PlechCup 2015: Druhá sezóna Modrého skrčka

Když redakční spolupracovník Woyta zrovna nekonstruuje nové Škodovky nebo nepracuje na svém Nissanu 200SX, hraje si se svým daily driverem a speciálem pro PlechCup v jednom voze. Dotyčný vehikl byl pokřtěn "Modrý skrček" a rychle se stal jedním z nejoblíbenějších vozů na loňském PlechCupu. A narozdíl od Kolory, která byla nahrazena obtloustlejší Previí alias Pandou, se Skrček chystá i na letošní závody. Abychom vás trochu inspirovali, přinášíme Woytův pohled na přípravu závodního speciálu chudého motoristy…

Po odjetí posledního závodu Plechcupu se Proton ještě stihnul podíval na pár dalších okruhových akcí. Při té poslední nevydrželo zátěž těsnění pod hlavou a dostala se voda do oleje. Shodou náhod mělo tou dobou také smůlu jedno Mitsubishi Lancer, které skončilo v příkopu. Pod kapotou se nacházela výkonnější varianta motoru, který pohání Modrého Skrčka. 84 kW v autě které váží 900 kg? Nemluvě o hromadě náhradních dílů, které odstraní některé z nedostatků jimiž auto trpí po předchozích majitelích a zajistí provozuschopnost, když během závodění odejde něco na pravdu boží. Z původně jednoduché výměny těsnění pod hlavou se však postupem času stala kompletní přestavba vozu. Ale nepředbíhejme.

V první fázi oprav se prohodily motory, váhy vzduchu a řídící jednotky. Po otočení klíčem se motor jen protáčel a ne a ne naskočit. Imobilizer odmitl spolupracovat. Po vrácení původní jednotky a váhy vzduchu motor okamžitě naskočil, ale po přidání plynu se dusil. Auto se tedy odebralo na své zimoviště a začalo hledání schémat zapojení.

Schémata pro Mitsubishi Colt a Lancer z velké časti souhlasila, ale pořád tu bylo dost rozdílů. Nakonec padlo rozhodnutí – nejjednodušším řešením bude výměna všech kabelových svazků. Tím se odstraní i několik velmi amatérských zásahů do kabeláže. Ale ani tato úprava nebyla bez problémů. Lancer měl pár dveří navíc, neměl střešní okno a některé konektory příslušenství se lišily, či chyběly. Nešla stahovat skla dveří, seřizovat zrcátka, otevírat střešní okno, svítit stropní lampičkou, nemluvě o ABS, to však stejně nefungovalo nejlépe. Motor už ale běžel. Postupně se začaly oživovat chybějící funkce a skládat interiér.

Když už bylo vše podstatné zapojeno, došlo i na dolití kapalin a první jízdní test. Ten však skončil dříve, než začal. Při plnění chladiče s nastartovaným motorem se na boku motoru objevil černý pramínek oleje, nevěstíc nic dobrého. Přes zimu povolilo těsnění i na druhém motoru. Takže po dvou měsících se auto ocitlo v horším stavu než na začátku. Motor netěsnil, části interieru po celé garáži, část výbavy nefungovala, všude koukaly dráty a na nich se houpaly spínače. Nezbývalo tedy nic jiného, než vrátit se k příručkám a zkusit to znovu.

Během následujícího týdne se objednalo těsnění, Permatex i potřebné nářadí pro hlavové šrouby. Během víkendu na začátku března, nastal den D a my začali znovu rozebírat polovinu motorového prostoru. Z bloku i hlavy jsme odstranili zbytky těsnění a pozornost se dostala i mírným usazeninám karbonu. Člověk by ani nechtěl věřit, že motor má najeto 300 000 kilometrů, jak tvrdí přístrojový panel z Lanceru. Na blok se nasadilo těsnění ošetřené Permatexem a vše se opět seskládalo. Druhý den zbývalo už jen doplnit kapaliny a mohli jsme vyrazit do ulic.

Hned po prvních metrech se ukázalo, že ani přístrojový panel nebyl ušetřen rozdílů v zapojení. Otáčkoměr s teploměrem neukazovaly nic a i kontrolky si žily vlastním životem. Při odbočování tak blikala kontrolka airbagu, či dálkových světel. Ale to je drobnost, kterou řešil panel z Mitsubishi, který sice nemá tak hezký design podkladu budíků, ale funguje. Občasné zaškubání motoru zase vyřešilo naplnění nádrže palivem, které obsahuje více benzínu, než vody. To je tak, když, se nepočítá s tak dlouhou odstávkou a před zimou se nenatankuje plná ze stojanu s cedulkou 100 oktanů.

Zbývá týden, než se na trať v Sosnové vyvalí horda aut, jejichž dlouhý život neskončí nudou běžného provozu a na Protonu je pořád hromada práce. Výměna pneumatik, oleje, svíček, doskládání interieru, zapojení přídavných ukazatelů, instalace bezpečnostního pásu, rozhýbání zadních brzd, seřízení spojky, plynu, výroba vzduchovodů brzd, doplnění rozpěry mezi tlumiče, montáž lízátka, zprovoznění zadního stěrače, nějaká ta nová grafika, však to znáte. K tomu všemu přibyla další komplikace v podobě vystěhování garáže. Z rozsáhlé kolekce nářadí a pomůcek k nimž byl přístup tak rázem zůstala jen sada klíčů, gola, malá ráčna a jedno kladivo. Spoustu věcí tak do termínu nejspíše nestihneme, ale i přes drobné nedostatky neovlivňující jízdní vlastnosti tuhle potvůrku na okruhu rozhodně uvidíte!