Všechno to začalo před pár roky. Narozdíl od FD, o které jsem snil od malička, jsem se o existenci Century dozvěděl ne až tak dlouho nazpět. Když řeknu pět let, asi ani nebudu moc lhát. Ti, kteří mě znají dobře vědí, že kromě sporťáků mám soft spot pro pohodlné koráby, většinou americké provenience. Odtud k nejluxusnější Toyotě to není až tak daleko.
S přibývajícími videi a recenzemi zahraničních autorů jsem čím dál častěji přemýšlel, jestli to není to, co mi ve sbírce chybí a že by to mohla být docela důstojná náhrada za již notně životem sešlehaný Ford Scorpio, který mám už od dob studií (a už tehdy na tom nebyl úplně nejlíp). S postupujícím časem a nabytými informacemi se v mé hlavě začala pozvolna rodit podoba vysněného auta. Jak se u běžných ojetin říká, aby člověk neměl příliš konkrétní požadavky, tak u hraček je to přesně naopak. Člověk nepotřebuje koupit hned, takže si může vymýšlet. A až se vysněný kousek objeví někde v inzerci, tak začít jednat.
Zadání tedy znělo jasně: Toyota Century 2. generace z let 2000 – 2017 (první 3 roky jsou vyřazené záměrně) v temně modré metalíze Mašú, s vlněným interiérem a záclonkami, EMV paketem (infotainmentem se dvěma obrazovkami, TV a videem), zrcátky na blatnících a s bronzovými skly. Bonusové body by byly za dřevěný stoleček, walkman, telefony a další srandy. To celé za nějaký rozumný balík peněz.
Světe div se, přesně takové auto se objevilo na prodej loni najaře v britské inzerci. Všechny body zatrženy. Paradoxně nebylo na nějaké veliké stránce s inzercí aut, ale na webových stránkách malého lokálního importéra. Pochválen budiž strýček Google. Po chvilce přemýšlení, shánění vhodného kontaktu, který by auto na místě obhlédl a zakoupil, bylo jasno. Tohle musím mít. No jo, ale jak se dostat do UK v době Covidu?
Slovo dalo slovo a s Damienem jsme vymysleli, že auto schováme k němu do haly, než si pro něj budu moct přijet. To se nakonec poštěstilo zhruba o měsíc později. Británie rozvolněná pro okočkované, koupit letenky a hurá na ostrovy. No, kéž by to šlo takhle snadno. První zádrhel se objevil u letenek. Do posledního momentu před odletem trčely v režimu verifikace, takže nebylo možné přiložit požadované dokumenty. To se nakonec povedlo, zhruba dvě hodiny před odletem z pracovního počítače. Další zádrhel se objevil o chvíli později na letišti. UK sice kočkuje stejnýma dobrotama jako my, ale neuznávají evropské kočkovací pasy. OK, potřebujeme plán B. Zkusíme režim transit, tam to není povinné. Odpověď “Zítra” na rozpačitou otázku “Kdy se budete vracet?” ale zabrala. Procházím kontrolou a nastupuji do letadla. Přelet proběhl v klidu, dokonce ani na anglické straně neměli s transitem problém. Dokonce bych řekl, že jsem kolem borce za přepážkou proplul nejrychlejc ze všech. Nice. Volám Damienovi a vycházím před budovu. Po chvilce čekání přijíždí. Century naživo vypadá mnohem líp, než na fotkách. Paráda!
Damien nás odváží k sobě domů, kde dáme rychlou večeři a vyřešíme papírování. O chvíli později pokračuji, tentokrát už sám, směrem na Folkestone. Čekají mě zhruba dvě hodiny cesty. Vyjma menší zácpy na obchvatu Londýna a malinko trucujícího telefonu s navigací dorážím bez potíží na hotel. Už je tma.
Díky časovému posunu vstávám ráno asi hodinu před budíkem. Využívám toho a vyrážím k tunelu. Mám asi dvě hodiny předstih. To bude bohatě stačit, říkám si. Více se ale nemůžu mýlit. Než jsem se procpal kolonou do vlaku, který projíždí v tunelu pod kanálem, je zhruba deset. Tři čtvrtě hodiny jízdy a hodinový posun času z toho rázem dělá poledne. Po vyjetí zastavuji na první benzínce, kupuju bagetu, pití a do navigace zadávám Brno. Čeká mě zhruba 1300 km.
