reklama
načítám data...

Hrdinové za babku: Alfa 156 2.0 T.S.

Stala se autem roku a zahýbala nejen stagnujícímí vodami Alfy Romeo, nýbrž celým kontinentem. Nyní se stošestapadesátka dá koupit za pár výplat...

zobrazit celou galeriiBazarový snílek: Hrdinové za babku: Alfa 156 2.0 T.S.

Naši rubriku bazarový snílek určitě dobře znáte. Rozhodli jsme se ji však trochu rozšířit o novou podrubriku “Hrdinové za babku”. Počínaje tímto dnem bude každý týden věnován některému ze zajímavých aut, která se nacházejí v těch nejspodnějších patrech automobilového trhu a lze je pořídit za dvě průměrné výplaty. Pro širokou veřejnost to jsou možná jen kusy plechu čekající na svou poslední cestu do benzínového nebe, my si však myslíme, že i v tomto cenovém spektru lze nalézt skutečné hrdiny.

Přivítejte našeho prvního hrdinu, vážení čtenáři, přivítejte Alfu 156! Je hezké začít tuhle podrubriku zrovna Alfou, a to nejen z důvodu, že je první v abecedě. Ojetá Alfa v sobě může skrývat spoustu kouzel, a proto se jí mnoho lidí bojí. Kouzelná totiž nemusí být pouze jízda, ale také svéhlavá italská mechanika či elektronika a většině lidí se tím pádem po uzření levné Alfy ze všeho nejdřív rozsvítí uvnitř hlavy velký nápis PROBLÉM a následně ještě větší varování KUP NĚCO JINÉHO, takže zcela upozadí pozitivní vjemy z šarmantního designu italských návrhářů nebo citát jistého Jeremyho, podle kterého by každá správná benzínová hlava měla jednou za život vlastnit Alfu Romeo. Jenže není škoda vytvářet si v hlavě takovéto bloky, když ta šarmantní věc stojí tak málo?

Alfa 156 se světu představila v roce 1997 a byla to pecka. Z ostrých hranatých tvarů předchůdce 155 se vyvinuly spíše měkké, elegantní, ale také velmi dynamické linie, kterým vévodila maska ve tvaru V (jež zapříčinila kontroverzní asymetrické umístění SPZ) a umně nepřiznané kliky zadních dveří, které byly zamaskovány ve sloupku a navozovaly dojem tudoru. Třešničkou na dortu byl lak – výstavní premiéru si Alfa 156 odbyla v odstínu Nuvola, bledě modrém hábitu, který však pod paprsky světla vystavil na odiv béžové, šedozelené a růžové tóny. Výjimečná barva pro výjimečně designovaný sportovní sedan. A na lidi to působilo. Alfa 156 se na poměry své značky prodávala jak teplé housky a brzy se stala docela běžným zjevem i na našich silnicích. Ani se mi nechce věřit, že je to již téměř dvacet let. Pohledem moderního oka sice extravagantní design pánů z Centro Stile jasně přiznává, že není dnešní, ale stále vypadá skvostně. A dá se koupit za pár drobných, třeba jako černý sedan s dvoulitrem, který jsme našli. 

reklama

Alfice je nabízena za 37 000 korun a černý exteriér doplňuje vevnitř béžová kůže. Na interiéru předfaceliftové verze je od pohledu asi nejvíce znát, že stošestapadesátce již táhne na dvacet, na druhou stranu i po letech oceníte cit pro detail. Zmiňovaná italská kůže bývá mimořádně kvalitní a vůbec se nedá srovnávat s některými atrapami, které se snaží jisté automobilky za kůži vydávat. Vzpomínám si také, že kliky dveří nejsou z plastu obaleného ve stříbřence, ale při otvírání a zavírání dveří třímáte v ruce skutečný kov.

