Malá naftová krabička...

Před více než půl rokem mě strýc seznámil se svým novým přírůstkem v rámci jeho vozového parku. Šlo o několik snímků malého stříbrného ( a dle mých zkušeností s největší pravděpodobností i zrezlého) Pola 6N2 z konce svého existenčního výrobního ( a možná i životního) cyklu. Prostě malá, stříbrná krabička čekající na svou smrt v provozu, řekl jsem si. Jenže ouvej, ono to vypadá jako auto, které by ještě pár let zvládlo! Ba co víc – ještě za cenu notně ojeté Felicie před (či ve většině případů dokonce už po ) smrti. Za cenu polofunkčního nového Samsungu (který měl po desíti minutách sekání se již po rozbalení letět oknem stylem “jsem cihla”), za cenu nějakého toho (dle mého názoru zbytečného) zážitku na hodinu, za cenu rádoby módního oblečení… no, prostě sakramentsky levně (slovy čísel pět tisíc korun českých). Samozřejmě zásadní otázkou zůstává, zda lze něco takto levného provozovat bez strachu o život či důstojnost…

Vzhled

Malé, stříbrné a hranaté. Takto se dá popsat tohle provedení Polia. Není to žádný zázrak, ale na dobrý popoježdění to tak nějak stačí. Specifikum tohoto exempláře a exemplárního příkladu toho, jaké svinstvo je konzumní společnost (nalíjme si čistého vína – stávající generace Polia těch dvacet let opravdu nepřežije s takovou důstojností), je místy již zmatnělý lak, pár desítek oděrek a důlky připomínající stav českých silnic v mém okolí. Na druhou stranu stále to může být horší (ostatně o tom ví své jeden z mých známých, který tuhle věc vlastnil a mohl jen se smutným pocitem a radostí z Citroenu Xsara Picasso sledovat, jak se mu jeho zelená krabička odlehčuje před očima takovou rychlostí, že si o tom mohli i Miaťáci jenom zdát) a co si budeme nalhávat – především dřívější kousky se velice rády a bez zábran odlehčovaly pro lepší požitek z jízdy. 

Interiér 

I zde se pokračuje trendem nastoleným exteriérem – nic moc zajímavého, jen tu a tam použití rádoby cool designových prvků (tím hlavním jsou detaily kapličky přístrojů) pro obzvláštnění prostoru pro cestující. Samozřejmě skutečnost je taková, že po dvacet letech provozu se z toho stala hotová symfonie povrzávání, kde si posledně uzmula svůj kousek slávy ta plastová věc tvářící se jako kaplička přístrojů a její povrzávání, které je výsledkem styku tří plastových dílů. Jinak zde není žádný důvod proč si stěžovat… ostatně proč by za takové peníze byl, že ano. V autě je dost místa pro čtyři lidi a něco malého do kufru (srovnatelný se Zelenou schizofrenií…), což, vzhledem k charakteru (brrr, tohle slovo si Polio doopravdy nezasluhuje)… tedy k typu povozu, tak nějak decentně dostačuje. Bohužel sedačky svým pohodlím připomínají ocelovou konstrukcí lešení a opravdu zůstávám s podivem přemýšlet nad tím, jak jsem v tomhle dokázal sjet 320 kilometrů na jeden zátah. 

Motor

Nejsilnější motorizace vyhraněná pro plebejské provedení běžné Polo. Naftový tříválec, kterému chybí jedna deci do běžné minerálky (tedy pokud nějakou po náletu ovcí na obchody nějakou vůbec najdete..), v původním provedení. V první řadě musím říct, že tohle prvotní provedení 1.4 TDI dokáže s autem dělat divy (kéž by se totéž dalo říct o pozdějších provedeních tohoto agregátu, se kterým jsem měl tu a tam nějaké to dočinění ve dvojkové Fóbii) a to až do takové míry, že Polio s tímto motorem téměř lítá (nezapomínejme na to, že tohle není žádná těžkotonážní kráva jako dnešní generace Pola) a pokud se chce, tak dokáže jezdit úsporně v rámci možností. Naneštěstí si tohle vše vybírá obrovskou daň – kultivovanost motoru. Ta je srovnatelná s traktorem, který nikdo po dobu více než třiceti let neservisoval a na volnoběh má člověk doopravdy pocit, že motoru narostou křídla a vyletí z auta… áno, až takový orchestr vibrací to je. Ostatně kombinace tříválec a nafta je jasná indikace toho, jakou orchestrální symfonii člověk za své peníze dostane.

Cílová skupina

Dal jsem si tu práci a hledal jsem v jaké cenové hladině se takové vozidlo dnes pohybuje. Hodně pěkné kousky jsou v rozmezí 20-30 tisíc a to bez ohledu na karosářskou variantu, což z tohoto vozu dělá velice zajímavou volbu pro první auto pro začínajícího řidiče/neautičkáře, jako levnou záložní variantu, nebo i jako relativně rozumné daily, pokud člověk nehledá prostornost bílé pedofilské dodávky, pohodlí limuzíny, či styl na úrovni některých aut z let devadesátých. Ostatně je to takové vozidlo pro neautičkářské puritány – malé, levné, jednoduché a… řekl bych, že takhle doopravdy funguje. Stejně jako spousta jiných, dnes již pomalu mizejících aut, tohle vozidlo ( i přes své klady) nemá příliš velkou hodnotu a dnešní situace, kdy máte doopravdy pěkný kousek za cenu vrcholného telefonu, je toho důkazem. Na druhou stranu – co vydrží déle a z čeho má člověk větší užitnou hodnotu – dnešní telefon za třicet tisíc, nebo zachovalé Polio? Inu, někdy má i konzumní společnosti své výhody…

Závěrem…

…bych chtěl říct, že i přes svou ( a možná právě kvůli ní) nízkou cenu a počáteční strach okolo toho, co za pojízdnou rakev zde skončilo, tak musím říct, že Polio i přes své dílčí nedostatky je skutečně vozidlem, u kterého se člověk nemusí bát toho, že by jeho další jízda byla i ta poslední. I po letech se s ním jezdí dobře (jen je pravda, že jistá Fóbie s bubnovými brzdami vzadu brzdí lépe… tedy stylem oddělení očních bulv z hlavy) a spousta lidí by jen nevěřícně kroutila hlavou nad tím, že cenový ekvivalent tohoto německého inženýrství je Samsung Galaxy A10 ( do kterého si po třech hodinách instalace kdejakých píčovinek opravdu musím píchnout). Za těch pár tisíc kilometrů jsem došel k velice úspěšnému závěru, že dneska už víceméně nezáleží, kolik papírků s Masarykem máte na koupi auta, stále se dá při troše hledání, štěstí či známostem najít funkční auto za hubičku (popřípadě s velice banální závadou). Že vibruje jako ruský traktor? Že dostat dozadu někoho, kdo má víc než 185 centimetrů je skutečná zábava? Že i Zelená schizofrenie má větší zavazadlový prostor? Že není jako nové? No a, možná právě tohle je ten důvod, proč to auto mám i přes své ne zrovna lichotivé charakteristiky i rád. A možná i právě proto, že s výše zmíněným Samsungem se nikam neprojedete… no, leda tak vlakem na vyřizování další reklamace.