První sezóna s Kočičkou

Jaký je Jaguar XK8(R) generace X100 po jízdní či vzhledové stránce jste si již na Autíčkáři mohli několikrát přečíst. Tady nemá cenu nosit příliš dříví do lesa. Kdo zapátrá, nalezne dostatek informací zde, zde a ostatně i já jsem chvíli po koupi něco málo sesmolil. Notoricky známého (nejen) kočičího chovatele Skippera a jeho mnohdy strašidelné historky s provozováním letité britské produkce tady zná asi každý, já přesto přispěji něčím podobným. Naše XKRka totiž dělí jeden facelift a znalci už jistě tuší, že máme tím pádem i jiné motory a převodovky, proto snad nebude tohle psaní úplně repetitivní.

Můj poslední blog končil zmínkou o svítící kontrolce suspension fault, což mě v té době stejně příliš netrápilo. Byla hluboká zima, auto odstavené v garáži a z mého checklistu křičela na prvním místě prověšená stropnice, následovaná spoustou dalších drobností, vyžadujících mimo jiné odpojení baterky, takže jsem tajně doufal, že po jejím opětovném připojení se na displeji žádná chyba nerozsvítí. Stropnici jsem po krátkém vybírání zakoupil od jednoho ze dvou výrobců v Anglii a pomalu se pustil do práce. Dostat tenhle kompozitem vyztužený kus látky do auta nebyla úplná sranda, nicméně jsem rád, že bylo možné se vyhnout vyřezávání předního okna, jak mi kdesi kdosi radil. Se stropnicí přišla i stejná látka na A sloupky, které to měly také za sebou, a tak jsem si vyzkoušel roli čalouníka. Při této příležitosti byly samozřejmě venku obě přední sedačky a pár dalších částí interiéru, což byl ideální čas na pořádné vypucování vnitřku. Elektronicky seřiditelné opěrky hlavy trápila další notorická porucha, kterou se mi z počátku vůbec nechtělo řešit (jejich "zaseknutá" poloha mi vyhovovala), nakonec jsem se však odhodlal a opravdu to nebylo takové peklo, jak se mi zpočátku z tohoto videa zdálo. Co tu máme dál? Oprava zaseklého CD changeru byla otázkou pár minut, leč třikrát do roka se vrací zpět, jak je mechanika už starší a příliš se nepoužívá. Volant se po vytažení klíčků ze zapalování sice zatáhne, ale málokdy odjede nahoru. Další poměrně snadný půlhodinový fix, spočívající ve výměně jednoho motorku, který se v použitém stavu prodává kolem 15 liber. Následuje výměna několika pomuchlaných nebo chybějících drobností. V posledních letech výroby začali kluci v Coventry údajně rozpočtově dost škrtat, a tak modelové roky 2004 a dál například nemají v motorovém prostoru plastové krytky tlumičů a jejich šroubků. Napraveno za asi pět stovek, přičemž by mě zajímalo, jakou brutální úsporu to na 3 milionovém autě přineslo onehdy ve výrobě. To už jsme někde v únoru a počasí dovoluje první lehké vyjížďky. Zapojuji baterku a kontrolka podvozku je zpět. Grr! Prostříknutí konektorů na předních tlumičích a hlavní jednotce na chvíli zabírá, kontrolka se však i nadále nahodile rozsvěcuje. A proč mě to tolik trápí? Při její aktivaci se totiž auto defaultně nastaví do nejtvrdšího módu, což u jinak plavného gétéčka na dvacítkách kolech opravdu nechcete. Tak začneme pomalu diagnostikovat. Modrozubej modul z Alíka za 5 dolarů se zdá být řešením. Od chvíle kdy se objevil doma dala totiž ona kontrolka pokoj :)

Pojďme nyní k podvozku a motoru. Zatímco interiér byl poměrně snadno a intuitivně rozebíratelný (kdo měl někdy nějakého Itala, tak ví, jaké peklo to může být), motorový prostor už taková sranda není. Částečnou vinu samozřejmě nese osmiválcové fest napasované srdce a na něj ještě naroubovaný kompresor, případně moje nezkušené ruce, přece jen hlavní obživou je pro mě IT obor. Takže takovýto "mámo, jdu na půl hodiny do garáže, vyměním Kočičce olej v kompresoru" se s přestávkami protahuje na pomalu celý den. A další den se z toho dostáváte, jelikož to celé probíhá v dost nepřirozené poloze. Motorový olej je tak nějak asi triviální u všech aut, zato diferenciál s chybějícím výpustným šroubem je oříšek větší. Kdo má navíc XK f kábru a tím pádem v cestě nějakou tu výztuhu, ten musí vrtat dírku v prostoru kufru, případně celý diferák sundat. Tady se úplně nepřemýšlelo. Já jsem stejně plánoval i výměnu oleje v automatu, takže lámu specialistu na ZF převodovky a tyto dvě náplně se nakonec dělají tam. To je až doposud poslední návštěva mého Jaguaru v servise. Mimochodem, jak náplň v kompresoru, tak i v diferáku jsou prý tzv. sealed for life a mám pocit, že Jaguar to samé tvrdil i o náplni v automatické převodovce, leč manuály přímo od ZF hovoří jinak. Ostatně, pokud výrobce plánoval onen "autolajf" třeba na 100tkm nebo jen pro prvního majitele, tak proč ne. Ze všech otvorů ale vytekly nepěkné věci. To by bylo k oné ponákupní péči asi tak vše. Podvozek jsem se pro začátek rozhodl neřešit a naslouchat mu až v průběhu roku.