Cesta přes Francii probíhá zcela bez potíží, po překročení hranic s Belgií začíná pršet. Projíždím obchvat Bruselu (tentokrát už správně, ne jak když jsem táhl FD na vleku a skončil po špatném odbočení kdesi v centru Bruselu). S přibývajímí kilometry prší čím dál, tím víc. Mířím směr Aachen, Německo. V brutálním lijavci zastavuju na dálničním odpočívadle poblíž města Liege. Jsem zhruba 30 km od hranic s Německem. Dál už to bez záchodu nevydržím. Když už tam jsem, tak si koupím něco na zub, že jo. Bohužel jsou všechny sedačky plné, tak jsem si to odnesl do auta. Nastartuju a v klidu do sebe soukám dlabanec. V tom zničehonic chcípne motor, palubka se rozsvítí jak vánoční stromeček a displej pod rychloměrem začne chrlit jedno varování za druhým. V japonštině, samozřejmě.
S mou né kdovíjakou znalostí japonštiny usuzuju, že je něco s elektrikou (první dva znaky jsou denki). Na několikátý pokus opouštím přístřešek čerpací stanice a přesouvám auto do zadní části odpočívadla, kde je parkoviště. Dojet tam bylo asi na 4 nastartování. Všechno v interiéru postupně pohasíná, takže mi začíná být jasné, odkud vítr vane. No jo, ale co včíl?
Je čas zahájit záchrannou operaci. Volám kamarádovi do Brna, ať sedne k PC a vygooglí mi nějaké telefonní kontakty na nedaleké taxislužby. Na benzínce mi nebyli schopní nijak pomoct. Po chvilce googlení mám pár čísel, zkouším na ně volat. Jaké je překvapení, že z cizích čísel se na ně nejde dovolat. Naštěstí se mi povedlo najít a ukecat někoho místního, kdo mi taxíka zavolal. Kam tohle směřuje je asi všem jasné. Směr autodíly. Koupit dvě velké autobaterky, měřák, nějaké klíče, pár kabelů, očka a pokusit se dojet bez dobíjení co nejdál.
Taxikář moc nechápe, ale odveze mě na nákup i zpět. Teď to celé zapojit a pokusit se dojet co nejdál. Jediný drobný problém spočívá v tom, že ty baterky na krámě ležely kdoví jak dlouho, takže nejsou moc nabité. No uvidíme, kam vydrží.
Kontrapce zapojena, kabely protaženy z motoráku do kabiny, kde sedí ta velká 100 Ah, měřák připojen na svorky, ať můžu za jízdy sledovat napětí palubní sítě. Mezitím přestává pršet, což se mi hodí, protože můžu pokračovat bez světel. V tomhle stavu překračuju německé hranice a pokračuju dál směr Kolín, Frankfurt. U Kolína dostávám nápad, že bych si mohl zahrát na elektromobil a někde v hobby marketu si koupit nabíječku a na noc se napíchnout na veřejné dobíjecí stanici. Bohužel tohle nevychází podle plánu, protože než se promotám večerním městem, tak přijíždím k zavřenému Bauhausu. Asi pět minut po zavíračce. Zkouším místní, jestli v okolí není ještě nějaký jiný krámek, kde by se dala nabíječka koupit, ale pokusy jsou marné (obchod jsme našli, ale měli vyprodáno). Napětí na obou baterkách se nebezpečně blíží 12 voltům, což je spodní hranice vybití bez následků.
Takže si pomalu přestavuji sedačku do polohy “na ležáka”, otevírám notes a na facebookovou skupinu Taháme CZ/SK píšu dotaz, jestli by mě někdo nemohl stáhnout buď cestou, nebo se pro mě otočit. Naštěstí se mi zanedlouho několik lidí ozývá a před půlnocí za mnou vyráží borec ze Západních Čech. Ukládám se ke spánku.
Kolem šesté hodiny mě probouzí ptáci a zanedlouho se ozývá i záchrana s prosbou o přesnou lokalizaci. Během pár minut pak přijíždí černý Volkswagen s vlekem. Nakládáme, kurtujeme a vyrážíme.
Zanedlouho mi ale oznamuje, že si potřebuje odpočinout, že jel celou noc. Když mu říkám, že mám taky papíry na B+E, tak souhlasí s variantou, že se budeme cestou střídat a že si zdřímne v autě za jízdy.
Cesta pomalu ubíhá a s klesající vzdáleností od domova roste počet kapek na skle. Když přijíždíme do Brna, tak na radaru vidím, že nám je v patách solidní bouřka. Rychle skládáme auto, řeším finance a dávám svému zachránci sbohem s přáním šťastné cesty. To ještě netuším, že jsme ujeli těm obřím záplavám, které vyšplouchly půlku Německa. Jeho zbytky bouře chytí cestou nazpět, takže se domů dostává až v brzkých ranních hodinách.
Tím končí příběh cesty mojí Toyoty Century do naší malé zemičky. Problém s dobíjením byl způsobený opotřebením alternátoru, což jsem následně vyřešil a od té doby se už žádný další problém nevyskytl. Jak jsem později zjistil, na alternátory trpí všechny Century a z nějakého důvodu se opotřebovávají uhlíky a sběrací kroužky rychleji, než by bylo zdrávo.
