Automobily Polestar tváří v tvář: Podařená alternativa k zavedené elektrické prémii. Jen někdy trochu…exuberantní

Jak pravidelní čtenáři vědí, rád vám každý rok přináším postřehy z mých cest po Evropě. Tuto „sérii“ jsem začal dojmy z monackého okruhu Velké ceny, navázal popisem řidičských specialit v britském Cornwallu a loni přidal i strasti z turisty přeplněného pobřeží Amalfi. Letos bylo cílem mé cesty Švédsko, takže přirozeně nevynechám ani to.

Jenže zrovna to úplně není země zaslíbená nadšeným řidičům. Vzdálenosti jsou tu dlouhé, silnice rovné a na dodržování rychlostních limitů je kladen extrémní důraz (a jejich porušení je tvrdě trestáno). Vlastně tu není moc, čím se bavit – tedy vyjma fascinovaného zírání na přírodní scenérie plné jezer, luk a hustých lesů, kterými jen občas prostupují vesničky s červenými domečky.

Tím neříkám, že byste sem neměli jezdit. Naopak – je to krásná a po germánsku spořádaná země, která netrpí přelidněním jako jih Evropy, a ani není tak nebetyčně drahá a… „uprchlická“, jak mi všichni před odjezdem tvrdili. Takto, ne že by byla levná, a na lidi arabských kultur zde také narazíte. Jen to není tak nesnesitelné. To už vás spíš bude trápit slunce, které v létě ne a ne zapadnout. Mou pointou je, že Švédsko nemá příliš mnoho co nabídnout autíčkáři, snad možná s výjimkou v podobě šotolinových rallyových erzet, ale i tam se musíte chovat… slušně.

Je tu ale jeden aspekt, který by i pro naši sociální bublinu zajímavý být mohl. Všichni totiž známe Saaby a Volva, ale do této země kulturně zapadá ještě jedna značka. Její auta navíc na českých cestách příliš nepotkáváme, což u nás zvyšuje její zvláštnost. Jmenuje se Polestar a profiluje se jako alternativa k zavedené elektrické prémii. A protože jedno ze svých zastoupení má ve Stockholmu, kde jsem část výletu trávil i já, rozhodl jsem se zastavit.

Nyní vám tak můžu přinést své dojmy z aktuálních modelů tohoto výrobce. A jak vám brzy vysvětlím, jedná se o alternativu k zavedené elektrické prémii velmi povedenou. Vlastně si dovedu představit, že si místo Tesly nebo třeba BMW klidně koupím jeden Polestar. Jen jsou ta jeho auta někdy trochu… exuberantní (pro připomenutí – exuberantní znamená živoucí nebo bujné, ovšem v marketingovém pohledu, reálně je to docela blbost).

Polestar? A co to vlastně je?

Nejprve vám však tohoto výrobce trochu představím, poněvadž, jak jsme si řekli, u nás příliš známý není. Polestar byl založen ve Švédsku roku 1996 závodním jezdcem Janem Nilssonem, ještě jako Flash Engineering. Původně se zabýval závodními úpravami automobilů značky Volvo, než byl v roce 2005, už pod novým majitelem Christianem Dahlenem, přejmenován na Polestar Racing.

Značka se poté začala zabývat i běžnými Volvy, které dělala sportovnějšími – něco na způsob RS škodovek. V další dekádě ještě došlo na nějaké přeprodeje a vztahové peripetie, než Polestar spadl spolu s Volvem do rukou čínského koncernu Geely. A ten rozhodl, že Polestar už nebude jen plaketkou na rychlejším Volvu, ale že se z něj stane samostatný výrobce produkující řidičská auta.

První model, pojmenovaný jednoduše Polestar 1, se na trh dostal v roce 2017 a jednalo se o hybridní dvoudveřové kupé, vzhledově ještě vycházející z Volva S90. Už tehdy byl – a dodnes zůstává – úchvatným počinem. Nicméně sám by novou značku určitě neutáhl. Proto se v několika následujících letech objevily ještě Polestary 2, 3 a 4, které už míří přízemnějším směrem.

Tyto modely dnes tvoří páteř nabídky automobilky a musí se nechat, že minimálně na švédské půdě jsou velmi populární, třebaže jejich výroba reálně probíhá v Číně. Nejspíš to, kromě pseudonárodní hrdosti, bude dáno i faktem, že jsou všechny čistě a výlučně elektrické, což Švédy – zaryté ekology a přírodomilce – opravdu zajímá. Tak se na ně vrhněme.

