Audi Q3 2.0 TFSI quattro: Nejsilnější benzin a prémiový dojem bez předvádění

Jaké značce z německé prémiové trojky dáváte přednost? Touto otázkou žijí hospodské debaty autíčkářů už několik desetiletí a počítám, že jen tak nepřestanou. Tím spíš, že v posledních letech se předmětné automobilky profilují stále extrémněji a zejména designově útočí na své konkurenty hlava nehlava. Ledvinky BMW si získaly status hvězdy internetových memů, na nových Mercedesech nestačíme počítat svítící hvězdičky… a pak je tu Audi, které jako by na tuto hru odmítalo přistoupit.

Přestože jeho modelová řada právě prochází intenzivní obměnou, nedostavují se žádné šokující designové kreace, které by se snažily urvat pozornost zákazníků za každou cenu. Novinky od Audi se věrně drží vycizelovaného, ale decentního designového jazyka a chytlavé prvky směřuje do detailů, jichž si všimne spíš pozorné oko, nikoli každý na potkání.

Mám-li být upřímná, Ingolstadt tím – jistě nejen u mne – získává početné body navíc. Možná je to povahou netoužící po přehnané pozornosti, možná jsem prostě stará konzerva, ale nenápadný luxus mi konvenuje lépe než luxus křiklavý. Moderní vyspělost auta mě má něžně ovinout, ne drtit v objetí lámajícím žebra, a přesně tohle Audi dělá. 

Třetí generace Audi Q3 se začala prodávat na podzim loňského roku a už jsme vám ji představili ve verzi Sportback se slabším dieselovým čtyřválcem, který exceluje ve vytrvalostní disciplíně. Dnes tu máme naopak vrchol spalovací nabídky – Q3 S line TFSI quattro s dvoulitrovým benzinem o výkonu 265 koní, přičemž z výbavy chybí asi jen střešní okno… 

Vkusně s dobou

Pokud jde o vnější vizáž, překvapilo mne, jak moc se „standardní“ verze vizuálně přiblížila Sportbacku. Dříve byla jejím poznávacím znamením jistá zavalitost zádi, tu se však teď podařilo odlehčit i při zachování praktičtějšího tvaru a prostornosti kufru. Obě verze jsou si opravdu hodně podobné, a pokud je nevidím vedle sebe, leckdy mi jako rozlišovací vodítko poslouží jen tvar okénka před C sloupkem. 

Silueta zůstává klasická a kompaktní, nic neruší ani nepřebývá. Obecně nejsem fanda černých paketů, ale v tomto případě si s šedozeleným lakováním Sage černé doplňky rozumějí naprosto perfektně. Dotaženým detailům kralují světla s grafikou, kterou si včetně animace můžete nastavit z několika možností. Světelná linka na zádi s podsvíceným logem, to už je dnes skoro povinná výbava, testovací kousek ale dostal i digitální matrix LEDky vpředu, která patří k tomu nejlepšímu, čím si dnes můžete svítit na cestu. Technologie Digital Micromirror Device a 25 600 mikrodiod v každém světlometu se postará nejen o parádní viditelnost, ale i o spolehlivé vykrývání okolního provozu.

Q3 je možná momentálně nejmenším SUV značky, dokáže však působit stejně důstojně jako jeho větší sourozenci. I jako zastánce konzervativního směru má šmrnc a troufám si tvrdit, že se jen tak neokouká. 

Stěhovák to není

Hromadné zvětšování a nafukování se Q3 vyhnulo – nově má na délku jen o pár drobných více a rozvor zůstal stejný. V kabině se tedy prostorově nic nezměnilo a na dlouhé cestování čtyř velkých lidí se stále příliš nehodí.

Na druhou stranu, se svými 172 centimetry jsem se za o deset čísel většího řidiče usadila naprosto bez problémů. Milý bonus představuje také posuvná zadní lavice, která přidá centimetry v kabině či v kufru (ten má v závislosti na poloze zadní řady 488–575 litrů), jak zrovna potřebujete. Q3 si nehraje na stěhovák, ale jako rodinné auto může docela dobře obstát a příjemné prostředí včetně držáků na pití a USB přípojek dopřeje i cestujícícm vzadu. 

Jestliže prostorností kabina neohromí, atmosféra, kvalita a komfort je úplně jiná písnička. Materiálům nemám co vytknout (až na ty lesklé plasty, jak jinak) a všechny části, kterých se člověk během cesty dotýká, příjemně pohladí. Od volantu z perforované kůže přes sportovní sedačky až po nerezové pedály, všechno odpovídá částce, kterou jste za své auto zaplatili. Zároveň zde není nic navíc, co by tahalo za oči a odvádělo pozornost. Forma následuje funkci v tom nejlepším slova smyslu. 

Interiér s horkou novinkou

Zakřivený displej propojující přístrojovku a infotainment působí moderně, ale nikoli přehnaně a do palubní desky přirozeně zapadá. Systém postavený na Android Automotive OS si i s množstvím funkcí a nastavení zachoval přehlednost, skoro až blbuvzdornost. Ikonky pro klimatizaci jsou stále po ruce v dolní části obrazovky a zůstává i hrstka tlačítek pro rychlý přístup například k jízdním režimům, asistentům či funkci start-stop.

