načítám data...

Fiat Panda: Nejpromyšlenější malé auto

První generace Fiatu Panda je opředena mnoha legendami o genialitě. Je to vážně tak? Opravdu je dokonale vymyšlená?

zobrazit celou galeriiFoto:   Jaromír Soukup

Pravidelní čtenáři mých článků už nejspíš vědí, že mám rád velké sedany. Kombinace dlouhého rozvoru, silného motoru a komfortního odpružení je mi věru blízká. Nicméně nefascinují mě jenom limuzíny, v oblibě mám i chytře vymyšlená malá auta. Vím, že je to otřepané, jenže stejně si myslím, že na tvrzení vyvinout dobře velké a drahé auto je těžká věc, ale vytvořit dobrého trpaslíka je přímo umění, něco je.

Tak jsem se jal pátrat, jestli by mně některý majitel z řad našich čtenářů nebyl ochoten zapůjčit právě něco drobného a zatraceně šikovného. Během hospodském kvízu se to povedlo. Našel se vlastník auta, které dle všech legend a povídání přesně tato kritéria splňuje. Navíc mi tento člověk, jemuž děkuji, byl ochoten dané auto půjčit k důkladnému týdennímu testování. Super!

Z nadpisu už víte, o jaký vůz se jedná. Je to Fiat Panda, italská automobilové legenda. Při představení v roce 1980 měla nahradit model 126, pojmenovaná byla po Empandě, řecké bohyni dobroty, pohostinství a prostého jídla, vyrobilo se jí okolo 4.5 milionu kusů, existovala i jako čtyřkolka a říká se o ní, že je to to nejpromyšlenější malé auto, jaké kdy bylo v Itálii vyrobeno. To mě hodně zajímá. Je to pravda, nebo se to přehání?

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Začnu jako vždycky vnějším vzhledem. Je potřeba říct, že zrovna testovaný kousek již v tomto směru mnoho nenabídne, jelikož jeho příslovečná patina je všudypřítomná. Jenže majitel to má takhle schválně a já ho vlastně chápu. K Pandě by se leštění a parkování ve vytápěné garáži nehodilo. Až do ukončení produkce v roce 2003 to byla vždy prostá dělnice, nikdy neměla mít přehnanou péči.

I tak jsem názoru, že pod vrstvou prachu, několika různými odstíny červené a místy už zřetelně prostupující rzi se stále nachází důvtipný italský šmrnc. Třeba zepředu se mně auto dokonce až líbí, faceliftovaný ročník 1992 se skoro vůbec neliší od svých větších bratrů. Zboku a zezadu je karoserie ryze účelná, zajímavým detailem jsou třeba roztomilé drobounké kličky dveří. Je to fajn, člověk má pocit, že se návrháři v čele se slovutným Giorgettem Giugiarem snažili i nejobyčejnějším vrstvám nadělit aspoň trochu krásy. 

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Promyšlenost se jinak projevuje hlavně uvnitř. Nebavíme se o vzhledu, ten je opět funkční. Je to o prostoru a vzdušnosti interiéru. Právě tady se ukazuje um italských inženýrů. Auto na délku měří pod 3,4 metru, na šířku jen mírně přesahuje 140 centimetrů, ani na výšku nepřerůstá půldruhého metru a ještě má zcela běžnou dvouprostorovou karoserii. A stejně se do něj legálně vměstná 5(!) lidí i se zavazadly. I když se ti tři vzadu tísní, vejdou se. A pokud jsou cestující v autě jen čtyři, nechybí jim místo v žádném směru, vážně.

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Na dojmu prostoru se podílí celá kabina. Všechna sedadla mají tloušťku jen pár centimetrů. Mimochodem stejně se na nich dá relativně pohodlně sedět, i když řidič musí občas trochu zkroutit nohy kvůli typicky italsky vyosené poloze pedálů. Tenčí dveře jsem snad ještě neviděl. Přesto se na ně vešla kapsa na 1,5litrovou láhev tak, že nepřekáží. Dokonce i místo pro nohy je zajištěno, vepředu vybráním do motorového prostoru a vzadu vyvýšením předních sedáků.  

