Ford e-Transit: Vaše nová dílna na kolech

Je to asi rok a půl, co se mi dostal do ruky elektrický Sprinter. S dojezdem zhruba sto padesát kilometrů a nosností osm set a něco jsem usoudil, že jde o celkem zajímavou alternativu pro pošťáky a doručovací společnosti, které se motají po centrech měst v modu operandi nastartovat-popojet třicet metrů-zastavit-dodat balík-opakovat. Na nic moc dalšího se takový vůz nehodí, na druhou stranu i balíkáři jsou dostatečně velká skupina zákazníků na to, aby se vyplatilo se jimi zabývat. 

Když jsem si přebíral elektrického Transita, ocenil jsem, že dojezd se oproti dvouletému Sprinterovi pár kilometrů zvýšil a také uveze víc nákladu, nicméně nečekal jsem, že by snad mohl sloužit jinému účelu.  Klasický plecháč, dvě sedačky vpředu a plechová bouda vzadu vybízely k povídání o tom, kterak se již brzy stane právě takové auto prakticky jedinou legislativně přípustnou a zároveň elementárně použitelnou věcí pro zásobování center západoevropských dieselově negativních metropolí. Protože ačkoli je cargo kolo strašně cool, šlapat každých deset balíčků do depa dokáže nepříjemně protáhnout dodací lhůty. Jenže tenhle Ford se hodí i na jiné věci. 

Transita se můžete koupit ve dvou výkonových verzích. Slabší má vcelku rozumných 185 koní, testovaná silnější dokonce 269. To už je opravdu slušná porce, možná až zbytečná. Silný motor totiž dost žere, takže zatímco základní verze ujede na jedno nabití papírově 309, reálně v běžném provozu snad kolem 270 kilometrů, se silnější se mi nepovedlo ani při opatrném cestování dostat přes dvě stě. Naštěstí ale zvládá vůz dobíjet svojí 68 kWh baterii rychlostí až 115 kW, kterou začne omezovat až v poslední čtvrtině kapacity, takže zastávky u “napajedla” netrvají zbytečně dlouho. 

Na nějaké velké cestování to ale stejně není. Maximálka je omezená na 120 km/h a při jejich udržování žere tato velká krabice ke čtyřiceti kilowatthodinám na sto. Autu je mnohem lépe v městském provozu, kde je velice mrštné a příjemně se ovládá. Manévrování pomáhá bohatá kamerová výbava. Pro zajímavost – obrazovkové zrcátko na předním skle je úplně stejné, jako v Range Roveru, takže má krásně jemný obraz a jde asi o nejlépe zpracovaný kousek interiéru. 

To ale neznamená, že by byl zbytek nějak odbytý. Je to tu sice dost plastový, ale výbavy je ve verzi Trend opravdu hodně. Velká obrazovka v prostředku zobrazuje novou verzi fordího systému Sync, který je na rozdíl od předchůdců mnohem svižnější a logičtěji členěný a umí dokonce i bezdrátový CarPlay a Android Auto. Mezi analogovými budíky je klasický displej známý z osobních Fordů. Odtud konec konců pochází i volant, nebo kulatý volič převodovky. 

Trochu horší je to s posezem za volantem. V dodávkách rád sedím pěkně nahoře s volantem v klíně (jako na obrázku níže), na což není Transit úplně dělaný – pedály tu jsou hodně vepředu a tak mě při šlapání na ně zvrchu časem rozbolela lýtka. Stačilo si ale spustit elektrickou sedačku níž, uvelebit se trochu jako v osobáku, a už to šlo. Akorát mi zas trochu chyběl dodávkářský výhled. 

Jak jsem už naznačil na začátku, myslel jsem si, že se eTransit hodí jen na dovážení balíčků. Samozřejmě to není nepravdou – zvládnul by to s klidem. Ale během testovacího týdne se mi mnohem více osvědčil jako údržbářský speciál. Z baterií se totiž kromě pohonného ústrojí a tvýkonného topení napájí ještě 2,4 kW elektrocentrála u zadních dveří nákladového prostoru. Utáhne v klidu flexu, velkou vrtačku i řetězovou pilu a je vybavena proudovým chráničem. S dílenskou vestavbou půjde o úplně ideální auto pro různé havarijní a údržbové týmy ve velkých průmyslových areálech, nebo třeba u dopravních podniků.

Auto může stát na nabíječce připravené v pohotovosti, vyhřáté, takže zde uložené aku nářadí nepřemrzne, případně se může permanentně dobíjet ze zásuvky vzadu. Při práci v terénu mimo dosah prodlužovaček zvládne Transit napájet elektrické spotřebiče, je v něm díky čerpadlu stále příjemné teplo, ale přitom nemusí stát hodiny s nastartovaným motorem. Je dostatečně svižný, nabízí odpovídající konektivitu. V kabině řidiče se dokonce nachází praktická zásuvka 230V třeba na notebook. Prostor u zadních vrat osvětluje silná LED svítilna umístěná v segmentu třetího brzdového světla.

Netvrdím, že jde o univerzální řešení pro všechny případy. Elektrický Transit je pořád v porovnání se svým spalovacím kolegou dost drahý a operační radius na jedno nabití značně omezený. Je naprosto pochopitelné, že bateriová verze tvoří jen malý zlomek z celkového objemu prodaných kusů. Líbí se mi ale, že se ve Fordu někdo zamyslel a pokusil se z elektrické koncepce vyždímat maximum pozitiv pro případného uživatele a z e-Transitu není jen tupě na baterky předělaný dieselový kousek, jak tomu bohužel často bývá u konkurence. 

Verdikt

Můžete si stěžovat, že je elektrický Transit drahý, má malý dojezd a sníženou maximálku a budete mít pravdu. Nabízí ale také lepší mrštnost ve městě, tepelný komfort nesrovnatelný s dlouho se ohřívajícím dieselem a skvělou elektrocentrálu. Není to auto pro každého, ale líbí se mi, že se snaží zákazníkům nabídnout praktické benefity plynoucí z bateriové koncepce a myslím si, že pro různé techniky operující ve městech a různých areálech jde o mnohem lepší volbu, než je klasický spalovák. A když se jim na něj povede ulovit nějakou tu dotaci, nemusí být ani dražší. 

Technické údaje

Motor: elektromotor 
Výkon: 198 kW (269 koní)
Kapacita baterie: 68 kWh
Nabíjení: 115 kW CCS combo
Maximální rychlost: 120 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: výrobce neuvádí, zhruba 9 sekund
Provozní hmotnost: 1685 kg, maximální přípustná 3500 kg 
Užitečné zatížení: 1815 kg 
Dojezd v testu: 191 km
Cena testovaného vozu (e-Transit 198 kW Trend): 1 580 750 Kč bez DPH