Abarth 600e Scorpionissima: Škorpion s ďáblem v těle

Svět zná celou spoustu automobilových značek a nejedna z nich má na sebe navázanou i nějakou tu ladičskou firmu, která její řekněme masovější produkty dále ladí. Dříve to bývaly samostatné, tuningové společnosti či karosárny, dnes je spousta z nich již začleněna do struktur samotných značek. V případě italského Fiatu je tím dvorním úpravcem už 76 let společnost Carla Abartha.

Kreace z dílen Abarthu byly různé, rozmanité, nikdy však tahle auta nebyla ani vzdáleně obyčejná. Každý Abarth byl vždy naježený, supěl, prskal, chrlil síru, chtěl ihned vyrazit vpřed a porovnat síly s každým, kdo mu přišel do cesty. Na rozdíl od třeba německého AMG se tady ale málokdy pracovalo s velkými osmiválci. Tady se ostrá auta stavěla z pidivozítka Fiat 500.

Autíčka dostala tužší odpružení, vytažené blatníky ukrývaly širší pneumatiky, optimalizováno bylo chlazení – zkrátka seriózní úpravy pro seriózní hothatch. A to bylo potřeba. Však tohle auto už nedisponovalo tím slaboučkým motůrkem, verze 695 Abarth díky převrtání dvouválce na brutálních 0,7 litru nabízela výkon v některých verzích až 38 koní!

No dobře, už teď, když to tu po sobě čtu, zní mi to trochu šíleně. Jasně, byla to jiná doba, ale přes to všechno – ostrý hothatch s rychlými pruhy a výkonem v rozmezí 30 až 38 koní? To přeci nedává smysl! A je to tak – kdekoli jinde by to asi vážně smysl nedávalo. Kdekoli, mimo dílny Carla Abartha. Tady totiž vznikala auta prostě pro zábavu. Jasně, byly tu různé závodní speciály, kde se časy na kolo braly nesmírně vážně – ostatně společnost Abarth má své prsty i v takových projektech, jako je závodní Lancia Delta HF Integrale – pořád se ale nemohu zbavit dojmu, že zdejší inženýři zůstali ve svých hlavách tak trochu dvanáctiletými kluky.

A právě tahle esence značky Abarth přetrvala až do dnešních dní. I dnes tu vznikají kreace na základech Fiatu 500. Jasně, svět se mezitím hodně posunul, takže od 38 koní jsme přece jen o dost dál, stále je to ale spíše než seriózní hothatch taková hračka, taková pojízdná legrácka – a to v tom nejlepším slova smyslu. Protože to je za mě ten jediný správný přístup. Hothatch by se neměl tvářit tak vážně – vždyť to má být zábava!

No a dnes tu před sebou máme poslední z kreací Abarthu. Základem je opět Fiat, tentokrát je to model Fiat 600. Abarth si vzal do parády jeho elektrické provedení a tak vznikl Abarth 600e – ostrý elektromobil. Po technické stránce je tahle hračka čtenářům Autíčkáře už vlastně známá, však Abarth sdílí prakticky veškerou techniku s nedávno testovanou Alfou Romeo Junior Veloce. Jak už jsme si ale o vozech postavených na této platformě Stellantisu říkali několikrát, ta auta jsou stejná a přitom by nemohla být víc jiná.

Pojďme si tedy Abarth trochu prohlédnout. Základem je tedy Fiat 600. To je takový ten malý roztomilý kulatý crossover, co na jeho přední světlomety designéři použili řasenku, aby vypadal ještě víc italsky a sexy. A funguje to – to auto má rozhodně svůj styl. Jenže jak z něčeho takového chcete vykřesat ostrou nazlobenou verzi?

V Abarthu na to šli jako vždycky – řešení na pokraji totálního šílenství. Auto dostalo agresivní bodykit, velké zadní křídlo a obří kola, která vypadají, jako by je někdo vytvořil z žiletek. A samozřejmě je třeba odpovídající lak. K dispozici je ostrá oranžová či žlutá vypůjčená z reflexních vest, „náš“ kousek ale dorazil v té asi vůbec nejlepší barvě nazývané prostě Fialová Hypnotic. Je to šílené, ale krásně provedené. Lak má perleťový nádech a na slunci nádherně hraje barvami. A aby toho nebylo málo, jsou tu ostře žluté doplňky jako třmeny brzd, středy kol evokující centrální matici či škorpion na předním blatníku.

Jo, celé to zní naprosto šíleně a na první pohled to opravdu vypadá jako zvětšenina autíčka Hot Wheels od Mattela, jenže to je přesně to, co to má být! Tohle je hračka pro velké kluky, rozhodně ale neaspiruje na to být dospělákem. Skvělým detailem jsou výrazné černé mřížky v náraznících připevněné přes lakovaný díl. To není chyba, to je záměr. Abarth tady jasně říká, že to není opravdové, že nechce být závoďákem s optimalizovaným prouděním vzduchu, že to je celé hra. A to mě vlastně hrozně baví.

