Citroën C3: Francouzská plavnost v kapesním provedení

Když se řekne Citroën, většina motoristických nadšenců si ihned vybaví slovo “výstřednost”. Tuto francouzskou značku vždy charakterizovala avantgardní řešení i design a nezaměnitelně originální přístup jak k technice, tak k vzezření jejích vozů. Ať už to byly hydropneumatické podvozky, hříbek místo brzdy, prazvláštní posilovač řízení DIRAVI nebo vzhled připomínající dopravní prostředek návštěvníků z kosmu (nebo, v případě modelů jako bylo kultovní Ami, výtvor člověka nadužívajícího psychedelika), byly to věci, které jste jinde nenašli. Bylo vám jasné, že před sebou máte právě Citroën.

Až v 80. a zejména 90. letech se věci začaly měnit. Patrně to byl tlak účetních a odborníků na efektivitu, co legendární značku přimělo začít vyrábět naprosto tuctová auta jako byla Xsara. Pořád tu byly okouzlující podivnosti jako XM nebo později C6, ale duch značky jako by se začal vytrácet – zvláště u levnějších modelů.

Ale v posledních letech se začíná zdát, že se v Saint-Ouen rozpomněli na svou slavnou minulost. A uvědomili si, že pokud chcete lidem prodat Citroën, uděláte to nejsnáze tak, že jim nabídnete to, co očekávají. Něco jiného, něco výjimečného. Něco, co možná nebude nejlepší auto na světě nebo dokonce ve své třídě, ale co jim dá pocit, že se vyčlenili z davu.

První vlaštovkou nového přístupu byl roztomile praštěný model C4 Cactus, který má na dveřích cosi jako bublinkovou fólii, místo voliče automatu má tlačítka z telefonu Aligator, místo předních sedadel sofa a místo palubní desky informační panel z kosmické lodi Enterprise. Je to po technické stránce lepší a dokonalejší auto než třeba Volkswagen Golf? Těžko. Ale nabídl francouzskou výstřednost, typicky plavnou jízdu a pocit uvolněnosti, který v žádném z konkurenčních vozů nenajdete. Pro Cactus jsme se nadchli a jeden exemplář dokonce nějaký čas pobýval v naší redakční flotile.

A protože máme Cactus rádi, byli jsme nadšeni, když Citroën představil podobu nové generace svého supermini C3. Ta předchozí byla zajímavá snad jen tím, že se designem snažila odkazovat na populární 2CV alias “Kachnu”, ale jinak to bylo úplně obyčejné a technicky vlastně dost podprůměrné malé auto. Koupili jste si ho nejspíše proto, že bylo levné, nebo proto, že vypadalo docela roztomile. Objektivní důvody, proč mu dát přednost před Fabií nebo Fiestou? Víceméně žádné.

Nová C3 ale už na první pohled slibuje, že to bude když už ne dobré auto, tak alespoň dobrý Citroën. Od Cactusu převzala “bublikovou fólii” alias obložení AirBump na dveřích. Navázala i na designový jazyk, podobně jako později větší C3 Aircross. A přidala samozřejmě také podobný styl interiéru – jen to všechno vypadá o něco méně šíleně než u Cactusu, jako by se ho někdo snažil alespoň trochu přizpůsobit vkusu typického zákazníka.

Otázkou tedy je – funguje to také jako opravdový Citroën? O tom už se trochu rozepsal Honza ve svém jarním testu dieselové verze. Prý to bylo dobré a veselé. Ale naftový motor v supermini, které lidé typicky používají na krátké cesty? Není to trochu divné? Podle nás je. A o to víc v případě C3, která se, na rozdíl od jiných zástupců této třídy, jako jsou Fabia či Polo, nesnaží tvářit dospěle ale hrdě se hlásí k tomu, že je to hravé malé autíčko. Takže jsme se rozhodli vyzkoušet i benzínové varianty.

