BMW X2 M35i xDrive: Auto, které chce být vidět a slyšet. Vyloudí však i úsměv na tváři?

Je to právě šest let, co jsem na Autíčkáři testovala první vydání bavorského crossoveru X2 . Své dojmy z něj bych ani nemusela vyhledávat – na rozdíl od desítek, či spíše stovek jiných, průměrných a zapomenutelných vozů, si na něj pamatuju docela dobře. Připadal mi totiž skvělý a nic na tom nezměnily ani nesouhlasné reakce v komentářích. Starý test jsem si ale přece jen otevřela a jedna věc mě uhodila do očí. Původní auto jsem označila slovy odvaz, zjevení a progresivní design. Kdeže loňské sněhy jsou! Z dnešního pohledu má první X2 snad trochu nezvyklé proporce, a to ještě na tehdejší časy, jinak je to však auto uměřené, uhlazené a nikterak excentrické. Právě to mu jakožto zástupci „sudé“ nabídky BMW nejspíš podrazilo nohy a učinilo z něj model, který v prodejích zrovna nezazářil. Ve srovnání se čtyřkami a šestkami bylo naopak ujeté moc málo. 

Baby XM 

Pokud chcete odvaz a progresivní design, to pravé dostanete až s aktuální generací. Ta do puntíku splňuje všechno, co dnešní zákazník od stylového crossoveru z Mnichova očekává – nepřehlédnutelný, sebevědomý až agresivní design a styl překračující hranici extrému. Zde se asi hodí říct, že jsem se svého širého okolí asi jediná osoba, které se vzhled současné X2 docela líbí. Předchůdce se mi však líbil o něco víc. Co naplat, prodejní výsledky si žádaly změnu a tady ji máme.

Vizáž testované X2 je o to výraznější, že se jedná o vrchol nabídky – nejvýkonnější variantu s paketem M Sport. Nechybí zde tedy ostře tvarované nárazníky a prahy, křidélko na víku kufru a další více či méně viditelné úpravy, samozřejmě včetně emkových plaketek, kam se podíváte. A kola. Obří kola. Obří jednadvacítková kola. O těch si ještě povíme a své k nim řekli i testovači přede mnou, kteří již stihli jejich blyštivé plošky odrbat. Jako pláštík z hedvábného saténu halí celé auto matný lak Portimao Blue a mám podezření, že právě ten přitáhl k vozu nejvíce zvědavých očí. Za ten týden, co jsem s autem strávila, jich bylo požehnaně. 

Kvalita zůstává, ale co funkčnost?

Když si sednu za volant, hned vím, že jsem se ocitla v BMW. Žádné zbytečné kudrlinky, žádná okatá zdobnost, na první pohled funkční moderní interiér. Skořepinové sedačky s integrovanou opěrkou hlavy na pohled vzbuzují pochybnosti o komfortním sezení, to by však byla lichá obava, jsou excelentní. Kolem sebe máte samou alcantaru, hliník a příjemné matné plasty (za něž uděluji designérům pomyslný metál), jen sem tam zdobí čerň ozdobné prošívání, efektní rámeček či mřížka a samozřejmě nezbytné emkové emblémy. Kabina je opravdu pěkná a myslelo se tu i na praktičnost. Už z jiných modelů známe bezdrátovou nabíječku s klipem, dobře vymyšlený je i dvoupatrový středový tunel s překvapivým množstvím úložného prostoru. 

Najdeme zde ovšem i inovace, bez kterých bych se docela dobře obešla. Řeč je - jak jinak – o displejovém ovládání prvního posledního, které se rádo maskuje za minimalistický styl, ale jeho důvodem jsou prachobyčejné výrobní náklady. Jakkoli trend chápu, radost z něj nemám a u BMW, dříve známého pro své nekompromisně funkční interiéry, mě rozčiluje dvojnásob. Jediná tlačítka, která udržela pozici, jsou ta pro rychlé odmlžování oken. Pár jich najdeme ještě na středovém tunelu, to už však nejsou „opravdová“ tlačítka, jen dotykové plošky.

To add insult to injury, jak se hezky nečesky říká, neoslní infotainment ani rychlostí, zejména po nastartování se bootuje nepřiměřeně dlouho. A v neposlední řadě je menu poněkud chaotické. Jako každodenní uživatel si na umístění funkcí pod jednotlivými ikonkami samozřejmě zvyknete, ale nějaké členění do logických celků aby zde člověk pohledal. Hlasité bravo naopak patří BMW za snadné vypínání rychlostního fašisty, k němuž stačí podržení tlačítka SET na volantu.

