Ticho a pohodlí - Lexus GS300h

Osobní preference při volbě vlastního vozu se mohou velmi mýlit, jak jsem se na jaře minulého roku dozvěděl i já. Někteří z Vás mi v komentářích mé obhajoby volby Colta CZT, který měl sloužit jakožto auto na denní ježdění, psali, že obdivují mou odvahu trvat na modelu, který třese kosti a duní v uších na každé cestě delší než 20 minut. O tři měsíce později jsem začal hledat znovu a za další dva měsíce jsem si vyzvedával klíče od (staro)nového vozu. A až na zemi původu to nemohl být větší protiklad malému a velmi energickému CZT-čku.

Je to Lexus a jaký! Lexus GS300h (čtvrtá generace – L10) patří do vyšší střední třídy luxusních sedanů. Můj konkrétní kus je z roku 2014, tedy přesně z doby, kdy došlo k faceliftu i přidání nového motoru – k šestiválcovým GS250, GS350 AWD a GS450h přibyl skromnější 2,5 litrový řadový čtyřválec náležící verzi GS300h, produkující v kombinaci s elektromotorem hybridního ústrojí celkových 164 kw (tedy 223 koní). Tato kombinace měla dle dobového letáku (ano, mé sběratelské praštěné já muselo koupit dobový prospekt) slibovala kombinovanou spotřebu 4,7 l/100 km. Realita je ovšem trošku posunutá – v létě velmi přijatelných 5,8-6,0 l/100 km (při týdenním programu, zahrnující pět krátkých městských cest do práce a zpět a dva až čtyři delší okreskové a dálnicové výjezdy). V zimě se spotřeba vyšplhá z důvodu delšího zahřívání baterie a mohutnějšímu dezénu pneumatik na hodnotu 6,8 l. Obecně se má jednat o velmi spolehlivé stroje – na internetových fórech lze najít vtípky o tom, jak majitelé jiných modelů značky řeší spoustu menších a sem tam i větších problémů, zatím co majitelé GS/ES300h řeší dilema, jakou vůni dát do interiéru.

Moje GS hnědé barvy (odstín Fire Agathe Pearl) je méně vídaná kombinace předfaceliftu a motoru 300h, který pohání zadní kola. Na mě konkrétně auto působí tak nějak majestátně a popravdě se v něm cítím… jako někdo. Toyota tu nadělila ověřenou techniku HEV, kdy se baterie dobíjí rekuperací z brždění, nebo činností motoru. Tuto energii vůz využívá dvěma způsoby – pomáhá při rozjezdu, anebo lze v nižších rychlostech jet po krátkou dobu i čistě jen na rekuperovanou energii. Ve městě následně dokážu při teplotách nad nulou dojet na plnou kapacitu baterie zhruba 5 km a to až do rychlosti cca 55 km/h – z mírného kopce lze čistě na elektro plachtit až do 75km/h. Samozřejmě to všechno dost váží, váha činí 1.805 kg. To ale nic neubírá na síle auta při akceleraci. Z nuly sice není tak rychlý, jako CZT, ale časově není moc daleko. Tady ale nejde o rychlost (i když člověka kdesi vzadu těší myšlenka na to, že výkon tam je). Lexus vše podřídil pohodlí. Motor je spřažen výhradně jen s e-CTV převodovkou, která samozřejmě necuká a přenáší výkon velmi hladce. V Coltu jsem i ve stotřicítce při mírnějším sešlápnutí plynu cítil, že auto chce dopředu, jako by Mitsubishi přímo křičelo: Jen mě pošli, ještě mám něco v zásobě! Lexus to zvládne stejně rychle, jenže vy o ničem moc nevíte – GS zrychlí tak nějak samozřejmě.