Polestar 2: Já jsem ještě pořád dost Volvo

Jak už jste asi vydedukovali sami, Polestar 2 byl prvním reálně prodejným typem automobilky — začal se nabízet v roce 2019, takže oproti svým novějším souputníkům působí už trochu staře. Hlavně je ale na něm ještě pořád vidět vliv mateřské značky. Thorova kladiva, mohutné boky, ohnuté zadní svítilny, hranaté kliky – to všechno je Volvo. Řekl bych, že svým stylem má nejblíž k XC40.

Totéž se dá říct i o interiéru. To je také ještě Volvo, a to před-elektrické, tedy s jemnými tvary palubní desky a vyšším počtem čudlíků. Což ale znamená, že pobyt vevnitř Polestaru 2 je velmi příjemný. Jsou tu stejné kvalitní materiály, stejné decentní ambientní osvětlení a stejná ergonomie jako u nám známých švédských vozů. Největší rozdíly spočívají v pocitové stísněnosti hlavně vzadu, které se už Volva zbavila, a ve studených „sportovních“ barvách, které nejsou tak útulné jako krémová a hnědé dřevo.

Ono „stáří“ a „volvovitost“ však v mých očích znamenají, že právě Polestar 2 má největší šanci zaujmout evropské publikum. Přece jen nejvíce vyvolává dojem, že byl ušit na míru nám. Nemá asijské proporce ani tvary, není uvnitř ještě úplně celý digitální a i ta exuberance je tu zastoupena jen do očí bijícími žlutými pásy. Na to se dá zvyknout.

A jde to ještě snadněji, když uvážíte, že Polestar 2 se chlubí dvěma elektromotory s 350 kW celkového výkonu a 740 Nm točivého momentu, maximální rychlostí 205 km/h, zrychlením z nuly na sto za 4,2 sekundy, deklarovaným dojezdem 568 km, spotřebou okolo 18 kWh/100 km, kapacitou baterie 82 kWh a nabíjecím výkonem až 205 kW. To jsou velmi konkurenceschopné hodnoty. Jen to nenastavitelné kamenné odpružení, které musí taková čísla účinně a bezpečně udržet ve stopě… to mi jeden majitel potvrdil, že si mohli odpustit.

Polestar 3: Já jsem uvědomělý a jsem na to pyšný! Koukejte!

V kontrastu s dvojkou, a potažmo i jedničkou, je Polestar 3 poměrně novým modelem s letopočtem narození 2024. To znamená, že je autem, které už si razí vlastní designovou filozofii – a to je znát. Působí mnohem unikátněji. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že už je to víc Čína než Švédsko. Nevím, jestli je to většími světlomety, plovoucí střechou nebo přidanými lištami, včetně exuberantního křídla na přední kapotě, ale prostě… toto už je globální design asijského střihu. Co myslíte?

Na druhou stranu, díky svému zařazení mezi větší SUV (leží někde mezi XC60 a XC90) se jedná o nejprostornější Polestar. Centimetry nechybí nikde. Kafrat bych mohl akorát na vysokou podlahu způsobenou umístěním baterie pod ní, což znesnadňuje vsunutí nártů pod přední sedačky, ale mnohé elektromobily jsou na tom podstatně hůř.

Interiér naštěstí vychází z Volva mnohem víc, což v případě nejnovějších elektrických modelů znamená opticky čistou palubní desku z kvalitních materiálů, zapuštěné výdechy ventilace nebo jemné dřevěné a látkové dekory. Zjevně se dá minimalismus udělat i lépe než v případě Tesly Model 3. A fakt, že to tu zase nějak pocitově studí, asi nevadí, když mluvíme o sportovním autě, ne? 

Co byste ale jako zákazníci museli přijmout, je, že Polestar 3 je uvědomělý – či woke, jak by se řeklo v angličtině – a má potřebu vám to říkat, kde jen může. Po celém autě tak najdete nápisy, jak myslí na své okolí. Popíše vám třeba přesně, kde má shluk senzorů nebo jak velkou má baterii.

