Nissan Roox: Tři trumfy každodenního života japonské rodiny

Do roka a do dne. Tedy ne úplně – do Japonska jsem se vrátil do roka, měsíce a dne. Už předem jsem vědel, že budu určitě potřebovat na tři-čtyři dny půjčit auto a po minulolorční zkušenosti s Toyotou Copen GR jsem opět pokukoval po něčem blyštivějším. Jenže já se měl pohybovat na Kyushu a k dostání nebylo nic moc zajímavého. Century je k půjčení až v prefektuře Chiba, Suzuki Cappuccino a Honda Beat už jsou na půjčovny moc staré… A na původně plánovanou a ve Fukuoce nabízenou Toyotu IQ GRMN Superchager, kterých bylo vyrobeno všeho všudy 100 kusů, mi bylo emailem sděleno „japanese driving license only“.

Blížím se tedy parkem poněkud stranou centra Fukuoky k místnímu dealeovi Nissanu, který mi po půl hodince předává klíče od tmavě fialového kei vanu. Seznamte se prosím, Nissan Roox. Hranatá věc, která má tři trumfy, k ideálnímu městskému/okreskovému rodinnému vozu.. tedy vůzku.

Trumf č. 1: Prostor a velikost. Technické specifikace jsou velmi jednoduché, protože auto spadá do kategorie kei. Chudákovi Rooxovi v této konfiguraci nepřidali ani to turbo, a tak, spřažen zde velmi oblíbenou převodovkou CVT, je zaměřen budget friendly. Hlavní úlohou je pohodlné parkování, kličkování ve městě a maximaliace vnitřního prostoru na platformě 3,40 x 1,47 m. To je nakonec společně s mou zvědavostí na celkovou charakteristiku kei dodávky důvod, proč jsem si jej vypůjil. Do auta jsem musel vměstnat kromě sebe i jeden velký kufr, jeden příruční kufr a batoh. Roox toto spolkl a ještě by šlo přidat. Variabilitu interiéru bych přirovnal k Hondě Jazz, která platí za etalon paktičnosti. A toto auto je neskutečně praktické – kombinací plně posouvatelné zadní lavice a sklopného spolujezdcovo sedadla lze vytvořit téměř rovnou plochu. Auto má také až neuvěřítelně hodně přihrádek a poliček, z nichž mě nejvíce pobavila plytká polička na mince s výrazným nápisem „Max 3 kg“. – to pro případ opravdu obrovské porce drobáků.

Trumf č. 2: Nálož výbavy. Co Nissánek ztrácí na výkonu, to dohání skvělou výbavou. Aby taky ne! Vždyť stupeň výbavy nese neskromný název Highway Star X Pro Pilot Edition. Měl jsem tak k dispozici 360° kameru, elektrické zpětné zrcátko, adaptivní tempomat a udržování v jízdních pruzích, Android Auto/Apple CarPlay, automatickou klimatizaci, již zmiňovanou CVT převodovku a hlavně elektricky otevírané posuvné dveře na obou stranách auta – ty lze otevřít i klíčkem. Velká paráda. Sklopné stolečky na zadních sedadlech sice nevyužije každý, ale i já na nich jednou posvačil. Ani jsem netušil, že je potřebuju, dokud jsem to neměl před nosem :) A pozor, Roox je s docela obstojnou světlou výškou 210 mm a full-time 4x4 z určitého pohledu (a se zakrytým jedním okem) tak trochu terénní vůz.. tedy spíš chatový.

Troufnu si říct, že jsem tentokát z japonských silnic snad až na závodní okruh vykoušel všechna prostředí – velké město, malé město, vesnička, okresky, horské touge, dálnice, turistická místa i děsivě úzké uličky kopcovitých rezidenčních oblastí. Začal jsem výletem z města Fukuoka k chrámu Takasumi Jinja. Zamračeno, čilý cestovní ruch kolem a já právě vyjíždím z centra k více zemědělské částí Fukuoky – z rádia NHK 2 mi hraje japonská verze osmdesátkového hitu „I like chopin“ (odkaz pro dokreslení celkové atmosféry). Pro město byl Roox stvořen, ale jak se silnice postupně zvedá, dochází motoru dech. CVT vyje, otáčky letí až k 6000, ale vše zvládne se ctí. Cestou od chrámu k městečku Yufuin si zase připadám jako z týmu „Akagi Red Suns“. V této oblasti je hodně motorkářů, ale horské silničky mají dost nízký rychlostní limit… a tak jsem projednou rychlejší než motorky, které mě pavidelně pouštějí před sebe. V krabicovém autě s objemem 660 ccm.