Sezóna je v plném proudu a Kočička ukrajuje každý měsíc stovky kilometrů bez sebemenšího zaškobrtnutí. Tady mě možná trošku mrzí, že úplně není prostor na takové ty sunday morning výlety a vesměs každá cesta byla za nějakým dalším účelem. Ale možná jsem holt takový a vždy se snažím danou věc provozovat po většinu roku jako daily, než abych auto celý rok leštil v garáži a o víkendu najel bezúčelně 5 kilometrů. Zima je v tomto případě samozřejmě výjimkou ať už kvůli nerentabilnosti nákupu zimních pneumatik či celkově slabší protikorozní ochraně. Další věc je možná onen zmiňovaný fun factor, kdy opravdu ta automatická převodovka (i přes možnost manuálního řazení) a celkové naladění auta do GT stylu prostě nesvádí k tomu "hele, pojďme si zaprasit někam na klikatou okresku". Chtěl jsem koncem léta alespoň dodělat odcházející pneumatiky na Masarykově okruhu a zároveň bezpečně vyzkoušet, kde má auto limity, ale termíny se bohužel rychle zaplnily, tudíž nezbylo než gumy zapálit na kousku nepoužívané silnice. Asi stárnu, ale ani tohle není aktivita, která by mě kdo ví jak uspokojovala. Můžu si ještě říkat autíčkář či pitralónhed?

A co se tedy během těch asi 6 tisíc ujetých kilometrů objevilo za problémy? Veskrze očekávané věci, jakože tu a tam něco klepne na podvozku či občasné pomočování v podobě úniku provozních kapalin. Uložení zadního stabilizátoru včetně tyček jsem vyměnil již během léta, stejně jako čepy řízení, protože mi přišlo, že občas cítím drobné chvění volantu. K tomu mi nyní leží v garáži nachystaná kompletní sada na repasi přední nápravy, leč na horní ramena dodávané polyuretany mě v kombinaci s těmi velkými koly kapku straší, takže uvidím, kolik toho ve finále povyměňuji. Vlastně vesměs vše kromě stabilizátoru bylo děláno před 40tkm, tehdy ještě v holandském autorizáku a z origo Jaguar dílů, tak by to mohlo něco vydržet. Přední stabík mám čerstvě udělaný (tyčky i uložení) a čekám na příhodnější počasí, abych zjistil, kolik onoho klepání ubylo. Tekoucí řízení zkusím v první řadě poladit nějakým aditivem a pak se uvidí, co dál. Nechvalně známá octopus hose a únik chladící kapaliny přes Norma konektor je opět hlavně záležitost přístupu do motoru a tady nevím, jestli na to ještě budu mít náladu, nebo to někam odvezu. Ostatně na přední stabilizátor jsem musel jít z vrchu a s nástrčákem, prodlouženým na nějakých 70 centimetrů. Nejsem sice mechanik, ale tak nějak mi to přišlo dost nestandardní, a ještě jsem asi podobný přístup v případě podvozkových komponentů neviděl. Ale kolik já toho vlastně viděl, že :)

