Bazarový snílek: Mercedes-Benz 190 E 2.5-16

Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že vysněným vozem velké části automobilových nadšenců je legendární BMW M3 E30. Jak už to ovšem bývá, čím kultovnější auto, tím hůř se shání. Majitelé se ho nechtějí vzdát, a když už se náhodou uvolí k prodeji, počítejte s velmi vysokou cenou. Existuje však i jiná možnost, jak ukojit touhu po sportovním sedanu kompaktních rozměrů. Ano, tušíte správně, můj zrak směřuje do Stuttgartu. Mercedes-Benz 190 2.5-16 je odpověď. Stodevadesátka byla hlavním konkurentem pro bavorskou E30, a byť nedosáhla jejího věhlasu, spousta lidí na ni nedá dopustit. Je vážně tak dobrá, nebo je to jen zbožné přání nekritických fanoušků Mercedesu?  

Baby-Benz, jak se 190 (interně W201) přezdívalo, měl premiéru v roce 1982. Jednoduchý a zároveň účelný design je dílem proslulého Bruna Sacca. Z vnějšího vzhledu W201 asi těžko někdo půjde do kolen, ale to zjevně nebylo cílem. Tady hraje prim tvarová čistota a funkčnost. A to se povedlo na jedničku. Součinitel odporu vzduchu Cx=0,33 byl na tehdejší dobu velice slušný. Podobně je na tom interiér. Jednoduché tvary neohromí, ale vše funguje přesně, jak se očekává od automobilu s hvězdou na přídi. Říká se, že Mercedes utratil za vývoj 190 horentních 600 milionů liber. A vyplatilo se. W201 působí poctivým dojmem, je vidět, že se na ničem nešetřilo a veškeré důležité časti vozu jsou předimenzované a trvanlivé. Také konstrukce podvozku byla velmi pokroková a 190 nabízela až nezvykle suverénní jízdní vlastnosti, tím spíš že se jednalo o Mercedes, který měl do té doby nálepku výrobce pohodlných kočárů. Na obou nápravách se nacházely zkrutné stabilizátory, zadní kola pak disponovala pětiprvkovým nezávislým zavěšením. Vskutku netradiční řešení v roce 1982. W201 bodovala také širokou škálou motorizací. Od čtyřválcové 1,8 až po šestiválcovou 2,6. Na své si přišli i fanoušci dieselu, kde bylo na výběr mezi dvěma atmosférickými agregáty a jedním přeplňovaným. Nás však dnes zajímá ostrá verze 2,5-16. 

Mercedes původně plánoval, že se s tímto vozem zapojí do rallye. Mezitím se trochu změnily pořádky a světovým soutěžím začaly dominovat vozy Audi s vyspělým pohonem všech kol. Tomu Mercedes nemohl konkurovat a své snahy obrátil k německému šampionátu cestovních vozu (DTM). Auta pro tyto závody musela vycházet ze sériového provedení a díky tomu spatřil světlo model 190 E 2,3-16. Do prodeje se dostal v létě roku 1984 a tou dobou už měl na krku vavříny za překonání 12 vytrvalostních rekordů, které získal v rámci osmidenní série jízd na italském zkušebním okruhu Nardó. Nejimpozantnějším triumfem je ujetí 50 000 km s průměrnou rychlostí 248 km/h. Vývoj ostré verze se ovšem neobešel bez jistých komplikací. Původně se zamýšlelo osadit osvědčený stuttgartský motor turbodmychadlem, to však nekorespondovalo s tehdejší firemní politikou. Muselo se jít klasickou atmosférickou cestou, a to se ukázalo jako problém. Mercedes tehdy neměl dostatečně moderní a výkonný agregát se čtyřventilovou technikou, takže vývoj nové hlavy válců pro svůj motor M102 zadal anglickému Cosworthu, který zde jistě nemusím představovat. Byť se tímhle spojenectvím Mercedes nikdy nechlubil (spíš se za něj styděl), výsledek se povedl na výbornou. Sportovní 190 jezdila skvěle. Krátkozdvihový motor se vesele vytáčel do vysokých otáček, úžasně mu sekundovala i pětistupňová převodovka od Getragu, která se vyznačovala netradičním umístěním jedničky. Ta se řadila pohybem doleva a dolů. Moderní podvozek nebylo třeba výrazně předělávat, krom obvyklé úpravy tuhosti a geometrie. Standardem byl samosvorný diferenciál. Další odlišnosti od obyčejné 190 jsme mohli najít v interiéru, který byl čistě čtyřmístný. Sedačky dodala firma Recaro, přibylo také pár užitečných budíků jako voltmetr, stopky a teploměr oleje. To nezní špatně, že? 

Inzerovaný kousek je model po mírné modernizaci. To znamená o něco větší motor o zdvihovém objemu 2,5 l a s tím spojený nárůst výkonu, který vrcholí hodnotou 197 koňských sil (verze s katalyzátorem). Měl by také disponovat systémem ASD (elektronicky řízená svornost diferenciálu). Kilometrový nájezd je údajně 242 tisíc kilometrů, což by nemuselo vzhledem k robustnosti konstrukce nijak zvlášť vadit. Velkým plusem je absence kovomorky. Je to úžasný kus historie a strašně by mě lákalo se v něm svézt. Byť jej neprovází taková aura výjimečnosti jako konkurenční BMW M3, já osobně bych asi dal přednost právě Mercedesu. Otázkou tak jen zůstává, kde vzít přebytečných 630 tisíc korun…