Ford Kuga 1,5 EcoBoost ST-Line X: Bez zbytečných komplikací

Stejně jako Danovi, i mně Fordy tak nějak „sedí”. Shodou nečekaných okolností jeden postarší z počátku milénia zrovna používám na běžné přesunování, a i když je to „neautíčkářský“ model nesoucí si nálepku auta pro tatíky, kteří po svém rozmnožení rezignovali na zábavu za volantem, svezu se v něm lépe než v leckterých moderních autech… Jojo, staré dobré hydraulické řízení…

Takže, jak na tom bude Kuga? Ta se jeví jako vhodný adept pro lidi, kteří v novém středně velkém SUV hledají alespoň fragment toho starého dobrého řidičského Fordu. V Česku nejprodávanější verze Kugy 1,5 EcoBoost by měla být taktéž tou nejlépe jezdící. Má benzínový motor, manuální převodovku a je nejlehčí. Podle Fordu má být nová Kuga až o 80 kilogramů lehčí než předchůdce. Ale stejně jako v případě cen „již od“ nebo zvýhodnění „až o“ jde i v tomto případě o menší nepřesnost; tato konkrétní Kuga je jen o málo lehčí než úplně stejně výkonná verze dřívější generace, kterou ještě poháněl čtyřválec, konkrétně o 35 kilo. Takový rozdíl nejspíš za volantem neodhalí ani Chris Harris, ale je příjemné, že se i v kategorii obvykle ztučnělých SUV Ford snaží odlehčovat.

Motor 1,5 EcoBoost má rozumných 150 koní. Dnes to sice není číslo, kterým se budou majitelé chlubit v restauračním zařízení, ale k rozumně svižné jízdě to stačí. Možná největší překážkou pro staromilce může být fakt, že to je jen tříválec. Ano, tuto sportovně se tvářící zvýšenou a docela velkou věc pohánějí jen tři půllitry. Ale sám jsem se divil, jak mi válcové manko nevadilo. Kdo o něm neví, nejspíš si ho nevšimne. Kuga je totiž tichá a při klidné jízdě jsem o skvěle utlumeném motoru skoro nevěděl. Neobtěžuje duněním či vibracemi jako starší tříválce, řadící páka se neklepe a ve vyšších otáčkách začne auto produkovat nabručeně chraplavý hlas, který s otáčkami zvyšuje výšku i intenzitu. Na tříválec slušné…Ačkoliv nová Kuga nabízí nebývalý výběr z pohonů, v tomto případě se Ford nejspíše drží odkazu svého zakladatele Henryho Forda. Ten se snažil vyhovět všem svým zákazníkům tím, že jim přelomový model T nalakoval v jakékoliv barvě, pokud byla černá. Jeho nástupce v tomto reálném případě tak dnes k benzínovému motoru nabízí jen šestistupňový manuál s docela dlouhými převody. Že třeba ve 130 km/h točí na šestku necelé tři tisíce otáček, jde jen uvítat, auto zbytečně nežere. V nižších rychlostech už to ale může trochu obtěžovat, když se místo trojky musí často dát dvojka a auto nejede tak, jak by mohlo. Žádná tragédie to však není.

Jak je v dnešních autech obvyklé, i tady jde měnit jízdní režimy, v tomto případě reakce motoru a řízení. Jsou tu módy normal, eco, sport, kluzký povrch a hluboký sníh/písek (omlouvám se, to jsem nějak zapomněl vyfotit, ten displej). Tohle pořadí mi ale moc nesedlo. Jel jsem do hor, kde byl na té naší silničce k chalupě místy ještě zmrzlý sníh, a když jsem si chtěl zapnout režim na kluzký povrch, musel jsem se proklikat přes úsporný a sportovní režim. To mě zdržovalo zrovna ve chvílích, kdy nebylo moc času. Na druhou stranu jsou to jen softwarové berličky, a kdo nemá dřevěnou nohu, zvládne jemnější zacházení s akcelerátorem sám. A kdo by chtěl benzínovou Kugu do opravdu náročnějších podmínek, má smůlu. Pohon všech kol může mít jen silnější diesel a pak hybrid, ten ale až příští rok.

