Hyundai i30 N Drive-N - Protiinflační hot hatch

Značka Hyundai mě dříve nechávala chladným. Auta, která vyráběla do půlky minulého desetiletí, jsem osobně bral  jako spotřebiče se slušnou zárukou, ale žádné pozitivní emoce ve mně nevzbuzoval ani design, ani pohonné jednotky. V roce 2016, kdy Hyundai představil i30 N, se ale můj názor začal měnit. Korejská automobilka prožila rychlou až renesanční proměnu a začala dělat auta, která jsou designově velmi povedená. Vždyť který další výrobce dnes nabízí futuristické MPV s dvoulitrovým nafťákem, vedle toho krásný elektrický sedan a ještě rychlé hothatche? 

Model i30 N byl světu představen před šesti lety, v roce 2017, a chvála ze stran médií i majitelů byla až podezřelá. Osobně se mi nechtělo věřit, že by Hyundai dokázal vyrobit něco, co je na úrovni těch nejlepších hot hatchů, dlouho jsem se však nemohl posadit byť jen na sedačku spolujezdce. Až teď se mi konečně povedlo ověřit, zda je Hyundai skutečnou konkurencí pro zavedené hot hatche.

Nko jsem si přebíral uprostřed ledna. Teploměr ukazoval plus mínus nulu a pršelo. Pán, který mi předával klíčky od auta, s úsměvem poznamenal, že počasí mi zrovna nevyšlo, co se dá dělat. Aspoň se snad nezabiju. Polovina redakce mě totiž varovala, že to docela kouše a je to fakt rychlé. Nasedl jsem do auta, zapadl do příjemně tvarovaných sedaček, připojil si telefon a vyrazil do práce na druhou stranu ucpané Prahy. Nko v tomhle scenáriu funguje celkem dobře. Ano, i v komfortním režimu podvozku se jedná spíše o tuhé auto, ale nevytřese z pasažérů duši, motor v normálním nastavení neřve, výfuky nebrblají a asistent udržování v pruzích funguje slušně, i když je v kombinaci jen s hloupým tempomatem. Volant potažený Alcantarou padne do ruky skvěle a sedačky jsou pohodlné, ale v zatáčkách skvěle podrží. Pasažéři vzadu si také na místo stěžovat nebudou.Měřím celkem průměrných 182 cm a za sebe se usadím v pohodě, kolena si o sedačky opírat nemusím. Cestující vzadu si ale pravděpodobně budou stěžovat na teplotu, neboť ve středové opěrce předních sedadel není žádný výdech klimatizace. Ani USB port pro nabíjení zařízení. 

Vzhled je, jako vždy, individuální záležitost. Mně osobně se tenhle Hyundai líbí. Ať už agresivní předek s masivními nádechy (které jsou tu hlavně pro design), nebo ostře řezané tvary zadních partií. Nemůžu si pomoci, vypadá to dobře. Nejsem si úplně jistý funkčností aerodynamických prvků, zejména spoiler a výstupky na zadním nárazníku mi přijdou, že jsou zde spíše na okrasu, ale to vlastně nevadí. Základem tohohle auta je bavit, a to oba prvky splní. Velmi pěkným detailem je trojúhelníkové světlo. Limitovaná edice Drive-N (800 ks pro svět, 25 ks pro ČR) přináší ještě bronzově lakované devatenáctky, dvě plakety se souřadnicemi vývojového centra Hyundai N na Nürburgringu a pořadovým číslem, pěkné polepy a červené detaily v interiéru. 

i30 současné generace je s námi už nějaký ten rok a ani facelift tento fakt nezakryje. Ať už se jedná o bezklíčový přístup na tlačítko (zmáčknutím tlačítka na klice dveří zamykáte i odemykáte), modré podsvícení čudlíků (vzpomínku na staré Volkswageny nejde potlačit), nebo na dnešní dobu celkem slabá světla. Infotainment sice sice prošel generační obměnou, ale není nejsvižnější a za mne ani příliš přehledný. Kupříkladu na domácí obrazovku je třeba provést dvě kliknutí – nejdříve do menu nastavení přes nečudlík a poté na displeji zmáčknout domeček. Myslím, že by mohl Home nahradit třeba nečudlík Radio, vedle kterého je Media. Ale to je pouze drobný ergonomický faul, který lze řešit pomocí uživatelsky nastavitelné hvězdičky.

