Fenomén Motocompo: Nejmenší a nejskladnější motorka, kterou kdy Honda vyrobila.

V roce 1981 Honda představila model City. Malý kompaktní vůz s jedna trojkou, tak akorát do města, nikoliv však kei. Společně s ním však značka přišla s tehdy převratným a nevídaným nápadem. Totiž záložním, mnohem menším, dopravním prostředkem, který by uměl proniknout až do samotného srdce města. Navíc bez otravného postávání v zácpě. Řešením měl být skládací kompaktní motocykl, který se dokázal vměstnat dokonce do kufru zmiňované drobné Hondy City. Po sklopení řídítek a sedla se ve složeném stavu jednalo o boxík o rozměrech cca 120x54x24 centimetrů, což je skutečně skladné. I přesto však beze zbytku zaplní celý kufr zmiňované městské Hond. Aby název nebyl delší, než samotná motorka, rozhodli se ho zkrátit na “Motocompo”. 

K dosažení požadovaných rozměrů bylo zapotřebí použít nejjednodušší techniku. K pohonu slouží vzduchem chlazená dvoutaktní padesátka produkující mocných dva a půl poníka. Jednorychlostní převodovka s automatickou spojkou umožní dosáhnout omračující rychlosti 30 km/h. V útrobách se skrývá nádržka jež pojme 2,2 litru benzínu a další na litr oleje. Pro snadnější provoz pak přimíchání, bez kterého se dvoutakty neobejdou, již probíhá automaticky. S nádrží si vystačíte při spotřebě jednoho a půl litru na sto kilometrů poměrně dlouho, když vezmeme v potaz provoz čítající především drobné dojíždění po městě. 

Původní cena byla 80 000 jenů (340 usd) , což by v přepočtu mělo znamenat tehdejších 2700 Kč. V jiných článcích jsem našel poznámky o tom, že se jednalo o skvělou nabídku. Nejsem si však jistý, zda by tomu bylo stejně i u nás, jelikož tehdy se jednalo o jeden celý měsíční plat. Dnes se zachovalé pojízdné kousky prodávají mezi 7 500 – 10 000 dolary.

Důkaz toho, jak v Japonci (už zase) předběhli dobu. V posledních letech zažívalo Motocompo docela renesanci a našlo si spoustu fanoušků ve všech koutech světa. Navzdory tomu, že jako nové bylo k dostání pouze na japonském trhu a jen v letech 1981-1983. Těžko říct, čím to je. Na pořekadle: “Zakázané ovoce nejlíp chutná.”, zřejmě vážně něco bude. Lidé si často oblíbí, či idolizují věci, které nemohou mít. Obvykle až do doby, kdy udeří realita a nastoupí “syndrom setkání s hrdinou”. 

Motocompacto v roce 2024

Na podzim roku 2023, po 40 letech od debutu původního Motocompa, pak Honda vyrukovala s moderní verzí, nyní zvanou celým dlouhým názvem – Motocompacto. Teď již jako samostatným projektem, bez přidružení k automobilovému modelu. Jsem si však zcela jistý, že do kufru roztomilé elektrické Hondy-e se určitě vleze. Oproti staršímu sourozenci má několik několik výhod, ale není každá nová technologie zlato, jen proto, že se třpytí. Pohon má nově na starost elektřina, což vedlo ke zjednodušení a podstatně kompaktnějším rozměrům (74x54x10cm) po složení. Na méně než polovinu klesla i hmotnost, pouhých 19 kg. Vlastně se už jedná o takový větší kufřík, který můžete kdykoliv sebrat a bez problémů naložit do kufru. Snad i přenést kousek po schodech do kanceláře pro účely nabití, což by mělo z běžné zásuvky zabrat zhruba 3,5h.

Veškerá úspora na váze a rozměrech však nevychází pouze z rozdílnosti pohonu. Starší kousek se dal, s přivřením očka či obou, ještě nazývat “plnohodnotným” motocyklem. Novinka se řadí spíše, poplatně době, do kategorie elektrických koloběžek. Při dojezdu skromných dvacet kilometrů se vážně jedná o tzv. “last mile mobility” řešení. Prostě na dojezd do kanclu, posledních pár set metrů nebo snad i kilometrů. Na starší byste zvládli cestovat i dále, avšak nemyslím si, že byste o to zrovna dvakrát stáli. 

Drobná kolečka jsou nově pevně přichycena k rámu, oproti staršímu sourozenci tak nedisponuje vůbec žádným odpružením. Svou cestu si tak budete muset občas obezřetně vybírat a dávat si pozor na větší překážky, obrubníky a kanály. Jako obyvatele Brna mě sice trochu jímá hrůza, ale přesto bych si uměl představit pár míst, kam by se dalo bez problémů dopravit. Díky absenci hluku však zase bude možné bez povšimnutí okolí využít například cyklostezek a různých důmyslných zkratek. Dokonce zmizela i přední brzda, máte k dispozici pouze zadní. Nějaké brždění obstará motor v předním kole. S nízkou hmotností a maximálkou 25km/h (15mph) byste se však do problémů dostat neměli. A ano, slyšeli jste správně, jedná se o pohon předního kola, což je smutnou zprávou pro všechny chuligány, protože jízda po zadním bude extrémně obtížná.

K dostání je jen v bílé barvě, takže máte prostor si ji vyzdobit a dotunit k obrazu svému. Může být vaše již za poměrně rozumných tisíc dolarů. Sice pouze v Americe, ale určitě by se dala nechat poslat i k nám. Koneckonců, moc velký balík by to nebyl.

Jedná se spíše o módní výstřelek pro hipstery, než rozumný způsob dopravy? Možná. Vážně se však tolik liší nápadem a zaměřením od původní předlohy? Nemyslím si. Vlastně mě novodobé zpracování vůbec neuráží a moc se mi líbí brutální nárůst kompaktnosti. V obou případech vždy půjde spíše o unikátní sranda-vozítko. Když to uchopíme z jiného úhlu, copak se snad nejedná o onu bájnou budoucnost, jakou by si lidé před 40 lety představovali? Kapesní “motorka”, kterou si můžu vzít všude s sebou? Prodá jich Honda více, než staršího sourozence? O co, že s tím nikdo nepřijedete na Kafé a Káry! Klid, započítáme starou i novou variantu.

Zdroje: Honda, Japanese Nostalgic Cars, Japanese Classics