Volkswagen Transporter T5 2.5 TDI – Příběh o pětihrnku a Urquattru

Nedávná zkušenost mě totiž donutila se zamyslet nad úplně novým pohledem na mnohá srdce bijících v našich milovaných autech.

Byl začátek studentských prázdnin, slunce pražilo v Brně teplotou okolo 3 000 000 stupňů a nastala typická prázdninová nuda, kterou nedokázal porazit ani štos časopisů o autech. Když se tedy jeden den najednou naskytla možnost sednout za volant cizího auta (v rámci výpomoci) a vyzkoušet si řídit něco pro mě nového, tak jsem samozřejmě neváhal a po klíčích se vrhl jako hladový pes. Jelikož jsem řidič začátečník a řízení všeho druhu ještě stále strašně zbožňuji, nebylo vůbec žádnou překážkou, že oním povozem, ve kterém se mi bude potit zadek následujících 9 hodin jest Volkswagen Transporter T5 2.5 TDI s nalítanými 320t kilometry. Za volantem jsem byl v rámci nanosekund a hrubý zvuk pětiválce se odrazil od stěn okolních domů ihned v zápětí.

Mimochodem, ono to „potit“ fakt nebylo jen tak do větru, měl jsem na mysli FAKT POTIT, jelikož následovalo tohle: „No ták, kde je ta vločka nebo svatá písmena AC?!“ Ikdyž toho vím o autech docela dost, klimatizaci v Transporteru asi najít nedokážu. „ Vzdávám to, máš tady vůbec klimu?“

Můj kopilot zrovna těžce stahujíc kličkou své okno na to galantně dodal: „Jasně že mám, už na tom pracuji.“

V ten moment jsem děkoval, že nesedím v černém autě a s vidinou upečení sebe samotného ve vlastní šťávě jsem se rozhodl vyrazit. Nepohl jsem se však ještě ani o centimetr a už se mi pořádně orosilo čelo. Mým prvním úkolem je totiž vycouvat z parkovacího místa v hrozném kopci, a aby to mělo tu správnou šťávu, stojí 15 cm podemnou druhé auto majitele tohoto Transporteru. Spojka pěkně do záběru, pětiválec začal vydávat ještě hrubší zvuky a tak byl konečně čas pustit brzdu…“Ale proč to nejede?! Ručka!“ Po udělání „skvělého“ prvního dojmu bylo na čase si auto trochu osahat…jak jinak než jízdou v centru města. Naštěstí jsem zvyklej jezdit s ještě větším Traficem, takže rozměry nejsou takovým problémem jak by se mohlo zdát. První dojmy jsou…motor je trochu hrubší, řízení lehce nakřivo, volant ošahaný, vše v pohodě…teda, až  na jedno, řazení potřebuje zvyk. Spojka zabírá krásně dole, ale po 320t kilometrech se pozice některých převodů trochu pospřeházeli…“Haló! Je to 3 nebo neutrál k sakru?!“ Pocitově nebyl mezi neutrálem a onou „trojkou“ moc rozdíl, jednička si také našla domov někde trochu jinde než by ji člověk čekal. Ale jakmile si ruka zvykla, tak mě řazení sedlo a dokonce i docela dost bavilo.

Nájezd na dálnici konečně otevírá moji oblíbenou kapitolu…je na čase pořádně vyzkoušet motor. Plyn až na podlahu! Kolem dvou tisíc se probudí turbo a za typického zvuku svištění vzduchu zatahuje až do tří tisíc, dále už ho nemá moc cenu točit, jako u většiny „nafťáků“ divadlo je už u konce. Nebo že by ne? Vyzkoušíme to ještě vejš! Další nájezd mi dává možnost na to znovu šlápnout…pedál na podlahu…nic nic…2 tisíce- zátah!…do 3 tisíc táhá!…a pak zátah stejně jako svist turba utichá…ALE! Objevuje se něco ještě lepšího! „Dojíždí mě snad Audi Quattro nebo co?!“…už se blížíme 4 tisícům!..spojka…“fuuušš“ odfoukne turbo. Vysoko je sice hlavní místo zátahu už dávno pryč, ale nahrazuje ho úžasný zvuk pětiválce a úsměv od ucha k uchu na mé tváři při představě toho jak krotím slavné Urquattro na finské rally za doprovodu onoho zvuku („kéž by tady zrovna bylo takové počasí!“). Připadám si úplně jako Walter Röhrl .Z pohledů ostatních spolujezdců je mi ale jasné, že mé nadšení vůbec nikdo nechápe. No mně je ale za to jasné, že neví o co přichází! (dodával jsem, že tento Transportér je taky čtyřkolka?)

A tak zatímco co se snažím na benzince trochu usušit propocené oblečení, hlavou mi stále probíhají myšlenky na ten zajímavý motor, co klape tady této červené krabici pod „haubnou“. Po dojetí domů a přesednutí do Trafica se mi jen utvrzuje moje myšlenka ze zbytku cesty, jak moc je vlastně vzácný v dnešní době mít v autě nějaký charakterní a celkově vlastně zajímavý a odlišný motor. I přestože jel náš Trafic svižněji a tišeji, nebylo nějak moc co objevovat a byla nuda. Určitě to byla zajímavá zkušenost s Transportérem, a jsem zvědavej co za další zajímavý motory ještě vyzkouším. Nějaké tipy?

P.S. Ještě to s pořádnou dávkou představivost trochu zní jak poloviční Viper :D