Vše ale Nku prominete ihned, jak vyjedete za hranice města. Režim Custom jsem si nastavil dle návodu Jeníka na “naštvaného dědka” – všechno sportovní, omezené ESC, podvozek měkký –, a vyrazil na svou oblíbenou okresku. Podmínky stále nebyly ideální a zakroucená silnice podél Slapské přehrady byla vlhká. Přesto jsem byl velmi překvapen. Tolik gripu, kolik Nko i v těchto podmínkách a na zimních pneu s polovinou vzorku má, jsem rozhodně nečekal. Stačilo pár zatáček a já začal chápat, proč všichni tohoto souseda z Nošovic tak adorují i proč mě zkušenější varovali, že auto nemám brát na lehkou váhu. Je neuvěřitelně rychlé i za mizerných podmínek. Na rozbitých okreskách Středočeského kraje podvozek v komfortním režimu funguje naprosto perfektně a nemám k němu jedinou výhradu – auto se nenaklání, je cítit, jak pohlcuje díry, ale přitom z vás nevytřese duši. V režimu N už se jedná o auto spíš na hladké cesty, ale tak tuhý podvozek podle mne není ani třeba. Zapnul jsem ho za ten týden jen jednou, když jsem chtěl vytrestat Honzu Křečka na sedadle spolujezdce. 

S dobrým podvozkem hraje duet povedený motor. Šetřílky sice nebude pochválen za svou spotřebu, ale tam jakákoliv negativa končí. Jakmile se ve třech tisících nadechne turbo, Nko zběsile vystřelí až k omezovači a pocitově nepolevuje. Ano, torque steer je přítomen a vyžaduje pevné a rychlé ruce, ale plyn se dávkuje velmi dobře, a tak jej není třeba zažívat při každém přidání. Vyzdvihnout ale musím především zvuk motoru. I přes nutný filtr pevných částic OPF zní tento hothatch skvěle. Výfuk je vybaven klapkou, která umožňuje relativně tichý start, ale při přepnutí režimu se otevře a začne znít jako správný foukaný čtyřválec. Navíc přidává prskání, které sice občas působí trochu uměle, ale oproti konkurenci není zvuk doplněn reproduktory.

K čemu by byl výkon, pokud by nebylo jak jej přenést na silnici? Zde se o to stará šestistupňová manuální převodovka v kombinaci se samosvorným diferenciálem. Řadička má příjemné dráhy, nejsou extra krátké, ale ani dlouhé, prostě akorát. Má příjemný chod, kvalty při změně převodu hezky cvaknou, prostě všechno správně. Elektronický samosvor funguje naprosto skvěle a svou práci dělá na jedničku, pneu proklouznou jen na mokrém povrchu, ale takřka hned se chytnou a vystřelí naproti další zatáčce, která je tady tak rychle, že vás to překvapí. Naštěstí motoru i skvělému podvozku sekundují efektivní brzdy, které snad nejde unavit.

Verdikt

Hyundai i30 N si svou pověst bez problémů obhájí. Na svezení s ním jsem se opravdu těšil, až jsem se bál, že budu zklamaný. Nejsem. Jedná se o excelentní okreskovou zbraň a jsem vlastně rád, že jsem se s ní svezl teď, nikoli za ideálnějších podmínek. Za ty rychlosti, kterých je Nko schopné dosáhnout, bych už asi neměl ani občanku. Ten, kdo říká, že výkonu není nikdy dost, nemá sebereflexi ani špetku pokory před technikou, protože těchto 280 koní je řidiči naservírováno tak rychle jako hranolky v mekáči. Nko přitom dokáže fungovat jako auto pro každý den i přes tuhost podvozku a nadměrný apetit po benzínu. V našich podmínkách asi nenajdete lepšího společníka, pokud hledáte zábavu i praktičnost zároveň. Ano, sekačku na trávu kvůli vzpěře v kufru bez problému nepřevezete, ale to je malá cena za celkovou tuhost auta.

Navíc potěší i pohled do ceníku. Hyundai i30 N začíná aktuálně na akční ceně 719 900 Kč, verze Performance je potom o 90 tisíc dražší a zahrnuje už takřka vše kromě příplatku za barvu a panoramatickou střechu. V této kategorii ale nic levnějšího nenajdete. Cenovky veškeré konkurence dnes začínají jedničkou a málokdo nabídne tak dlouhou záruku jako právě Hyundai. 

Za nádherné fotky děkuji Radkovi Kukušovi, Radkovu tvorbu najdete na jeho instagramovém profilu @radek_kukush

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1996 cm3
Maximální výkon: 280 k při 5200 otáčkách/min
Točivý moment: 392 N.m při 1950 – 4600 otáčkách/min
Převodovka:  šestistupňová manuální, pohon předních kol, samosvorný diferenciál s elektronickým řízením a vektorováním točivého momentu
Provozní hmotnost: 1495 – 1609 kg 
Maximální rychlost: 250 km/h
Kombinovaná spotřeba WLTP (udávaná):  8,4 l /100 km
Kombinovaná spotřeba v testu: 15 l/100 km
Cena: i30 N / Performance – 719 000 / 809 900 Kč (N-DCT + 50 000 Kč) Drive-N 899 900 Kč