Superb druhý, řečený šestiválcový

O tom jaká je dnešní nejoblíbenější volba českých motoristů už i tady bylo napsáno hodně. Jde o auto, které není třeba jmenovat a malý roadster od Mazdy to bohužel není.  Já ho přesto pojmenuji jen pro pořádek. Jedná se o výtvor jménem Škoda Octavia.

Její starší bratr se jmenuje Superb. A o tomhle největším voze stejného výrobce se toho tady zatím moc neobjevilo. Škoda Superb je dnes také velmi oblíbeným modelem ve všech svých dosavadních generacích. Ne náhodou ale tak trochu ve skupině zcela jiných řidičů než se nachází mezi čtenáři zdejšího webu. První generaci této největší škodovky ponechám stranou, protože s ní mám jen mizivou a ne příliš zajímavou zkušenost. Na poslední reinkarnaci jsem zvědav a zatím se mohu pouze domnívat jaká je. 

S druhou generací této limuzíny jsem najezdil něco přes 2,000 kilometrů během jednoho týdne cestou, necestou. Dokonce i polem a na nezpevněných cestách jsme se také svezli poměrně často. Jednalo se o verzi vrcholovou, kde cena nového vozu atakovala pověstný milion korun českých.  Bylo to hodně drahé auto, které až opovážlivě šlapalo na paty prémii v podobě Audi A6. O vnějším designu Superbu druhé generace si myslím, že se moc nepovedl. Přijde mi, že na oddělení designu tak dlouho přemýšleli, jak to bude dostatečně osobité ale zase ne příliš že to celé překombinovali. Mám neblahý pocit, že výrobky domácí automobilky doplácí často na to, že se po nich chce, aby se zamlouvali všem. Někdo by měl vedení asi povědět jak nemožná představa to je.

Přední partie neurazí ale záď a vzhled zejména koncových světel mě odpuzuje. Pokud se podíváme na auto z bočního pohledu tak tam je vše v nejlepším pořádku. Pryč jsou noční můry o jezevčících z první generace tohoto vozu. Jako celek auto působí docela vkusně a dnes po pár letech s novou generací na trhu už nechává asi všechny chladnými. O nějaké nadčasovosti vzhledu asi nemůže být řeč. Myslím ale, že o nějakou nadčasovost nebo jinou přidanou hodnotu zde ani nikdy nikomu nešlo. Pod kapotou zmíněného vozu se nacházel šestiválec 3,6 FSI s výkonem 191 kW v kombinaci s pohonem všech kol a dvouspojkovou převodovkou DSG. Šlo tedy o královskou variantu, i co se týká specifikace celého automobilu.

Po usednutí za volant mě praštil do očí jeho ošklivý střed. Tento typ kulaté lopaty je, mám pocit sdílen i s dalšími auty té doby od škodovky. Působí opravdu nemístně. Rozepisovat se tady o kvalitách vnitřních prostor nemá valného významu. Je to celé poskládané kvalitně a vypadá to tak jak by to mělo vypadat v limuzíně. Vše za asistence kvalitních materiálů. Je to lepší než v Audi A6? Nikoliv. I v plné výbavě, která zahrnuje kožená sedadla, chromované lišty a falešné cenné kovy vůkol vidíte, že zde byl stanoven limit. Musí to být dobré, ale nesmí to být příliš dobré nedej bože lepší než Passat či snad zmiňovaná A6. Ok je tady opravdu hodně místa a to ve všech směrech. Zadní sedadla, na kterých jsem neměl tu čest usednout, doslova vybízí k cestování. Zavazadlový prostor je tak objemný že jsem ho celou dobu ani jednou pořádně nevyužil. Ano je to jedna z věcí, kterou nechápu. Kdo sakra potřebuje u auta tohoto typu tak velký zavazadlový prostor? Ta díra pojme minimálně celou sadu kufrů od Louise Vuittona a ještě tam pravděpodobně zbude něco málo na lyže a futrál na kontrabas. Varianta kombi podle mě může nahradit směle dodávku.   

Jaký manažer vozí u sebe tolik věcí? Dobře na dovolenou s rodinou nepotřebuje přece prostor na tři rakve podélně uložené. Řekněme, že prostoru je prostě a jednoduše opravdu dost. Možná by se do onoho zavazadlového prostoru naskládal i celý Caterham. Zkoušet to raději nebudeme. Co si chválím u každého výplodu koncernu VW je přehlednost všech tlačítek, páček a dalších nezbytností. Usednete a hned máte jasno, není třeba sto stránkový manuál jak na to. Majitelé některých vozidel jistě znají jak otravné je hledat za jízdy spínač mlhových světel na sloupku volantu. To v Superbu nehrozí. Co mě osobně trochu vadí, je hnusně vypadající ovládání ventilace a klimatizace. Nejen že nejde najít optimální teplotu tak aby v autě nebylo moc teplo či zima. Ty dvě archaická kolečka si vážně u auta za meloun mohli odpustit. Když už mám limuzínu, měla by být dokonalá. To co můžete, mávnutím ruky přejít u Golfu pro manželku nemůže být standardem u vás v pojízdné kanceláři. Interiér je celkově kvalitně slícovaný a prostě dobrý nicméně obligátně nudný. Ovšem zrovna u Superbu se to tak nějak čeká. Přece jen ředitelé firem a vyšší management obecně jsou většinou pánové, co mají svůj věk. Nikdo je nechce atakovat přílišnou invencí a designovými výstřelky studia Novague. Nakonec to ve vedení mnoha firem i tak vypadá.