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Když už jsem u zadní části kabiny, další ukázkou promyšlenosti je přístup k ní, který totiž bývá u třídveřových aut častým problémem. Ne tak v Pandě, neboť její přední sedačky se odklápí úplně jinak než u jakéhokoli auta bez zadních dveří, ve kterém jsem kdy seděl. Jsou uchycené na speciálním mechanismu a pohybují se celé i se sedákem nejprve nahoru a pak dopředu a zase dolů. Díky tomu vzniká přímo královský nástupní otvor.

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Tou nejšikovnější devízou vnitřku Pandy je pak zadní sedačka. Je ji možné sklápět v několika úrovních, překlápět dopředu anebo zcela vyjmout, přesně podle toho, co zrovna řidič potřebuje převézt. Jenže to nešlo u zkoušeného kusu bohužel nafotit kvůli závadě, která vznikla ještě před převzetím vozu. Tenké opěradlo sice šetří místo, ale neoplývá zrovna velkou tuhostí, takže se ho někomu povedlo ohnout a zarazit až za kotevní bod a teď se s ním nedá hýbat. Škoda.

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Důvtipná technika se nachází i pod kapotou. V průběhu produkce tento malý fiat pohánělo několik jednotek, od malých dvouválců pamatujících ještě Nuova 500 až po legendární čtyřválce řady FIRE. Ve mnou testované Pandě vrčí něco mezi tím. Je to motor, který taky pamatuje ještě šedesátá léta (s “ohniváky” tak nemá nic společného), ale je to vodou chlazený čtyřválec o obsahu 0.9 litru původem z modelu 127.

Znalce možná překvapí fakt, že tato jednotka nemá obligátních 903 ccm. Ne, tady je speciální provedení upravené na 899 ccm s tehdy pokrokovým jednobodovým vstřikováním a katalyzátorem. Tento pohon se nabízel jen na několika trzích, které byly už v devadesátých letech citlivější na životní prostředí, včetně Německa, kde se testovaný kus prodal jako nový. Na fotkách tím pádem vlastně vidíte ekologickou verzi. 

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Její jízdní dynamika je taky taková ekologická a silně závisí na obsazení vozu. Pokud jede řidič sám, vlastně je to celkem v pohodě. Ano, motor je potřeba často vytáčet, jenže to nevadí, zvuk vyluzuje sice intenzivní, ale tónem snesitelným. Dva pasažéři už však znamenají schopnost aktivně zrychlit pouze v městských rychlostech a kompletní obsazení vytvoří z Pandy učiněnou brzdu provozu. Já jí to každopádně za zlé nemám, vždyť je auto 30 let staré a má jen 29 kW.

Na druhou stranu jeho ekologicky orientovaná důmyslná technika se velmi pozitivně odráží ve spotřebě. Majitel jezdí dlouhodobě odhadem za něco přes pět litrů benzínu (přesné číslo neznáme, auto nemá palubní počítač). Já mu nemám důvod nevěřit, sám jsem po přepočítání jezdil asi za 6.5 litru a to o sobě vím, že ekonomicky jezdit neumím.

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz 

Inženýrům se povedlo vytvořit i slušný podvozek. Je jako celé auto primárně určen na italský venkov a zdejší úzké silničky a polní cesty s velmi nerovným povrchem. Přední zavěšení McPherson a od roku 1986 speciální zadní náprava Omega s vinutými pružinami - děkuji za objasnění PepoviSFI (první modely a všechny čtyřkolky měly vzadu obyčejnou tuhou a listová péra) právě tady fungují nejlépe.  

Auto má světlost, kterou by mu mohlo lecjaké dnešní SUV závidět, a jeho pružiny i tlumiče jsou nastaveny spíše do měkka, tedy aspoň v mezích takto malých aut. Fiat díky tomu na nerovnostech poskakuje podstatně míň, než bych čekal. Dobře, něco z měkkosti už je nejspíš dáno únavou materiálu, ale stejně, překonávání prachu, štěrku a kamení jakož i děr libovolné velikosti mu nečiní nejmenší problémy. Mnohem víc jsem je vnímal lomozem vnitřku. 

