Ford Mondeo 2.0 EcoBlue AWD ST-line: Dynamika a nafta nemohou být v opozici natrvalo

Trpím na škatulkování a rychlé soudy, takže když jsem se dozvěděl, že budu testovat Ford Mondeo, okamžitě jsem si vzpomněl na několik starých kamarádů s dlouhými vlasy staženými do ohůnku obyčejnou gumičkou, kteří už dlouhé roky vlastní Mondeo druhé či třetí generace, které jim věrně, nezničitelně a téměř bez nákladů slouží pro běžnou dopravu, stěhování i kempování. Když jsem viděl Mondeo ST-Line, okamžitě jsem na tuhle myšlenku zapomněl, při pohledu na anatomicky tvarované kožené sedačky, prošité červenou bavlnkou, mi navíc bylo veskrze jasné, že spací pytel a plynový vařič zůstanou pro tentokrát doma.

Foto: Radovan Pavlišta, Autíčkář

Předsudky jsou špatným rádcem a proto jsem zastyděl a nejdřív se chvíli kochal pohledem na auto zvenčí. Výbava ST-Line měla prý autu dodat dynamický a sportovní vzhled, myslím si, že se jí podařilo tohle marketingové klišé naplnit obsahem. Mohutná černá maska s plastickým efektem plástvovitého typu mění spolu s dalšími detaily vzhled kombíku na stupnici dravosti o několik stupínků a v kombinaci s šedým lakem Mondeu vážně sluší. Dojem umocňují i použitá kola a asi bych nikdy neřekl, jak se mi bude líbit taková pitomina, jako jsou červené brzdové třmeny, které ze vší té šedé dynamiky přímo září. Dynamiku a sportovní vzhled se příliš nepodařilo narušit ani ptákovi, který chtěl asi ukázat, co si o marketingu myslí.

Foto: Radovan Pavlišta, Autíčkář

Odvrátil jsem zrak od guána a usedl za volant. Je dobře, že na něm je velké logo Ford, aby člověk nezapomínal, v jakém autě vlastně sedí, kromě loga je na volantu více než tucet tlačítek, jejichž pochopení mi dalo chvíli času, ale musím uznat, že na návod k použití dojít nemuselo. Infotainment fungoval výborně a spárování s telefonem bylo hotové v mžiku, jen to grafické zpracování ubírá autu nějakou tu dynamiku. Je to škoda, protože vnitřek vozu nijak nezaostává za exteriérem, tu je měkký, tu je lesklý, tu je kůže, tu je chrom, vše červenou nití lemované a do toho je na šedé hranaté dlaždici na obrazovce napsáno Iphone a na šedé dlaždici pod ní také Iphone. I přes dlaždice a barevné přechody je ovládání zcela intuitivní.

Foto: Radovan Pavlišta, Autíčkář

Při druhém pohledu se tu a tam objeví nějaká ta umělá hmota, která by uvnitř být nemusela, ale stejně je můj dojem z interiéru pozitivní. I přes některé nectnosti jsem se v něm cítil lépe než v jiných vozech této kategorie, které se vyznačují pověstnou německou strohostí. Po nastartování a během prvních kilometrů mne mile překvapilo, jak je Mondeo odhlučněné. Spolu s audio systémem SONY to dělá jízdu opravdu příjemnou. Ještě příjemnější je, že auto sedí jako přibité, po opuštění města je jízda radostí. Jistě, je potřeba občas motor sešlápnutím plynového pedálu probudit z ekoletargie, s otáčkami však ožije, výkonu je mírný dostatek i na hbitější jízdu a naladění podvozku je akorát tak pohodlné a zároveň sportovně tužší. Občas jsem zkusil použít páky pod volantem, ale brzy jsem to považoval za nadbytečné, pomocníčci s výjimkou Start & Stop stejně nejdou vypnout, a je vlastně fajn užívat si tuhle dynamiku a sport v mezích zákona. Respektuju svižný naftový kombík s nízkou spotřebou jako specifický žánr.

Foto: Radovan Pavlišta, Autíčkář

Samostatnou kapitolou je výbava, testovaný kus se při jejím rozdělování postavil do správné fronty, a tak byl kromě designových vychytávek a doplňků vybavený adaptivním tempomatem, asistentem pro jízdu v pruzích, asistentem pro parkování příčného i podélného typu a několika dalšími asistenty a podasistenty. Protože pro jízdu vpřed a do zatáček nevyžadovalo Mondeo od řidiče příliš pozornosti, mrknul jsem se v klidu na všechny ty příplatkové pomocníky. Ten pro jízdu v pruzích fungoval bravurně, pokud byly pruhy namalovány solidně, což ovšem ne vždy platilo. Naopak občas se se mnou chtěl o řízení přetlačovat a když jsem vyhrál, zpupně mi napsal, že řidič je unavený a měl by si dát pauzu. K adaptivnímu tempomatu nemám jedinou výhradu a naopak trochu rozpačitě na mne působil parkovací asistent, který se snažil v malostranských uličkách buď soukat do místa, kam bych se sám neodvážil, nebo místo nenašel vůbec. Naopak mimo hlavní město parkoval s velkorysými odstupy, jak se venkoncem na Pražáka sluší a patří.

Foto: Radovan Pavlišta, Autíčkář

Pro mne trochu nepochopitelný Pre-Collision asistent nemá rád, když ostatní účastníci silničního provozu mocně brzdí před odbočením z hlavní silnice, tomu naprosto rozumím a také občas utrousím nehezké slovíčko, méně už rozumím tomu, proč pan asistent hrozí červeným alarmem na mne. Olbřímí zavazadelník jsem musel vyzkoušet také a konečně jsem se zbavil zvětšováku i s podstavcem, který mi doma překážel, vzhledem k zatmaveným sklům a prostoru, který okolo přístroje zůstal, jsem byl chvíli v pokušení v Mondeu rozložit celou temnou komoru. Ocenil jsem také, že pro zamčení a odemčení auta stačí doslova vzít za kliku, velká věc pro nás, kteří celý život hledáme, ztrácíme a opět hledáme klíče. Naopak umístění držáků nápojů před loketní opěrku je nepříjemnost a vlastně mne jako jediná věc na Mondeu opravdu štvala. S kávou v kelímku problém není, ale pokud si řidič i spolujezdec do držáků dopřejí lahev karlovarské kyselky, je potřeba pro ovládání automatu prostrkávat ruku mezi hrdly.

Verdikt

Klasické kombíky se vznětovým agregátem to v dnešní době nemají jednoduché a Mondeo ST-Line dle mého představuje odpověď na otázku, jestli mají ještě co říct. Samozřejmě mají, Mon Dieu! Přes všechny ekologické úlitby je svezení dobrým a vybaveným kombíkem střední třídy potěšení. Nevím jestli je s prezentovanou cenovkou Mondeo úplně rodinným autem, ale dokážu si krásně představit, jak si v něm řidič od rodiny odpočine. Auto je na silnici suverénní, poskytuje náležitý komfort a nikdo nakonec nechce z těch červených bavlnek čistit skvrny od jogurtu. Jen mám myslím špatnou zprávu pro své kamarády s vlasy staženými do ohůnku gumičkou, další desetiletí si asi budou muset vystačit se stávajícími modely, tohle Mondeo už docela jistě budoucnost levné a bezúdržbové ojetiny nečeká.

Technické údaje:

• Motor: vznětový čtyřválec 1997 ccm 2.0 EcoBlue AWD
• Výkon: 140 kW (190 koní)
• Točivý moment: 400 Nm 
• Převodovka: osmistupňová automatická
• Maximální rychlost: 221 km/h
• Zrychlení 0–100 km/h: 9,9 s 
• Provozní hmotnost: 1737 kg 
• Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,1 l/100 km kombinovaná
• Průměrná spotřeba v testu: 6,8 l/100 km kombinovaná
• Cena testované verze: (ST-Line EcoBlue AWD) 1 305 000 Kč