Jak jezdí téměř dvě tuny vážící limuzína je trochu těžké popisovat. Natož nějak zajímavě. Pokud máte zkušenost s podobnými auty, už teď je vám jasné že svéhlavě. Nemůžete očekávat příliv adrenalinu ani žádnou radost z projíždění okresek. Superb se nejlépe cítí na dálnici, kdy dosáhne při běžné dálniční rychlosti na optimální otáčky, spotřeba paliva se ustálí někde na 9 litrech benzínu a vy? Vy sedíte a jakoby z dálky slyšíte tichý šepot motoru. Ne určitě bych lhal, pokud bych napsal, že bezmála čtyřlitrový šestiválec nemá zajímavý zvuk. Jen je od vás v tomhle autě prostě hodně daleko. Cílem prostě není dělat rámus.  Jestli je něco na tomhle autě opravdu dobré tak je to motor a jeho projev. S vozem nemá sebemenší problém, a pokud se vezete rovně, zažíváte báječné zrychlování kdykoliv. Vlastně by se mi tenhle motor docela líbil třeba v něčem mnohem menším a agilnějším.

Podvozek je především komfortní. Jasně je to skoro svatokrádež psát to zrovna zde. Já byl ale opravdu rád. Jezdím hodně a po pár dnech strávených za volantem mučírny jménem Octavia s dieselem jsem se těšil na změnu. Tedy alespoň v ní doufal. Naštěstí přišla. Nejen že komfortní sedadla Superbu jsou pro záda jistě příjemnější než lavička v oktávce, ale celkově je auto nastavené tak že dokáže tlumit nerovnosti. Tady odpružení a podvozek skutečně plní svůj původní účel. Dělat cestování příjemnějším. Pryč jsou metrové odskoky na zvlněném asfaltu a při průjezdu výmolu nemáte pocit jako by v něm zůstalo celé kolo i s tlumičem. Skoro k neuvěření že podvozek je kříženec mezi okinou a prasetem. Je to jedním slovem komfortní a nonšalantní svezení.

Řízení jde zlehka a to samozřejmě až moc na poměry sportovněji  laděných vozidel. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o vyšší střední, je vše v pořádku. Zpětnou vazbu nečekejte, řidič je tu od toho aby určoval směr plavby a příliš se nestresoval. Jakmile se cvičně pokusíte projet svou oblíbenou sérii zatáček, ještě k tomu do kopce auto vám vysvětlí, že tohle ne. Zamíříte si to rovnou přímkou krásně k lesu. Ještě že brzdy jsou účinné. I když při blbnutí právě na silničkách mi přišlo, že vadnou docela rychle. Může to být ale způsobeno nedostatečným stavem brzdových komponent právě na daném kusu auta. Každopádně jako sportovní limuzína se dvojka Superb označovat nemůže. Nejbližší konkurent Audi A6 zvládá disciplínu pobavit nebo se o to alespoň zasnažit o level lépe.

Někdo tady kdysi napsal, že výhoda mnoha SUV je jen v tom, že jsou prostě vyšší.  Respektive že nedřou na polní cestě břichem o zem. Musím říci, že částečně měl pravdu.

Pokud se tedy budeme bavit o SUV s pohonem kol 4x4. To co běžně projíždím Dusterem nebo Mercedesem ML jde projet Superbem s Haldexem také. Jasně sem tam se ozve rána to, jak šutr zasáhne podlahu nebo někde zavadíte plastem, ale pořád jedete. Skutečný problém představoval, až nájezdový úhel do kopce kde logicky limuzína končí. Vtipnou situaci představovala groteska, kdy Superb zachraňoval na mokré louce uvízlou chloubu Rumunského hospodářství. Nevíme, jak k tomu došlo, ale s mokrým travnatým svahem pod kterým hučí potůček, si nemohla dachna poradit. Přišla na řadu tedy scéna jako vystřižená ze závodu Silk Way Rally. Superb dostal lano a jel na pomoc. Vše dopadlo dobře. Statečný obchodník vytáhl zdatnou svazačku z nesnází, jen k polibku naštěstí nedošlo.

Víte, ono je hrozně jednoduché napsat. Dvojkový Superb je úmorně nudné auto. Je to vlastně jen prostor a dobře sestavená skládačka. Ono tomu tak je. Jen bych k tomu dopsal, že každé auto je tak zábavné jak si ho sami uděláte. V tom na co ten vůz má sloužit, navzdory kritikům funguje skvěle. Nemůže být tak dobrý jako Audi A6 a za ty peníze dosahovat kvalit třeba Lexe GS. To věděli podle mě už v době plánování i lidé ve škodovce a tak si myslím, že vzhledem k omezením dopadlo vše dobře. Dnes se jedná o dostupný vůz za relativně lidovou cenu. Ano není zábavný, ale to ani nikdy být nemohl a neměl. Pro koho to auto tedy může být?

Já bych řekl, že jednoznačně ne pro nadšeného řidiče. Není to auto na víkendy ani na machrování a objíždění srazů. Určitě dokáže ale skvěle plnit pozici rodinného vozu. Jeho konvenční a konzervativní vzhled ocení třeba začínající podnikatelé, nebo šéfové menších provozů. Kdo nechce budit vášně mezi obchodními partnery a sousedy měl by dvojku supa s šestkou na hlínách do svého výběru zařadit

.