neumětel s mokrým řidičákem bych se asi nezabil, ale hlavně: Po týdnu trápení nebohého Citiga možná až nad míru i hodně odvážného novinářského testu nebyl na autě ani jeden škrábanec, nic se nepokazilo, nic červeně nesvítilo a ani neupadlo. A to není zrovna pravidlem.

Chcete vtip? Kupte si českej, budete se bavit!