Audi A7 Sportback 3.0 BiTDi: Luxus v praktickém balení

S automobily značky Audi se na našich stránkách nepotkáváte příliš často. Má to nějaké své důvody, ale to asi není zas tak důležité. Osobně mě to však trochu mrzí, neb mám k této značce jisté vazby. Už jsem to tu patrně kdysi někde psal, že na „kulaté“ A6 jsem se v podstatě učil řídit a dodnes na to vzpomínám. Bylo to auto, které pomáhalo formovat mé řidičské začátky a těch historek, které se k tomu vážou, je nepočítaně. Když se tedy objevila možnost, v rámci spolupráce s firmou Auto ESA, zkusit nějaké jejich auto z aktuální nabídky, byla pro mě volba Audi v podstatě jasnou možností. A povedlo se ulovit opravdový klenot.

Nevím jak, vy, ale model A7 Sportback považuji za jedno z nejpřitažlivějších aut minulé desetiletky. Poprvé vyjelo na silnice v roce 2010 a bylo jakousi reakcí, na tehdejší úspěch Mercedesu CLS, který okouzlil svět již v roce 2004. Audi vidělo v tomto segmentu příležitost, kterou si nehodlalo nechat ujít. Svou sportovní limuzínu dokázalo uvést na trh těsně před příchodem CLS druhé generace a také dříve než mnichovský rival BMW, který připravil řadu 6 ve verzi Gran Coupé. Navíc Audi na to šlo trochu jinak, než oba nejbližší konkurenti, kteří byli klasickými tříprostorovými sedany. A7 Sportback je totiž, na tehdejší dobu a zaměření auta poněkud netradičně, vcelku praktický liftback (oficiální materiály mluvily ještě o fastbacku). Očividně to byl správný krok, neboť se jím inspirovala právě i konkurence, která v dalších generacích vsadila také na tento typ karoserie.

Automobil typu liftback jsme do té doby měli zafixovaný spíš jako takový praktický a spíše rodinný typ, který je pro lidi, jež by rádi auto s dobrým přístupem do kufru, avšak z nějakého důvodu neradi kombi. Audi s modelem A7 Sportback (potažmo i A5) ukázalo, že velká míra praktičnosti a styl, mohou jít ruku v ruce. Však se na to podívejte sami. Já mám pocit, že tohle auto snad nestárne. Čisté linie, které dávají smysl. Nikde žádné zbytečné kudrlinky. K tomu si přidejte bezrámová okna. Ne vážně, tohle je opravdu pěkné auto i po letech. Stále umí chytit za srdíčko. Snad pokaždé, co jsem A7 někde zaparkoval, jsem se za ní otočil, abych se pokochal, jak pěkné auto to je. A to se mi stává opravdu jen výjimečně. A to se bavíme o autě v černé barvě, která bývá často považována za nudnou. „Á sedmičku“ jste mohli mít i v mnohem vyzývavějších barvách a v každé z nich ten design prostě fungoval skvěle. Bezesporu mistrovské dílo.

Stejně povedený je i vnitřek vozu. Mějte na paměti, že A7 Sportback se řadí do vyšší ligy a v té není žádný prostor pro přešlapy. Interiér je naprosto dokonale sestavený, přesně tak, jak očekáváte od Audi. Testovaný kousek měl za sebou 11 let služby a na hrbu necelých 160 tisíc kilometrů a stále vypadal, jako nový. Žádné známky poškození, ani degradace materiálu. Nikde nic nevrzalo, neupadávalo, každé tlačítko (a že jich tu je požehnaně) fungovalo přesně tak, jak má. Tohle je opravdu dobře odvedená práce. Audi interiéry vždy umělo a tohle je krásné potvrzení. Léta poznáte především na infotainmentu, který se ve své době řadil mezi špičku, ale dnes už je prostě za zenitem, což je asi očekávatelné. Od rozlišení, až po samotné ovládání, které je tu po staru kolečkem. Dneska se to už dělá trochu jinak. Musím říct, že nejsem zrovna nekritickým obdivovatelem moderních dotykových displejů v autě, avšak přemíra tlačítek, funkcí, ovládacích koleček, dotykových plošek mi teda brala pozornost více, než dotykové displeje moderních aut. Ani po čtyřech dnech jsem se nedokázal naučit jejich polohu tak, abych to ovládal poslepu.

Co se výbavy týče, těžko vám tu bude chybět něco zásadního. Počítat můžete s elektrickým dovíráním dveří, vyhřívanými i ventilovanými sedačkami, čtyřzónovou klimatizací, no prostě je tu vše, co můžete k jízdě potřebovat. Osobně mi chyběla snad jen parkovací kamera a nějaké to USB na palubě, ve kterém by šel dobít mobil (přítomen byl jen nestandardní MMI audio konektor). Samozřejmě mi z praktického hlediska chyběla možnost Carplay, kterou využívám denně při každé cestě, ale to v roce 2013 opravdu standardem nebylo. Pochvalu si zaslouží také sedačky, které jsou opravdu pohodlné a zároveň umí i slušné boční vedení. Zprvu mi přišlo, že jsou ukotvené trochu moc vysoko a potřeboval by je trochu níž, ale druhý den už jsem si toho ani nevšiml. Vzadu je místa dostatek, především v podélném směru. Nad hlavou je to, kvůli svažující se střeše, trochu horší, ale že bych se tam se svými 184 cm cítil nějak významně nekomfortně, to určitě říct nemohu. Spíš to jen působí stísněnějším dojmem, čemuž napomáhá i celočerný vnitřek. V nějakém světlejším to bude jistě o poznání lepší. Přístup do kufru je ukázkový. Audi použilo jedny z největších pátých dveří, co jsem viděl a to mělo rozhodně pozitivní vliv na reálnou využitelnost kufru.