A podobný příběh najdeme i uvnitř. Základem je pochopitelně kabina klasické „šestistovky“ s onou roztomilou retro kapličkou před řidičem a zaoblenou přístrojovkou, do hry tu ale vstupuje alcantarový volant, úžasné skořepiny Sabelt a výrazný nápis Abarth před spolujezdcem. Opět tu máme tak trochu šílenou úpravu, ale opět krásně provedenou – a to včetně všech maličkých detailů.

Co se praktické stránky věci týká, tady je to stejné jako u všech sourozenců Abarthu 600e. Čtyři dospělí se do auta poskládají, i na zavazadla tu nějaký ten prostor je, ale jsme v segmentu kompaktních aut, takže na nějaké dlouhé rodinné výpravy tohle auto stavěné není. Zajímavá jsou v tomto ohledu sportovní sedadla Sabelt, která jsou nejen překvapivě pohodlná i na delší jízdu, ale díky jejich komplikovaným tvarům nejen nijak neomezují cestující vzadu, ale dokonce jim poskytují více prostoru pro kolena.

Palubní systém Abarthu 600e je další modifikací radiomapky Stellantisu a tady opravdu nelze mít nějaké výhrady. Systém je přehledný, snadno se ovládá a nabízí jednoduchou individualizaci. Dlaždice jednotlivých funkcí si na displeji skládáte jako ikony na mobilu. A samozřejmě je tu i kouzelné tlačítko rychlé volby, které jedním dlouhým stiskem vypne všechny otravné asistenty, které si přednastavíte. Já tu měl nastavený jen inteligentní asistent rychlosti (ne, opravdu inteligentní není a rychlostní limity spíš odhaduje, než že by je skutečně znal – už to povinné používání v autech zrušte!), ostatní asistenty včetně udržování v jízdním pruhu fungují velmi dobře, bdí nad bezpečností a přitom nijak neobtěžují.

V menu radiomapky také najdete položku generátor zvuku. A pokud si říkáte, že to snad není to, co si myslíte, že to je… tak ano, Abarth 600e má zvuk! A to ne uvnitř, ale hezky venku, ať to všichni slyší! A jsme zpátky u Mattela – je to hra. Abarth si dal tu práci a dodal sem zvuk, který reaguje na otáčky motoru. Nesnaží se zakrýt své elektrické já, je znát, že to není skutečný spalovací motor, ale to brblání, prskání, občasné odfrknutí… asi jsem uvnitř taky pořád dvanáctiletý kluk, ale mě to vlastně hrozně baví. Samozřejmě stačí jedno kliknutí a celá věc je vypnutá.

Když už nám tedy elektrický Abarth pěkně brblá na neklidném falešném volnoběhu, pojďme se taky trochu projet. Abarth 600e je nabízen ve dvou verzích, základní Turismo nabízí 240 koní, vrcholná Scorpionissima s 280 koňmi, kterou tu dnes máme na test, je potom ta, co chcete. Jak už jsem zmínil, máme tu pohonné ústrojí shodné s tím v Alfě Romeo Junior Veloce, tedy je tu elektromotor pohánějící přední kola přes samosvorný diferenciál Torsen. Dosud jsme se o Abarthu bavili jako o takové veselé hračce, co ani sama sebe nebere příliš vážně, o takové legrácce, ale zároveň jako o velmi dobře provedené legrácce. A tady se dostáváme k onomu provedení.

Samotná koncepce elektrické předokolky možná neslibuje ledasco, ostatně ani těch 280 koní dnes na sportovní EV není nic oslnivého (vždyť třeba konkurenční Volvo EX30 má na této hodnotě postavený základní model), jenže realita je jako vždy o něco komplikovanější. U elektromobilu totiž už není žádný problém dodat výkon – toho si ve vývoji elektromotoru naklikáte, kolik budete chtít. Problém je tu sílu přenést na silnici. A tady nastupují silné zbraně Abarthu. Těch 280 koní tu opravdu dokážete využít.

V technickém popisu je uvedeno prostě jen „mechanický samosvorný diferenciál“ a nic víc k tomu. Netuším, jaká kouzla s tím vývojáři prováděli, ale tahle věc je prostě k neutahání. Kdykoli máte pocit, že se přilnavost předních kol blíží svému limitu, stačí prostě jen přidat. A ne nějak jemně, ale pořádně na to šlápnout. Abarth místo toho, aby se utrhl a skončil v lese, jak by mu fyzika měla velet, okamžitě utáhne stopu a ještě zrychlí.

Tady žerty a srandičky stranou – na zakroucené okresce není snad nic, čím byste tuhle fialovou tryskomyš setřásli. Elektrických 280 koní tlačí do sedadel na každý pokyn plynového pedálu, auto se vrhá do zatáček a je k neutahání. Do karet mu hraje i pohotovostní hmotnost, která je na elektromobil pěkných 1640 kilogramů, takže v kombinaci s nízkým těžištěm tu máme střelu s velmi plochou dráhou letu.