Teď už ale k těm opravdu důležitým věcem a kouzlům (či nešvarům) starého sedanu, hrdina za babku je sice na pořízení levný, ale jeho provoz úplná láce být nemusí. Alfa 156 s motorizací 2.0 T.S. je pak zřejmě tou nejobávanější kombinací sportovně střiženého sedanu. Problémy se zadíráním a mazáním obecně mívaly prakticky všechny šestnáctiventilové Twin Sparky, dvoulitr je však často uváděn jako smutný exemplární příklad. Ostatně, přímo v inzerátu je uvedeno, že je jednotka již po GO, což při uváděném nájezdu 106 000 km dokazuje neutěšený stav. Alfisti sice budou namítat, že při častých výměnách oleje (ideálně hluboko pod 10 tisíc kilometrů) správné specifikace (ideálně tedy drahé Selenie Racing 40K 10w-60), pravidelné kontrole hladiny oleje a poctivém zahřívání se Twin Spark nikdy nezadře, objektivně však tyto podmínky jasně naznačují, jak chabá byla míra blbuvzdornosti nebohého motoru a proč uživatelé zadírali ojniční ložiska jak na běžícím pásu. Aby to na levného hrdinu z Itálie nebylo málo, přihodíme mu na hrb další hříchy. Rozvody je radno měnit také brzy – ideálně po 60 tisících kilometrů. Výměna svíček znamená extra výdaj za čtyři malé potvůrky navíc, jak stylově naznačují bubliny na stříbrném víku motoru. Ani díly podvozku nejsou nesmrtelné. Sofistikované zavěšení trpí na rozbitých cestách jako celek, proslulá jsou ale především přední horní ramena. A jako strašák na závěr číhá na nepřipravené kupce kovomorka. Na první pohled sice většina 156 vypadá zdravě, ale svině koroze mohutně hlodá do podlahy, prahů a podběhů. Chudák Alfice jako první hrdina za babku dostává pěkně na frak. Jenže teď už by byla chyba prchat. 

Černý kus z inzerátu vypadá na první pohled zachovale a to je vždycky velké plus. Pravda, pidifotky z bazoše mohou kecat, ale to už si musí každý zjistit sám. Dalšími plusy jsou vyřešený motor i ta proradná horní ramena. A proto zbývá pohovořit o tom posledním, nejdůležitějším. Cuore Sportivo! To je ten důvod, proč se tu vůbec namáhám psát nějaké delší pojednání o Alfě, kterou už většina populace považuje za vyžilý artefakt pro nejnižší příjmovou vrstvu. Alfa 156 už od prvních testů dokazovala, že její sportovní srdce je skutečně velké, a chvála na prvky spojené s jízdou se hrnula ze všech stran a zemí. Ta proklatá přední lichoběžníková ramena se společně s tříbodovým zadním zavěšením starají o příkladné chování v zatáčkách a ze všech sil se snaží směřovat pneumatiku tak, aby byla vždy v ideálním úhlu s vozovkou. Pak tady máme přesnou převodovku a hlavně řízení. Citlivé a proslule strmé. Pouhé 2,2 otáčky od dorazu k dorazu zajistí, že vám auto bude vykousávat patníky z vnitřku zatáček a vy si nikdy neumotáte z rukou vánočku. No a zbývá ten nešťastný Twin Spark. Možná býval postrachem, ale já razím pravidlo, že i z těch nejhorších pohonných jednotek čas vytřídí skupinku přeživších, které jsou určeny k tomu, aby při dobré péči fungovaly a žily dál. Můžete si být jistí, že ze všech 2.0 T.S do dnešních dní přežily opravdu jen ty nejodolnější kusy. A alfí dvoulitr není typický pouze velkou náročností na majitelovu pozornost, ale také krásným sytým zvukem, bryskní reakcí na plyn a sportovní gradací výkonu, když se v něm v 5 000 otáčkách splaší písty. 

156 je zkrátka pravá Alfa, možná vrtošivá, ale řidičsky velmi přitažlivá. A pořád sexy, i když už je v letech. Černý sedan je možná přehlížen většinou společnosti, ale jako levná jednohubka pro nadšeného autíčkáře může pořád skvěle fungovat. Dokud ho rez nerozkouše na atomy… 

 


Mohlo by Vás také zajímat

Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

st
stirling
08. prosince 2016, 08:28
0

2,0 TS som mal ako prve auto ,sice nie 156 ale 145 QV. Ked fungovalo parada, ale to nebolo casto.
Co sa tyka oleja staci pozriet anglicke fora majitelov alfy kde ludia leju aj bezne kombinacie a nie seleniu a viac menej su bez problemov.156 ked tak s V6,do 2,0 TS by som uz nikdy nesiel.

reagovat
podvlada
08. prosince 2016, 09:39
0

Přesně tak! Jedině Busso. :-) (A ač nemám rád naftu, tak snad radši 1.9jtd než twin sparky. Svezl jsem se a taky paráda!)