Na volantu nechybí ani tlačítko, které si sami osadíte nejčastěji používaným nastavením, a na středovém tunelu zase kolečko pro hlasitost a posunování skladeb. A audiosystém Sonos, který jsem zatím v žádném autě nepotkala, hraje velmi pěkně. Mé nadšení a odhodlání udělit 10 bodů z 10 brzdí jen skutečnost, že se mi připojený telefon občas zničehonic odpojil a pro opětovné připojení bylo třeba zastavit.

Nejvíce zvědavá jsem byla pochopitelně na nový sdružený ovladač, který nahrazuje klasické páčky pod volantem. Vizuální dojem je jednoznačně působivý, první reakce uživatelů však různé. Po týdnu testování mám chuť říct – už žádné páčky! Ta věc nejen skvěle vypadá, ale funguje ještě líp. Pohyby, které má člověk naučené z páček, vlastně není třeba měnit. Zvyknout si musíte jen na ovládání stěračů kolečkem, které může být na velkou ruku trochu titěrné, ovšem vzhledem k dobrému nastavení dešťového senzoru si většinu času vystačíte s automatikou. Po momentu prvotní nedůvěry (zas někdo vymýšlí kolo) musím říct, že tohle je jedna z nejlepších interiérových inovací, jakou jsem za poslední léta potkala. 

Benzin ze staré školy

Přeplňovaný benzinový dvoulitr pod kapotou je prost jakékoliv elektrifikace, což má své plusy i minusy. Minus je vlastně jen jeden a asi tušíte, že jde o spotřebu. Úsporná jízda mi moc nejde, to připouštím, ale ani bez jakéhokoli kvaltování se mi nedařilo dostat pod 9 litrů – což koneckonců odpovídá i tabulkové hodnotě. Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že šlo hlavně o jízdu po městě a po dálnici, běžné okresky tentokrát tvořily menšinu. Každý si musí zhodnotit sám, zda mu silný benzinový motor stojí za nějaké ty náklady navíc. 

Koncernový dvoulitr naladěný na 265 koní autu sluší, o tom žádná. Ve standardním nastavení se projevuje vcelku poklidně a svůj potenciál ukáže až při předjíždění. Pokud ale zvolíte dynamický režim, dostaví se rychlejší reakce a velmi příjemná živost. Mile mě překvapila i dvouspojková převodovka, která se ani ve sportovním módu nesnaží navodit závodnický dojem přehnaně vysokými otáčkami a otravným řevem. Motor vytáčí právě tolik, aby měl k dispozici dost síly, a rychlost reakcí přizpůsobí svižnějšímu stylu jízdy. Pořád je to esúvéčko a žádný okruhový speciál, tak na co si tu budeme hrát… 

Rekreační sportovec

A na esúvéčko dokáže Q3 sypat překvapivě sebejistě. Podvozek s adaptivními dvouventilovými tlumiči je obecně orientovaný hlavně na stabilitu a jistotu v zatáčkách. Nejde o plavný létající koberec, a to ani v komfortním režimu, určitě bych ho však neoznačila za tvrdý nebo dokonce drncavý. Nerovnosti přefiltruje do přijatelné míry a pak vám je skrz sedačku naservíruje tak akorát silně, abyste věděli, co se pod koly děje. Citlivější jedinci budou asi spokojenější, když si odřeknou ty krásné příplatkové dvacítky a zůstanou u standardních devatenáctek, mně však u Audi tento „výřečnější“ projev neobtěžuje. Zvlášť když se pojí s parádním gripem v zatáčkách, minimálními náklony a přesným řízením, které dá i trochu zpětné vazby. 

Brzdy bez problému stíhají i ostřejší tempo a právě na nich asi nejvíc oceníte nepřítomnost elektrifikace. Rekuperační funkci se totiž jen málokdy podaří vyladit tak, aby nevstupovala do předvídatelnosti brzdného účinku. V ryze spalovací Q3 brzdy zkrátka brzdí tak, jak od nich očekáváte. 

Verdikt

Nové Audi Q3 nepřichází s revolučními změnami, které mají zákazníka posadit na zadek – pokud tedy nepočítám ovladače pod volantem. Ty z mého pohledu docela revoluční jsou, a v dobrém slova smyslu. Jinak se však Audi vydává cestou zdokonalování bez zbytečné okázalosti. Pokud si nepotrpíte na manýru a v interiéru máte rádi hlavně kvalitu a funkčnost, budete nadmíru spokojení. Digitalizaci se zde navíc povedlo začlenit tak dobře, že neurazí ani zaryté příznivce starých pořádků. 

Výkonný benzin zůstává univerzálním pohonem, který zvládá se stejnou elegancí městské taxikaření i dálniční štreky. A když se vám zachce lehkého odreagování, dokáže na okresce vykřesat i trochu řidičské zábavy. Že u toho budete vypadat jako člověk, který má vkus, je už jen takový milý bonus navíc.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 984 ccm 
Nejvyšší výkon: 195 kW/265 k v 5000–6500 ot./min 
Nejvyšší točivý moment: 400 Nm v 1650–4350 ot./min 
Převodovka: sedmistupňová automatická dvouspojková S Tronic 
Maximální rychlost: 240 km/h
Zrychlení 0-100km/h: 5,7 s 
Spotřeba WLTP / v testu: 8,9 l/100 km / 9,6 l/100 km
Základní cena (1.5 TFSI): 1 107 900 Kč
Základní cena (2.0 TFSI S Line quattro): 1 410 900 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky: 1 908 100 Kč