Ne všechno jde napoprvé

C70 ožila pravě ve chvilce, kdy letoční počasí konečně začíná přát už veskrze letním radovánkám. Nově zastavěná T5 zatím ještě stále nefunguje naprosto ideálně, ale postupně dolaďuji co se dá. Auto dostalo na letošní sezónu konečně nová kola, jejichž nákup mi ještě dlouho někteří nebudou moct zapomenout (ono ještě aby jo, když jsem je vyfouknul X zájemcům za měně něž poloviční obvyklou tržní cenu :D ). Švěd tak hrdě sedlá orginální dvoudílná BBS Nebula s průměrem osmnácti palců.   

Jedním z restů minulé sezóny byl nedodělaný výfuk. Ten se začal řešit už pře více jak rokem a půl, kdy originální downpipe, nahradila zakázková nerez s průměrem 3 palce a absencí katalyzátoru. Bohužel tuto rouru od kamen na auto nasazoval a upravoval jistý tvor z okolí Brna, jehož pověst na Volvoklubu aktuálně dosahuje pověsti lorda Voldemorta… tehdy ji však měl (bohužel pro mě) ještě velmi dobrou.

Příběh začíná tím, že jsem se za zajímavé peníze dostal již k hotové a slušně vypadající downpipe, z S70 T5. Ta ovšem měla rovnou přírubu na turbo, kdežto na C70 už byla úhlová. Vydal jsem se tedy v dobré víře za kým jiným, než přímo za jejím tvůrcem. Člověk působil relativně rozumně a tak jsme se domluvili, že downpipe upraví na moje auto a zatím napojí někde v polovině délky vozu na originální výfuk. To jsem ještě netušil, co mě čeká.

Sundání výfuku bylo ještě v pohodě. První pochyby dorazily v momentě, kdy tento tvor vytahl COčko s hasičákem místo plynové bomby u kterého mu v pravidelných intervalech zamrzal ventil. Bohužel v ten okamžik už byl původní výfuk rozřezaný na kusy a nebylo jak uniknout. Profesionální tvorba pokračovala a já se pořad vnitřně uklidňoval, že ten člověk přece ví, co dělá. “Vždyť to není jeho první výfuk na Volvo”…nebyl, ovšem zájmu všech okolo pevně doufám, že byl jeden z posledních. Pokračoval ve tvorbě “svárů” za které by se nemusela stydět ani zfetovaná vlaštovka lepící své hnízdo a já začal litovat, že jsem se do této akce vůbec pouštěl. Když mu těsně před pokusem přestěhovat pozici lambda sondy tak, aby na ni dosáhla originální kabeláž, došel drát ve svářečce, vytušil jsem svou šanci na utěk (nahradní drát neměl a na to, nechat u něj stát auto další tři dny jsem už neměl koule). Výfuk byl vlastně “kompletní”, toto měl být poslední úkon. V záchvatu holého šílenství jsem dokonce zaplatil požadovanou sumu a i s autem ujel do tmy.

Už druhý den jsem začal postupně zjišťovat, že krom zajímavějšího nástupu plynu díky absenci katalyzátoru, má auto ještě jeden zajímavý bonus, a to vlastní palubní plynovou komoru. Z netěsnící downpipe, respektive ze špatně navařeného a při instalaci nejspíše i zlomeného vlnovce, šla část spalin přimo do ventilačního systému. Krom toho, zvuk pod autem naznačoval, že ani zde nebude vše uplně v pořádku. Inspekce na heveru v servisu ukázala plnou krásu výtvoru, který se mi pod podvozkem smál do obličeje. Původně docela hezká downpipe byla aktuálně složená z několika různých průměrů trubek a svařená takovým způsobem, že i relativně otrlé žaludky místních mechaniků, žačaly přemýšlet o vyložení právě naskladněného oběda expres na podlahu servisu.

Vzhledem ke kvalitě práce a nereagování tvůrce na moje volání i SMS, jsem nakonec raději zavrhl reklamaci na stejném místě a vydal se jinou cestou. Tentokrát na jistotu ke člověku, který mi kdysi dělal zakázkový výfuk v dávných dobách na Renault 19.

Tentokrát již vše dopadlo podstatně lépe, nová downpipe byla sice z “černého kovu” avšak kompletně ošetřena šopovaním hliníkem. Tehdy jsme se domluvili, že se zatím pouze nahradí onen nerezový zmetek vedoucí do poloviny vozu a “někdy v zimě” se výfuk dodělá až do konce. Ono někdy v zimě se neplánovaně poněkud protáhlo tím, že auto stálo skoro 8 měsíců v servisu čekajíc tam na díly z USA, takže finální okamžik nastal až teď na jaře.

Výfuk v průměru 75mm, což je průměr výstupu z turba, jde ve stejné šíři až dozadu. Spaliny opouštějící motor prochází po roztočení turba jedním větším průchozím absorbčním tlumičem a následně za docela hlasitého představení opoušejí potrubí skrz oválnou koncovku s rozměry 120x80mm.

Představení je to opravdu hlasité a doprovázené velmi často “střebou”, takže pokud teď uvidíte někde v okolí Brna modrou C70 s “plešatým puberťákem” za volantem, co má usměv od ucha k uchu, vezte, že jsem to nejspíš já. Teď jen doufám, že brzo dochytám těch pár drobností na motoru, co však vím určitě, že v blízké době bude na výfuku ještě jeden tlumič navíc, usměvu to neubere a já si nebudu snad připadat jako přestárlý puboš :)

(Pár fotek původní i nové downpipe níže, myslím, že rozdíl je jasně patrný)