Jarní péče o střechu kabrioletu

Pokud jste se minulý víkend nacházeli mimo dosah věčně zářících monitorů, jistě vám neuniklo množství všudypřítomných motorkářů. Souvislá vrstva sněhu, ledu nebo námrazy zase na chvíli nehrozí a to znamená jediné: Je na čase oživit kabriolet!

Minulý víkend jsem se do radostné povinnosti pustil (patřím mezi ten typ lidí, které baví mýt auto) a napadlo mě se podělit s množstvím drobností, které jsem před začátkem sezóny neopomenul. Přiznám se, že jen co jsem otevřel těžké plechové dveře, srdce mi poskočilo radostí. V garáži stál můj oblíbený vůz pokrytý vrstvou prachu a omítky. Pohled to byl hořko-sladký. Jen co jsem opět ucítil jedinečnou vůni interiéru kabrioletu, začal jsem si uvědomovat, kolik práce mě čeká. Vytlačil jsem vůz částečně z garáže, jednak proto, že se do ní vejde jen se sklopenými zrcátky, tedy na nějaké otevírání dveří není prostor, a hlavně kvůli chybějící baterii. Nyní již dobitý akumulátor přečkal zimu ve sklepě mezi kysaným zelím a lahvemi vína. Poučen z loňského roku, nesl jsem si s sebou i návod na spárování dálkového ovládání centrálu. Po lehké čtvrthodince sundávání kola, nadávání na konstrukční oddělení Chrysleru a snahy ukroutit si ruku v zápěstí můj vůz ožil. Od podzimu se těší z nového vzduchového a olejového filtru i z nové olejové náplně a sady svíček. Záhadně mizející náplni chlazení se budou brzy věnovat osoby povolanější, mým cílem byla péče o zevnějšek, především střechu. Jen co vůz stál mimo dosah slunečních paprsků, mohl jsem se pustit do díla.

Nános prachu a opadaná stropní omítka změnily hlubokou čerň vinylu na nevábný myší kožíšek. Nejdříve bylo potřeba zbavit se hrubých nečistot. K tomu posloužil obyčejný smetáček a vlhký kus hadru. Jen co jsem odstranil mechanické nečistoty, mohl jsem začít se zaléváním. Hodinka věnovaná obíhání vozu s kropicí konví předejde nepříjemným překvapením během jarních přeháněk. Ještě než stačila všechna voda ze střechy zmizet, zkontroloval jsem průchodnost drenážních kanálků. Šplouchání v zatáčkách prozradí, pokud tento krok opomenete a to už bývá kolikrát pozdě něco zachraňovat. Ačkoliv jsem si nyní jistý, že mi do vozu neprší, obávám se o myšlenky mých sousedů. Když jsem vůz obíhal s konví jako strýček Pompo, tvářili se poněkud rozpačitě. Asi se bojí, že ještě kus vyroste a zabere před panelákem víc místa.

Dále byla na řadě důkladná prohlídka mechanizmu střechy. Klouby rámu bývají náchylné na hrubé zacházení, děravé silnice naší domoviny, horké počasí, studené počasí, vlhko, sucho a nejspíš i na aktuální stav australské populace králíků. Takhle před sezónou je zkrátka dobré ověřit, zda jsou vůle tam, kde být mají a jestli se náhodou nevloudily i někam jinam. Za tím účelem nechávají konstruktéři ve voze nejrůznější stavěcí šrouby, typicky v místě, kde se rám dělí na třetiny. Když jsem měl střechu na půlce dráhy k úplnému otevření, vytřel jsem vnitřek vlhkým hadříkem. Mazivo z nejrůznějších otočných spojů si kolikrát umí najít spletitou cestu až ke stropnici a napáchat trvalou škodu v podobě ohavných nahnědlých fleků nad hlavou posádky. Neopomenul jsem ani očištění podpůrných dosedacích lišt. Tenké proužky plechu, které podpírají střechu mezi hlavními nosníky rámu, dokážou zákeřně prorazit zbloudilým kamínkem střechovici během zavírání. Naštěstí byl vnitřek mé střechy v naprostém pořádku.

Posledním krokem očisty bylo otření všech dolních dosedacích ploch. V místě, kde se střecha svažuje do karoserie a v zavřeném stavu představuje C-sloupek, se vinyl přímo dotýká karoserie, přesněji plastové obruby. Ani tam není radno podcenit očistu. Právě mimo pohled se rády usazují různé formy řas, lišejníků a kapraďovitých porostů. Navíc do skrytého žlábku popadaly všechny kamínky smetené košťátkem, které bylo nutné ještě před úplným složením střechy vyhnat. K tomu účelu výborně posloužil lux.

