Profi test nového auta - profi blamáž nebo tomu lze věřit?

A to mě, vážení vůbec nikdo zatím ještě nepozval na velkolepou press konferenci. Takovou na kterou se letí v business třídě a bydlí celý víkend v pětihvězdičkovém hotelu. A k snídani vám uvaří prvotřídní kapučíno z kolumbijské kávy a pěnou ve tvaru vrtule či trojcípé hvězdy.

Jak pak má ten chudák opravdický novinář, zaměstnaný globální společností podnikající v oblasti médií udělat opravdu nezávislou recenzi pro čtenáře. Asi nijak. A nakonec je to profesionál, takže je to práce a asi všichni z nás občas máme den kdy v běžné práci prostě chceme prokrastinovat a víme velmi dobře jak to odfláknout tak, aby to nebylo navenek poznat. Obávám se, že profesionální recenze nového automobilu je přesně ten typ odvedené práce. Šéf po vás chce něco chytrého, uhlazeného a nápaditého. A proboha, hlavně ať to nevypadá jako reklama. A proboha, hlavně ať to nevypadá jako kritika, ještě k tomu podpořená logickými fakty. A kde je pro pana automobilového novináře nějaká motivace to udělat jinak, než znělo zadání? Pravděpodobně nikde, zato když se mu to povede podle zadání, čeká ho sladká odměna. Totiž recenzent, který splní tyto selským rozumem protikladné požadavky co nejvtipněji a nejelegantněji, má rovnou zajištěnou letenku do slunné Itálie. Alfu Romeo Giulii QV si pronajme jako dopravní prostředek z letiště a cílovou destinací bude Maranello. A napíše o něm v předvídatelných superlativech. Pokud se odchýlí od předem připraveného scénáře a půjčí si náhodou k recenzi auto skutečného majitele, které je zcela mimo kontrolu mediálního a PR oddělení vzpínajícího se hřebce, vzpínající hřebec se hluboce urazí. Kecálista Krab se do podobné situace nedostane, ale velmi úspěšný kecálista Harris ano a v jednu dobu těch praktik už měl opravdu plné zuby. Nyní se už s koníkem opět skamarádil. A minulý týden si to ovšem opět pokazil. Dostal velmi složitou otázku a myslím, že na ní neodpověděl zrovna podle připraveného scénáře.

Jenže zpátky na zem. Legrační ovšem je, že trošku toho bahna se na vás nakydá i když zkoušíte psát pro pár věrných nadšených čtenářů pro web který je jakoby undergroundový, ovšem undergroundový není. Respektive napíšu to takhle. Musí něco vydělat a je to vlastně absolutně logické a správné. Nějaká ta reklama na nás tím pádem vybafne a nějaká ta recenze nového auta se zdá tak trochu víc sluncem zalitá.

Pan Krab vám tuto sezónu hodlá servírovat dál nějaké ty textíky, jejíchž obsah plní tím, že si buď recenzované auto sám koupí anebo nějakým způsobem vypůjčí a zaplatí potřebné náklady. A také se spoléhá na vás na čtenáře. Sally Porsche se totiž ráda fotí i s ostatními chloubami čtenářského autíčkářského klubu. Taky by si dal toho humra v restauraci s michelinskou hvězdou v Paříži, ale pak by musel napsat cosi vágně pozitivního na zbrusu nový Renault Mégane 1.2 Tce. Navíc model, který dostane na týdenní recenzi ve výbavě, kterou si nikdo neobjedná, protože výsledná cena by odpovídala průměrné Audi A3. A logicky by si franzouský stroj v opravdu „plné“ koupil leda tak ředitel blázince u jezera De Menthon. Nicméně, když by se mi podařila ta skrytá reklama zakomponovat tak mistrně, že běžný čtenář nic nepozná, „voilla“, ve frontě na cestu ke koníkovi se pošoupnu o kus kupředu.

Dobře, taky se snažím být pozitivní. Dokonce až moc pozitivní. Pravděpodobně se budete moct tuto sezonu dočíst v mém blogu o různých starších autech a pravděpodobně se nedočtete, že jsou to naprosté krámy. Jenže já si budu vybírat. Vybírat to, co je opravdu pro mě osobně zajímavé jako nová zkušenost a vybírat to, co považuji za natolik kontroverzní, že můj nějaký upřímný názor bude vlastně to, co zajímá mě samotného. A cenové rozpětí začíná rozhodně někde u plechcupových hrdinů minulosti. Na druhou stranu nemám odvahu Franze Kafky si půjčit Chrysler Crossfire. Také po redakčních glorifikacích sedanů od Mazdy se poněkud bojím usednout za volant jakékoliv z nich, protože mám tušení, že se mi bude moc líbit. A dělat čtvrtou zcela nezávislou recenzi auta, která vypadá jako reklama na něj a snažit se po čtvrté vysvětlit čtenářům, že to reklama není, mi přijde jako nadlidský úkol.  No, jo, ale co když to dobré auto opravdu není? Neměl bych to tedy sehnat a vyzkoušet?

Moje zkušenost je jednoduchá. Neřešte internet, neřešte co kdo komentuje na facebooku, vstaňte ze židle a jeďte se projet. Dealeři většiny značek nám zákazníkům vyjdou vstříc a u mnoha vozů jde poměrně snadno vyjednat delší zkušební jízda. Takže jestli se tu letos náhodou objeví cosi oslavného od pana Kraba na to jak jezdí Fiat 124  (chtěl jsem napsat MX5 ND), neobjednávejte to hned, běžte si to radši vyzkoušet sami. Nakonec nezapomeňte na to, že jsem blázen co miluje moderní Mini Cooper S s šíleně nepraktickým podvozkem John Cooper Works a současně opravdu nemám rád objektivně skvělý sporťák Nissan 370Z. A za vlastní peníze jsem si koupil nemilované Porsche 911 typu 996 o kterém si začínám myslet cosi nezdravě nekritického. Víceméně v duchu toho, jak nepokrytě vášnivě jsem se zakoukal kdysi do Mazdy MX5 první generace a jak inspirativně na mě působila jednodenní zápůjčka Toyoty GT86. A tu jsem si ještě nekoupil vlastně z nějakého zvláštního důvodu. I když ten důvod je docela jasný. Dřív tím důvodem byly finance. Dnes to byl ten hazard s nákupem toho staršího plochého šestiválce. A do toho stále trvá můj nostalgií propletený vztah s klaunovou botou. A to k tomu možná přijde ještě tuto sezonu i kouzelník (překvapení).

Zajímavou inspirací pro dnešní téma je vlog australského automobilového novináře Johna Cadogana: