Ford Kuga: S povedeným hybridem si na diesel ani nevzpomenete. Navíc je za pěkné peníze

Ford na Evropském kontinentu zažívá posledních pár let docela divoké období plně změn. Mnoho stálic známých po celá desetiletí mizí ze scény (Fiesta, Focus, Mondeo, Galaxy a další) a přicházejí hvězdy se staronovými jmény jako Puma, Capri, Explorer a další. Navíc se jako u všech víc a víc rozmáhá elektrifikace. Jenže jedna jistota u Fordu zůstává – model Kuga. Středně velké SUV je s námi již ve třetí generaci a třeba u nás je nejprodávanějším Fordem vůbec. A není se čemu divit. Na její kvality se právě dnes podíváme.

Začněme vzhledem. V první generaci se Kuga chtěla tvářit trochu sportovněji než běžná SUV, což se jí celkem dařilo. Nyní tu ale vidíme SUV plné oblin, které obzvlášť před modernizací bylo spíš roztomilé. Facelift se to snažil napravit, a tak s modernější světelnou technikou přišel i trochu drsnější výraz se světelnou linkou, která v noci pěkně vynikne. Oválná maska s velkým logem je u Fordu standardem a voštinovou výplň přerušuje snad jen kousek hladké plochy kvůli radarům a senzorům. Celkově mi přijde, že změna předku změnila vnímání celého auta, které se na pohled zdá dravější.

Zbytek auta už se příliš nemění. Zůstávají hladké boky bez zbytečných prolisů jen s jednoduchou linkou na spodku dveří. Potěší velká prosklená plocha, ze které těží posádka, ale o tom až později. Ani vzadu už se toho moc nemění. Za mě dostává dva palce nahoru především výfuk s dvěma funkčními koncovkami výfuků. Ještě nedávno takový pěkný ukazatel silnějších motorů a dneska jakoby se snad výrobci za jakýkoli výfuk styděli… Zajímavostí je ještě dvojitá anténa na střeše. Celkově je Kuga překvapivě mohutným autem. Kromě klasických barev (černá, bílá, stříbrná, šedá) nabízí i pěknou modrou, tmavě zelenou nebo jako na zkoušeném autě bílou Metropolis, která úplně klasickou bílou není. Kola začínají na 17 palcích pro nejnižší výbavu a končí na dvaceti palcích pro tu nejvyšší. Na zkoušeném autě jsou devatenáctky, které auto dostane pouze ve výbavě Sound Edition a možná i jen kvůli nim bych si ji klidně objednal, ale výběr je široký a vybere si každý.

V interiéru vládně především prostor a vzdušnost, ale začnu trochu netradičně odzadu. Kufr má objem 645 litrů (590 když má v kufru rezervu), takže rodinným požadavkům vyhoví bez problémů. Navíc můžeme čekat všechny další běžné vychytávky, jako sklápění sedadel z kufru, 12 voltovou zásuvku, prostor pod podlahou nebo tlačítko na elektrické vysunutí tažného zařízení. Tady si není na co stěžovat. Zadní cestující mají dostatek místa všemi směry. Děti ocení nízkou hranu oken, která příliš nestoupá. Díky tomu je v kabině i dost světla a pocit vzdušnosti je tím umocněný. Přesto jsem zde jednu drobnou výtku našel – ač se jedná o pořádný kus auta, isofixy pro zadní sedadla jsou ukotvené dost daleko od dveří a při instalaci dvou dětských sedaček uprostřed nezbývá ani nouzové místo pro pátého pasažéra (nebo třeba útlou pasažérku). Je to o preferencích – výrobce dal zkrátka přednost pohodlnějším dvěma sedadlům pro pasažéry po stranách, čemuž odpovídá i jejich tvarování a průměrná obsazenost vozidel mu v tom dává za pravdu. Pro rodiče malých dětí to ale může být trochu mrzuté. Na druhou stranu za pár let už budou sedět bez sedaček a pak ocení i třeba vyhřívání zadních sedadel.

I vpředu je to o prostoru. Sedadla jsou pohodlná a mají možnost prodloužit sedák. Palubní deska má v horní polovině všude měkčené materiály, a to platí i pro výplně dveří. Tohle je rozhodně příjemné a často na to výrobci nemyslí ani u dražších aut. Dole už je to o tvrdých plastech ale ve Fordu chvályhodně mysleli i na řidičovo pravé koleno, kde je kůží polstrovaná, a hlavně měkká opěrka (na straně spolujezdce stejně tak). Volant má čistě kulatý tvar po celém obvodu, a tak si není na co stěžovat. Navíc tlačítka na něm jsou velká a hlavně mechanická. Snad jen klavírní lak kolem nich by mohli u modrého oválu nahradit třeba imitací broušeného kovu jako se to podařilo na středovém tunelu.