Když jsem celé plastovo- kovové origami ometl a vysál, přišla na řadu chemie. K prvotnímu omytí bohatě stačí jarová voda. Ačkoliv Pur sensitive výborně hydratuje a opečovává vaši pokožku, střecha ocení ten nejobyčejnější detergent s co nejméně přísadami a parfémy. Pod napěněnou vodou postupně povolovaly všechny nánosy zimního smetí, ale i přípravky, kterými byla střecha nakonzervovaná na zimu. Ačkoliv není povrch tak náchylný na škrábance jako lak, použil jsem namísto hadru jemný kartáč. Výsledkem několika desítek minut práce byla depresivně šedá střecha. Sluneční paprsky sedmnácti letních období neúprosně vybělily střechu jako kravskou lebku uprostřed pouště. Nedá se nic dělat, potřebnou barvu budu muset co nejdříve objednat. Na internetu je k dostání speciální černidlo, ale vzhledem k rozšířenosti PVC určitě existují i levnější alternativy. No uvidíme, prozatím se budu muset spokojit s šedivou.

Zatímco střecha osychala od jaru, vysál jsem interiér, otřel nárazník od střemhlavých bombardérů hmyzí říše a v hlubinách garáže našel zbytky impregnace. K čemu je na plastovou střechu dobrá impregnace? Blokuje UV složku slunečního světla a odpuzuje vodu. Kdyby ji používal minulý majitel alespoň dvakrát ročně, nemusel bych dnes shánět černidlo. Osobně nejraději používám 303 Aerospace Protectant. Jeho výhodou je, že na velkou plochu ho stačí relativně málo a dá se použít nejen na střechu, ale i na koženkové sedačky a díly interiéru. Nevýhodou použití na střechu je nutnost opětovné aplikace po dvou až třech měsících. Zatímco střechu pomocí zmíněné impregnace ‚rozleštím‘ interiér se snažím vyvést matný. Bohužel právě 303 ráda nechává povrch umaštěně lesklý. Jestli má někdo z čtenářů vyzkoušeného něco lepšího, rád se nechám poučit. Zásadní je ale ochrana před nemilosrdným sluncem, které je schopné z interiéru doslova vysát veškerou barvu. Trochu péče jsem nakonec věnoval i těsnícím lištám kolem okna. Univerzální 303 zvládla tento úkol na výbornou, byť jistě existuje i speciální produkt.

Pokud máte na vašem voze střechovici látkovou, nezoufejte. Péče o ni se příliš neliší. Jen je potřeba o něco déle čekat po omytí, než vyschne jarová voda. Jestliže máte k dispozici kompresor, nebo vysavač se zpětným chodem, neváhejte střechu vysušit ručně. Jen k tomu účelu pokud možno nepoužívejte slunce. Pečení mokré neošetřené střechy je zaručený návod na degradaci materiálu. Účinnější jež už jenom chlorové rozpouštědlo, či ocelová čepel. Po vyschnutí pak můžete použít impregnaci určenou na látkové střechy. Nakonec zbývá jen zadní okénko. Já mám sice na voze solidní kus vyhřívaného skla, ale kabriolety častěji vužívají průhledné PVC. Péči o něj zastane omytí jarem a násedné ošetření speciální chemií na plastiková okna. I zažloutlý průzor lze během pár minut přivést zpět k zašlé slávě. Jen se pokud možno vyhněte agresivnímu drhnutí. Přípaným kamínkem by jste do průzoru vepsali nesmazatelné stopy.

Ačkoliv bych rád rituální očistu zakončil pořádnou projížďkou se vším, co patří k radostem z vozu s otevřeným interiérem, inkontinence chlazení a především SPZ stále ještě hibernující v depozitu znamenaly jen krátkou projížďku mimo veřejně přístupný asfalt. Přeci jen si připravený vůz nechám na víkend, kdy nebude potřeba ráno škrabat námrazu z oken.

Zapomněl jsem na důležitý krok? Máte osvědčenou chemii, která mi zůstává utajena? Chtěli by jste napsat komentář a nemáte k tomu žádný dobrý důvod? Vaši reakci uvítám!