Britská rally 1998: Drama až do úplného konce.

Světový šampionát rally na konci devadesátých let ovládala japonská auta. Když se podíváme na sériovou podobu modelů Mitsubishi Lancer, Subaru Impreza či Toyoty Corolla, dalo by se říci, že světový šampionát ovládala ošklivá obyčejná japonská auta. Přesto jsme jako malí kluci v té době sháněli modýlky a snili o tom, jak projíždíme “erzetu” v jednom z WRC speciálů, které v té době rally kralovaly. Důvod byl jasný – tedy hned tři důvody. Pro diváky je vždy dobré, když závod nemá jasného favorita. Když se o titul mistra světa svádí napínavé bitvy mezi dvěma špičkovými jezdci, kteří ze sebe musí dostat to nejlepší. V roce 1998 byli v kategorii WRC takoví muži hned tři. Úřadující mistr světa, Fin Tommi Mäkinen, měl již na kontě dva tituly z let 1996 a 1997 a jeho Mitsubishi Lancer bylo i pro novou sezonu ve skvělé formě, přesto jeho cesta k dalšímu titulu neměla být vůbec snadná. Těmi, kdo se s ním o vítězství chtěli porvat, byli Španěl Carlos Sainz a Brit Colin McRae. A rvali se o něj srdnatě.

Hned první ze soutěží, Rally Monte Carlo, vyhrál Carlos Sainz s Toyotou, Mäkinen pro nehodu nedokončil a McRae se Subaru dojel třetí. A potom se výsledky točily. Jednou vyhrál ten, podruhé ten, tak vyrovnané mistrovství se jen tak nevidí. Mäkinenova chyba v první rally mu paradoxně pomohla v té druhé ve Švédsku, kdy musel startovat až jako šestý – což se v tajícím sněhu ukázalo jako výhoda. Třetí závod v Keni nedokončil z favoritů ani jeden, náročné podmínky se podepsaly na spolehlivosti vozů, z prvního vítězství ve WRC se tak mohl radovat Richard Burns – jeho čas měl však přijít až v dalších letech.  Následovala portugalská rally a ani tady nebyli diváci ochuzeni o drama. Mäkinen opět nedokončil a jeho vyhlídky na obhajobu titulu dostávaly stále větší trhliny. Zato McRae a Sainz se rvali o vítězství do posledních metrů. Ostatně McRae nakonec tuto rally vyhrál o pouhé 2,1 vteřiny před Sainzem, což znamenalo nejtěsnější rozdíl v historii soutěže.

Další rally na Korsice a v Katalánsku Sainz dokončil na nebodovaých místech, přestože si na asfaltu věřil. Mäkinen byl tou dobou v celkovém pořadí až šestý, nemínil se však vzdát. Nasadil ostré tempo, ždímal ze svého Mitsubishi Lancer Evo V maximum a výsledek se dostavil – V Argentině, Finsku, Itálii i v Austrálii dojel na prvním místě a i v průběžném pořadí se tak dostal do čela tabulky – avšak pouhé dva body před Sainze. McRae tempo posledních soutěží nedokázal sledovat, v závěrečné Britské rally tak o titul bojovali již jen Sainz a Mäkinen.

Měla to být napínavá bitva na trati, proměnila se však v bizarní souhru neuvěřitelných událostí. Vše se zdálo rozhodnuto prakticky hned po startu. Hned v úvodu závodu čekala na jezdce nepříjemná nástraha. Olejová skvrna, kterou v jedné levotočivé zatáčce po sobě zanechal jeden z účastníků předešlé rally historických vozů, způsobuje nečekaný smyk. Trať je zde kvůli bezpečnosti diváků lemována betonovými bloky. A beton je nekompromisní. Jeden z betonových bloků dokáže vyřadit ze závodu hned dva vozy. Jedním z nich je Škoda Octavia Kit Car Pavla Sibery, což byla smutná zpráva pro nás Čechy, ale protože Octavia WRC měla teprve přijít a šampionát předokolek se s WRC srovnávat nedá, této nehody si prakticky nikdo nevšímal. Ten stejný betonový blok však utrhl kolo i Tommi Mäkinenovi, který coby vedoucí muž šampionátu vyráží na trať první a o nebezpečí tak neví. Náskok dvou bodů stále dával Finovi naději, že pokud s poškozeným vozem dojede k mechanikům, bude mít šanci ztrátu dohnat – titul ještě není ztracen. A skutečně dojel rychlostní zkoušku na třech kolech a od servisního stanoviště ho dělily jen dvě krátké “erzety”.

Zde však zasáhla ruka zákona. Mezi rychlostními zkouškami byl krátký přesun po veřejné silnici a místní policista byl nekompromisní. Automobil bez pravého zadního kola skutečně nesplňoval požadavky britských úřadů pro provoz na veřejných komunikacích. Mäkinen tak musel poškozené Mitsubishi odstavit a sezona 1998 pro něho skončila. Carlos Sainz měl nyní před sebou otevřenou cestu k titulu, stačilo dojet do čtvrého místa a to by pro Španěla neměl být problém. Sainz jel velmi opatrně, s přehledem si kontroloval čtvrté místo a v závěru rally se zdálo, že s náskokem okolo minuty není nic, co by jej mohlo o titul připravit. Zklamaný Mäkinen již místo konání rally opustil a natáčel rozhovor s novináři v hale hotelu. Tento rozhovor musel však být přerušen, když Mäkinenovi zazvonil telefon. Výraz jeho tváře v tu chvíli je těžké popsat. Právě se dověděl, že získal třetí titul mistra světa, ale očividně vůbec nechápe, jak je to možné.

Co se vlastně stalo? Sainz s přehledem zvládal celou rally, jel opatně a bezpečně. Když se jej novináři ptali, jak vidí své šance, odpověděl neskromně, že na 99% vyhraje on, jen jedno procento nechal Mäkinenovi. A ono to tak skutečně v ten okamžik vypadalo. Jenže i to jedno procento může vstoupit do hry. A tak se stalo, že 500 m před cílem poslední rychlostní zkoušky, tedy pouhých 500 m před cílem celého šampionátu, vyšlehly z motoru Sainzovy Toyoty plameny. O dalších 200 m dál se vůz bezmocně zastavil. Přes všechny snahy se posádce auto již nepodařilo nahodit. Záběry, na kterých zoufalý Sainz (nebo snad jeho spolujezdec Moya?) vztekle prohazuje helmu zadním oknem nebohé Corolly, obletěly svět. Osud je někdy opravdu škodolibý.

A tak se stalo, že mistrem světa v kategorii WRC se pro rok 1998 stal Tommi Mäkinen s Mitsubishi Lancer, který se spěšně vrátil, aby mohl oslavovat nečekaný úspěch. A diváci byli opět svědky napínavé bitvy, ve které není až do cíle nic jisté. A tak to má v motorsportu být.