Pokud jste dočetli až sem, tak před Vámi smekám. Ta krátkost se trošku protáhla…
31. května 2022, 06:39
7
Prd, žádný smekání před námi, to my hluboce smekáme před tebou!
Za výborný vkus, za schopnost rychlé reakce, za umění poradit si a improvizovat a taky za dar slova si rozhodně zasloužíš pochvalu - hm -před nastartovanou V3S? - kulový, minimálně před Eunosem Cosmo! :-)
Přeji mnoho pohodových a příjemných km/hodin za volantem tohoto raritního šperku.
01. června 2022, 20:34
1
O Eunos Cosmo jsem taky uvažoval, ale jednu bláznivou věc s Wankelem mám, to mi stačí. Krom toho se na Cosmo až zoufale blbě shání jakékoliv díly. Na díly pro Century zajdu do Toyoty a objednám si je. V lepší případě to mám za 3 dny, v horším týdny.
01. června 2022, 21:07
1
Ano, to s díly na Cosmo je mi jasné... Je to taky jediný důvod proč to auto nemám :) Jinak je to pro mě asi nejvíc "ufffff" z modelů na které finančně dosáhnu.
02. června 2022, 07:38
0
Cosmo je nádherná věc, bohužel bych se bál že u toho zůstane, že se s tím člověk moc nesveze, když budeš ND shánět třeba rok. Ale jako páté auto bych to bral hned.
31. května 2022, 07:50
1
PALEC NAHORU :-D a to nejen za článek, ale i za výběr " korábu " a neskutečnou trpělivost při řešení problémů. Já bych zavolal domu pro odtah a seděl na místě, dokud by pro mne někdo nedorazil.
31. května 2022, 12:42
1
Moc zajímavý auto a příběh... no já měl štěstí, z UK jsem auto přivezl po ose jednou v pohodě... ale pak jednou přišla smůla a to jsem si kvůli tomu aby to bylo ne na pankáče ale spolehlivý půjčil dodávku s tažným (nějak v rodině tehdy nic co utáhne plaťák ještě nebylo) a cestou domů s Triumphem na vleku se v Německu v takovým táhlým stoupání kdesi směrem na Kassel (myslím) začala prokluzovat spojka, ještě se povedlo vyškrábat na kopec a dole v protisvahu byla benzínka ... to byla obrovská klika , tak jsme dojeli na odpočívadlo, zjistili, že mezi motorem a převodovkou kape olej a bylo hotovo. U Tranzita přestalo těsnit hlavní ložisko na převodovce, olej se namazal na spojkový obložení, začlo to prokluzovat a bylo.. Pak následovalo trocha přemlouvání a domlouvání těm z půjčovny, že jako je potřeba, aby se k situaci nestavěli zadkem a nějak pomohli... nakonec poslali dva kluky v Mondeu, ti vezli celou převodovku i se spojkou z jinýho tranzita a v noci jsme opravovali, já jim svítil , na ránem bylo hotovo a jeli jsme ... to byla sranda :-D
PS: ta císařovna, nebyla někdy nedávno na focení s Lukášem Volšickým? Teď nechci nic propálit tajnýho, ale viděl jsem právě nějaký pěkný fotky týhle Toyoty, ale mohla to bejt i jiná, pokud tu v ČR má někdo ještě další kus... je to teda každopádně obrovská rarita
31. května 2022, 12:52
0
Jojo, zhruba před měsícem jsme fotili v Praze na náplavce. Jen teda Lukáš se moc nemá k vydání článku, takže je docela šance, že Kuba bude s vydáním testu rychlejší tady na Autíčkáři :)
31. května 2022, 14:39
0
Tak to sedí, no posílal mi právě nějakou fotku celej nadšenej... já netušil, že máš tuto Toyotu, to je vážně kočár. Se těším na článek, ať už ten nebo ten, je to jedno z relativně mála aut, o kterým nevím prakticky vůbec nic. A je moc zajímavý že Toyota vyráběla model Century ještě po roce 2000 v tomhle vzhledu, já jsem úplně tipoval, že je o dekádu starší. Protože v tý době co se dělala Century II. už se dávno úspěšně prodávaly Lexusy LS a jsem zvědavej jestli v nějakým tom článku zazní i proč vedle Lexusu zůstala i tahle limuzína, ale ne pod názvem Lexus, ale Toyota. Asi z tradice, ale nechám se překvapit nějakým tím příběhem auta...
31. května 2022, 15:40
1
Oni dělají Century dodnes. Od roku 2017 je v prodeji třetí generace.