Důležitější než čtyřkolka je nakonec fakt, že nová Kuga jezdí vážně slušně. Její podvozek dokáže být komfortní, přes hrboly se jen elegantně přehoupne bez náznaků nárazů, ovšem ne za cenu rozkolísané nejistoty. Ani při dálničním pospíchání jsem se v tomhle menším kulatém domečku necítil nejistě. Když přišly zakroucené silnice, Kuga je projela s přirozenou jistotou, jakou bych od SUV nečekal. Dobrá, řízení je možná stejně jako ve většině dnešních aut s elektrickým posilovačem trochu utlumené, ale dohání to kratším převodem, který mě na rozdíl od Dana docela vyhovoval. Měl jsem pocit, že jím jeho tvůrci chtěli vynahradit citlivost a upovídanost hydraulických systémů starších Fordů. Další vlastnost, která se mi příliš nelíbila, byla, že řazení nemá rádo rychlé změny, pak se hůře trefuje a nepůsobí moc přesně. Občas trochu zadrhlo, ovšem jen při stylu řazení, které se k tomuto autu nehodí. Jeho majitelé nejspíše nebudou sázet kvalty před zatáčkou, pořád je to SUV…

Asi to není dobré přehánět. Když se s Kugou jede rychleji v zatáčkovitých pasážích, začne docela brzy smrdět spáleným obložením. Skoro jako by si v zatáčkách pomáhala přibržďováním vnitřních kol a nebyla na to úplně stavěná. Ale jasně, není to Kuga ST, jenom ST Line. Sportovně vypadající verze se prostě líbí a očekávat od nich vlastnosti ostrého hatchbacku je nesmysl. Naopak vážnější problém jsem měl s asistentem hlídání v jízdních pruzích, který mi sice jemně, ale nepříjemně zasahoval do řízení. Nikde jsem nenašel, jak ten pekelný vynález vypnout, jen změnit intenzitu a hlasové upozornění. Ani v menu displeje za volantem, ani v infotainmentu. Ani na ovladači blinkrů jsem žádný spásný čudlík nenašel. Jenže chyba lávky, je tam! Jeho umístění je ale tak nenápadné, že se mi celý týden schovával. 

Navzdory lehce sportovnímu vzezření danému výbavou ST Line jde o nečekaně praktické auto. Uvnitř působí vzdušně, je z něj dobře vidět ven velkými okny, která nepřipomínají tankové průzory jak v některých konkurentech. A hlavně je tu dost prostoru, v této kategorii nadprůměrně. Měřím skoro dva metry a vešel by se za mě další stejně dlouhý exemplář. Navíc zadní sedačky jde posouvat o 15 centimetrů, takže lze podle potřeby prodloužit buď prostor pro lidi, nebo zavazadla, přičemž i se sedačkami posunutými co nejvíce vzad zbude v kufru místa dost. Šikovné je také uchycení zástěny, která dole visí na šňůrkách (tedy opačně než je obvyklé) a k pátým dveřím je přichycená, takže po otevření kufru se odsune nahoru s vyklopením víka a nepřekáží. Chytré…

Jedna věc by ale mohla být lepší, a to dělení zadních sedaček, které jde sklopit i zatažením za páčky na bočních stranách kufru. Sedadla jsou rozdělena jen na dva díly v poměru 60:40, což je sice levnější, ale méně praktické řešení než 40:20:40, kdy se dá jet třeba s lyžemi ve čtyřech. O nějakém tunelu na lyže se ceník nezmiňuje, takže majitelé Kugy nejspíš budou muset vozit zimní vybavení ve střešních rakvích. Nová Kuga si udržela také další klasickou fordí šetřící „fíčuru“, a to tvrdé plasty ve výplních zadních dveří. Vpředu jsou měkké; vzadu vypadají stejně, ale jen na pohled. Na druhou stranu více vydrží dětskou tyranii.

A stejně jako Danovi, i mně se líbilo, že se Ford nevydal cestou nahrazení klasických ovladačů dotykovým displejem. Klimatizace i audiosystém se ovládají starými dobrými točítky a mačkátky, takže základní funkce jde ovládat poslepu a není třeba je hledat v útrobách menu. V dnešní době je tento přístup už skoro vzácností. Holt monitory jsou levnější než klasické fyzické ovladače, a pokud automobilky tvrdí, jak chtěly displeji na úkor čudlíků uklidit interiér a udělat z auta designérský loft, nevěřte jim. Jde o prachy… Mimochodem, displej infotainmentu Sync 3 je tady docela pomalý a jeho grafika připomíná dobu před deseti lety. Řešením by mohlo být Apple CarPlay nebo Android Auto, které tento systém podporuje.

Naopak skvělý je audiosystém Bang&Olufsen s 10 reproduktory včetně subwooferu a vstupním výkonem 575W. Nejsem zvukař, ale přišlo mi, že hraje jako mnohem dražší systémy stejné značky v mnohem dražších autech. Už kvůli němu se vyplatí připlatit 30 tisíc za verzi ST-Line X, která přidá ještě další příjemnosti jako kompletní LED světla nebo bezklíčové zamykání včetně otevírání nebo zavírání kufru kopnutím pod zadním nárazníkem.

Nynější Kuga nabízí největší výběr pohonů v historii, vybere si snad každý, kdo netrvá na čtyřkolce. Ceny se jeví jako přiměřené, nejlevnější verze se stejným motorem, jen o 30 koní slabším (120 k), začíná na ceně 579 900 Kč, pardon, oficiálně 710 900 Kč. Ceník je totiž vůbec takový vtipný, ceny jsou hned od začátku „akční zvýhodněné“, takže za ty oficiální ceníkové si nikdo Kugu reálně nekoupí. Čím vyšší výbava, tím levnější pakety nebo samotné položky, a tak dobře vybavená Kuga nemusí být moc drahá. To nejlepší ale pořídíte již skoro „v základu“, tedy pokud rádi řídíte. To je náš tip.

Verdikt

Někdy fungují lépe ty jednodušší věci. Kuga, ač vyšší, se snaží podvozkově navázat na výtečně jezdící Fordy nového tisíciletí. Na poměry SUV jezdí vážně dobře a troufnu si tvrdit, že s nejlehčím benzínovým motorem v této silnější verzi je právě tahle řidičsky nejvděčnější. K tomu přidává prostorný interiér s klasickými točítky i čudlíky, v tomto případě skvělou muziku a to vše za docela rozumné peníze. Ani na kufr si nejde stěžovat. Nějaké mouchy sice má, ale jsou to spíš mušky než masařky. Zdá se, že Kuga byla vymyšlená s rozumem. A srovnání s hybridem, ve kterém jezdil Dan? Tahle dá za méně peněz více zábavy, v autíčkářském smyslu slova…

Technické údaje

Model: Ford Kuga 1,5 EcoBoost ST-Line X 

Motor: zážehový tříválec 1499 ccm

Výkon: 110 kW (150 k) v 6000 ot./min.

Točivý moment: 240 Nm v 1600 – 4000 ot./min.

Převodovka: manuální šestistupňová

Maximální rychlost: 195 km/h

Zrychlení 0-100 km/h: 9,7 s 

Provozní hmotnost: 1564 kg 

Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,7 l/100 km

Průměrná spotřeba v testu: cca 7-9 litrů, podle situace

Cena od: 629 900,- Kč

Cena testované varianty s příplatky: 887 900,- Kč