Kafe & Káry Praha vol. 27: Autíčkářova malá Káhira

Obvykle nepatřím k pravidelným účastníkům K&K. Ne že bych neocenil krásná auta, ale vzhledem k tomu, že jsem se čerstvě přestěhoval do vesnice za Pardubicemi, nemám ani jednu z automobilových slavností zrovna za rohem. Tentokráte jsem se shodou šťastných okolností ocitl zcela bez programu na nedělní odpoledne. Testovací vůz měl být vrácen do Prahy a tak jsem se i já nachomýtl na asfaltovou plochu blízko koupaliště a autokempu Na Džbáně. Praha byla jako vymetená, provoz marně imitovaly prázdné tramvaje a na nebi nebylo ani mráčku. Na parkovišti stála Mazdí smečka připomínající hejno sleďů, které ví, že přežije jedině v těsném semknutí. Kolem se potulovali středně velcí predátoři: Zástup starších modelů BMW s hlasitými výfuky a má oblíbená karosářská varianta – E92 se skládací kovovou střechou.

Nechyběli zástupci poctivé švédské oceli, dvoučlenná delegace ze Stuttgartu zahrnující nepřehlédnutelnou 928 v barvě pomeranče, rallyový speciál Audi či bizarní Charger s lambo-dveřmi. Koneckonců, na fotkách si všechno můžete prohlédnout sami.

Nad asfaltem tančil vařící se vzduch, kolem se nesla vůně rozpálených borovic a z dálky doléhal sotva slyšitelný jásot koupajících se dětí. Prostě nedělní idyla s pětatřiceti stupni ve stínu.

Hlasitý kabriolet Mustang s nápisy ‚Roushcharged‘ na okamžik vyhnal zvědavce ze stínů, ale ani majiteli poctivého pětilitru se nechtělo týrat motor v takovém žáru. V přistavené dodávce Citroën H-Van, připomínající poválečný rozkvět Evropy, rytmicky bručel presovač. Vůkol vládla taková pohoda, že se do těch pár hodin pocitově vešel celý prolenošený den. Když se slunce zhouplo níž a pekelné horko se stalo alespoň trochu snesitelným, vylezli zvědaví autíčkáři a jali se prozkoumávat testované expediční Mitsubishi L200 a vedle stojící uhlazený Lexus NX 300h. Několik zvědavců se svezlo v čistě elektrickém režimu a tiché korzování ve futuristickém voze překvapivě hezky zapadalo do nedělního podvečera a uvolněné nálady. Když se stíny protáhly přes celé parkoviště a příjemný chládek se začal rozlévat od stromů až k přistaveným vozům, bylo na čase vyrazit domů. Nakonec se mi po urputném souboji podařilo vyhnat Honzu Křečka z agresivně vyhlížející Delty a když se ho pak podařilo vyhnat i ze druhé, do které ihned zalezl, vyrazil jsem vrátit Lexus a najít nějaký vlak na východ. Musím na ty K&K jezdit častěji, protože takhle zenově zrelaxovaný jsem se ještě z Prahy nikdy nevrátil.