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Samozřejmě je to vykoupeno chováním na silnici. Vysoká a úzká karoserie ve spojení s poddajným odpružením má v zatáčkách za následek velké náklony karoserie. Dochází k nim už ve zcela legálních rychlostech. Zadní náprava má k tomu při zatáčení tendence se nějak rozplavávat. Panda prostě nejlépe jede na rovince okolo 70 km/h a do zatáček spíš do padesátky i míň, záleží na poloměru oblouku. Je potřeba s tím počítat. 

Ještě zmíním spolehlivost, níž Panda přímo předčila mé očekávání. Za celý týden s ní, až na jedno zapískání klínového řemene, nebyl problém, vždycky mě dovezla, kam jsem potřeboval. Jen jí občas trochu činilo potíže udržet volnoběh, ale měl jsem pokaždé čas zatáhnout ruční brzdu a mírně přidat plyn. A kupodivu z ní ani přes vyloženě tristní slícování dílů nic neupadlo. Akorát jednou se při zavírání dveří, se kterými se musí praštit, odporoučel kousek plechu tohoto malého fiátku, jinak zůstal celý. 

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

Verdikt

Jak je to s tím nejpromyšlenějším italským autem? Je jím skutečně Fiat Panda? No, takhle, s jistotou na sto procent vám to říct nemůžu, neseděl jsem ve všech. Co vám ale na sto procent říct můžu je, že tomu věřím. Vytvořit na necelých 3.4 metrech auto s tolik prostorným interiérem, úsporným motorem a poddajným podvozkem hraničí až s genialitou. Jistě, není perfektní, ale bez okolků poslouží jako důkaz, že italští inženýři opravdu zvládají umění návrhu malých vozů.   

Foto: Jaromír Soukup, autickar.cz

 

Technické parametry

Fiat Panda 900 0.9 Dance

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 899 cm3
Výkon: 29 kW (40 k) v 5500 ot./min
Točivý moment: 66 Nm ve 3000 ot./min
Převodovka: pětistupňová manuální
Provozní hmotnost: 715 kg 
Maximální rychlost: 135 km/h
0-100 km/h: 19,5 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,9 l/100 km
Spotřeba majitele: okolo 5 l/100 km

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

jbigllesCZE
11. srpna 2022, 21:00
1

Jojo, ty spodky dveri, to je vsemocny zlo :)

reagovat
briza
12. srpna 2022, 14:31
1

Tohle měl v devadesátkách bratr a oba na to strašně rádi vzpomínáme. Jen teda on to bral od jeho kamaráda, co měl autoservis a dělal si to auto pro sebe. A jelkož tehdy nebyl problém dostat do provozu prakticky cokoliv, byl to mutant, kde byla nakombinovaná čtyřkolka, kastle s tou shrnovací střechou a jako třešnička na dortu v tom byla 1.6 z Ritma, která měla tuším kolem 100 koní a to auto s ní jelo jak píchlá svině na silnici i mimo, přičemž mimo to dokázalo projet neuvěřitelný věci.