Z výše popsaného je jasné, že provoz 15letého Jagu se skoro 240tkm na hrbu není (alespoň v tomto případě) žádný velký průser a možná o to víc pak člověka trpícího obsedantně kompulzivní poruchou trápí drobné detaily. Takové interiérové podsvětlení, to je kapitola sama pro sebe. Vše začalo z půlky slepým displejem klimatizace. Sehnat v ČR klasickou žárovku typu T4.2 (čili ne diodu, aby intenzita osvětlení odpovídala okolí) je skoro nadlidský úkon. Originál je prý kolem dvou stovek, což je sice hrozná částka, ale asi bych ji byl ochoten zkousnout, kdyby na mé požadavky alespoň jedno z oslovených dealerství Jaguaru v ČR reagovalo. Tady opět posloužil Alík, kdy balík 5 kusů byl za 3 dolary i s poštou. Jenže strejda Wong se při výrobě o pár milimetrů sekl a žárovky jsem tam díky jejich délce nebyl schopen vměstnat. Nakonec posloužil kolega z Jaguar klubu, jen aby se ona žárovka do dvou měsíců odporoučela znovu. Mezitím už jsem samozřejmě dumal, jestli by nemělo být podsvícené i ovládání oken jak u řidiče, tak spolujezdce, paměťové tlačítko, tlačítko střežící prostor před autem, dvojtlačítko pro kufr a nádrž, sport button, omezovač, celá J-gate konzola a vlastně i dvě tlačítka pro regulaci teploty. Chvíle gůglení potvrdila, že podsvětlené má být opravdu všechno vyjmenované. Něco se řeší výměnou, jiné pájením, někde je typ T4.2, jinde T3, do toho mají všechny žárovky rozpadající se barevné silikonové návleky, které už s nástupem diod z obchodů vymizely, no zkrátka tohle je zatím největší najtmér! Aktuálně mám naštěstí skoro dobojováno, kdy jednou z posledních misí bude rozebrání J-gatu. Další věc, co se nejspíš odebírá do věčných lovišť je sedadlový modul, který řídí paměť sedadel, volantu a zrcátek. Zatímco nastavit zrcátka, volant a podélný posuv sedadel zvládá tenhle modul na jedničku, úhly sklápění opěradla občas vymýšlí dosti divoké. V autě jezdím sám a vlastně jsem to krom vyzkoušení nikdy nepotřeboval ale holt jsem debil a potřebuji to mít nejspíš v cajku. Finálně, pokud se pustím do opravy tohohle, a tedy opětovného rozčalounění sedačky, tak už budu opravdu na kulku. Pravděpodobně špatný díl jsem si už ale sehnal :D

Jak je vidno, práce na autě možná nějaká byla i když to vlastně byly věci, které dalšímu provozu nebránily. Finančně to zase tak nebolelo a Kočička za sezónu zbaštila necelých 35 tisíc čistě za servis a ostatních asi 20 tisíc za věci, které si vedu v kolonce šlechtění :) Tam mimochodem spadá i druhá sada originálních 19“ palcových Atlasů za desítku. Další rok bude nicméně náročnější. Zmíněná sada na repas předku vyšla na 8 tisíc, kdy minimálně ještě něco budu platit za přelisování, a to ještě v případě, že se mi podaří veškerá ramena z auta vypreparovat a nebudu muset dojet někam do servisu. Zvažuji i výměnu horního uložení předních tlumičů, což bude dalších asi 5 tisíc. Dvojdílná BBSka jsem dal na kompletní renovaci (15t?) a na další sezónu budou i 4 nové pryže. A pokud se bude Kočičák chovat ušlechtile, přemýšlím po konci další sezóny nad vícekrokovým rozleštěním laku s keramickou ochranou. Nějaký 80 tisíc tam tedy zahučí jak nic, a samozřejmě u starého auta může kdykoliv nastat nějaká nečekaná fatalita. Jenže jak tak pozoruji vzrůstající ceny a ubývající počty XKček, tak jsou to zatím investice v relativně rozumných mezích.

Koho by zajímala dostupnost dílů, tak až na nějaké speciality je toho především za La Manchem vesměs dostatek, leč některé ceny jsou opravdu strašidelné, jiné zase levnější, než byste čekali a dobře zde fungují i různá vrakoviště jako například Autoreserve. Zde jenom drobná vsuvka – s postupujícím brexitem se doba čekání na balíčky, proclení a zdanění (pod taktovkou ČP) v průběhu roku až neúměrně prodlužovala a moje poslední várka drobností odeslaná koncem října a doručená v prosinci již skončila stížností k poštovnímu ombudsmanovi. Jenže co si na té sebrance státních úředníčků a deklarantů vezmete, že? Bohužel, ne každý prodejce v UK nabízí možnost odeslání přes soukromé balíkové služby, kde všechno běhá jako na drátkách a příkladem může být onen zmíněný podvozkový set, jenž jsem koupil a zaplatil v pátek po 17 hodině, přičemž doručení (včetně celní byrokracie) proběhlo další týden ve středu!

Závěrem bych ještě rád zmínil, že po vlastnictví Thesise jsem opravdu koukal, kolik je obecně k Jagům na internetu dostupných všemožných zdrojů, diskusních fór, youtube videí apod. Tyhle auta možná v našich krajích můžou působit exoticky a kde kdo od nich dává raději ruce pryč, ale kdo nemá problém s angličtinou, tomu se na internetu otevírá svět, ve kterém v podstatě každý problém již někdo před Vámi řešil, tudíž téměř na nic nejdete po slepu. XKčko na mě místy působí skoro jako taková britská Ofce, kterou tam po ostrovech jezdí kde jakej hejhula. Komunita je opravdu velká a nápomocná, na druhou stranu z toho pak pramení občas i úsměvné zážitky. Třeba když se někdo po x letech vlastnictví ptá, proč má zadní gumy širší, než ty přední a zda to není špatně. Nebo se na FB grupě objeví fotka palubky z novějšího modelu X150 a dotyčný majitel zjišťuje, proč má jinej interiér než všichni ostatní ve skupině.