Kde si ovšem vychutnávám GS nejvíce je ve městě. To ticho. Interiér je skvěle odhlučněný, rozjezdy na elektropohon jsou neslyšitelné, od kol jde jen mírný hluk pneumatik a adaptivní tlumiče filtrují silnici vlastně skoro dokonale. V tak pohodlném autě jsem se nikdy nesvezl (je pravda, že se mi zatím legendární měchy z E a S-classe vyhýbají). Když jsme u interiéru, ten si mě hýčká. První majitel si nakonfiguroval čalounění sedaček a dvěří ve velmi nepraktické, ale oku velmi lahodící světle béžové kůži. Výbava mého GS je vlastně skoro holátko. Lexus už v základu nabídl pohodlné nastupování s odjezdem sedačky i volantu, dále přední sedačky vyhřívané i odvětrávané a nastavitelné v 10 směrech, bezklíčové zamykání i start, dvouzónovou automatickou klimatizaci, elektricky sklopná vyhřívaná zrcátka, přední i zadní parkovací a audiosystém s 12 reproduktory (a CD přehrávačem, jupí :D ). Já mám navíc ještě zadní parkovací kameru a zrcátka i boční okna s antireflexní vrstvou, která je na pohled mírně nažloutlého odstínu. Pokud bych si měl vybrat mou dokonalou konfiguraci, tak bych volil příplatkový Mark Levinson (17 reproduktorů), adaptivní tempomat, vyhřívaný a (ano prosím) dřevěný volant v tmavě hnědém dekoru. A pokud bych se směl cítit trošku na výši (a kdo by nechtěl, že?), tak taky elektrickou clonu zadního okna a sedadla, nastavitelná v 18 směrech. Možná příště. Mimochodem nechtěl bych packet F-sport, ten se podle mě k tomuto modelu moc nehodí. Naopak vítaným zpříjemněním života pro mě je malý kastlík vedle volantu, kde se v minulé generaci schovával panel tlačítek – je zevnitř polstrovaný a já jej proto využívám na mince a klíče. Poslední milou drobností jsou neskutečně měkounce čalouněné sluneční clony. Drobnost, ale na detailech záleží.

Někteří možná mysleli, že budu nadávat na onen kurzor pro ovládání obrazovky, umístěný na středové konzoli vedle voliče převodovky, kterému Lexus říkal Remote Touch Controller.  Já si ale na tu rádoby myš zvyknul rychle – má dobrou haptickou odezvu, není nijak komplikovaná a funguje spolehlivě. Pokud bych měl vytknout jednu věc, která mě trošku mrzí, tak jsou to vrzající plasty. Po důkladnějším dloubnutí do výplní dveří, středové opěrky i dekoru palubky se ozve malé zaskřípání. Čekal jsem lepší zpracování interiéru, ale bohužel. Co mě dohánělo přímo k šílenství je malé ťukání z pravé strany od spolujezdce, které se mi po brouzdání v útrobách internetu podařilo identifikovat jako klepání čelního skla o cosi vepředu. Prý je to u tohoto modelu po výměně prasklého skla běžné a já to provizorně vyřešil kouskem složené černé izolačky. Je mimo můj dohled, je malá a klepání zmizelo. Ale je tam a já to vím. Je to takový ten vnitřní pocit, jako když se díváte na maličko křivě pověšený obraz a nemůžete jej narovnat.

Je až s podivem, jak moc typ auta mění charakter řidiče. Omluvte mě, že pořád srovnávám s takovým protipólem, jako je CZT, ale tyto dvě auta se mi před bytem střídala. V Coltu jsem prostě jezdil rychleji. Ne že bych vyloženě chtěl, ale to auto to má v povaze. Když se naskytla prázdná rovinka, tak co už. Žijeme jen jednou, pojď mi hop. Třída GS je přesně opačný případ, to nikoho nenutí. Rychlost poskytnout dokáže… když chcete. A popravdě mi v zatáčkách nepřijde vůbec mohutné, nedotáčivé, nebo těžké na řízení. Vše je sladěné skvěle a já od prvního svezení věděl, kde auto mám. Nízké těžiště (příčinou je uložení baterie), nějaký ten výkon a pohon zadní nápravy zní, jako návod na nějakou tu boční radost. GS však není sportovec, spíše takový rodinný komorník, který nám splní všechno, abychom byli za velmi rozumný čas v cíli a hlavně v pohodlí. Navíc jak jsem říkal, ono GS do ničeho nenutí. Však krajina ubíhá, do ucha mi hraje oblíbená hudba a já vím, že tamhle je za chvilku rovnější úsek, kde by se případně mohla naskytnout příležitost k předjetí, takže ta ix20 jedoucí 80 mimo obec mě rozčiluje jenom trošičku. I kdybych nepředjel, nevadí.

Musím se přiznat, že GS je vše, co od auta opravdu potřebuji. Zatímco už pár týdnů po koupi CZT jsem se vrátil k inzerci (i když jsem si tou dobou nechtěl přiznat, že mi Mitsubishi nevyhovuje), po pořízení Lexusu jsem nic podobného neudělal skoro půl roku. Občas se mi sice zastýská po sportovní nátuře, ale pro teď není třeba. S GS300h jsem opravdu spokojený. Nic jiného momentálně nechci.

PS: Kdyby měl někdo ve skříni zapomenutý model GS této generace v měřítku 1:43, tak už víte o člověku, kdo by si jej rád vystavil.