Displej v kapličce přístrojů vládne především modrou barvou, jak je u značky zvykem. Mohl by mít spoustu možností, ale nakonec umí jen dvě prakticky shodná rozložení údajů. Nejvíce mě mrzí, že neumí zobrazit otáčky spalovacího motoru, ale ukáže jen poměr využití výkonu nula až 100 procent, což vlastně odpovídá intenzitě sešlápnutí plynového pedálu. Hezké ale je, že alespoň ukáže jízdu na elektromotor, i když poměrně málo kontrastně a je tak nutné se na to trochu soustředit.

Hlavní obrazovka infotainmentu se po faceliftu zásadně zvětšila a integrovala do sebe i ovládání klimatizace. Je hezky blízko řidiči, a tak se na ní pohodlně dosáhne, ale kdyby byla trochu natočená k řidiči, bylo by to pohodlnější. Na její kvality si stěžovat nelze – má pěkné rozlišení i kontrast a hlavně systém, který se neseká. Zobrazované údaje jsou většinou velkými písmeny a přehledně bez zbytečných designových „kudrlinek“. Občas mi přijde, že se prostor dal využít lépe, ale rozhodně patří k těm použitelnějším. A má tak kabina nějaká ale? Má dvě – tím prvním je absence stmívacích zrcátek, což jízdu v noci poměrně dost znepříjemňuje a tím druhým je řešení odtoku vody kolem řidičova zrcátka. Zdá se to jako blbost, ale na plastu držáku zrcátka je hranka, která k sobě stahuje všechnu vodu, která pak nesmyslně stříká na okno v oblasti zrcátka. Nechápu, že se na tohle při testování nepřišlo (předposlední foto).

Pojďme ale na techniku. Ford sleduje trendy a vývoj v oblasti motorů, a tak v současné generaci nabízí trojici druhů pohonů. Klasikou je čistý benzín 1.5 EcoBoost se třemi válci a výkonem 110 nebo 137 kW (s automatem). Pro Kugu se jedná o základní motory pro nižší výbavy a díky tomu může nabídnout zajímavou „cenu od“. Druhou stranou nabídky je PHEV (plug-in hybrid), mimochodem několik let po sobě je Kuga PHEV nejprodávanějším PHEV autem v Evropě. Jenže dneska to bude o středu nabídky, což tvoří hybridní systém v podobě full hybridu, pro peřdstavu podobném jako třeba v Toyotě RAV4. Takže o co jde? Především o velký atmosférický čtyřválec o velkorysém objemu dva a půl litru, který běží v úsporném Atkinsonově cyklu a má výkon 112 kW. Tomu sekunduje elektromotor s výkonem 95 kW. Celkově systém dává maximálně 132 kW (v našem případě se čtyřkolkou 134 kW). S točivým momentem je to trochu složitější, protože Ford jej uvádí pouze u spalovacího motoru a to 200 Nm. Podle neoficiální informací by pak měl být točivý moment pro elektromotor 230 Nm a konbinovaný podle měření okolo 345 Nm. Tomu odpovídá i zrychlení na stovku za solidních 8,3 vteřiny.

Tento systém pohání přední kola a o hladké spojení obou pohonů se stará převodovka eCVT. Pohon zadních kol je tu jako tradičně řešený kardanem. Má to své výhody především ve spolehlivosti, ale i ve výkonu. V době, kdy hybridy vzadu často pohání jen slabý elektromotor, který se hodí jen v nízkých rychlostech, mechanické spojení potěší. Dokáže totiž přenést větší výkon a pohon se tak stává všestrannější. Nejlépe funguje samozřejmě v režimu „terén“, kde zasahuje prediktivně.

Systém hybridu funguje velmi příjemně. Po „nastartování“, tedy spíš zapnutí auta se prakticky nikdy spalovací motor neozve. Stačí pak otočným ovladačem navolit D a vůz by se tiše rozjel. Problém je poměrně silná automatická ruční brzda, takže plyn to chce prošlápnout trochu víc a pak se vůz dá do pohybu s lehkým škubnutím. Dá se to trochu natrénovat, je to drobnost, ale myslím, že by se to dalo softwarově naladit lépe. Minimálně po městě toho elektromotor zvládne hodně, ale vlastně vám vůbec nejsem schopný říct konkrétní čísla. Nikde totiž není vidět stav nabití baterie. Není také vůbec snadné odhadnout, kdy běží tichý spalovací motor. Jeho ikona je světlou šedou barvou zobrazena v budíku stále, ale při běhu je víc do bíla. Chce to pekelné soustředění, ale to je důležité jen pro nás, hračičky, kteří stále něco zkoumají.

Pro běžného uživatele je systém nastavený naprosto perfektně. Přepínání mezi pohony je i díky eCVT naprosto nepostřehnutelné. Motor v nízké zátěži prakticky není možné slyšet a díky čtyřválcové konstrukci ani cítit (nevibruje). Při běžné jízdě se tak vše chová naprosto ukázkově. Výkon v nižších rychlostech, kde by atmosféra mohla mít problémy nahrazuje elektrický krouťák, takže je vše bez problémů a občas bych vozu tipnul i víc než 134 kW.

