Jak se vyhnout koncernu a neskončit u němce

Známe to všichni. Je sobotní ráno, sídliště se probouzí a čeká se krásný den. První, co obvykle v takových to chvílích, ještě před vydatnou snídaní uděláme, je, že si skrze panelákové okno zkontrolujeme stav našeho čtyřnohého miláčka. Po příjemném zjištění, že je skutečně na tom samém místě, kde jsme jej předchozí den zaparkovali, a že má všechna čtyři kola a slušný lak, se náš zrak obvykle projede po celém parkovišti. Cvičně si spočítáme množství škodovek, pak golfů, passatů, korejských zástupců, a párkrát si u toho zývneme. Pak na malou chvíli přistane náš zrak na sousedovic "poladěném" bmw e46, kdy si řekneme, že už tam tu šestou samolepku Mtrikolory neměl dávat, a dojde nám, že máme až tak moc rádi automobily, že si zkrátka nemůžeme pořídit nic z toho, co jsme právě viděli. No jo, jenže všichni tihle majitelé, těchto nejrozšířenějších samohybů, si tak krásně ulehčují oproti nám život, protože oni to zkrátka vůbec neřeší. A co víc. Oni to tak dokonce chtějí! Protože kdo normální se dobrovolně vzdá všech těch výhod, dejme tomu koncernových aut, kterým rozumí (pozn. bavíme se stále o autech, ne o dotykových displejích na čtyřech kolech, co se začali v posledních pár letech hojně vyrábět) kdejaký servis a na které mají náhradní díl nejpozději druhý den u kelly ho, nebo na vrakárně, a který jim nikdo nebude závidět (fakt jsem to napsal?). Jedna nevýhoda mne teda také hned napadla. Možná právě pro všechny výše zmíněné důvody, nebude spaní těchto majitelů zas tak úplně klidné, protože statistika nám napovídá, že prázdné místo na parkovišti před ne jen panelákovým domem, místo aby bylo obsazeno okřídleným strojem, který tam ještě večer trůnil, zažije právě nejčastěji majitel těchto koncernových plecháčků, pardon – miláčků. Úlitbou, pro jeho klidné spaní, mu přeci jen může být, sice trochu škodolibý, ale přesto výmluvný argument, že by si onen zlodějíček, mohl vybrat jinou škodověnku, třeba tu Novákovic, co je na chlup stejná, a nebo toho novýho supa, co se tak pěkně blejská, jak je schválně, sousedem od naproti, zaparkovanej pod pouliční lampou, neznajíc přísloví, že pod svícnem je největší tma. Zkrátka takový zloděj má nepřeberné množství a nemusí tudíž dojít zrovna na onoho nešťastníka. Pod dojmem všech těchto úvah, jsem si usmyslil, že po mém prvním voze Škoda 105L, druhým Audi 80 Quattro, třetím Ford Focus, čtvrtým (jediným co jsem kdy nechal vybrat mou paní :@) Škoda Fabia II. gen., bude další vůz opravdu jiný. Samozřejmě s low-budgetem, jsem se začal po takovém voze rozhlížet. Psal se rok 2009 a já si pořídil krásného černého sedana, jediné auto své značky, ne jen na parkovišti před naším domem, ale i jediným na našem sídlišti. Ba i v celém městě jich bylo jako šafránu. O jakou značku a o jaký model šlo a zda to bylo rozhodnutí šťastné, si rád nechám na příště. Prozradím jen, že byl necelé dva roky starý a že nebyl z Německa, ale na našem kontinentu zůstáváme :) Už tušíte? Schválně, zkuste si tipnout v diskuzi ????

Děkuji Vám za pozornost.

Krásným autům zdar! JOE37