Hyundai Santa Fe hybrid 4x4: Auto, ve kterém chcete jet klidně i na druhý konec světa

Kdo by to byl řekl, že v autosalonech Hyundai jednou najdeme jednu z nejpestřejších nabídek na trhu. Jsou tu písmenem “i” označená pragmatická auta v několika velikostech, řada elektromobilů, které funkčností válcují i mnohem dražší konkurenci a nechybí v ní ani kapesní Inster nebo ostrý I oniq 5 N (brzy i Ioniq 6 N), stylová dodávka a samozřejmě všechny konfekční velikosti SUV. O vodíkovém Nexu nemluvě. Pick-up Santa Cruz nám zatím automobilka dopřát nechce, ale kdo ví, třeba se jednou dočkáme.

Diverzity se Hyundai nebojí, ani pokud jde o design. Z výrobce usedlých vozů bez názoru se během pár let vyšvihla do čela experimentátorů a progresivistů. Podobně jako sesterská Kia předvádí s každým novým modelem studii na téma “jak velký odvaz ještě zákazník snese” a ukazuje se, že dokonce i zpátečnický český strejc snese překvapivě mnoho. Jen se podívejte na aktuální Tucson, který se svou masožravou karoserií uspěl v jednom nejobsazenějších a nejmainstreamovějších segmentů. 

Největší SUV s názvem Santa Fe jde stejnou cestou a se svými předchůdci, kteří na trhu figurují už pětadvacet let, nemá na pohled společného zhola nic.

Kolegové z branže se dohadují, zda se podobá spíš Fordu Flex, Range Roveru nebo Land Cruiseru, a je pravda, že s každým zmíněným má něco společného, zároveň však v jeho vzhledu nenajdete ani náznak plagiátorství. Je zkrátka americky megalomanský, britsky důstojný a japonsky drsný, jedinečnou tvář mu pak dávají osobité detaily jako třeba z kostiček poskládaná světla ve tvaru písmene H. Jinak asi nemá smysl se o designu dlouze rozepisovat, názor jste si na něj jistě už udělali sami. 

Je libo auto, nebo radši autobus?

Jak napovídá karoserie, dlouhá jako týden před výplatou, do kabiny je možné nasázet tři řady sedadel a opatřit ji až sedmi místy k sezení. Vybrat si ovšem můžete i klasickou pětimístou konfiguraci a testované auto má sezení 2+2+2, v druhé řadě se tedy nacházejí dvě komfortní křesla s područkami. Ze zavazadlového prostoru při použití všech tří řad příliš mnoho nezbyde, ale pár tašek sem pořád umístíte a pasažéři úplně vzadu nesedí nepříjemně nalepení na víku kufru. 

V druhé řadě je pochopitelně místa na rozdávání, k tomu držáky na pití ve dveřích a nabíjecí zásuvky na opěradlech předních sedadel, opěradlo sedačky spolujezdce se dá dokonce sklápět tlačítkem zezadu. Ve středovém tunelu je navíc dozadu orientovaný šuplík s úložným prostorem. K luxusnímu posezení – nechybí ani vyhřívání – mi tu schází jen vlastní regulace klimatizace, kterou má kupodivu jen poslední řada (pravda, regulovat může pouze foukání, nikoli teplotu). Cestující uprostřed si musí vystačit s výdechy ventilace umístěnými pod předními sedadly.

Interiér nemá chybu

Co se týče zpracování interiéru, Korejci v posledních letech šlapou na paty takzvaně prémiovým značkám a jeho promyšleností dokonce leckteré předčí. Použitým materiálům nemám absolutně co vytknout, kůže je pravá a ubylo dokonce i jinak všudypřítomného lesklého plastu, který mě umí lehce rozčarovat i v sebelepším autě. V kabině Santa Fe se “klavírní lak” udržel jen v těsném sousedství panelu klimatizace a na středovém tunelu, palubce i dveřích jsou plasty sametově matné. 

Díky přesunutí voliče převodovky pod volant se mezi předními sedadly uvolnilo místo na velkorysý odkládací prostor ve dvou patrech a do toho spodního bez námahy strčíte i měnší kabelku. Do horního patra se kromě dvou cupholderů vejdou dvě bezdrátové nabíječky na mobil, nechybí ale ani klasické USB-C sloty. Pokud by vás zajímalo, jakou funkci má tlačítko se žárovičkou a nápisem UV-C, hledejte za ní korejskou posedlost čistotou. Do užší ze dvou přihrádek před spolujezdcem můžete vložit předmět a pomocí UV záření ho zbavit všech mikroorganismů – jakmile diodka na tlačítku zhasne, máte mobil či peněženku čisté jako lilie. 

O kus výš najdeme ovládání klimatizace, které dostalo rozměrný panel se dvěma točítky a spoustou tlačítek. Nejde sice o fyzická tlačítka, která by po stisku lupla, nýbrž jen o dotykové plošky, každá funkce má však svou vlastní, a to včetně vyhřívání (a ventilace) sedadel i volantu. Do infotainmentu tak člověk vstupuje jen kvůli volání nebo navigaci, případně pro nastavování pokročilých funkcí a ty zas není nutné nastavovat často a za jízdy. Takový velín je mimořádně příjemný na používání a k tomu vypadá zatraceně cool.