Pe
Peťas
08. prosince 2016, 08:50
0

Diky, super clanek!

reagovat
ja
jazet
08. prosince 2016, 09:07
0

Kolega má teď podobnou hajtru,za podobný peníze v hledáčku,tak jsem zvědav kolik do toho po nákupu ještě nasype. Aby nedošlo k omylu,mně se ta Alfa taky moc líbí,ale myslím si že by to chtělo větší rozpočet na zachovalejší kousek.

reagovat
Knightrider
08. prosince 2016, 09:12
0

Mně se tohle auto vždycky líbilo. Design zvenku i uvnitř je fakt povedený. Ale dost mně v tomhle směru kdysi odradil jeden majitel, který říkal, že každý správný srdcař má dvě. Jednu na ježdění a druhou na náhradní díly. Myslím, že to hovoří za vše. :-D

reagovat
krab
08. prosince 2016, 09:27
0

Sláva! :) , vzpomínám kdysi na rubriku v autocaru psanou Richardem Bremnerem, "Hrdinové minulosti".

Alfu 156 má pořád jeden kamarád. Koupil kdysi, fakt dávno za hodně peněz ještě zánovní 156 JTS, v modré metalize s černým sportovním koženým interiérem. JTS, byli ty poslední , notně vylepšený dvoulitry od Alfy. Nemají nic společnýho s GM paskvilem označeným JTS, ale v kubaturách 1.9, či 2.2 litru.

Jednou jsme někam jeli, myslím na oběd v práci nebo tak. Točivej motor, atmosféra interiéru a tvary, dělají 156tku pořád lákavou koupi. On si jí nechal. Moc se s ní asi nejezdí, občas jeho rodiče, ale chápu že odmítnul takové auto prodat někomu za cenu dvou platů...

Já bych asi chtěl exemplář s 2.5 V6 Busso. I když v reálu daleko víc než po 156tce pokukuju po třílitrové GTV. Letos na jaře byla trochu možnost. A měl jsem takové dvě finální volby. Buď GTV 3.0 Busso, za de-fakto směšných sto tisíc, nebo víc jak dvakrát tak drahé BMW Z3 Coupe. Respektive, nebo utratit ještě víc jak dvakrát tolik za první vodou chlazené Porsche 911. Nakonec jsem zvolil prostřední variantu. Někteří čtenáři už tu vědí, že tu třetí variantu s tím Porsche mám taky už prakticky rozhodnutou.
A co ta Alfa? Kdyby mě s ní alespoň někdo svez :) ... Alfy mají to štěstí, že jsou opravdu krásné.
(Snad až na model ARNA.)

reagovat
podvlada
08. prosince 2016, 09:42
0

Stačí se podívat na forum Alfisti, najít někoho kdo ji má poblíž a domluvit se, nedokážu si představit, že by někdo odmítl :-D Mimochodem, jedna 156 2,5 V6 je v Plzni, to je kousek ;)

On
OndrasF
08. prosince 2016, 17:51
1

GTV v libovolný verzi rozhodně není auto za 100k a je úplně jedno, za kolik to koupíš :)

Nedy
08. prosince 2016, 09:59
0

Super článek, udělal mi radost! :-) Asi jsem fakt rád, že jsem se rozhodl tu svoji 156 neprodat...

Co se píše o řízení, zvuku a charakteru je pravda a nic než pravda Route Napoleon s ní byla velký zážitek...

reagovat
Matěj Podhorský
08. prosince 2016, 10:48
0

No jo no, člověk projeví zájem o nějaké auto, a oni se ho najednou zbavovat nechtějí :D

Nedy
08. prosince 2016, 11:52
0

To mělo ještě pokračování. On ji ode mě chtěl koupit ještě jeden známý... :-)

Be
Beaumont
08. prosince 2016, 18:28
0

Jen technická k té korozi u 156: ono je to totiž složitější. Ano, najdou se kusy, které mají rezavou podlahu a leccos dalšího, ale je to vždycky z jednoho místa (pod sloupkem A) a je to vždycky u aut, kde se MĚNILO PŘEDNÍ OKNO. Jde o to, že u 156 se při výměně čelního okna muselo dávat pozor na odtokové kanály pro vodu. Pokud se sklo špatně (nepřesně) usadilo a/nebo se ty kanálky ucpaly, tak voda při každém dešti nebo mytí tekla kam neměla, zůstala v dutinách a auto rezlo "zevnitř". A koroze pak postupovala i dál, třeba na ty prahy.
U aut kde se čelní sklo neměnilo nebo měnilo správným způsobem tenhle problém nenastal a taková 156 zrezlá není.
Nepočítám samozřejmě špatně opravené bouračky, tam není co řešit.