Mým oblíbeným je však nápis na sedačce informující, že je vyrobena ze stoprocentně dohledatelné Nappa kůže, při jejímž zpracování vzniklo 8,1 kg CO₂ na metr čtvereční, a hlavně, že je postaráno o „životní pohodu zvířat“. Předpokládám tedy, že předtím, než z nich v Polestaru udělají ta sedadla. To jsem rád, že kravička umřela šťastná. Ano… toto auto už je exuberantní o dost víc.

Jen doplním, že Polestar 3 má také dva elektromotory, dosahuje celkového výkonu 380 kW, točivého momentu 910 Nm, maximální rychlosti 210 km/h, zrychlení z nuly na sto za 4,7 sekundy, a nabízí nabíjecí výkon 250 kW, kapacitu baterie 111 kWh a deklarovaný dojezd 561 km. I když nevím, nevím – zkoumaný kousek ukazoval nájezd na 90 % nabití baterie jen 350 km.

Polestar 4: Já už se na exuberantní vlně přímo vezu! Však na co zadní okno? Stačí kamera!

Posledním modelem je Polestar 4 – velké, pětidveřové SUV kupé. Na něm už Volvo nespatříte nikde. To spíš v něm vidím inspiraci třeba v čínské automobilce Nio, hlavně v modelu ET7, alternativně v Xiaomi SU7. Jak se nám ten svět mění, že? Zase ale musím přiznat, že bych nebyl fér, kdybych tvrdil, že tvary čtyřky nefungují. Naopak, z některých úhlů mi přišla i pěkná. Akorát tu Evropu už vážně hledám marně.

V interiéru je to stejná písnička jako v případě trojky, takže jsou tu opět sice trochu studené, ale kvalitní a příjemné materiály a spousta místa. Dokonce jsem ani neměl problém s prostorem nad hlavou, přestože střecha má splývavý tvar. Je tomu tak díky tomu, že sedačky jsou ukotvené docela nízko. Na druhou stranu, zase je tu trochu vyšší podlaha, než by mi bylo milé.

Také jsou tu ty samé uvědomělé nápisy – třeba abyste věděli, že sedíte na stoprocentních recyklovaných PET lahvích a podobně. Jen je tu jako bonus ještě jedna exuberantní věc. Polestar 4 nemá zadní sklo. Ano, čtete správně, vůbec tu není. Prý to zpevňuje karoserii, což je asi pravda. Jen tady už úplně nevím, zda to není… exuberantní až moc.

Fyzicky je to vyřešeno tak, že stropnice se už od B-sloupků spolu se střechou svažuje a pak prostě za zadními opěrkami hlav naváže přímo na spodní čalounění, vyvedené ve stejné barvě jako sedačky. Aby toho nebylo málo, je tu ještě ambientní osvětlení na přechodu mezi dvěma druhy látky, připomínající vám, že to sklo nemáte.

Dobře – výhled dozadu řeší kamera umístěná ve zpětném zrcátku. Jenže pak už si musíte přivyknout všem problémům typickým pro toto řešení, čili hlavně statickému úhlu zobrazení, ať už natočíte hlavu jakkoliv. Hmm… budiž, používat to asi jde. Ale bylo to nutné? Zvlášť když vzadu stejně je prolis na okno?

Jízdně se samozřejmě jedná o nejvýkonnější model, takže tu máme 400 kW, 686 Nm a zrychlení z nuly na sto za 3,8 sekundy. Zase je tu ale nižší maximální rychlost – 200 km/h – i menší kapacita baterie: 100 kWh. Fluidní tvar vozu se ale i tak stará o nejdelší deklarovaný dojezd 590 km. A ještě jedna dobrá zpráva – Polestar 4 má elektronické tlumiče, takže může být sice i stejně kamenný jako dvojka, ale prý umí jezdit i docela komfortně.

Závěr

Takové jsou mé dojmy z aktuální nabídky značky Polestar. Auta jsou to pocitově velmi dobrá, o tom není sporu. Jen tu někdy vítězí forma, a občas možná i marketing, nad funkcí, a ještě takovým tím zvláštním způsobem. Nakonec ale asi stejně záleží na zákaznících, ne na mně. A těch se zdá, že mají docela dost. Tak ať se daří.

Co si o automobilce Polestar myslíte vy? A jak se vám zamlouvají její auta? Myslíte, že jsem moc přísný? Dejte vědět v diskuzi.