A protože se supermini nehodí na dlouhé cesty a proto v nich nedává smysl naftový motor, vydal jsem se s prvním z nich, atmosféricky plněným tříválcem 1.2 PureTech o výkonu 92 koní, na výlet do Wroclavi. Protože to přece dává smysl…

Výsledkem bylo hned několik zjištění. V první řadě to, že C3 je pravý Citroën se vším všudy – zejména pokud jde o pohodlí. Milovníci německých vozů budou samozřejmě donekonečně přísahat na tuhé podvozky a neochvějnou stabilitu ve vysokých rychlostech a na tvrdá sedadla, která vaší páteři přesně říkají, kde se má či nemá kroutit. A objektivně vzato, změřeno, spočítáno a porovnáno, je to patrně pro většinu zákazníků to nejlepší. Nebo tak něco. Já jsem ale zatraceně rád, že mám díky Citroënu možnost výběru a můžu si tak vybrat třeba malé auto s plavným podvozkem, ve kterém jako by se mísily ozvěny staré Kachny a amerických aut. A že můžu čtyři stovky kilometrů absolvovaných na otočku absolvovat pohodlně rozvalen na křesílku, žasnouce, jestli je Polsko opravdu tak kulturním národem plným divadel, když mají všude cedule “prodej opon”.

Zjištění druhé? Nafta je vážně nesmysl. Když se základním benzínovým motorem – který nabízí překvapivě akceptovatelnou dynamiku – dokážete urazit cestu do Polska a zpět se spotřebou pod 6 litrů na sto, proč byste si u takového auta připláceli za naftový motor? Zvláště když s lehoučkým benzínovým tříválcem pod kapotou je C3 mnohem vyváženější a ovladatelnější než dieselová verze, která občas jevila až příliš rozdováděné tendence vrtět v zatáčkách zadkem. Základní benzínová C3 není ani vzdáleně blízká čemukoliv, co by se dalo označit přízviskem “sportovní”, ale když si cestou z Polska uvědomíte, že se potřebujete do Makra u Hradce Králové potřebujete dostat včas na to, abyste ještě nakoupili zásoby do oblíbeného baru, zvládne úprk přes Orlické hory s překvapivou lehkostí. Není to o precizním trefování apexů, citu v řízení a požitku z mechanických kvalit. Je to o rozverné radosti z toho, že malé, lehké autíčko nelítostně házíte do zatáček a necháváte poddajný podvozek poradit si s prací českých cestářů.

Přesto v mé hlavě celou cestu do Polska i zpět – a ještě dlouho poté – nepříjemně vrtala jedna myšlenka. C3 s atmosférickým tříválcem je dobrá. Vážně fajn malé, levné autíčko. Ale jaká by byla, kdyby se pod její kapotou ocitla moje oblíbená kombinace hydroměničového automatu EAT6 s přeplňovanou verzí dvanáctistovky PureTech o výkonu 110 koní? V dražší a stylovější DS3 jsem toto pohonné ústrojí miloval, ale pořád jsem měl pocit, že je DS3 na městské auto snad až zbytečně tvrdá a sportovní. Do plavné C3 by to mělo být perfektní…

A proto jsme si půjčili další C3. Tentokrát právě s tím pohonným ústrojím, které jsem si vysnil jako ideální.

Poznámka: Pokud máte pocit, že na fotkách je jen jedno auto, máte pravdu. O fotky slabšího tříválce nás bohužel připravilo selhání harddisku. Ale vlastně jste o nic nepřišli – i prostřední C3 vypadala úplně stejně jako ty dvě ostatní. Ale vážně se vyrábí i jiné než bílé s červenou střechou. Přísaháme, viděli jsme je!

Nebudu vás napínat. Moje podezření bylo správné. S automatovou C3 jsem sice neabsolvoval dlouhý výlet do země prodavačů opon, ale zato jsem se s ní hodně pohyboval v jejím přirozeném prostředí – totiž v městských ulicích. A bylo to skvělé!

Tedy, abych ve vás nevyvolával falešné dojmy – C3 rozhodně není nejlepší auto ve své třídě. Objektivně vzato k tomu má vlastně docela dost daleko. Její podvozek je nejen měkký, ale také poněkud nejistý a občas nevzbuzuje úplně stoprocentní důvěru. Volant nemá precizně vyladěný odpor, ergonomie není precizní a zpracování je občas dosti francouzské. A audiosystém si tvrdošíjně odmítá zapamatovat, že vám z telefonu hrálo Spotify, takže mu to musíte manuálně připomenout po každém nastartování.

Jenomže mě to všechno bylo vlastně tak nějak jedno. Protože kombinace hydroměničového automatu a turbodmychadlem přeplňovaného tříválce, servírujícího solidní točivý moment snad už od volnoběhu, dotvořila C3 do téměř perfektního městského auta.

