Lada Niva 2.0: Niva Reloaded

Jak jste si jistě na našich stránkách stačili všimnout, původní pradědeček všech SUV, Lada Niva, se stále ještě vyrábí. Doposud se jmenovala Lada 4x4 a nyní je přejmenována zpět na Lada Niva Legend. Proč vlastně na dlouhou dobu přišla o své legendární jméno? Kvůli Chevroletu. Po pádu železné opony hledaly automobilky východního bloku nové strategické partnery, kteří by do zastaralých a ekonomicky neefektivních památníků socializmu nalili trochu té soudobé druhé mízy. Některé, jako třeba FSO, to ve zdraví nepřežily, jiné, jako třeba Škoda, začaly skutečně prosperovat. Největší ruská státní automobilka AvtoVAZ se rozhodla spojit své síly s americkým gigantem General Motors, a tak vzniklo rusko-americké partnerství GM-AvtoVAZ. Nejdůležitějším počinem směsky ruské byrokracie a amerického korporátu pak bylo představení modelu Chevrolet Niva. Na základech osvědčené techniky vzniklo kompaktní vozidlo prodávané jako SUV především na ruském domácím trhu. V plánu bylo nahrazení pohonné jednotky soudobými motory řady EcoTec a výměna sovětské převodovky a rozvodovky za díly Aisin.

Tohle všechno se odehrávalo v devadesátých letech v dobách divoké privatizace ruského státního sektoru, což bylo zároveň období vrcholu západního kapitalismu. Pár ekonomických krizí, nějaká ta epidemie a sem tam pouštní válka a máme tu rok 2021. Kupodivu tenhle levoboček stále ještě existuje a vlastně se mu nedaří nijak špatně. Na domácím trhu jde stále o oblíbený model a nový modelový rok svými tvary souzní se zbytkem modelů Lada. Ostré linky a moderní oplastování však stále ještě skrývají osvědčenou techniku VAZu.

Původní Niva a její současné reinkarnace jsou pro mě srdeční záležitostí, a tak jsem byl na test ‚nové‘ Nivy, která se dnes prodává pod názvem Lada Niva Travel, velice zvědavý. Očekávání byla smíšená. Tak především se mi na klasické Nivě líbí její design. Nebo absence designu, chcete-li. Stará dobrá Niva je prostě krabice, co má vespod kolečka. Velká, aby jezdila přes bordel. Žádné designové výstřelky se u ní nekonají a zůstává čirým nástrojem na velmi špatné vozovky. Zato nový model již něčím jako design disponuje. Asi se mi i líbí. Ještě jsem se pořád úplně nerozhodl, ale stará dobrá sympatická krabička to prostě není.

Na první pohled je zřejmé, že přibyla dvojice dveří. Tedy verzi Legend také můžete mít pětidvéřovou, ale ta vznikla prostým prodloužením původního modelu ve stylu amerických limuzín. Travel má na první pohled zcela změněnou konstrukci karoserie tak, aby byla pětidvéřová. Na zadních sedačkách je díky vzpřímenému sezení dostatek místa a ani střecha nezasahuje do prostoru hlavy. Místo na kolena je asi jako v Golfu, takže normální člověk se tam přeci jen celkem pohodlně usadí. Zajímavostí jsou odkryté oblouky zadních podběhů s upnutím pásu, které dávají tušit, že na zadních sedadlech je lépe cestovat raději ve dvou než ve třech.

Změnou prošlo i pracoviště řidiče. Přibyla vystrčená obrazovka palubního systému, které jsem se nejprve trochu posmíval. Pak jsem si ale uvědomil, že praxi ‚prostě tam přilepte tablet‘ aplikuje většina automobilek, a tak jsem se s ní prostě smířil. Pozice za volantem je klasicky záchodková a z předchůdce zůstaly i pedály vyosené směrem do středu vozidla. Trochu to připomíná některá italská auta ze sedmdesátých let. Na rozdíl od Legendu se již řidič netulí ke dveřím a má tak místo nejen pro pravý, ale i pro levý loket. Kdepak, vývoj ruských vozů sice není nejrychlejší, ale zato postupuje svým neotřesitelným tempem tím správným směrem. Přemístila se řadící páka a řidič se již při řazení nemusí předklánět jako v autobusu, což je celkem fajn. Přední okénka jsou elektrická, sedačky vyhřívané a tenké měděné drátky protkávají nejen zadní, ale i přední sklo. Jsem si jistý, že tohle auto bych ocenil zejména v zimě.

Modernější interiér, nová palubní technika a mírné prodloužení rozvoru náprav si samozřejmě vybraly svoji daň na váze vozu. Jestliže původní Niva excelovala právě díky nízké hmotnosti, Travel tady pár bodíků ztrácí. Vyšší váha se projevuje i při jízdě zejména náklony a pomalejšími reakcemi na plyn. I když zůstala převodovka relativně krátká, Travel je oproti Legendu citelně ospalejší.

