Kia EV2: Malá zvenku, obrovská uvnitř. Tohle by mohl být hit, ale má u nás šanci proti Epiqu?

Kia se toho nebojí. Odvážnost v designu této značky mě tak trochu fascinuje. Každý model, se kterým poslední dobou přijde, je výrazný a především svůj. Všechny sice hrají na futuristickou notu, ale každý z nich je dostatečně samostatný a toho si vážím. Především prémiové evropské značky totiž dotáhly unifikaci modelové řady prakticky k dokonalosti, což je za mě strašná škoda. Na druhou stranu jsou s tímto postupem spojena určitá rizika. Audi, Mercedes či BMW roky hledaly ideál, který rozvíjely, ale Kia množstvím nápadů na každém modelu střílí na všechny strany a tím pádem se nemusí vždy trefit.

A právě design může být u vstupního elektromobilu značky trochu problém. Jasně, každý jsme jiný, a právě vzhled je čistě subjektivní, ale nemůžu si pomoci, EV2 je prostě z některých úhlů trochu zvláštní. Začněme klasicky od předku, kde zaujme dvojice svislých světlometů na každé straně vozu. Vnitřní menší část slouží výhradně k dennímu osvětlení a blinkrům, vedle vnějšího výrazného pruhu se zas šikovně schovává technika hlavních a dálkových světel. Dále tu máme pro elektromobily typicky hladkou příď bez nepotřebné masky a s jen malým vstupem vzduchu ve spodku nárazníku. Chvilku jsem si na to zvykal, ale k vyšší stavbě tohoto malého asi crossoveru (zařazení do tříd dnes opravdu občas není snadné) se to vlastně docela hodí a originalita mu nechybí.

Z boku zaujme především vyšší stavba vozu, kdy je střecha výš, ale podlaha nějak zbytečně vysoko nejde. Spíše než k SUV bych tam EV2 skoro zařadil mezi dávno vyhynulá malá MPV, a to se mi líbí, protože se tam myslí na praktičnost. Na druhý pohled jde určitě o silné oplastování. Kryje lemy všech blatníků, kompletně celé prahy i spodky dveří a nárazníků. I když vozu propůjčuje trochu drsnější výraz, já v tom zas vidím to praktické do života – odletující kamínky zde nikde nemůžou narušit lak, a to by snad mělo budoucím třeba třetím majitelům pomoci i v boji s korozí. Třetím bodem pak budou zapuštěné kliky, ke kterým se dnes později rozhodně ještě dostaneme (bohužel).

A pojďme k zádi. Snažil jsem se moc, celý týden jsem si auto obcházel a přivíral oči, ale tohle už je na mě zkrátka moc. Koncová světla schovaná ve spodních rozích karoserie se mi nelíbí jak na modelu Kona, tak na malé EV2. Přijde mi, že už tak úzký a vysoký vůz ještě dále opticky zužují. Kdyby alespoň v tom skoro trojúhelníkovém plastu vedle jednoho z nich byl vtipně ukrytý konektor nabíjení… Ale jak píšu, design je subjektivní věc a nakonec jde vlastně jen o pár jinak naohýbaných plastů a plechů. Mnohem důležitější je ve výsledku, co se skrývá pod nimi.

A právě uvnitř je toho překvapivě hodně. Začnu vepředu, kde na řidiče čeká příjemně vyšší pozice za volantem, ale nízká podlaha. Naprosto skvěle se sem nastupuje a všude je prostor. Vzpomínáte ještě na tu zmínku o malých MPV? Po usednutí mám před sebou dvouramenný volant s ideálním množstvím fyzických tlačítek, kde si na hvězdičku můžu klidně navolit vstup do asistentů (bude potřeba). Za volantem je pak schovaný dokonce „trojdisplej“, který Kia u svých nejnovějších vozů zavádí. Mezi ty klasické dva se ještě vmáčkl malý dotykový displej pro ovládání ventilace. Většinu času ho alespoň částečně kryje věnec volantu nebo i řidičova pravá ruka, přesto se mi tohle řešení docela líbí. Displej je hezky velký, přehledný a když běží klima na automatiku, tak stejně není moc důvodů ho mít stále na očích.

Moc se mi líbí kvalita interiéru. Jasně, dveře jsou prakticky komplet z tvrdého plastu stejně jako spodek přístrojové desky i středového panelu, ale pruh látky na vrchu, provedení displejů nebo třeba lišta nenápadných dotykových tlačítek dělají své. Pocitu také přidávají pohodlná a hlavně plnohodnotná velká sedadla z větších modelů, která u malých aut nebývají úplně zvykem.

