Modrý skrček aneb jak se kupuje závoďák

Příběh Modrého Skrčka se začal psát již na začátku roku. Stáří a nedostatek péče předchozích majitelů mé S13 si vyžádal větší zásah proti kovomorce obecné. A když se objevily zajímavé možnosti jak dále posunout schopnosti mé hračky, bylo jasné, že se na silnice jen tak nevrátí. Ale to jsem měl ještě k dispozici služební auto a tak mě to tolik netrápilo. Na konci března jsem však Klaustrofobii musel vrátit a zůstal tak odkázán na půjčování auta od rodičů. Do práce to mám 10 minut chůze ale omezení svobody mobility a nemožnost půjčené auto pořádně prohnat, mě pomalu začalo nahlodávat  k pořízení druhého auta.

stačilo málo, a měl jsem svoji plastiku obtisknutou v boku VW transporter. to byla poslední kapka

Květnový přesun místa výkonu zaměstnání na druhý konec města jsem ještě ustál, začal dělat něco pro své zdraví a vytáhl z garáže kolo. Celý měsíc jsem šlapal do pedálů až přišel osudový čtvrtek před trackdayem. Šlapu si na kole po hlavni do práce a náhle se přede mnou zprava vynoří dodávka. Naštěstí pro mě, paní odbočovala vpravo a v protisměru nic nejelo. Jinak by po republice jezdil VW Transporer s moji plastikou na boku. To byla poslední kapka. Raději jezdit vrakem, než se někomu válet na kapotě.
V pátek dorazil Trinom s Thunderbirdem a pustili jsme se do vyhledávání možných kandidátů s cenovkou do 15 000 korun, která je limitem Plechcupu, ideálně se zaplaceným vyděračským poplatkem. Já vybíral asiaty, Trinom Fordy.

Do užšího výběru se tedy dostala tato pětice.
-1997 Suzuki Swift sport 1.3   11 000 Kč
-1990 Ford Fiesta XR2i    10 000 Kč
-1999 Proton Persona 416    10 000 Kč
-1998 Ford Ka     6 000 Kč
-1999 Ford Mondeo     12 900 Kč

V sobotu dopoledne jsme se tedy pustili do obvolávání majitelů.

Suzuki Swift

Auto které mě lákalo nejvíce. Podle fotek celkem zdravá kastle. Auto mělo čerstvou technickou, bylo upraveno pro amatérske rally a dokonce vybaveno hydraulickou ruční brzdou. I eko bylo zaplaceno. Bohužel z interieru zůstaly jen sedačky a palubní deska. Výfuk byl nahrazen generátorem hluku. Původní díly samozřejmě vyházeny. Na dojíždění do práce tedy ne zrovna ideální.

Ford Fiesta

Starý hothatch. Podle fotek pěkné auto. Nové rozvody, před několika lety vyvařeno. Ale eko nezaplaceno, emise v technickém průkazu nedoplněny a celé to směřovalo do míst kde se mi to to vůbec nelíbilo.

Proton Persona

Podle fotek slušně omlácené ale inzerát sliboval auto v dobrém mechanickém stavu. Nové brzdy, slušné audio a sada zimních gum. Motor rozumného objemu a výkonu. Bohužel číslo v inzerátu bylo chybné a starý pán se kterým jsem se bavil byl poněkud zmaten. Poslal jsem tedy email s dotazem, ale už jsem si od toho nic nesliboval.

Zbylá auta auta se nacházela v nedalekých bazarech. Nasedli jsme do Thunderbirda a vyrazili na výlet.

Ford Ka 

Už fotky slibovaly zubožené auto. Odřený bok, přední nárazník slepený lepící páskou a trocha koroze. Ale naživo už z 10 metrů bylo jasné, že fotky byly k autu více než milostivé. Auto bylo vyhnilé na místech kde bych to ani nečekal. Ani se nesnažíme nic zjišťovat a odcházíme.

PS: Auto je podle inzerátu již prodané. Takže ten vrak půjde nejspíše potkat na silnici.

Ford Mondeo

Tohle auto auto jsme překvapivě našli v jiném bazaru, než bylo uvedeno v inzerátu. Auto nás zaujalo motorem o poctivém objemu 2,5 litru s dostatečným výkonem. Sice je na Czechring trochu velké a spíše komfortní, ale stačit by mohlo. Opět se ukázalo kouzlo bazarových fotografií. Auto bylo v horším stavu a z dutin oranžově svítila montážní pěna. Dále jsme tedy auto nezkoumali.

V bazarech jsme obešli i další vystavená auta. Peugeot 106 spaloval špatné palivo, Hyundai Lanos měl končící technickou a nevypadal, že by další dostal bez problémů a tak dále. Ani jedno přijatelné auto.  Dokonalé fiasko.