Podvozkově to samozřejmě výhra není, přeci jen jsem zvyklý na Lexus GS, ale na váhu 870 kg se snaží až obdivuhodně. Zmíněný Copen GR byl opravdu sportovní – auto drncalo, kola tvrdě odskakovala od výtluků a to se tady neděje. Podvozek je nastavený plavně a v zatáčkách se dost naklání, ale pořád musíme mít na mysli účel vozu. Jakožto přepravník pro malou japonskou rodinu splní každý předpoklad do puntíku.

S dovolením přeskočím na poslední den zapůjčení, kdy jsem se po dálnici přepravoval do města Kitakyushuu a kdy se ropršelo… hodně rozpršelo… mega-brutálně moc. V jeden moment na všech stanicích rádia vyhlásili ve čtyřech jazycích evakuaci části Oita a hádejte, kdo jí zrovna projížděl? Velkou část cesty nešlo jet více, než 80 km/h a i kdyby to počasí dovolilo, Roox ne. Je až s podivem, jaký rozdíl je v charakteru Copenu GR a Rooxu při stejném objemu motoru. Zatím co sportovní Copen krásně zrychloval mezi 50-80 km/h a velmi důstojně to dotáhl na 120, Roox má celý tento interval posunutý dolů. Vysledoval jsem jednoduché dálninčí schéma:

• Stoupání: 60-80 km/h
• Rovinka: cca 90 km/h
• Mírné klesání: 100 km/h
• Výrazné klesání: kam až to kuráž dovolí…

Při jednom ne dobře odhadnutém předjíždění jsem to vytáhl na tachometových 115 – v ostře řezané krabici, za tajfunového deště a se smrtí v očích. No… příjezdem do Kitakushuu jsem si vyzkoušel již zmiňované kopcovité rezidenční oblasti, kde je celková šířka vozovky pavidelně max 2 metry mezi zdmi domů a odbočování je pokaždé v přesně 90° úhlu. Při podobném odbočování si pravidelně vyzkoušíte i křížení náprav – jedna silnice ve stoupání 30° a druhá v pravém úhlu vodorovně, kdy přechod, mezi těmito úseky je cca 30cm. V tento moment jsem si uvědomil, jak naprosto v háji bych byl s pětimetrovou Toyotou Century. Díky bohu!

Poslední velký benefit ukázal Nissan na čerpací stanici, kdy jsem při nájezdu cca 550 km zaplatil za benzín všeho všudy 400 Kč. Spotřeba se ustálila na 3,7 litrů a věřím, že v čistě městském režimu by šla stáhnout někam ke 3l/100km. Toto je třetí trumf, po kterém začne Kei Van dávat smysl.

Verdikt:

Chtěl bych jej? Ano, to teda chtěl. Ne, jako jediné auto, ale jakožto praktickou složku vozového parku k mému GS. Umím si víc než jen představit, že bych pak častěji do práce vyrážel malou dodávkou. Jen bych možná preferoval verzi s turbem a pohonem 4x4, za které lze v rámci dostupného ceníku připlatit – cena by stoupla z nějakých 310 000 Kč na 330 000 Kč. Potom by šlo o ultimátní odpověď na praktický kufr oktávky (já vím, jsem na tekném ledě), spotřebu priusu a manévrovatelnost smartu. S Rooxem se otočíte na pětníku (poloměr otáčení 4.5 metru), provoz nestojí skoro nic, vzhledem k nízké váze a 4x4 vyjedete nečekané a převezete víc, než byste mysleli. A dále… to je všechno.

A přesně o to mu jde.

Specifikace:

Výrobce:                           Nissan

Model:                              Roox (5AA-B47A)

Rok:                                  2024

Nájezd:                             5400 km

Výbava:                            Highway Star X Pro Pilot Edition

Motor:                               659 ccm (BR06-SM21)

Výkon:                              52ps (38kW) při 6400rpm

Náhon:                             Full-time 4x4

Velikost kol:                     155/65R14

Spotřeba (test):                3.7 l/100 km

Cena nového vozu:          2.200.000 ¥ (cca 310 000 Kč,-)

Disclaimer: Autor s pokorou přiznává lehce clickbaitový ráz nadpisu…Protože kei cars jsou ve svém uzavřeném intervalu hodnot domácího prostředí geniální.