Projev auta na zpevněných cestách je veskrze fádní. Je to prostě relativně malé SUV s atmosférickou sedmnáctistovkou. Velkou výhodou je, že soukolí redukční skříně a středového diferenciálu již nadále nehučí jako couvající kamion. Nevýhodou je, že testovacímu kusu relativně hlasitě hučela přední náprava. I tak je úroveň hluku v kabině výrazně nižší než u předchůdce, takže posádka už může za jízdy poslouchat i jiné žánry než hardbass. Zavěšení s hladkými silnicemi nemá žádný problém, není uskákané, nýbrž pohodlně měkoučké, jako americký křižník. Samozřejmě je to pořád ještě primárně teréňák, takže losí test absolvuje střídáním dvojic kol v kontaktu s vozovkou. Nic pro slabé povahy.

Stejně jako předek i Travel začíná dávat smysl až když opustíte zpevněné silnice. Největší zábavu zažije řidič s nic netušící posádkou, když z asfaltu odbočí na velmi rozbitou cestu, aniž by změnil tempo jízdy. To zavěšení má někde uvnitř nejspíš zazděnou kočku. Magicky filtruje nerovnosti a na hrbolatém terénu zvládá tempa daleko za hranicí pudu sebezáchovy řidiče. Po opravdu vymlácené štěrkovce k místnímu aktivnímu lomu jsem si v pohodě kvapil osmdesátkou a Niva se tvářila, jako by spočívala na kouzelném koberci. Jemné houpavé pohupování, míhající se terén a občasné sklouznutí oběma nápravami pod plynem v zatáčkách je silně návykové. Přesto se neubráním srovnání s předchůdkyní a pro jistotu ještě s nějakou tou konkurencí. Legend je v terénu agilnější díky nižší váze, absenci nízko zasahujících nárazníků a kratšího rozvoru. S nástupkyní již opravdu lze uváznout ‚za břicho‘ a protože tam jsou důležité věci jako kardany a výfuk, raději bych to nedoporučoval. Víc mě však trápily ty nárazníky. V terénu byste museli dělat opravdu psí kusy, aby se břicho dotklo země, zato nárazníky, ty jsou jiná písnička. U staré Nivy mám vyzkoušeno, že všechno, co je pod úrovní kolena, auto prostě přejede. U Travelu již musíte dávat pozor, aby se o překážky ve tvaru schodu neopíral spodek nárazníku. Tedy opět připomínám, že se už vážně musíte snažit najít nějaký ten betonový schod, či spadlý strom.

Nabízí se srovnání s Dacií Duster, která se na první pohled snaží tvářit jako rovnocenný soupeř. Jenže jakmile v Dacii dupnete na plyn na rozbité cestě, rychle poznáte rozdíl. Duster si žádá mírnější tempo a větší příčné nerovnosti jej dokážou nepříjemně rozhodit. Pohon zadní nápravy se v Dusteru připojuje automaticky, pokud nezvolíte stálé připojení a Niva má oproti rumunské konkurenci uzávěru středové rozvodovky a opravdovou redukci. Oba soupeři se možná tváří stejně ale fakt je, že Duster je silniční auto, které obstojně zvládá i příležitostné použití v terénu. Niva Travel je přesný opak. V terénu je doma a zvládá i příležitostné přesuny po asfaltu. Jen co se zostuzený Duster vyškrábe zpět na asfalt, samolibý úsměv řidiče Nivy se rychle vytratí. Duster je osobák, a tudíž se nesnaží při ostrých změnách směru rozkývat posádku jako na houpačce. Dálniční rychlosti zvládá s naprostým přehledem a akustickým komfortem. Zato Niva v rychlostech nad 90 km/h začíná sípat a dostat ji přes 145 se mi prostě nepodařilo. Jestliže se tedy budete rozhodovat mezi Nivou Travel a něčím jako třeba Duster, zamyslete se, jestli je aspoň 50% veškeré plánované trasy po asfaltu. Pokud ano, nedává Niva moc smysl. Ovšem pokud hodláte jezdit primárně mimo asfalt, nedává smysl zase Dacia.

S novou Nivou jsem spálil více benzínu, než jsem ochotný manželce přiznat a projel tolik cest, že bych si po publikování svých tras musel nacvičit sbírání mýdla z podlahy. Brodil jsem řeky, probádával zapadlé a zarostlé cesty a díky letním bouřkám zkoušel, jak velký strom přes cestu je moc velký strom přes cestu. Jako vždy jsem se na Palubě Nivy báječně bavil a hledal každou záminku, jak uhnout z asfaltu a pelášit obklopený přírodou a všudypřítomným strachem z lesnických fotopastí. Bahno bylo na střeše prakticky neustále, i když jsem auto třikrát umyl. Ano, já jsem ten typ, co by Nivu bral, ale určitě bych sáhl po verzi Legend, protože já chci prostě hračku. Travel dává smysl v horských podmínkách a možná nějakému tomu lesníkovi či opraváři vysokého napětí. Zkrátka jak už tomu u ruských vozů bývá, má velmi úzkou cílovou skupinu, která na ni za podmínek, pro které je vyráběna nedá dopustit.