31. května 2022, 16:08
0
Super, já pak kouknul aspoň na tu wikipedii, je to vážně moc zajímavý tradiční japonský luxusní auto asi jako kdyby Rolls Royce zůstal u Silver Shadow a místo změn na designu vnějšku jen vylepšoval a aktualizoval hračky na palubě :-D
Rád si večer pustím to video co jsi tam připnul k tomu blogu...
31. května 2022, 15:29
0
Smekám s tou imrpovizací při poruše, když si vzpomenu že jsem obdobně vezl jedno auto 1000km, dopadnout stejně, asi bych ho tam někde nechal :) Já tu Toyotu okukoval na podzimních kafe a kárách ale nějak jsem nezaregistroval ten rok výroby a automaticky jsem to auto zařadil někam do osmdesátek, což mě teď při čtení článku docela šokovalo. Co si budeme povídat, koupit takovýhle tvary ještě před 5 letama, to je ze strany Toyoty teda dost hrůza, pokud tomu říkají nějaká vlajková loď nebo tak. No a k té poznámce o Scorpiu, byl jsem jeden ze zájemců a podle toho co píšeš jsem asi rád, že jsem do toho nakonec nešel :) Jinak přeji hodně štěstí s dalším provozem.
31. května 2022, 15:43
2
Takhle to brát nemůžeš. To auto je napěchované moderní technikou a v průběhu let ji modernizovali. Jen vnější tvary zůstávaly stejné. Ostatně i současná třetí generace vypadá skoro stejně. Prostě v duchu tradic. Ono je potřeba si uvědomit, že cílovým zákazníkem bude s největší pravděpodobností CEO nějaké tradiční společnosti, obvykle starší pán. Cílem toho auta není budit pozornost okolí, ale hýčkat osobu, která se veze na zadní sedačce. To dělá Century opravdu dobře a jen několik málo jiných aut jí může konkurovat.
31. května 2022, 21:42
0
Tomu rozumim a minimalne je to neokoukany, coz se v dnesni dobe euroaut ceni. Ale konzervativne a presto nejak soudobe to umi za me asi lip treba LSko od Lexusu i kdyz ta posledni generace bude na japonsky CEO dedecky asi taky velka extravagance :) Nemas nekde zjisteno odkud se rekrutuje nejvic kupcu?
31. května 2022, 22:16
2
Opravdu ti přijde Lexus uvnitř lepší? Já myslím, že to je docela důstojné uvnitř :)
31. května 2022, 22:17
2
...
01. června 2022, 20:32
0
Jinak k těm kupcům, máš na mysli, když to bylo nové, nebo teď po 20 letech?
02. června 2022, 09:09
0
Myslel jsem když je to nové
02. června 2022, 09:39
0
Vesměs to nakupovaly velké firmy na vození svých pohlavárů, občas se to používalo pro vrcholné politiky a tím to víceméně končí. Co si budem, těch lidí, co si může koupit auto za 2M (tolik v přepočtu stálo nové, s dnešní inflací to je cca 4M) moc nebude a lidi, co na to mají a chtějí to pro sebe bude ještě míň.
Tohle se významně změnilo až poté, co ta auta zestárla a staly se z nich ojetiny. Není to tak dlouho, co v Japonsku šly na aukci koupit za "děkuju", takže i s dopravou po světě to furt bylo levné auto. Tohle se změnilo s tím, jak se o něm začalo mluvit a hlavně jak se ve velkém začaly lifrovat z Japonska do celého světa. V tuhle chvíli mají první kusy 25 let, takže se po nich vrhli amíci a všichni jen čekají, jak to zamává s trhem.
01. června 2022, 19:30
0
tohle auto má, podobně jako Rols jeden zásadní problém. Ten za volantem je personál. Ale je to úžasný auto, zvláštní kombinace nenápadnosti a luxusu. Obyčejná tmavě modrá. Nemám rád tmavě modrý auta, to je ještě nudnější než šedý. K tomuhle přijdeš a říkáš si, co to je? Říká se že lak má "hluboký" lesk. Tohle ho skutečně má. Občas to vypadá, jak kdyby na tom byl centimetr průhledného laku. Všichni mají za luxus kožený sedadla. Tohle je kožený nemá protože kůže je prý málo luxusní protože dělá nepříjemné zvuky.
05. června 2022, 19:14
0
Jde to přihlásit na český noty?
05. června 2022, 19:28
0
Jde, bude to sranda. Já to mám zatím na UK značkách, protože čekám na uvolnění pravidla 8 let pro import ze země mimo EU (bo Brexit), abych nemusel řešit přihlášení přes Polsko nebo Litvu.
06. června 2022, 14:12
0
Takto bude zajímavá taškařice. Rád bych si o tom pak přečet. Přecijen boj s větrnými mlýny je na českých úřadech oblíbená kratochvíle.