Chrysler Crossfire, lepší než Mercedes?

Jednoho krásného jarního dne v jedné zapadlé malé vsi v malebném koutu středočeského kraje se udál příběh věru divotvorný. Byl podvečer a u nás na dědině se začínalo povážlivě ochlazovat. Ne tak jak to znáte vy v Praze nebo jiných městech, ale tak nějak krásně ochlazovat. Na úzké a notně zdevastované příjezdové cestě jsem uviděl pár světel. Bylo to cháčko(převlečený Mercedes-Benz SLK R170) auto které nechcete navíc v poměrech naší republiky pro velkou většinu neznámé. Crossfire je vůz který jsem do té doby často vídal zaparkovaný na levém břehu Vltavy jen po cestě do práce. Vždy když jsme se míjeli, vyvolalo to na mé tváři něco jako hořký úsměv. Je to přece taková nějaká americká karikatura na dvoudveřový sporťák. Určitě to nepojede dobře a navíc je to dost ošklivé. Pravda byla, ale jinde v koutku duše se mi to auto asi líbilo či mě zaujalo výjimečnými tvary.

Ti z vás co umí rychle používat Google, nebo jsou prostě borci a znají úplně všechna auta, už vědí o čem bude řeč. Po děravé cestě se krokem přibližuje Chrysler Crossfire první generace s motorem 3,2 V6 a nějakými 218 koníky. Je to kupé ve verzi Limited edition z roku 2004. Tohle auto už dávno nepatří do klubu milionářů jako před nějakými 13 lety a popelka by nad ním dost pravděpodobně ohrnovala nos. Dobový tisk stavěl tenhle vůz například proti Alfě GTV, kde velice často ve srovnávacích testech propadl. Kamarád Roman však nos neohrnul, nad křížovou palbou se slitoval a byl ochoten vyplatit předešlému majiteli celých 170,000 dukátů za poměrně opotřebený kousek retro designu. Jaké překvapení vesničané kvapně odhazují lopaty a vidle a spěchají k plotům. Ve vsi působí tento relikt stále jako zjevení a to jsme zvyklí na ledacos, vzhledem k přítomnosti golfového hřiště, se máme mnohdy lépe, než li v Maranellu.

Auto má opravdu stále velice zajímavý vzhled snad až na nudně vypadající přední část. Působí jako kapsle připravená v pravý čas explodovat a řekl bych, že působí mnohem silnější než ve skutečnosti je. Širší zadní kola opticky celé auto roztahují do stran.  Záď s dvojicí koncovek výfuku vypadá zajímavě ještě dnes a je velmi svébytná. Zaujala mě i zpětná zrcátka na ranní líčení krajně nevhodná a pro couvání na parkovací místo také, ale čistě vzhledově jsou super. Cit pro detail je vidět na každém centimetru a je poznat, že jediná zbraň, kterou mohlo auto bodovat, totiž vzhled je dotažena do puntíku.

 Tak už je skoro u mě na dosah a nakonec vnější rozměry nejsou tak zajímavé jak to vypadalo na dálku, přece jen základ v benzu SLK se nezapře.  Vesničané se vracejí zpět k denním činnostem a i kovářův synek ještě před chvílí volající na otce cosi o Ferrari ztrácí zájem. Letitý Chrysler zastavuje před mým skromným vesnickým příbytkem. Z útrob se souká Roman, tedy spíše se snaží jakoby nenápadně ukázat jak snadné je z toho vystoupit. Sedí se nízko v sedadlech s velmi viditelným bočním vedením. Zaujala mě v první moment kombinace barev v interiéru a to sice červené a černé. Probíhá hovor mezi mnou a majitelem, který nebudu raději přepisovat, protože výskyt explicitních slov by nemusel snést ani papyrus zde na Autíčkáři. Inu podhradí, tady byl vždy život tvrdší než jinde.

Za volant se padá volným pádem, naopak docela příjemně sedadla jsou prostorná a řekl bych, že se do nich dokáže vtěsnat snad každá průměrná postava. Jestli zvenčí je vidět retro nádech zevnitř se na retro vyloženě hraje. Volant působil skoro až komicky navíc je docela umění sladit jeho polohu s tou, která je přirozená normálnímu člověku možná původní výstřední majitelé malíři a sochaři jsou jinak rostlí, ale my z běžné většiny můžeme shledat problémy s tím usadit se tak nějak pohodlně. Středový tunel a vrchol části palubní desky vyvolá zejména v majitelích Mercedesů z let minulých dejavú. Lakování do stříbrné barvy působí na mě osobně odporně, ale chápu, že bylo třeba vůz odlišit od SLK co nejvíce a vizuál tomu hodně pomáhal. Celé to působí americky, tak nějak nedotaženě americky a to nemyslím tak že auta vyrobená v 13 koloniích jsou špatná, ale ta levnější prostě působí zejména uvnitř levným dojmem a nesnaží se to maskovat. Nezlobte se na mě pánové, ale za miloše a půlčana k tomu to mohlo vypadat vážně lépe. Roman je odeslán dovnitř chýše na jednu kávu z džezvy od Nescafé (product placement díky Autíčkáři je ze mě milionář) zejména z toho důvodu aby pořád tenhle zjev od krajsleru (pro Kraba: Karmann/Mercedes-Benz) nepřechvaloval.