Pohodlí na stovky kilometrů

Posedět si v tomhle autě za volantem klidně i tři hodiny v kuse není nic vyčerpávajícího, na dlouhé cesty je jako dělané. Dlužno říci, že jde o nejvyšší výbavu Calligraphy, v níž nechybí nic, nač si vzpomenete. Je tu head-up displej, adaptivní tempomat s držením v jízdním pruhu (na dálnici by se jen mohl o něco rychleji rozjíždět, občas jsem mu musela pomoci plynem, aby řidiči za mnou nebyli příliš netrpěliví, když se kamion konečně zařadil do pravého a vláček za ním se dal zase do pohybu), skvělé audio Bose a také digitální zrcátko pro případ, že přes hlavy cestujících ve třetí řadě není vidět dozadu. Nechybí ani dálkový parkovací asistent, s nímž umí auto popojet vpřed a vzad bez řidiče za volantem. 

Jestliže jsme v nedávné době setrvale spílali povinným asistentům, jejichž projev byl iritující a deaktivace zdlouhavá, i tady udělal Hyundai krok vpřed. Iritující je pípání stále, rychlostního bachaře však lze snadno vypnout podržením válečku na volantu. Zbývá jen otravný hlásič únavy řidiče (pro jeho vypnutí musíte do hlubin infotainmentu), který si nepočíná příliš logicky a k tomu jako by se řídil podle toho, jak je mu daný řidič sympatický – jednoho nechá v klidu jet stovky kilometrů, jiného popichuje každou čtvrthodinu.

Nesmím zapomenout ani na vychytávky, které v jiných autech nenajdete – třeba na magnetickou plochu nalevo od přístrojovky, kam lze lípnout mobilní telefon. Nebo na to, že všechna sedadla v první a druhé řadě můžete sklopit do odpočinkové polohy a během přestávky na dlouhé trase si chvilku dáchnout.

Hybrid bez hejna much

Pokud jde o motorizace, tady velký prostor pro výběr není – v nabídce se nachází jen klasický hybrid a PHEV. Škoda že do ní Hyundai nezařadil i diesel, který je například u příbuzného Sorenta k dispozici. Na druhou stranu, 215koňová hybridní jedna-šestka si zaslouží jen chválu. Jezdí mimořádně tiše a její práci uslyšíte jen v okamžiku, kdy z ní potřebujete vymáčknout všechen výkon, třeba při předjíždění nebo přibočování na dálnici. V kabině tak zůstává během jízdy naprostý klid – další příjemná podmínka pro dlouhé rodinné cestování.

Při pomalejších manévrech se Santa Fe pohybuje pouze na elektřinu a připojování spalovacího motoru je takřka nepostřehnutelné, spolupráci obou jednotek se podařilo vyladit k dokonalosti – žádné škubání ani nelogické řazení. 

S naftou hybrid směle soupeří i na poli spotřeby. S plně naloženým autem se i na dálnici vejdete do 8 litrů, když se držíte rychlostních limitů, a tuto hranici nijak zásadně nepřekročíte, i pokud vám pravá noha sem tam ujede. Na mohutné SUV ve tvaru cihly a navíc s pohonem všech čtyř kol to vůbec není špatné. V městském provozu, kde je obvykle spotřeba u spalovacích aut Achillovou patou, se zase angažuje elektřina natolik, že můžete jezdit zhruba za 7 litrů. S 67litrovou nádrží je tak akční radius Santa Fe velmi potěšující. 

Zbývá zhodnotit podvozek, od nějž u rodinného korábu nečekám žádný sportovní elán, nýbrž ryzí pohodlí a pocit, že se o něj můžu za všech okolností opřít. V ani jednom z ohledů mě nezklamal. Komfortní nastavení funguje na městských retardérech, na okresce druhořadé kvality i na dalnici, kde dává posádce zapomenout, že nesedí v rychlíku. Do zatáček se nijak ostře nevrhám, ale nikoli proto, že by si s tím auto neporadilo, ale abych nepřesypávala podřimující pasažéry. Při lucidní jízdě nikoho neruší náklony karoserie a já cítím, že se kola pevně drží asfaltu, neodskakují ani netáhnou auto z oblouku ven. 

Verdikt

Při nákupu velkého rodinného SUV s cenovkou do 1,5 milionu bych Santa Fe rozhodně zahrnula do úzkého výběru. Mezi ním a jeho nejbližšími soupeři - Škodou Kodiaq, Kiou Sorento, VW Tayron – si budete vybírat už jen podle detailů a osobních sympatií. V neprospěch Hyundaie hraje nepřítomnost dieselu (osobně bych ho však oželela hlavně proto, že často popojíždím jen tak “kolem komína” a takový režim nafťáku právě nesvědčí), na druhé straně se však nachází spousta lákadel, třeba kokpit s parádní ergonomií a interiér, v němž je cítit, že každá investovaná koruna měla svůj smysl. Nebo hybridní pohon s projevem, který překonává i hybridy s násobně delšími “zkušenostmi”. A pak je tu ten okouzlující krabicovitý design, který z mého pohledu nemá konkurenci. 

Technické údaje

Pohon: přeplňovaný benzínový čtyřválec 1598 ccm +elektromotor
Systémový výkon: 215 koní (158 kw)
Celkový točivý moment hybridní soustavy: 367 Nm 
Zrychlení 0-100: 9,8 s 
Maximální rychlost: 180 km/h
Kombinovaná spotřeba udávaná: 7,4 l/ 100 km
Spotřeba v testu: 8,0 l / 100 km
Cena základní: 1 139 990 Kč
Cena 6místné verze Calligraphy s pohonem 4x4: 1 559 990 Kč