To nejlepší se dost překvapivě ale nachází vzadu a tím jsou hodně velkoryse posuvná zadní sedadla. Ta se dají odsunout tak, že by místo na nohy mohly závidět vozy o dvě třídy výš. Dospělý člověk má před koleny deset až patnáct centimetrů k dobru a když si uvědomím, že sedím ve čtyři metry dlouhém voze… . Navíc je možné polohovat i zadní opěradlo až do nesmyslné pozice a najednou máme z kompaktního prcka vůz, se kterým bude vzadu radost překonávat dlouhé cesty. Kdo by to byl čekal. Pozor ale na volbu verze – tato kouzla umí jen čtyřmístný interiér, který má vzadu dvě shodně velké oddělené sedačky. Pokud zvolíte pětimístný, zůstane vám polohovatelné rozdělené opěradlo, ale sedák přidělaný napevno. V tomhle případě všemi deseti doporučuji právě čtyřmístné provedení. Auto je poměrně úzké a ve třech se dozadu nenacpou ani tři hubeňouři, tak je zbytečné přijít o prostor a variabilitu.

Asi vám ale došlo, že pokud máme malé auto a obrovské množství místa vzadu, někde bude zase trocha chybět. Ano, kufr je se sedadly posunutými zcela vzadu opravu malý. Zachraňuje to sice jeho hloubka, ale to moc komfortu při využívání nedává. Pro účel vozu – tedy spíš městské nebo příměstké využití, mi to ale přijde dostatečné. Většinu dní dostanou prostor děti s jejich školními taškami vzadu a jednou za týden nebo dva, kdy by se udělal větší nákup se zkrátka sedadla o pár cm posunou. Důležité je, že je zde možnost volby.

Přiznám se, že kouzly s interérem mě malá EV2 dostala a z auta, které jsem si půjčoval s lehce neurčitými pocity, se najednou (i přes ten zadek) stal vůz, do kterého jsem se těšil.

Podobně s odstupem jsem přistupoval i k technické stránce vozu. Kia má u EV2 k dispozici dvě verze. První se jmenuje Standardní dojezd má baterii o kapacitě 42,2 kWh, dojezd 317 km a výkon 108 kW (146 k). Druhá verze je pojmenovaná Prodloužený dojezd, z čehož je jasné, v čem bude největší změna. Baterie zde má kapacitu 61 kWh, dojezd 453 km a výkon lehce klesl na 99 kW (135 k). Rozdíl mezi nimi je vždy sto tisíc korun. Auto váží kolem 1600 kg (podle výbavy) a může táhnout přívěs o hmotnosti 750 kg. Na domácím wallboxu se umí nabíjet standardně rychlostí 11 kW, ale za příplatek je možné i 22 kW. Na DC stanicích je maximum 120 kW.

Do testu ke mně tentokrát nedorazila nejdražší verze GT-Line, jak bývá u testovacích vozů zvykem, ale nejnižší výbava Air s pár příplatky a především s menší baterií.

Začněme ale jízdou. Řadí se na páce vpravo pod volantem, kam sice není vidět, ale po pár dnech je to poměrně intuitivní. Trošku zamrzí nutnost mačkat „zapalování“ při startu i vystupování, ale to je drobnost. Důležité je, že elektromotor má krásně plynulý nástup a dá se hezky dávkovat „plyn“ při rozjezdu. 146 koní je na takového prcka až až a proti spalovacím autům se ve městě rozhodně nenechá zahanbit. Omezením na mokru nebo sněhu bude jen přední náhon, ale když vidím, jak málo místa je kufru, je to logické. Přesto, že je tak vše vpředu, vešel se tam alespoň drobný box na kabely, což je sympatické a stále to ani u větších aut není standard.

V základní výbavě (zkoušené auto) přijíždí na ráfcích o velikosti šestnácti palců a možná to úplně neprospívá vzhledu (ostatní verze mají 18 palcová kola), ale komfortu určitě ano a to je to, oč u podobně koncipovaného vozu běží. Pohodlí je pak výborné, až jsem byl na tak malé auto překvapený. Dost by mě zajímalo, jak to změní právě o dva palce zvětšená kola u ostatních výbav. Daní je samozřejmě určitá nejistota a plavnost při ostřejší jízdě, ale to právě u EV2 snad nikdo řešit nebude. Navíc to není ani moc špatné – vůz ani na větší nerovnostech v zatáčce neodskakuje a chová se mnohem dospěleji, než bych čekal. Jistě na tom má zásluhu, jak bývá u elektromobilů zvykem, umístění většiny hmotnosti nízko (baterie pod podlahou). Dokonce bych řekl, že díky výkonu a jen lehčím náklonům se s EV2 dá užít i trochu rozumné zábavy (v kontextu třídy samozřejmě).

Co ale sbírá plusové body navíc je rozhodně efektivita, kterou v koncernu Hyundai/Kia docela umí obecně. Právě u EV2 se ale schází mnoho dobrých předpokladů – je to poměrně malé auto, s docela rozumnou váhou a jeho revírem bude spíše městské popojíždění, kde se dá často rekuperovat. Ač jsem tedy před testem měl obavy z menší baterie, najednou mi dává větší smysl. V těchto dnech, kdy jsou letní teploty totiž umí EV2 jezdit klidně i za 10 kWh a dálky po okreskách stáhne i na 9,5 kWh/100 km. Navíc to není žádná ekojízda, ale úplně normální splynutí s provozem, zapnutou klimatizací na 22 stupňů a dvěma osobami. Týden jsem po 850 km včetně 250 dálničních kilometrů zakončil s hodnotou 12,8 kWh. Tohle jsou prostě skvělá čísla (hluboko pod normovanou spotřebou), a i díky nim může tohle auto i s malou baterií najíždět deklarované kilometry. Otázkou je samozřejmě jak bude fungovat v zimním období, ale u všech verzí je možné si za 25 tisíc objednat i tepelné čerpadlo.

Abych ale jen nechválil, pojďme si ukázat nějaká negativa. Tím prvním co mě (a hlavně mé děti) štvalo jsou rozhodně zapuštěné kliky, které jsou elektricky ovládané až v nejvyšší výbavě. Nyní je tak nutné je na přední straně stlačit a na zadní pak zatáhnout. Mě to bylo jen nepříjemné, ale pružina je docela silná a prstíky čtyřletého dítěte to prostě nemají rády. Vyzkoušeno. Pak tu mám takovou klasiku posledního období – jízdní asistenti. Adaptivní tempomat s držením v pruzích je i v základní výbavě a funguje dobře, ale otravnou klasikou je hlídání rychlosti a nově sledování pozornosti.

Nejprve to lepší – hlídání povolené rychlosti. Konkrétní auto na to mělo nastavený strašně slabý zvuk, kterého jsem si všimnul až po pár dnech jízdy, když jsem jel úplně bez rádia. Tenhle způsob vidím jako hodný následování i ostatním značkám! To horší je ale sledování pozornosti řidiče. Hlídá ho malá kamera na spodku středového zrcátka a je poměrně přísná. Stačí chvíle, a už se jí něco nelíbí. Alespoň ji ale nevadí polarizační brýle, což také bývá občas problém. Naštěstí je vypnutí poměrně snadné – ideální je vybrat si na volitelné tlačítko s hvězdičkou na volantu právě menu asistentů, kde už se dá asistent na dvě klepnutí vypnout. Někde to umí ještě lépe, ale tohle se ještě dá.

Závěr

Kia EV2 mě nečekaně bavila. Možná to bylo tím, že jsem vlastně na začátku nic nečekal. Ukázala mi, že je malým promyšleným autem, se kterým se dá opravdu plnohodnotně fungovat. Na design většiny vozu už jsem si tak nějak zvykl (záď ne), ale variabilita interiéru mě dostala, stejně jako poměrně kvalitně postavená kabina. Motor je silný dost, ale hlavně neskutečně efektní. Díky tomu se i s malou baterií dá při vhodném profilu jízd opravdu přiblížit i čtyřem stovkám najetých kilometrů. Až jsem se přistihl že tohle by se mi snad doma i líbilo. A cena? V probíhající akci začíná pětimístná verze na 635 tisích a zkoušená čtyřmístná verze s příplatkem za barvu a zimní paket (vyhřívaná sedadla) vychází na 667 tisíc Kč. Moc se těším na souboj právě EV2 třeba s českou Škodou Epiq.

Technické údaje
Kia EV2 Air, standardní dojezd

Výkon: 108 kW (146 koní)
Točivý moment: 250 Nm 
Kapacita baterie: 42,2 kWh
Maximální rychlost: 161 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 8,7 s 
Provozní hmotnost: 1600 kg 
Normovaná spotřeba: 15,1 kWh/100 km
Spotřeba v testu: 12,8 kWh
Dojezd: kombinovaný až 317 km dle WLTP, městský až 435 km
Cena testovaného vozu: 667 000 Kč