Motor je prostě dobrý a zaplať pán bůh, že byl použit. Zvuk je perfektní a krásně hluboký. Zvířím prach na tankodromu a vesničané opět odhazují náčiní a spěchají k plotům. Ano štěrk lítá, kola se nebývale protáčí a motor hučí jak sršní úl. V 6000 ot/min jsem dostal přes prstíky, ale v tu chvíli už byla rychlost jízdy tak vysoká že královská cesta pomalu končila a bylo třeba začít zatáčet. Vesničané jsou ve velké většině pohoršeni, co to ten divný pán z toho ošklivého domku zase předvádí. Dostupný výkon i krouticí moment je na parametry vozu více než dostačující a uspokojí i ty co čekají slušnou porci dynamiky a záměrně vynecháme, že je to zábava. Úzká okresní silnice tma a jízda do kopce jsou kombinací, kterou většinou americká a pseudo-americká auta nemají ráda alespoň to tedy tvrdí část veřejnosti. Jak je na tom němec převlečený v uniformě USMC.

S točitou pasáží si auto poradilo naprosto skvěle a dokonce na chvilku vyvolalo ve mně ten pocit Wohoho cože? Tohle je dokonale nastavený podvozek pro české cesty poradí si s hrboly a úskoky ale v zatáčce vás podrží. Pomůže vykrojit oblouk s jistotou tureckého scimitaru. Jako krásný detail slouží pomocné přítlačné křidélko, které se vysune automaticky při rychlosti nad 80 km/h o jeho efektivitě značně pochybuji, ale je to cool.  Navíc lze ovládat i manuálně a tak můžete trolit kočáry jedoucí za vámi v závěsu. Třeba ty stříbrné pánů z Boleslavi. Po pár kilometrech řidič znalý úskalí a výhod zadního náhonu s vozem najde společnou řeč a začne se mu tahle komická věc líbit. Až na ten volant to musel vymyslet určitě komunista. Po nějaké době si lze zvyknout i na ne úplně pohodlnou pozici za volantem a člověk ocení třeba perfektní boční vedení sedadel, skvělou ergonomii a vůbec celkově se cítí jako ve sportovním voze a tak by to mělo podle mě v autě tohoto zaměření být.

Radost občas pokazí možná až moc ostré brzdy. Nemají problém auto zastavit v podstatě kdykoliv a kdekoliv ale někdy je to prostě možná až moc, odhadnout ten správný pohyb nohy je někdy složité. Konkrétní kus je již opotřebený a těžko soudit při nájezdu přes 170,000 kilometrů jak na tom byl Crossfire když sjížděl z výrobní linky. ABS mi přišlo nefunkční, anebo nenastala situace, která by ho donutila jednat obojí je možné, protože zabít se zatím nechci. V temném lese se každopádně tenhle fastback rozhodně neztratil.   

Celý dojem do značné míry pokazila manuální naprosto špatná převodovka žádným překvapením produkt samotného Chrysleru. Je nepřesná, gumová a občas mi přišlo, že míchám bramboračku. Dokonce se mi jedenkrát nepodařilo trefit druhý rychlostní stupeň a byl jsem odměněn chroupnutím a vytočením motoru do vzduchoprázdna. Ano to bychom mohli svést na nedostatek řidičského umu, pravda. Stejně se jedná snad o jedno z mála aut, kde bych osobně sáhnul po osvědčené verzi v automatu. Tahle manuální převodovka by zřejmě stačila jako kvalitní doplněk Fordu Transit, ale ke zbytku tohoto charakterního nahrbeného sporťáčku se nehodí ani v nejmenším. Těm z vás kdo znají řazení v těchto užitkových skvostech dále netřeba referovat.

Dnes Crossfire nabídne slušnou kombinaci pohodlí a výkonu. Jako auto denní potřeby vzhledem k velice dobré spotřebě paliva (dle referencí asi 11l/100km) je také vcelku dobře využitelný. Podvozek je nastavený perfektně a dobře se s ním cítíte jak na dálnici, tak v technických pasážích, kdy chcete projevit trochu toho rytířství. Dokonce i na úložný prostor zbylo nějaké to místo a běžné cestovní zavazadlo sem umístíte určitě snadno. Po dvou hodinách radovánek po cestách v okolí Berouna přichází návrat do podhradí. Nastala tma, vesničané spí, a pokud držíme motor v nízkých otáčkách, nemusíme se vůbec obávat, že bychom je vzbudili. Roman se vrací ke svému Chrysleru s typickou otázkou. Tak co jak to vidíš?

Já to vidím dobře dokonce skvěle. Když vezmu v potaz za jakou cenu lze tenhle převlečený malý Mercedes koupit a jak to jezdí, není co řešit. Snad jen servisní náklady, ale ruku na srdce, kdo z nás by řešil něco takového u auta jako je tohle. S tímhle strojem se na silnici určitě neztratíte, ani pokud řídíte vážně dobře a jste nadšencem.

Roman odjíždí a neohleduplně tomu nebohému stroji dá řádně napít. Ano i Karel IV by musel uznat, že tenhle anglosaský kříženec umí zahrát d dur velmi dobře a do královské stáje nechal by ho s jistotou zařaditi. Jak asi jezdí taková verze SRT-6 která pod kapotou ukrývá AMG skvost a 330 kobylek?