Vše se trochu mění při rychlé jízdě. Malá baterie hybridního systému (1,1 kWh) není stavěna na velké výdeje elektřiny, a tak je spalovací motor sepnutý skoro stále a aby měl dostatečný výkon, systém jej udržuje ve vyšších otáčkách. Při prudší akceleraci se nebojí jej chvíli držet i v těch vysokých. Motor má poměrně příjemný zvuk, ale monotónní projev (není úplně závislý na zrychlování) nečinní jeho poslouchání úplně příjemným. Jenže to bývá bolest všech podobně koncipovaných vozů a Kuga v tom není sama.

Rozpohybovat se tak nakonec auto umí, ale nějakou sportovnost od něj nečekejte. Tomu totiž příliš nefandí ani podvozek. Trocha té Forďácké sportovnosti navíc, kterou jsme před lety u běžných modelů měli rádi zde přítomna není. To ale neznamená, že je to špatně. Ford nabízí i sportovnější vozy, a tak je Kuga zaměřená spíš na komfort všedního cestování, a to je dobře. Právě tak jej totiž bude využívat většina majitelů nejčastěji. A tady není co vytknout. I s velkými ráfky zde díky vyššímu profilu zbývá dost gumy na tlumení a tlumiče mají díky vyšší stavbě auta dostatečně dlouhou pracovní dráhu. Auto je tak dost pohodlné, ale přesto neztrácí stabilitu a naklání se tak akorát. Je to správně trefený mix, který si od nenastavitelných tlumičů můžete přát.

Nemůžu vynechat taky spotřebu, kvůli které tu ty hybridy máme. Nakonec jsem po 800 kilometrech skončil na čísle 6,4 litru na sto kilometrů s rovnoměrným zastoupením všech typů silnic. Typicky dieslová hodnota, ale s příjemnějším projevem hybridu rozhodně potěší a je to slušný výsledek. Překvapilo mě ale ještě druhé číslo, které se pod najetými kilometry zobrazuje, a to je vzdálenost ujetá na elektřinu, která činila čtvrtinu (ve městě se to blížilo i polovině) celkové hodnoty. Přišlo mi to až podezřele pozitivní a po bližším zkoumání se vše vysvětlilo – toto číslo totiž nepředstavuje vzdálenost ujetou na elektřinu, jak má v popisku, ale spíše vzdálenost ujetou bez spalovacího motoru. Kilometry zde totiž naskakují i při brzdění nebo plachtění po rovině, kdy baterie elektřinu nevydává, ale spíše přijímá. Při správném pochopení významu je i tato hodnota poměrně zajímavá.

A nakonec ceny, kde to taky vidím dost pozitivně. Kuga začíná na částce pěkných 650 tisících. Jasně, nejslabší verze, jediná s manuálem, ale i tak je sympatické, že i k tomuto motoru si můžeme objednat vyšší výbavy. Pro představu – třeba Karoq, což je o třídu menší auto bychom na podobnou konfiguraci potřebovali minimálně o sto tisíc více. Pozitivem je, že ani silnější motory a vyšší výbavy velký vítr v peněžence také nezpůsobují. Třeba zkoušené auto v nejvyšší výbavě, se čtyřkolkou, automatem a pár příplatky se stále vejde pod milion korun. Pod sedmimístnou sumu třeba zmíněnou RAV4 vůbec koupit nejde. Pro mě jako fandu PHEV je pak zajímavé, že je vždy o pár tisíc Kč levnější, než tento full hybrid (a asi i proto je v Evropě tak úspěšný).

Závěr

Ford Kuga je tu s námi již pár let, ale moc to na ní není znát. Obzvlášť po posledním faceliftu má výrazný světelný podpis, jak je dnes zvykem a ani na zbytku vozu žádný problém nevidím. Naopak oceňuji třeba přiznané výfuky a celkově robustní stavbu. Výbavou se taky drží současných trendů a nechybí třeba matrix světlomety, asistent řízení BlueCruise a další vychytávky. Důvodem k pořízení může být třeba úsporný hybridní systém, který není třeba dobíjet nebo se o cokoli starat. V běžném životě funguje velmi příjemně a řidiče neobtěžuje. Bonusem je kromě spotřeby i po většinu času ticho v kabině, elektrické newtonmetry ve městě, možnost čtyřkolky i třeba pěkná hmotnost na kouli (2100 kg čtyřkolka, 1600 kg předokolka). Hlavním lákadlem Kugy obecně je ale velmi příznivá cena. I proto tento model slaví své nemalé úspěchy a já se kupcům vůbec nedivím.

 Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 2 490 cm3
Systémový výkon: 134 kW (183 koní)
Točivý moment (elektromotor): 200 Nm (230 Nm)
Převodovka: automatická eCVT
Pohotovostní hmotnost: 1 765 kg 
Maximální rychlost: 196 km/h
0-100 km/h: 8,3 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná/: 5,7 – 6,2 l/100 km
Spotřeba v testu: 6,4 l/100 km
Základní cena: 649 000,- Kč
Cena testované verze (Sound Edition hybrid AWD + paket Winter, adaptivní matrix LED, tažné): 997 600,- Kč