Už dávno jsem si totiž myslel, že pro pohyb v ulicích věčně ucpaných měst jsou nejlepší auta, ve kterých nemůžete řadit a když se zrovna nejede, můžete se válet. A která mají dost komfortní podvozek na to, aby vám nevadily tramvajové koleje, díry v silnicích, kanály a jiné typicky městské překážky. Vlastně možná proto jsem vždycky tak miloval klasické americké fullsize sedany. Jenomže jezdit Lincolnem Town Car po centru města má i svoje drobné nevýhody. Kromě nějakých čtrnácti litrů na sto je to především nepříjemný fakt, že ta zatracená věc je zhruba o půl metru delší, než obvyklé evropské parkovací místo. Což může být problém.

Co kdyby ale někdo udělal auto s podobnými vlastnostmi, ale městskými rozměry? Blízko tomu byl Oldsmobile Omega, téměř zapomenutý produkt ranných osmdesátých let, který kdysi vlastnila má bývalá přítelkyně. Na dnešní poměry relativně malý sedan (o něco menší než Octavia) poháněný vidlicovým šestiválcem o objemu 2,8 litru o výkonu nějakých 115 koní a třístupňovým hydroměničovým automatem. Auto bylo velké právě tak pro čtyři cestující usazené v pohodlných sedačkách, díky hmotnosti sotva přes tunu mělo přijatelnou dynamiku a i když to byl dle většiny objektivních měřítek vlastně docela krám, měl jsem ho vážně rád.

A právě na Omegu jsem si vzpomněl za volantem C3. Obě auta totiž váží podobně, jsou uvnitř podobně velká (jen u C3 se povedlo stejný vnitřní prostor vměstnat o karoserie o víc než půl metru kratší), v obou najdete pohodlná křesílka a díky klasickým automatům a nízko položenému maximu točivého momentu jsou obě připravena vyrazit kdykoliv vpřed s lehkostí a bez nutnosti se zabývat něčím tak zbytečným jako je řazení. A měkké podvozky obou z nich krásně filtrují nerovnosti, aniž by v městském provozu představovaly jakýkoliv výrazný handicap (u C3, jak jsme si už řekli výše, to platí i na okreskách – kde bylo chování Oldsmobilu pro Evropana řekněme nezvyklé).

Samozřejmě, C3 se pořád chová jako moderní malé auto a ne jako sedan z temného období GM. Ale samotný fakt, že se někdo odhodlal vyrobit malé auto, které staví na hlavu všechny zavedené představy o tom, co by malé auto dělat (být rychlé, obratné a mít manuál) a navíc k tomu přidává mile praštěný design je důvodem být rád, že taková auta mohou existovat. I kdybyste si nakonec koupili něco konvenčnějšího.

Verdikt

Naftová C3 se nám líbila. Ale benzínové se nám líbí víc. Základní atmosférický tříválec je pro C3 naprosto dostačující motorizací a pokud hledáte malé, trochu avantgardně výstřední auto do města, může být skvělým řešením. Ale teprve s automatem a turbodmychadlem je C3 tím autem, který má být. Snad žádné jiné auto této třídy nepůsobí tak uvolněným a uklidňujícím dojmem. A jen málo z jeho konkurentů vám dokáže vyvolat takový úsměv na tváři už jen svojí existencí. A v tomto kontextu už není podstatné, že ovládání topení musíte hledat v podmenu dotykového displeje. Je to přece Citroën a u něj divné věci čekáte.

Technické údaje

Motor: atmosférický/přeplňovaný tříválec 1 199 cm 3 
Výkon: 82 koní v 5 750 ot./min / 110 koní v 5 500 ot./min
Točivý moment: 118 Nm v 2 750 ot./min / 205 Nm v 1 500 ot./min
Převodovka: manuální pětistupňová / automatická šestistupňová
Provozní hmotnost: 1 055 / 1 065 kg 
Maximální rychlost: 173 / 188 km/h
0-100 km/h: 14,6 / 9,8 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,7 / 5,2l/100 km 
Cena (C3 1.2 PureTech 82k Live): 235 000,- Kč
Cena (C3 1.2 PureTech 110k EAT6 Feel). 332 000,- Kč