A to jsou skvělé zprávy. Potíží prakticky všech elektromobilů je totiž dnes přenos výkonu. Ta auta jsou rychlá, dokonce až neskutečně rychlá, jejich výkon ale funguje prakticky jen v přímce. Pro okamžité předjetí či připojení se na dálnici je to k nezaplacení, když si ale chcete trochu hrát, najednou to nejde. Auto se chová přemotivovaně, kolečka stále prohrabují a v zatáčkách se přidává vyšší hmotnost. Vývojáři Stellantisu na to ale zdá se našli lék.

Výkonu je tu stále hodně (280 koní k dispozici kdykoli se dotknete pedálu je vážně dost), auto si s ním ale umí poradit. Při rozjezdu z místa je například znát, že Abarth sílu jemně krotí a plný výkon vám dá až ve chvíli, kdy jej přední kola dokážou skutečně využít. Už žádné trapné odhrabávání se s kvílením pneumatik z křižovatky – prostě na to šlápněte a fialová tryskomyš vystřelí vpřed. Tuhý sportovní podvozek auto podrží i při ostřejších manévrech, přitom ale není nijak zvlášť nepohodlný.

A jak je to s praktickou stránkou elektromobilu Abarth 600e? Reálný dojezd se pohybuje někde okolo 300 kilometrů, na dálnici pochopitelně rychle klesá. Nabíjecí výkon potom je maximálně jen 100 kW, což je dnes už spíše podprůměrná hodnota. V reálném světě to však nepředstavuje zásadní omezení. Nabíjecí křivka je celkem příznivá, na rychlé nabíječce auto v obligátním režimu z 20 % na 80 % dobijete za nějakých 27 minut. Abarth 600e je však kompaktní městský / příměstský crossover, lze tedy předpokládat, že si jej majitelé nabíjejí doma a oněch 300 kilometrů dojezdu je víc než dost.

Při mých cestách jsem žádné plánování tras už neřešil. Jakmile stav nabití baterie klesnul k oněm dvaceti procentům, zastavil jsem na nějakých deset minut na nabíječce. Pokud nepodnikáte dálkové obchodní cesty napříč republikou, těch deset minut nabíjení většinou bohatě stačí, abyste dojeli, kam potřebujete. A pokud jezdíte pravidelně Praha–Ostrava v elektrickém Abarthu, vyhledejte pomoc.

Abarth si za svou elektrickou střelu nechá zaplatit. Testované provedení Scorpionissima se s cenovkou přehouplo přes 1,2 milionu korun. To je podobná cifra, jakou si Alfa Romeo řekne za Junior Veloce, v případě Abarthu ale máte už veškerou výbavu (jako třeba ty zmíněné fantastické sedačky Sabelt či kompletní sadu jízdních asistentů) v ceně. Alfa Romeo nabízí navíc třeba LED-matrix světlomety, za mnohé je ale třeba si připlatit.

Verdikt

Psal jsem to už při testu Alfy Romeo Junior Veloce a tady to musím zopakovat: Stellantis postavil to, co tu tolik chybělo – totiž zábavný elektromobil. Je tu všechno, co Abarth má mít. Praštěný elektrický zvuk motoru, přímé a překvapivě i docela komunikativní řízení, perfektní sportovní sedadla a skvělý pohon.

Abarth vtiskl „šestistovce“ svůj charakter. Pokud je to na vás moc, jsou tu k dispozici alternativy v podobě Alfy Romeo Junior Veloce či Lancie Ypsilon HF, které nabízejí stejnou techniku, jen v trochu uhlazenějším kabátě. Ale proč se držet při zemi. Abarth je osobnost, je hvězdou všude, kam přijede, je výrazný, veselý a hravý. A dělá radost. Život je potřeba si užít – a kde jinde to jde lépe než za volantem fialového bláznivého Abarthu?

Technické údaje

Motor: eletkromotor pohánějící přední kola
Výkon: 207 kW (280k)
Točivý moment: 345 Nm 
Převodovka: jednostupňová automatická, mechanický samosvorný diferenciál
Provozní hmotnost: 1 640 kg 
Maximální rychlost: 200 km/h
0-100 km/h: 5,9 s
Kombinovaná spotřeba: 18,0 – 18,7 kWh/100 km
Spotřeba v testu: 18,4 kWh/100 km
WLTP kombinovaný dojezd: 322 km
Kapacita baterie (využitelná): 51 kWh
Nabíjení AC/DC: 11 kW / 100 kW
Cena (Abarth 600e Scorpionissima): 1 229 900 Kč 

Za energii pro naše testy elektromobilů děkujeme společnosti Pražská Energetika a.s.