reagovat
PepaSFI
12. srpna 2022, 19:12
0

já to kdysi měl, jen s lepším motorem 1000 FIRE a horší výbavou, což asi vyzní divně když v tom autě vůbec nic není ale je to tak. Nebyl tam ten truhlík na rádio a repráky, to jsem do toho odkládacího žlabu musel jen tak pohodit a všelijak upevnit. Jiný byl potah sedadel a té skromné plochy na dveřích. Byla to taková hrubá textilie připomínající pytel od brambor, něco jako bývalo na reprákách starých rádií nebo na zahradním nábytku. Což ostatně byl styl sedadel komplet. Jen pár trubek a kus textilu. Vzadu doslova. Jedna trubka v horní hraně opěradla a druhá v přední hraně sedáku. A mezi tím jen ten hadr prošitý nějakým filcem, jak zahradní sedačka. Ale bylo to stavitelné, ta trubka v sedáku se dala umístit ve třech polohách, dvě dole, buď pozice víc sedící nebo lehce položená a pak pozice výrazně výš, takže vzniklo koryto, zřejmě pro ležící dítě. Přední sedačky nápodobně, jen trubky obšité lehce vytapecírovaným hadrem ale bylo to pohodlné. Odklápění sedadla mnohem jednodušší, plechová pojistka u podlahy a odklopilo se celé sedadlo dopředu. Ale jednu věc to mělo lepší, koženkovou shrnovací střechu.
Jo a ještě technická připomínka, nemá to nezávislé zavěšení zadní nápravy ale tuhou nápravu. Ovšem ne jako starší typ, deluxe žebřiňák ale pozoruhodnou věc vyvinutou pro Lancii Y10. Lidi tomu obvykle říkali Omega ale spíš to připomínalo V nebo Y. Vidlicovitá náprava uchycená uprostřed ve velkém silentbloku a na koncích vzepření vzpěrami. Bohužel teď nemůžu najít obrázek. A kvůli té nápravě to nemá vpředu stabilizátor a hrozně se to naklání. Ono to totiž, pokud to není moc vytřískaný, při náklonu mění pozici zadních kol a údajně by to mělo vyrovnávat nedotáčivost. Každopádně to v zatáčkách sedělo neuvěřitelně, jen se člověk musel naučit žít s těma náklonama.

reagovat
PepaSFI
12. srpna 2022, 19:16
0

a už jsem to našel

Jaromír Soukup
12. srpna 2022, 19:53
0

Aha, to vysvětluje to chování v zatáčkách. Mně to upřímně až trochu vyděsilo a neměl jsem potřebu pátrat, co to ještě snese, abych to majiteli nevrátil v krabici od bot :-D Díky :-)

Pe
Peťas
14. srpna 2022, 07:56
0

A vejde se na misto ridice 2m vysoky clovek?

reagovat
PepaSFI
14. srpna 2022, 09:30
0

dvoumetr nevím, zas tak jsem to neměřil ale celkem nikdo v tom neměl výraznější potíže. Ale samozřejmě je to miniauto a ne ElDorado, jistý omezení to má. Jaksi obecně u italů a nejen malých, spíš záleží na proporcích. Oni to mívají na orangutaní figuru, dlouhý ruce a krátký nožičky. Já mívám skoro ve všem problém vejít se kolenama a v tomhle to platilo stoprocentně. Abych měl nohy ideálně, musel bych si dát sedadlo úplně dozadu a to bych zas měl ruce úplně natažený, nebo bych musel opěradlo kolmo svisle. Což je pozice "ach jak mě souží a trýzní, zácpa svou hroznou přízní" a to je úplně blbě. Ale našel jsem si pozici, možná ne ideální ale vyhovující a vlastně to bylo dost pohodlný. V mnoha lepších autech jsem měl podobný pocity, někdy i horší.
Jen pro zajímavost, jeden kolega měl kdysi starou 500 a ty dva metry skoro měl. Vypadalo to srandovně když z toho lezl ale měl v tom víc místa než ve škodě 120. V té měl hlavu ve stropě, ve fiátku měl ještě místo.



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford F250 Ranger XLT Lariat 7.5 tažné 1978
Ford F250 Ranger XLT Lariat 7.5 tažné

1978 rok výroby
240 koní výkon
7 500 ccm objem

Chrysler Newport Custom / MONTANA, USA 1969
Chrysler Newport Custom / MONTANA, USA

1969 rok výroby
216 koní výkon
6 277 ccm objem

Oldsmobile Delta 88  1968
Oldsmobile Delta 88

1968 rok výroby
365 koní výkon
7 500 ccm objem

GMC 2500 Suburban Silverado Sierra Yuko 1998
GMC 2500 Suburban Silverado Sierra Yuko

1998 rok výroby
190 koní výkon
0 ccm objem