Audi A7 Sportback nabízelo celou plejádu motorů, které jste mohli zvolit. Od základního šestiválcového 2.8 FSI (na některých trzích v roce 2014 přibyl 2.0 TFSI), přes přeplňovaný třílitr až po drtivý osmiválec ve verzích S7/RS7. V našich končinách však byl nejrozšířenější volbou naftový šestiválec. Vždy se jednalo o legendární 3.0 TDI, které jste mohli mít hned v několika výkonových variantách. Většina A7, na které v inzerci narazíte, bude právě s tímto vznětovým třílitrem. Proto jsme se podívali na zoubek právě jemu. A aby to bylo trochu zajímavější, vzali jsme si do parády jeho nejsilnější modifikaci se dvěma turbodmychadly, občas označovanou jako BiTDI.

Tento třílitrový šestiválec se dvěma turby disponuje 313 koníky a 650 Nm, což z něj chvilku dělalo nejsilnější třílitrový diesel na trhu. Jeho projev je vskutku výjimečný a nezvyklý. Když jsem si načetl technické parametry, tak jsem očekával, že dostanu něco, co bude dole mrtvé a pak to vysype všechny koně a newtonmetry najednou a kopne jako kůň. Chyba lávky. Tohle biturbo je nečekaně lineární. Už od volnoběhu má sílu a elán, jak kdyby tam byl nějaký malý elektromotor (což samozřejmě není). A svou sílu ukazuje až někam za 5 tisíc otáček. Prostě vůbec nepolevuje a táhne jak ďas v kompletním spektrum otáček a čím je výš, tím to graduje. Trochu to připomíná americké osmiválce. Což tedy dělá mimochodem i zvukem. Audi vyvinulo speciální elektromagnetický generátor vibrací, který se nachází v tlumiči výfuku a opravdu to zvenčí zní, jak „vé osmička“. Uvnitř pak trochu drsnější chod vznětového agregátu slyšíte víc, ale není to nic hrozného. Každopádně s tímto motorem je A7 Sportback postrachem levých pruhů Autobahnu. Jeho vůle a ochota zrychlovat ještě daleko za dvousetkilometrovou hranicí je opravdu obdivuhodná a jen málokterý diesel té doby umí nabídnout něco podobného. Co se spotřeby týče, ta umí být nečekaně rozumná, ale samozřejmě i vyšší, pokud dáváte autu za uši. S lehkou nohou se můžete pohybovat za zhruba 6 -7 litrů nafty. Průměr počítejte okolo devíti. A když mu stojíte za krkem, umí i 14-15 litrů. Na poskytované výkony to vůbec nejsou špatná čísla. Nejsilnější motorizace je dobrou volbou i stran převodovky. Je to jediný diesel v A7, který jste mohli mít s měničovým osmikvaltem a je skvělý. Hladký, rychlý, bezchybný. Ostatní varianty si musely vystačit s Multitronicem (od toho ruce pryč) či S- Tronicem, jehož životnost je také nižší než u tohoto Tiptronicu od ZF.

Samotná jízda je přesně taková, jak si představujete od velkého cestovního GT. Sametová, pohodová a komfortní. Na palubě vás nic neruší, nic neotravuje. Zároveň to však není, že byste byli zcela odstřiženi od děje. Audi vás do něj umí zapojit, když budete chtít a pak i na točité silnici umí vykouzlit trochu té řidičské radosti. Není to sice žádný velký sporťák, ale limity má poměrně daleko a dává dopředu vědět, skrze volant a sedačku, co se chystá. Do zatáček se skládá poměrně ochotně a nepřenáší na svou posádku žádnou nervozitu. Je neutrální a stabilní, jak to jen s tou koncepcí lze. Nechybí samozřejmě stálý pohon všech kol Quattro, který zlepšuje trakci i při horších povětrnostních podmínkách. Osobně mě příjemně překvapil komfort i na vcelku velkých kolech. Tady je bonusem chybějící S-Line paket. Vzduchový podvozek pracuje na jedničku a do interiéru nepřenáší záludnosti českých silnic.

Verdikt

Audi A7 Sportback je skvělým zástupcem segmentu luxusních limuzín. Zároveň v sobě nese i DNA klasických cestovních GT, přičemž umí nabídnout i rodinný aspekt v rámci každodenní použitelnosti. Tohle auto se rozhodně povedlo a bezesporu dokáže obstát i v dnešním provozu. Výbava je natolik obsáhlá, že ani dnes nezahanbí, silný motor svou chutí do života mnohé dnešní dokonce předčí. Zkoušený kus byl navíc v opravdu pěkném a funkčním stavu, až na jeden trochu zmatený přední parkovací senzor, jsem neobjevil nic, co by nešlo, či nějak haprovalo. Kdybych měl pro takové auto v současnosti využití, asi bych zvažoval obměnu svého vozového parku, opravdu se mi to líbilo. Pokud to využití máte vy, je to zajímavá možnost. Za cenu pohybující se okolo půl milionové hranice to může být hezká volba, která bude fungovat dlouho.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový šestiválec 2967 ccm 
Výkon: 230 kW (313 k) v 3900 – 4500 ot./min.
Točivý moment: 650 Nm v 1450 – 2800 ot./min.
Převodovka: osmistupňová automatická Tiptronic
Maximální rychlost: 250 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 5,3 s 
Provozní hmotnost: 1850 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,4 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 9,1 l/100 km kombinovaná
Cena od: 350 000 Kč dle stavu
Cena konkrétní vůz: 530 000 Kč