Čtyřválec neradno podceňovat

I s emkovým označením a nasupeným vzhledem patří vrcholná X2 mezi BMW, jimž pod kapotou může pracovat pouze čtyřválec a poháněna je primárně přední náprava. Nad novými pořádky se fandové značky vyláteřili už mnohokrát, takže není třeba jej rozmazávat, a můžeme se v klidu podívat, jak celá soustava funguje.

Čtyři válce s technologií TwinPower Turbo ze sebe vydají rovných 300 koní a z klidu na stovku dostanou auto za 5,4 vteřiny. Jsou to celkem působivé údaje, a pokud mě google-fu neklame, jedná se o nejsilnější čtyřválec, jaký BMW vyrábí. S výkonem není sebemenší problém, motor se ochotně nechá vytáčet a auto, k jehož přednostem rozhodně nepatří muší váha, s ním působí příjemně svižně. Ve sportovním režimu je reakce na plyn blesková a jakékoliv předjíždění zvládnete s prstem v nose, stejně jako si užijete dynamické svezení po okresce. Dvouspojková převodovka řadí většinu času naprosto logicky a rychle. Když držíte auto pod krkem, funguje excelentně a málokdy budete mít nutkání sahat na pádla pod volantem. V komfortním režimu si však nemůžete nevšimnout, že při ladění celého soukolí dostal opět o něco větší váhu důraz na nižší emise. Pozná se to hlavně na prodlevě, s níž sedmistupňová dvouspojka podřazuje. Není to žádná tragédie, ale u nejostřejšího člena rodiny vás to zkrátka trkne…

Komfort až na druhém místě

Zvláště když podvozek je pro rychlou jízdu jako dělaný a na hezkých silnicích si přímo říká o vyšší tempo. Kola drží na asfaltu jako přilepená, a to bez ohledu na jeho kvalitu, zadní náprava auto elegantně popostrčí ven ze zatáčky v čisté stopě a něco jako náklony tahle X2 v zásadě nezná. Klidně byste zapomněli, že nesedíte v hatchbacku, navíc s dokonale tuhou karoserií a mistrně odladěným podvozkem.

S komfortem už to zas taková sláva není. Těžko říct, jaký díl viny na tom nesou fešácké jednadvacítky, jejichž pokrytí pryží je spíš symbolické, ale skutečně pohodlnou jízdu z tohoto vozu nevykřešete, nanejvýš slušný standard. Na kvalitním asfaltu není co řešit, ovšem zapadlé silnice připomínající mozaiku záplat, hrbolů a výmolů budete chtít mít rychle za sebou. Prioritou sníženého emkového podvozku s adaptivními tlumiči je jednoznačně jistota v zatáčkách a zážitek z rychlé jízdy. Nejde o výtku, neboť sportovní zaměření u nejsilnějšího modelu olepeného emkovými plaketkami odshora dolů nepřekvapí, jen o upozornění, že jedinci s citlivou zadnicí nejspíš nebudou dvakrát nadšení. 

Verdikt

Se svým předchůdcem nemá nová X2 společného zhola nic a ve verzi M35i je to nejmarkantnější. Jde o dravé, vizuálně až útočné auto, které na silnici nenechá nikoho chladným, ať už v kladném či záporném slova smyslu. Přesně takové, jaké si cílovka žádá. Nezklame ovšem ani lidi, kterým pořád něco říká radost z řízení. Emisní tlaky si sice v pár detailech vybraly svou daň, je však vidět, že si v BMW dali záležet na tom, aby následky obtěžovaly řidiče co nejméně. Každodenní soužití nebude nic pro lidi s extrémně křehkou tělesnou schránkou, ti ostatní ale dostanou všechno, co chtějí – precizní jízdní charakter, rychlost a k tomu prvotřídní kabinu, do níž je potěšením se zavřít. Takže ano, i crossover se čtyřválcem umí roztáhnout řidičovy koutky v úsměvu.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1998 cm3
Výkon : 300 koní (221 kW) při 5750 až 6500 ot./min
Točivý moment : 400 Nm při  2000 až 4500 ot./min
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková 
Maximální rychlost: 250 km/h
0-100 km/h: 5,4 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,9 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 9,2 l/100 km
Základní cena X2 M35i xDrive: 1 466 400 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky: 1 945 714 Kč