reagovat
Tomáš Vavrečka
09. prosince 2016, 08:16
0

Nerad bych se dostával do sporu s takovým znalcem italských vozů, ale podle nejrůznějších zdrojů je těch příčin více a daly by se shrnout jako "nedostatečná kontrola kvality při výrobě". Ostatně, to by snad musela mít skoro každá 156 diletantsky vyměněné přední okno :) Zahraniční zdroje uvádějí krom odtokových kanálků (jinak jsem si docela jist, že ty se mohou ucpat či proděravět i jinak, než výměnou skla) také nějaké problémy se svary, těsnění střešního okna..

ri
riprex
30. prosince 2016, 00:04
1

Odtokové kanálky čelního skla jsou častá výmluva obhajovačů 156. Pravdou je, že tam problém byl zřídka kdy, větší paseku udělal poškrábanej lak a od toho reznoucí střecha nad hranou skla. Příčina koroze zbytku 156 je v mizerné kvalitě výroby - tmel nanesený o 2cm mimo místo, kde být měl atp. I samotný lak na dost autech je strašlivej. Svoji daň si vybrala i vystouplá kola a bez předních zástěrek to prahy v předu zabalí velmi rychle. Sám jsem 156 měl s origo sklem a byla durch tak, že se propadla sedačka. Strejda měl Crosswagon, kupován nový v roce 2006 v AF v Ostravě a loni nedal technickou a CW šel do šrotu - oba prahy durch, podlaha chyběla, zadní lemy nabublaný... horor. Sice s ním jezdil zimu, léto a za ty roky s ním 320tkm najezdil bez zásadních poruch a problémů, ale kastle je opravdu velmi špatná. A týká se to i modelů 147 a GT. Proti tomu starší 145, 146 a 155 na tom nejsou vůbec špatně a to samé pozdější 159/Brera. Tam sice trochu hnijou přední nápravnice vlivem nekvalitní povrchové úpravy. Ale zatím u žádné, co jsem viděl, to nebylo strukturální. Ale jako jo, když člověk sežene ještě neshnilou a stará se o to, tak se to, stejně jako třeba Miata, dá udržet v nerozpadlém stavu.

He
Hery
08. prosince 2016, 22:51
0

@krab
Resil jsem uplne stejny "problem" jako ty, akorat jsem mel v hledacku z4. Psal jsem sem i klukum do poradny, nicmene jsem nakonec nasel uzasny GTV s atmo V6. Rad te svezu! Ale ziju v Brne, muzem si ale dat nejaky autickarsky potkani na puli cesty, na z3 bych byl taky docela zvedavej!

reagovat
krab
09. prosince 2016, 18:10
0

Tak to je super. To bychom si někdy když by bylo pěkně čas udělat mohli. Němci to taky kdysi otestovali : http://www.auto-motor-und-sport.de/vergleichstest/alfa-romeo-gtv-v6-audi-tt-1-8-t-bmw-z3-coupe-2-8-753981.html

Ty auta stály jako nové stejně. K Alfě mě táhnul při rozhodování motor Busso, vzhled a design, hlavně se mi líbí její sedačky a další detaily designu karoserie. BMW zase bodovalo klasickým uspořádáním, 30% svorem v základu a neobvyklost karosérie právě u Coupe.
Alfa GTV s motorem Busso by byla ale 100% super téma pro Autíčkáře!

beastar
09. prosince 2016, 18:26
0

Výsledek testu... Audi TT je prostě nejlepší voe protože koncern voe to je voe nářez ne jako ty Alfy taliánský ty uměj akorát milovat ale nic to nevydrží a BMW voe to je pro sedláky....,DD



reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Buick Electra 225  1969
Buick Electra 225

1969 rok výroby
365 koní výkon
7 000 ccm objem

Lincoln MK 6 Mark VI 1981
Lincoln MK 6 Mark VI

1981 rok výroby
130 koní výkon
5 000 ccm objem

Cadillac deVille SeadanDeVille 1980
Cadillac deVille SeadanDeVille

1980 rok výroby
140 koní výkon
6 000 ccm objem

Oldsmobile Delta 88 Royale  1979
Oldsmobile Delta 88 Royale

1979 rok výroby
161 koní výkon
5 733 ccm objem