Po návratu domů na mě čekal email se správným telefonním číslem. Poslední šance? Zkouším domluvit schůzku na neděli dopoledne. Prodejce ale v dané době bude na hasičských závodech. No nic. Auto nebude. Snad mi aspoň někdo půjčí auto abych se svezl na okruhu.

Za chvíli mi volá prodejce a domlouváme schůzku s jeho otcem. Přes noc si hledám pro co to vlastně jedeme a co jsou nejčastější závady.

Ráno před odjezdem ještě řešíme problém s unikajícím olejem na Thunderbirdu. Naštěstí problémem bylo jen povolené čidlo tlaku oleje. Nic tedy nebrání naší cestě za dobrodružstvím. V cílové obci zjišťujeme, že ani jeden z nás si nevzpomněl podívat se do mapy na internetu a identifikovat správný dům. Samozřejmě naše letité telefony HTC Kaiser mají problém s jejich zobrazením. Naštěstí jde okolo člověk s novějším telefonem a pomáhá nám najít cíl cesty. Otáčíme auto, vracíme se zpět půl kilometru a zpoza kůlny na nás vykukuje Proton.

Auto je omlácené ze všech stran, interier slušně vybydlen, hodně amatérských oprav. Ale překvapivě kromě víka kufru skoro bez koroze. Sem tam trochu povrchové rzi. Otáčíme klíčkem a motor se okamžitě rozbíhá. Z výfuku nevylétl ani obláček modrého dýmu.

Po krátké chvíli se motor zahřívá a klidně drží volnoběh. Ze zvyku posouvám sedačku až dozadu a usedám za volant. Překvapivě si sedačku musím posunout  kousek dopředu. U takto malého auta, menšího než Fabie, mě to mile překvapilo. Na pozici sezení si taky nemůžu stěžovat. Jen drát z bočního vedení opěradla občas zatlačí do pravého ramene. Auto bereme na spojovací silničku zemědělců abychom měli klid od příliš aktivních četníků.

podřazuji a ženu protona vpřed. tohle je přesně to, co jsem potřeboval!

Za jedna, plná! Za dvě, plná! Za tři, plná! Krátké převody, přesně sedící jeden za druhým. A Proton se třemi osobami na palubě letí po rozbité úzké silnici a velmi úspěšně vyhlazuje nerovnosti. Kdo by to od auta vážícího tunu čekal?  Blíží se zatáčka, auto neznám a tak jdu na brzdy zbytečně brzo. Auto ukazuje, že brzdy funguji velmi dobře. Další rovinka a serie několika mírných zatáček. Podřazuji a ženu Protona vpřed. Jo, baby, jo! Přesně tohle jsme potřeboval!

Je poledne. Podepisujeme kupní smlouvu a v Hradci Králové začíná Autíčkářuv trackday. Do malého kufru Protona úspěšně nakládáme sadu zimních gum. Ještě rychlá zastávka na benzínce pro 70 litrů benzínu do obou aut a spěcháme na okruh.

Celý natěšený zastavuji auto před hangárem, vyhazuji zbytečnosti z kufru a podepisuji reverz. A hurá na okruh! Už ve třetím kole začíná být auto poměrně nedotáčivé. Kontroluji tlak předních pneu a místo 2 barů se tam nacházejí 3.  Ufouknout a zpátky na okruh. Mnohem lepší! A co když mu tady trochu pomůžu přibržděním levou nohou?  Úsměv od ucha k uchu a ženu se do další zatáčky. Miluji tahle stará auta.  Žádná elektronika, poctivá zpětná vazba a auto vás za vaše snažení odmění a nebo i potrestá za chyby. Modrej skrček ale netrestá. Chyby promíjí a ukazuje jak chce aby byl řízen.

A s těmito pocity jistě z auta vylézali všichni kdo si ho ten den vyzkoušeli. Vzorek gum a benzín mizel. Z brzd se po zastavení kouřilo a díky jejich teplu se ztratily plastové krytky středu kol. Zbývalo tedy jen porovnat jeho schopnosti s ostatními vozy v rámci Plechcupu. Co je na těchto akcích prima, je parta podobných bláznů, probírajících optimální stopu pro danou  trať a dobrá rada může přijít kdykoliv. Tentokrát to bylo, když už první auta zajížděla svá měřená kola.

Tak a je to tady. Zavírám okna a vyrážím na trať. První kolo beru stopou kterou jsem jezdil víceméně celý den. Do druhého kola najíždím nevyzkoušenou stopu. Jak jsme to říkali? Tady trochu později na brzdy, pak zpátky ke středu a těsně kolem zdi ven. I stopky souhlasí, že to byla lepší volba. Třetí kolo zajíždím ve stejném duchu a výsledkem bylo čtvrté místo. Myslím, že to není špatný výsledek na to, že se jedná o 15 let staré auto za 10 000 Kč na levných gumách, vlastněné pár hodin.

A co Sosnová? Hell Yeah! Jenom sehnat lepší gumy.